Na dosah ruky II. - deset

1. leden 2015 | 19.08 |

Nový rok je prý takový nanicovatý den, tak vám třeba zvedne náladu další kapitola. Spíš taková vsuvka, dalších pár dílků do skládačky... Tony začíná zjišťovat, o co všechno dosud přicházel; a nejspíš přijde chvíle, a nebude to dlouho trvat, kdy by raději dál žil v blažené nevědomosti.

V quinjetu kupodivu do pilotního křesla usedl Clint, i když Natasha si ho zpravidla nárokovala velmi důrazně. Lokty měla koneckonců na prosazování svých názorů ostré dost, a to nikoli obrazně. Tentokrát se ale zabalila do deky, natáhla se na lavici, svět oblažila nevraživým pohledem, ještě si krátce zakašlala - a pak nejspíš usnula. Možná ji na lopatky nedokázala dostat celá tlupa nepřátelských agentů, ale houfku miniaturních bacilů se to povedlo s přehledem. Tony přímo jasnozřivě viděl, jak si ve vítězném gestu plácají panožkama. Protože on sám o takové protivníky nestál, obešel ji tak širokým obloukem, jak to jen ve stísněném prostoru letounu šlo, a usadil se do křesla druhého pilota vedle Clinta. 

"Cos mi to vlastně chtěl prve rozmlouvat?" připomněl si a přejel kritickým pohledem po všech těch budících a obrazovkách. Určitě by to tu šlo vylepšit.

"Chtěl jsem tě přesvědčit, abys zůstal doma?" ušklíbl se Clint.

"Proč vlastně?"

"Protože to budu já, koho Furry sjede na tři doby, až se budeš opilý koupat ve fontáně a urážet všechny okolo?"

"Aha? A žes to ani nezkusil?"

"Měl bych snad šanci?"

"Ty sis ani nemyslel, že bys měl, co?"

"Já nevím, řekneš mi, jestli měl?"

"A chce se mi?"

"Héj!" zaprotestoval Clint. "Tohle už je dost podfuk."

"Říká ten, kdo první neodpověděl otázkou," odvětil Tony samolibě. "Mám bod."

"Dobře. Vedeš tisíc nula."

"Už?"

"Hele hele, stačilo."

"Fajn, tak mi řekni, kam vlastně letíme. Doufám, že jsi slyšel, jak na konci té věty vůbec nebyl otazník? Fontánu beru jako drobnou pozornost podniku. Mám rád fontány."

"Letíme na jih. Široko daleko žádná fontána. Budeš se koupat v lavoru jako všichni."

Tony se velkoryse rozhodl, že takovou jasnou provokaci zcela pomine. "Naznač zde sedícímu neinformovanému plebsu," uvelebil se v křesle a natáhl si pohodlně nohy, "co znamená na jih."

Z vysílačky se ozvalo pár vět, kterým Clint odpověděl pomocí taháku přilípnutého na stěně, což působilo trochu podezřele, ale nejspíš šlo o hesla vojenských letových koridorů, a znovu pohlédl na Tonyho. "Hodně moc na jih. Možná si ze středoškolského zeměpisu pamatuješ dost na to –"

"To mi bylo třináct a beztak mě zeměpis moc nebral. Přišel mi trochu odtažitý, jestli chápeš, co tím chci říct."

"- abys mi mohl říct, kam se dostaneme, když poletíme dost dlouho na jih."

"Budeš mě zkoušet i z fauny a flóry?"

"Ne."

"Nějaká nápověda?"

"Nezmokneme."

"Takže Andy! Zajímavá volba. Nejspíš některé z mrtvých údolí ve srážkovém stínu. Žádné rostliny, žádná zvířata, snižuje se riziko kontaminace mimozemskými bakteriemi i místními obyvateli."

"Jak říkáš. Ještě uhádni jméno toho údolí."

"Určitě je hodně nápadité."

"To nenápaditější." Tu chvilku k zamyšlení, kterou mu dal další Clintův hovor s éterem, Tony ani nepotřeboval.

"Pak to může být jedině – Údolí smrti!"

"Oooo, Tony, jak ty to děláš? Jsi úžasný."

"Nesnaž se, Clinte, na Natashu nemáš."

