Nakonec to byl Stark, kdo po dalších dvanácti hodinách, těch posledních dvanácti hodinách, které měli k dispozici, stále ještě potřeboval čas k dobru.

Lhostejnost tváří v tvář smrti je sama o sobě tím nejpůsobivějším gestem vzdoru.

Říkejme tomu klid před bouří.
I když v klidu asi není nikdo a jaképak bouře, když se bůh blesků fláká o pár planet dál :-)

Moc mě v komentářích k minulému dílu dojalo, jaká láska k lidstvu mezi čtenářkami panuje :-)

Třináctka si dnes potvrdí svou pověst nešťatného čísla. Alespoň naši hrdinové jsou všechno, jenom ne šťastní...

Tak popojedeme v tom odhalování! (Bohužel zase jenom věcí minulých, současných a budoucích. ;-))

Když už stejně všichni víme, že jsou pod jednou střechou... ;-)

Nový rok je prý takový nanicovatý den, tak vám třeba zvedne náladu další kapitola. Spíš taková vsuvka, dalších pár dílků do skládačky... Tony začíná zjišťovat, o co všechno dosud přicházel; a nejspíš přijde chvíle, a nebude to dlouho trvat, kdy by raději dál žil v blažené nevědomosti.