Na dosah ruky II. - šestnáct

27. leden 2015 | 10.07 |

Lhostejnost tváří v tvář smrti je sama o sobě tím nejpůsobivějším gestem vzdoru.
- měl původně říct Loki Sygin, když ji chtěl umlčet, i když docela určitě nečetl Třetího strážníka, ze kterého jsem ten citát vzala. Jenže se mi nějak rozjela délka dílu a tak ho ještě rozdělím na dva kusy (a tenhle hovor bude až příště); a navíc jí nakonec řekne něco docela jiného (tuším "drž zobák", ale po asgardsku). Ne že by onen citát neseděl i sem. Všichni ti přeborníci na fyziku, inženýrství a zabíjení lidí pomocí tkaničky od bot na deset způsobů, jsou zároveň přímo mistři v předstírání, že konec světa za nějaký ten stres vůbec nestojí. Co se jim děje uvnitř? Představuju si něco jako papiňák. :-)

Tony Stark stavěl reaktor.

Bruce Banner dnem i nocí pracoval na modifikacích dynamických frekvenčních fázovačů svých "paprsků S".

Nick Furry dělal politiku.

Mimozemšťan se spokojeně vznášel ve své nádrži, neochvějně přesvědčený, že pozemšťané se jeho úžasným lodím nikdy nedokáží postavit.

Clint Barton málem zavařil motor, jak s Tonyho seznamy nezbytných maličkostí létal sem a tam; s většinou děvčat z letového provozu na trase si začal tykat a ve volných chvílích si hrál na hospodyňku, což by ona zmíněná děvčata jistě uchvátilo, kdyby to ovšem všechno nebylo přísně tajné.

Loki se stále častěji ztrácel z dohledu a co dělal, nebylo známo, kromě toho, že na mimozemšťanovi po dlouhé debatě získal Tonym tak vehementně požadovaný den k dobru.

Sygin se ploužila jako tělo bez duše, o mimozemšťanech odmítala mluvit - a Natasha měla pořádnou zlost. Protože Loki se jí mistrně vyhýbal, což bylo na té jediné chodbě, kterou měli k dispozici, docela umění, alespoň strašlivě vynadala Bannerovi, proč sakra zpravení Sygin o její možné budoucí úloze nechal zrovna Lokimu, když se toho dotyčný zjevně zhostil jako úplný dřevák (Natasha to popravdě řekla trochu jinak); nebohý Bruce, který si byl skoro jist, že je v tom nevinně, se pro jistotu tvářil omluvně a pomyslel si něco o tom, že se ta dívenka dostala agentce pod kůži víc, než by kdy považoval za možné. Trávily spolu spousty času, což se na Sygin projevilo mimo jiné sklonem k nošení přiléhavých kožených kombinéz, zatímco Natasha byla viděna se zaplétanými copy, ačkoli Bruce nemohl vyloučit, že měl mírné halucinace z přepracování.

Jisté bylo, že nervy na pochodu měli všichni, ale také je pravda, že někteří k tomu měli mimořádně dobré důvody.

"Starku!" vletěl Furry do laboratoře s takovou prudkostí, že se polovina Brucových přecitlivělých mašinek nespokojeně rozpípala. Bruce bez valné lítosti odložil nedojedenou plechovku fazolí a přejel rukou po klávesnici. Pípání utichlo.

"Pod stolem ho neschovávám," řekl. "Co provedl tentokrát?"

Furrymu šla málem pára z uší. "Iron Man právě vykradl částicovou laboratoř ve Wilsau."

"Nevím o žádné... aha. Jasně. Přísně tajné."

"Přesně tak. Němci zuří, skandálu se nevyhneme. Nemám chuť a čas řešit takové skopičiny! Tentokrát už mu vážně zakroutím krkem. Dostane přesně patnáct vteřin na to, aby odpřísáhl, že jeho oblek má ještě někdo jiný."

"To pochybuji - zato jsem si dost jistý, že byl celou dobu tady," řekl Bruce, vstal a z háčku vedle dveří si vzal pončo, které si rovnou hodil přes hlavu. "Jeho obleky mají frekvenční trasovač, copak ho Shield neumí zaměřit?"

Furry na něj pohlédl s viditelným podezřením, ale Bruceho pohled byl tak neochvějně bezelstný a prostý vší záludnosti... že to zkrátka nemohlo být upřímné. "Ty víš, kde je," ujistil se.