"Všechno slyším!" ozvalo se odvedle slabým hlasem.

"Však to byl kompliment, ne?" zavolal Tony a ušklíbil se. "Jak vlastně vypadají?"

"Ti emzáci? Nevíme."

"Počkej – to myslíš vážně? To ses ani nebyl podívat klíčovou dírkou?"

"Nejsou humanoidní, to víme s jistotou. Poslali podrobnou technickou specifikaci nádrže a filtračního zařízení. Břečku dovnitř si dodali sami." Clint zapnul autopilota a obrátil se k Tonymu. "Počkej, ty vlastně nevíš nic..."

"Tak postupně."

"Tak postupně." Clint odložil sluchátka a skoro poslepu ještě přecvaknul pár čudlíků, u kterých si byl Tony skoro jistý, že jsou určené jen na efekt.

"Můžeš i na přeskáčku. Já už si to srovnám."

"Mateřskou loď nechali hodně stranou, maskují se nějakou planetkou, snad Apophis?"

"Ta je na to moc mrňavá."

"Tak něčím poblíž, tohle je jediné jméno, co mi utkvělo... To byl ostatně důvod, proč jsme si jich všimli tak pozdě, důsledně se drží u nějakého vhodného kusu šutru a spolehlivě tak matou všechny přístroje. Přistál jenom modul, asi tááákhle," roztáhl Clint doširoka ruce, "velký. Nechali si postavit tu nádrž, nic divokýho - je velká, že by se tam mohl otočit slon, ale moc by se neproběhl."

"Prosím tě, přeskoč tu verzi pro školky, mám představu, jak je dlouhý metr."

"Napustit si ji nechali destilovanou vodou a pak do toho hodit kontejner z modulu. O tom, co přesně tam proběhlo, se vědecká sekce hádá i ze spaní, ale výsledkem je hnusná břečka a emzák v ní. Bruce tomu říká prebiotická polévka a tváří se přitom tak bolestně, že ty uvozovky skoro vidíš - no a to je zhruba všechno. Ta břečka je skoro neprůhledná a zevnitř jen občas probleskne nějaký neurčitý tvar – fotky stály za houby. A ten potom mluví s tím vyvoleným, který je zrovna na řadě s audiencí. Nebo taky nemluví."

"Telepatie?" Rozvernost se jim z řeči vytratila oběma naráz, nenápadně, ale neodvratně.

"Až tak ne. Prostě s někým se baví, někoho ignoruje, výjimečně si někoho vyžádá, někdy jménem, jindy opisem – problém je v tom, že se nedostaneme k přímým záznamům – ale podle všeho je dost pasivní. Jen víme, že od začátku požadoval diplomatický přístup."

"Přpadá mi divné, že se ani Furry neví nic pořádného."

"Dostane se jenom k něčemu, taky už kvůli tomu vzteky málem zezelenal. Těch pár diplomatů, kterým se zadařilo, se na tom  snaží vytřískat co nejvíc, ale nás se snaží odpálkovat - protože jsme padouši, co by všechno postříleli. Klasika."

Tony ve skutečnosti neměl strach, že by se nedostal k informacím, o které bude stát. Jednu věc chtěl ale vědět hned. Dal si tak záležet, aby zněl jakoby nic, až bylo samozřejmě okamžitě jasné, jak moc mu na odpovědi záleží. "Už mluvili s Lokim?" Clint byl naštěstí v tak laskavém rozpoložení, že se mu ani neposmíval.

"Ještě ne," odpověděl jenom. "Vždycky řekne, že ještě nepřišel čas - třeba ho přivedeš k rozumu dřív, než někdo pukne ze samého napětí."

"Nevím, jestli můj vliv na Lokiho nepřeceňujete."

"Pořád lepší než nic... a když selžou řečičky, oblek sebou máš."

Tony se zakřenil. "To si piš. Jak je na tom? Držíte ho v cele?"

"Ale vůbec, prostě má svůj pokoj. Že tam sedí jako pecka a s nikým se nebaví, je jen jeho volba. Ne že by to nezkoušeli. Po dobrém, nekoukej na mě takhle."

"Hmm."

"Nebuď tak podezřívavý! Vážně. A vůbec, víš, co to znamená mít tam svůj pokoj? Těžko jsme mohli za pár dní postavit v horách grandhotel! Většina personálu bydlí po čtyřech."

"No fuj, kam mě to vezete? Mělo mi to s tou fontánou být nápadnější."

"Kovové rošty místo koberců, jídlo zásadně z ohřívaných konzerv a vůbec žádný alkohol. V noci mráz a ve dne se nezapomeň mazat opalovákem, jestli zatoužíš se projít po šutrech po okolí. Zkusili to všichni a všichni prohlásili, že to nestojí za námahu. Stejně to nakonec zkusíš."

"Je tu někde padák?"

"Ty budeš s Bannerem, stejně nespíte ani jeden, nejspíš vám ani nepřidělí ubikaci, hodíš si matračku pod stůl v laborce, možná byste se na ní mohli dokonce střídat... neksichti se, má k dispozici zdaleka nejlepší vybavení."

Tony si založil ruce za hlavou a zahleděl se ven. "Mohli by nás toho tolik naučit," řekl zvolna. "Jak úžasný pokrok bychom mohli udělat, kdyby byli skutečně přátelští! Řekni, Clinte, proč tomu sakra nedokážu uvěřit?"

"Zkušenost!" zavolal Natashin hlas.

"Jediný přátelský mimozemšťan, jakého jsme kdy potkali, byl Thor," ušklíbl se Clint. "A i kolem toho tancujeme po špičkách. A víš přece, jak je destruktivní! Toho nádobí, co pořád rozbíjí..."

Tony potřásl hlavou. "Jsem Iron man," začal. Nebyl si úplně jistý, kam tahle úvaha vede – snad k tomu, že on sám přeci pomáhá lidem tím, že umí zasadit pořádnou ránu pěstí do té správné brady. "Možná už mám úplně pokřivený úhel pohledu."

"Tebe to teda bere," zalovil Clint pod sedačkou a vytáhl nevelkou, ale uspokojivě plnou placatku. "Nech mi něco."

Tony se bez cavyků napil.

"Já chci taky!"

"Mrtvoly ožívají a vylézají z hrobů," pronesl Clint a postavil se, aby donesl zbytek Natashe.

Tony se zvedl s ním a opřel se ve dveřích. "Vypadáš hrozně," prohlásil nemilosrdně. "Dej si dva acylpyriny a někam na pár dní zalez."

"Není čas," řekla Natasha. S jistou námahou se posadila. "Něco je špatně a já nemůžu přijít na to co. Místo aby se všichni soustředili na mimozemšťany, tancují kolem sebe a dělají opičky. Víš, že v jídelně je rozpis, aby se nepotkala americká skupinka se severokorejskou, izraelská s palestinskou, kde kdo s kdekým? Nemají tam nic na práci a tak krouží kolem sebe a tváří se významně. Není tam nikdo, kdo by si nepřipadal jako pupek světa."

"Myslel jsem, že se přihnali jenom ti, kteří se o přistání dozvěděli - nečekal bych, že třeba severní Korejci budou mít dostatečnou techniku," podivil se Tony.

"První vlna byli ti, kteří měli dobré dalekohledy. Druhá se rekrutovala dílem z těch, kteří neměli dobré dalekohledy, ale měli dobré špióny." Clint našel další deku a přidal ji k té, pod kterou se už Natasha klepala. Tony pozoroval jeho klidné, úsporné pohyby a uvažoval, jestli ti dva jsou spolu. Nikdy nezavdali skutečnou příčinu, aby si to kdokoli myslel... a ani teď ne. "A dílem z těch, u kterých jsme prostě nezjistili, jak na to přišli. Furry si myslí, že dostali pozvánku přímo od emzáků. Vážně si to představ jako jeden velký kurník! Těch pár vědců, co se tam snaží pracovat, má z neustálých intervencí nervy na pochodu."

"Nedává to celé moc smysl. Co ti - jaks to říkal, raskorikané? - vůbec chtějí? Jenom si pokecat? Jak to tak popisuješ, zní mi to, jako by zdržovali. Na něco čekali."