"Předpokládám," opravil ho Bruce a vykročil. "Omlouvám se za tu poznámku s trasovačem. Tony mění frekvence často, dává je k dispozici jenom Avengers těsně před akcí. Clintovi nic nevyčítej, neměl možnost Shieldu poskytnout žádné nové informace. "

"To ho neomlouvá!"

Bruce předvedl jeden ze svých mírných, lehce mimoňských úsměvů. "Jak vůbec Clint s Natashou zvládají tuhle dvojí loajalitu?"

"Na můj vkus až příliš dobře," odvětil Furry po několika krocích zachmuřeného ticha. "Je jen otázkou času, kdy se z těch vašich úspěšných tažení proti zlu stane prvotřídní průšvih. Zvlášť teď, kdy je Stark pod Lokiho vlivem."

"Nevěříte jim," konstatoval Bruce.

"To není o víře, ale o logice," opáčil Furry. "Bannere, co vidím já, jako nezávislý pozorovatel? Dva! vědce, kteří si troufají za pouhé tři! dny postavit zcela novou a nevídanou zbraň proti invazi z vesmíru. V záloze si pak šetří možnost obětovat asgardské děvče místo sedmdesáti sedmi milionů, sedmi set sedmdesáti sedmi tisíců, a tak dále, ledva dospělých pozemšťanů. Vidím Lokiho, který se teď možná tváří jako součást týmu, ale vsadím se s tebou o co chceš, že kdyby mělo dojít k tomu, že by Sygin, nebo dokonce on sám, měli být předáni raskorikanům, ztratí se jak pára nad hrncem. Jedno mu věřím – že pak už ho nenajdeme."

"Já váš postoj chápu," řekl Bruce celý nesvůj.

"Loki nikdy ani nenaznačil, že s předáním Sygin souhlasí," konstatoval Furry. "Takže já se na rozdíl od vás se chystám na tu nejpravděpodobnější možnost ze všech – a tou není ani válka, ani zničení celé Země."

"Přesto jste svěřil řešení do rukou Avengers."

"Ne Avengers," opáčil Furry hlasem jako led. "Tvému a Starkovu mozku a jejich schopnosti vyrobit zbraň schopnou zničit svět i z hrsti písku."

Bruce nevypadal, že by ho taková charakteristika potěšila.

Došli až ke dveřím, které vedly ze základny na kamenné pole horského údolí. Furry nijak nekomentoval skutečnost, že stačilo stisknout kliku, ačkoli měly být dobře zabezpečené. Řada lidí z personálu si ráda na chvíli odskočila z přeplněné základny nadýchat čerstvého vzduchu, a utéct odsud koneckonců neměli kam. Tedy pokud nestáli o desítky a desítky kilometrů pochodu po naprosto bezútěšném a prakticky neschůdném horském terénu k nejbližším stopám civilizace, sestávajícím se z letních přístřešků pastevců koz.

Bruce vykročil po kamení kamsi kupředu. Furry přimhouřil oči a maně sáhl do kapsy, kde obvykle - ale bohužel ne úplně pokaždé - nosil tmavé brýle. Slunce sice v tuto denní dobu nesvítilo přímo na ledovec, ale i tak bylo nepříjemné na něj pohlédnout zpříma. Trochu stranou pak zlatavě pableskoval přistávací modul raskorikanů, zvlášť výrazný na pozadí čedičových skal. Spolu s neuvěřitelně hluboce modrou oblohou a vším tím tichem pustých hor pak vznikal působivý obraz plný kontrastů a ostrých tvarů, který si bohužel Furry ve svém rozpoložení nedokázal vychutnat.

"Nejhorší je, že je to nakažlivé," podotkl pochmurně.

"Ano?" pravil Bruce, který netušil, o čem je řeč, zdvořilým tónem.

"Clint pro změnu ukradl vzducholoď. V Uruapanu, ksakru, ani já nevěděl, že je tam základna. Nějaký armádní prototyp - básnil o tom, jak skvěle je ovladatelná."

"Jak mohl ukrást vzducholoď?!" Bruce se ani nesnažil skrývat úžas. "Tedy, víte, co chci říct - vzducholodě nejsou zrovna pověstné svou rychlostí či nenápadností. Není možné prostě popadnout vzducholoď, strčit ji za triko a ztratit se..."

"To nevím, ale prý usoudil, že jinak sem těch několik tun, co Starkův reaktor váží, nedostane."

Během řeči obešli jakýsi špičatý kamenný ostroh, který odděloval hlavní proláklinu od vedlejší, mnohem menší. Zřejmě vedlejší kráter ještě nedávno, tedy z geologického hlediska, činné sopky. Jeho relativně rovné a pravidelné dno Tonyho záměrům dobře vyhovovalo.

Furry i Bruce zastavili mimoděk ve stejný okamžik, a jenom v ohromení hleděli na stavbu před sebou. Furry proto, že o reaktoru zatím věděl jenom ze Starkova ´pracuji na tom´ a z toho stěží mohl docenit, jak velká a komplexně působící ta věc bude. Bruce proto, že Tony dokázal pokročit způsobem, v jaký ani nedoufal, a ta nová vlna naděje, že svou zbraň dotáhnou včas, mu způsobila nefalšovanou slabost v kolenou.

Tonyho reaktor byla óda na technickou eleganci ve stříbrné a modré. Do značné míry vypadal jako zvětšenina toho, který měl vložený v hrudi, s vypouklým středem z materiálu, jaký Furry z té vzdálenosti nedokázal určit. Kolem létalo šest či sedm obleků, rychlých jako střela, a v dokonalé souhře kompletovalo celý ten příšerně složitý přístroj. Další tři pak stáli či klečeli přímo na těle reaktoru a svářeli jednotlivé komponenty vnějšího nosného pláště. Furry si dokonce ke svému úžasu všiml, že jedno masivněji působící brnění posloužilo místo podpěrného sloupu na místě, kdy nebyl terén optimálně tvarovaný.

Bruce si slabě odkašlal. "Je špatně zakotvený," řekl. "Nemá vůbec žádné základy, je v podstatě položený na kamení. Bohužel nevydrží víc než tu jedinou ránu, ale podloží je tu nestabilní a na víc nebyl čas. No, to vás asi nezajímá..." Přimhouřil oči v odrazu slunečních paprsků na kovovém těle jednoho z obleků a zaklonil hlavu. Vychutnával si pohled na tu sílu, dosud utajenou a spící, ale postavenou a ovládanou lidskýma rukama, připravenou udeřit.

"Všechno mě zajímá," odsekl Furry.

Jaký to byl úžasný výtvor! Bruce už se netrápil tím, že pomáhá vyrobit zbraň; příčina byla adekvátní. Teď obdivoval umění ducha, houževnatost a odhodlání, které mu v tak nepatrné době dokázalo dodat energii potřebnou pro boj, který byl spravedlivý. Obdiv ovšem nebyl jen abstraktní. Tony možná budil dojem, že se  většinu času vznáší někde uvnitř vlastní hlavy, ale jeho výtvory byly nejen účelné, ale i elegantní. Bruce měl jasno: ten reaktor je zároveň umělecké dílo, myšlenkou i vzhledem. Snad tohle bylo to pravé místo, kde jedině mohl být postaven, protože lepší kontrast všemu tomu zaoblenému kovu, než byly černé špičaté skály, si ani nemohl přát.

"Starku!" zahulákal Furry. Ten pocitu posvátného úžasu docela určitě nepropadal.

Jeden z obleků se hbitě odpojil od ostatních a zastavil ve vzduchu kousek před nimi.

"Nesete mi svačinu?" zazněl Tonyho hlas.

"Na zem," ukázal Furry zamračeně, protože vážně neměl rád, když musel k Tonymu zaklánět hlavu. Iron Man pokrčil rameny, což nejspíš za tu námahu nestálo, a přistál na zemi.

"Svačina by bodla," řekl rozmrzele. "Byla chyba nenechat tu kuchaře. Nejbližší pizzerie je tak daleko, že mi poslíček cestou odejde do důchodu."

Furry výmluvným gestem naznačil, že si chce popovídat z očí do očí. Iron Man znovu pokrčil rameny a obličejová část se poskládala do zbytku přílby. Objevil se jenom prázdný prostor obleku bez těla. Furry se zatvářil znechuceně.

"Nebuď morbidní Starku."

"Nejsem pro vás dost dobrý?" ozval se lehce dotčený hlas.

Bruce si už zatím stačil vybrat vhodně tvarovaný kámen; nadhodil si ho v ruce a trochu se pousmál. Házet uměl dobře a mířil přesně. Zasažený oblek, který dosud klečel s laserovou svářečkou na horní hraně reaktoru, opatrně odložil svůj nástroj, ublíženě se podrbal na zasaženém boku, ačkoli to byla rána, kterou ten uvnitř nejspíš vůbec neucítil, a sletěl k nim dolů. Prázdný oblek zatím předvedl jakési nezdvořilé gesto a odfrčel mezi ostatní.