"No právě," zachraptěla Natasha. "A my nemůžeme přijít na co." Zamávala prázdnou placatkou. "Víc nemáš? Nějakou nouzovou zásobu?"

"Tohle byla nouzová zásoba."

Quinjet se trochu zhoupnul ve vzduchu a z pilotní kabiny to zapípalo. "Jsme blízko," řekl Clint k Tonymu a protáhl se kolem něj zpátky ke kniplu. "To území pod námi je Patagonie. Za chvíli uvidíš... jo, to je ono."

Ostrá skaliska a strmá úbočí mezi sebou nechala vzniknout jakousi proláklinu, ne více než kilometr dlouhou, z jedné strany ohraničenou působivou masou modře zářícího ledovce. Komplex Shieldu v tmavém kamení - nejspíš to byl všechno čedič, nebo něco podobného - vypadal jako papírová skládačka, kovově stříbřitá šeď a kolem pobíhající houfky mravenečků, usilovně přidávajících další komůrky.

"Nechápu, že jsem o tom nikde nezahlédl ani zmínku," řekl Tony nespokojeně. "A ne že bych se nesnažil."

"Není to tu připojené k síti, jenom intranet. Dokonce ani Shield - ale to už jsi asi zjistil."

"Samozřejmě."

"Koneckonců, na odstínění vysílání všech těch propašovaných mobilů a vysílaček používáme tvojí technologii."

"Och, vynálezy se obrací proti svému tvůrci...!"

"Sednout, připoutat."

Clint si vyměnil pár slov s řídící věží, letecký provoz zřejmě měl komunikaci ošéfovanou po svém, alespoň na krátké vzdálenosti, a šel na přistání. Za chvíli už vedl Tonyho klaustrofobicky úzkou chodbou k laboratořím. Všechno bylo, jak sliboval: kovové rošty pod nohama rachotící při každém kroku, tu a tam chlap se zbraní v ruce, i když těžko říct, koho měl proti komu chránit, pánové v oblecích a slunečními brýlemi na očích potloukající se sem a tam, nad hlavami bílé zářivky s odhalenými kabely; vzduch sychravý a obecný dojem krajně nevlídný. Nebyli v tak vysoké nadmořské výšce, aby hrozily skutečné problémy, ale řidší vzduch byl nepříjemně znát.

Laboratoř samá byla naštěstí poměrně velkorysá, příjemně prosvětlená a bylo tu teplo. Tony okamžitě získal dojem, že se tu snad slaví Vánoce - až za okamžik mu došlo, že to dělá vůně skořice, kterou si právě Bruce sypal do kafe z automatu a statečně předstíral, že si vyrábí kapučíno. Vypadal úplně stejně, jako když se viděli naposledy, jenom pod očima měl úžasné tmavé kruhy z nevyspání a na sobě svetr s logem pákistánského fotbalového mužstva, který mu byl trochu velký.

"Dáš si taky?" mávl k němu hrnkem.

"Dvojitý. Od kdy má Pákistán svoje fotbalové mužstvo? Tipnul bych je spíš na kriket."

"Až to půjde, zagooglím ti. Nebo se můžeš zeptat toho chlápka, co mi ho půjčil. Tebe doufám nesebrali rovnou na ulici jako mě  - co svou kouzelnou taštičku, máš?"

"Samozřejmě," zakřenil se Tony a poplácal brašnu, kterou si nesl přes rameno. "Bez své kouzelné taštičky nevycházím z domu."

Než za sebou Clint stačil zavřít dveře, ti dva už byli sklonění nad počítačem a plně zabraní do práce.

- Pokračování -


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - deset steeeva 01. 01. 2015 - 20:15
RE: Na dosah ruky II. - deset sitara 01. 01. 2015 - 22:22
RE: Na dosah ruky II. - deset loki 01. 01. 2015 - 23:14
RE(2x): Na dosah ruky II. - deset sitara 02. 01. 2015 - 00:12
RE: Na dosah ruky II. - deset sun 02. 01. 2015 - 13:51
RE: Na dosah ruky II. - deset catrina 03. 01. 2015 - 02:25
RE: Na dosah ruky II. - deset loki 03. 01. 2015 - 14:22
RE: Na dosah ruky II. - deset eithne 05. 01. 2015 - 19:11