"Tak co je? Nemám čas," ukázal se Tony, tentokrát bez přemlouvání.

"Wilsau," pronesl Furry velice, velice temně.

"No? Co má být? To už je vyřízená záležitost."

Furry zasupěl.

"Myslím, že bys měl tady panu Furrymu vysvětlit, proč bylo potřeba se tam vloupat... abych tak řekl... za použití násilí," řekl Banner, protože už mu v chladném větru vanoucího od ledovce začínala být v ponču, určeném pro mnohem nižší polohy, trochu zima.

"Ty se moc nehlaš, práskači. Kameny a klacky!" Protáhl se, až v kovových kloubech zapraštělo. "Protože mi popraskaly indukční cívky a tohle bylo ideální místo, kde jsem mohl získat přesně co potřebuji s minimálními škodami," objasnil s naprostou samozřejmostí a lehkým údivem v hlase, proč se debatuje o takových samozřejmostech. "Ptal jsem se i ve Walmarku, ale oni měli jen takové," ukázal mezi dvěma prsty, "a já potřeboval takové," roztáhl ruce. "Měli je i někde v Číně, ale přišlo mi, že Němci se budou vztekat civilizovaněji. Můžu se vrátit k práci?"

"Starku," zavrčel zase Furry a Bruce si pomyslel, že s takovou brzy přijde o hlasivky.

"Furry, nějaký politický skandál je teď to poslední, co mě zajímá," řekl Tony náhle velice střízlivě. "Oficiální cesta by nikdy nebyla tak rychlá. I kdyby byli sebeochotnější, a to by oni nebyli, pár hodin navíc já teď prostě ochotný obětovat nejsem." Zaklapl hledí a vznesl se kousek nad zem. "Mimochodem - přiznali, že jsem si na cestu přibral pytlík plutonia? Vsadím se, že na něj neměli povolení. Připiš ho na účet, třeba pak zchladnou." Jako blesk vyletěl zpět ke své svářečce.

"Opravdu doufám, že to všichni přežijeme ve zdraví," řekl Furry, "a já budu moct zbytek života strávit tím, že se budu pokoušet zdeptat Tonyho Starka. A budu si to užívat."

"Vidíte, že byl celou dobu tady," postrčil ho Bruce k návratu. "Bylo tam jen prázdné brnění."

"To není polehčující okolnost! K čemu sakra potřeboval plutonium?!"

"Pro zvýšení výkonu reaktoru - bylo lepší než to naše. Pomohlo by potvrdit mu alibi? Půl noci ležel s hadrem na očích a nadával jak špaček. Uhnal si zánět spojivek – původně tam běhal bez obleku, aby získal ruce navíc – a na světlo ze svářečky sluneční brýle vážně nestačí..."

"Opravdu si nemyslím, že by se sofistikovaná loupež dala svést na omyl techniky!"

Bruceův úsměv začínal být lehce nepříčetný. Vyhoupl se po několika kovových schůdcích zpět do vyhřáté chodby základny. "Furry, ani já nemám čas nazbyt. Loki někam zmizel a dost mi chybí zpětná vazba –"

"Jak, zmizel?!"

"Nezmizel!" vykřikl Bruce. "Prostě někde pobíhá okolo. A teď mě omluvte!" Snad to bylo tím světlem zářivek, které při přechodu z čirého venkovního světla působilo podivně matně, ale Furry měl dojem, že Bruceovi po tváři problesklo cosi nazelenalého. Rozhodně to byla dobrá záminka nechat ho být.

Vykročilou chodbou jen pomalu, a nakonec zůstal stát a nerozhodně se zahleděl na dveře, za kterými, jak věděl, byla Sygin. Sama, protože Natasha byla pryč s Clintem. Byla to dobrá příležitost, nebo ne? Furry tam původně doufal zastrčit některého z asgardských sympatizantů s velmi konkrétními instrukcemi. Stark by byl jistota a velmi dobře si všiml, že jak Loki, tak Sygin reagují kupodivu dobře i na Bruce. Zřejmě praxe s bestiemi, ušklíbl se v duchu, podle všeho jich běhá po Asgardu víc než dost. Jenže Bruce teď na řeči neměl ani pomyšlení, Stark samozřejmě také ne - a nikdo další tu prostě nebyl.

Nebyl zvyklý klepat a tak i tentokrát vešel rovnou dovnitř. Nepřemýšlel v první chvíli vůbec nad tím, že tahle pracovna teď slouží jako ryze soukromý prostor, hlavu měl plnou pouze úvah nad způsoby, jakými s ní bude mluvit. Pohled na Sygin, která spala na matraci u stěny, zabalená do deky až po uši a s vlasy poházenými všude okolo, ho proto trochu zaskočil. Vlastně těch zvláštních věcí bylo víc. Na stole leželo rozložené pletení a nějaké kresby, bohužel s pozemskými motivy. Nevěděl přesně, co předpokládal, že tu bude sama celé ty dlouhé hodiny dělat, ale kdyby nad tím přemýšlel, určitě by očekával něco exotičtějšího než pruhovanou šálu a k tomu hrst pastelek. 

Zahleděl se na ni, jako by z té spící tváře mohl vyčíst víc než za bdění, a možná tomu tak někdy i mohlo být; ale ne dnes, kdy dokázala usnout skutečně klidně a nejspíš najít i tolik potřebnou úlevu, na chvíli. Hlavou mu bleskla nějaká Starkova poznámka o tom, že Lokiho pobudí i letmý pohled; a jako by Sygin chtěla potvrdit, že na ni platí stejná pravidla, pohnula se a otevřela oči.

"Er kominn tími?" zamumlala nezřetelně, viditelně vytržená ze skutečně hlubokého spánku. Trochu vratce se posadila a zahleděla se na něj. "Už je čas?" zopakovala zřejmě svou předchozí větu a nahrnula si celou tu spoustu pocuchaných vlasů na záda. Naštěstí spala plně oblečená, jak zjistil, když jí sklouzla deka k pasu, alespoň téhle trapné chvilky byl ušetřen.

"Omlouvám se," řekl a ukázal jí, ať nevstává. Naopak si také sedl na zem; náhoda mu dala příležitost a hodlal ji využít. Kdyby měli naproti sobě stát, oba nastražení a napnutí, věci by to neprospělo. "Nechtěl jsem vás vyrušit." Neformální přístup mu nebyl úplně vlastní, ale protože měl sklony k ní přistupovat jako k dívčí verzi Lokiho - i když zároveň si byl jist, že by to dělat neměl a že by to byla chyba - cokoli podobného výslechu by bylo patrně předem určené k neúspěchu.

"Stalo se něco?" Opřela se o stěnu a promnula ti dlaněmi tvář. "Tolik pokojných a nudných snů už jsem dlouho neměla - díky za ně! Už jsem vzhůru." Trochu se pousmála a on zjistil, že... mu připadá milá. Ten dojem ho lehce ohromil.

"Zatím nic nového," řekl. Bylo najednou snadnější ji nebrat  jenom jako nepřítele, se kterým měl dočasně uzavřené příměří. "Jsem tu proto, že... Nejste v nijak snadné situaci," začal mírnou oklikou.

"Uvědomuji si přesně, v jaké jsme situaci," řekla. Znělo to jako prosté konstatování, pohled měla klidný.

Furry měl samozřejmě všechny možné špiónské kurzy ohledně řeči těla, a nepostradatelnou školu života. Všechno na ní, do posledního detailu a sebemenšího gesta, bylo nesmírně vstřícné a plně soustředěné na člověka, se kterým zrovna mluvila, zřetelně vyjadřovala sympatie; a to byla mocná zbraň, zvlášť když byla skutečně hezká. Trochu uklidněn tím, že je mu jasnější původ všech těch pozitivních emocí vůči ní, jí lehce pokynul na znamení, že naslouchá.

"Loki mne obeznámil se vším, co se tu děje, a se všemi plány" pokračovala Sygin. Trochu zívla. "Promiňte. Vím, co se ode mě očekává a co všechno je v sázce. Samozřejmě své roli dostojím - ostatně jsem asgardskému princi povinována svou poslušností."

"Doufám, že na vás..." zarazil se. Co by chtěl říct? Že na ni Loki nevyvíjel nátlak? Sám by ji svázal do úhledného balíčku a odeslal raskorikanům expres, kdyby musel. Tohle nebyl druh vstřícnosti, kterou by měl předvádět.

"Volila bych na jeho místě stejně," řekla a ramena jí trochu poklesla. "A jistě by bylo v mnohé snadnější skutečně být na jeho místě... alespoň teď, dokud se jenom vedou slova." Trochu potřásla hlavou. Uhladila si přikrývku na kolenou, oči už neměly tak pevný pohled jako před chvílí. "Stále přemýšlím, jak jinak by se to všechno mohlo odestát, ale na nic jsem nepřišla. A protože bych volila stejně, těžko mohu křičet, že to chci jinak."

"Kéž by tonhle přístup vzali za svůj moji podřízení," řekl Furry možná trochu zištně - skutečně potřeboval prolámat ledy mezi nimi - ale upřímně. Sygin se trochu zasmála.

"Ale vy máte úžasné lidi kolem sebe, pane," řekla. "Nesmírně obětavé a statečné. A přitom uvažují hlavou i srdcem, nejen svou zbraní. To je vzácnost..." Opřela se o stěnu a pomalu vydechla. Uvolnila se tak - ošidný, umělý klid. "Já mám ovšem i další motivaci, velice osobní - na Lokim mi skutečně záleží. Dvojnásob proto musím hledět na to, aby si uchoval tvář svým vlastním způsobem."

"Doufám, že vaši loajalitu ocení," řekl Fury, trochu bezmocný vůči takové porci bezelstnosti a upřímnosti. Ale mluvila, to přeci chtěl. Získat lepší představu o tom, co od ní očekávat. V ideálním případě od obou asgarďanů, i když pochyboval, že ji Loki vůbec bere vážně. Podle všeho se k ní choval ještě hůř než ke svým neoblíbeným pozemšťanům.

"Buď bude příležitost, a pak to nebude potřeba, nebo nebude příležitost - a všechna slova odejdou s větrem... Je to jako v té pohádce o chudé dívce, co měla přijít obutá i neobutá. Ale tu asi neznáte..." Bohužel si sama nejspíš uvědomila, že se poněkud rozpovídala. "Chápu, proč jste tady," dodala tak trochu bez souvislosti s předchozími slovy. "Pokud se Anthonymu jeho plán nezdaří..." Pohlédla mu do očí. "Ale já mu věřím, víte? On to dokáže."

"Já mu také věřím," řekl Furry.

"Neodejdeme, ani já, ani Loki," řekla Sygin. "To jste přeci chtěl vědět."

Ano, to přesně chtěl vědět. Nebylo moc co dodat, i když pár bezobsažných vět si ještě vyměnili. Ani si neuvědomil jak, ale znovu stál za dveřmi. Byl podivně nespokojený - byla příliš klidná, příliš racionální, příliš mnoho zůstalo nevysloveného. Ačkoli poslední, o co by stál, byly nějaké hysterické výlevy emocí, nedokázal plně uvěřit někomu, kdo se tak ovládá... neřekla mu vlastně vůbec nic. Sice byla o svých slovech přesvědčená, ale co tím vším vlastně chtěla říct? Furry proti své vůli cítil jisté ohromení. Opravdu s ním právě zametla malá holka?

Prošel kolem něj Banner a zřejmě si ho vůbec nevšiml, mumlal něco o nestejnoměrném vlivu magnetického pole. V ruce držel propisku jako by byl proutkař, který hledá vodu. Působilo to trochu podivně - mírně řečeno. Furry proto jen letmo nahlédl do laboratoře: Loki se zjevně navzdory Bannerovým obavám znovu objevil, i když obklopený modrým světlem virtuálních obrazovek moc reálně nepůsobil. Navzdory zdánlivému soustředění si ho okamžitě všiml. Oběma rukama rozhrnul obrazovky, až si hleděli z očí do očí, a pronesl jenom: "Jestli víte něco o nelokálních diferenciálech hodnot kvantové teleportace, tak dovnitř. Jestli ne, tak ven." 

Furry usoudil, že si půjde raději nechat nadávat od Rady, než poslouchat zdejší chytráky, a znovu pohlédl na hodinky. Čas se bohužel nezastavil.


 

- Pokračování -




 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - šestnáct sitara 27. 01. 2015 - 14:16
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct mandelinka 27. 01. 2015 - 14:46
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct catrina 27. 01. 2015 - 16:40
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct steeeva 27. 01. 2015 - 17:16
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct loki 27. 01. 2015 - 18:59
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct akkarra 28. 01. 2015 - 07:03
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct lochneska 28. 01. 2015 - 11:09
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct sun 28. 01. 2015 - 11:52
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct loki 28. 01. 2015 - 13:35
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct majdulka 28. 01. 2015 - 15:01
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct sun 28. 01. 2015 - 23:40
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct loki 29. 01. 2015 - 13:39
RE: Na dosah ruky II. - šestnáct eithne 25. 02. 2015 - 14:16
RE(2x): Na dosah ruky II. - šestnáct loki 25. 02. 2015 - 16:30