Na dosah ruky II. - sedmnáct

30. leden 2015 | 11.15 |

Nakonec to byl Stark, kdo po dalších dvanácti hodinách, těch posledních dvanácti hodinách, které měli k dispozici, stále ještě potřeboval čas k dobru.

"Má nejnovější hračka v celé své kráse a velikosti, budu jí říkat třeba Ricco, je to dobré jméno? Je komplet hotová, Furry, postarej se Jarvisovi o Vyznamenání za zásluhy. Teď už jenom dvě hodiny nabíjet, dvacet minut kalibrovat, dvacet minut zaměřovat - to je horní hranice odhadu, ale o moc míň to nebude. Samozřejmě jestli má tady kolega génius dopočítané zaměření." Tony roztržitě pohlédl na zničenou rukavici svého brnění a dobře vypočítaným obloučkem ji odhodil do koše. Kůži pod ní měl nepěkně sedřenou; nešlo zřejmě všechno úplně hladce.

"Mám dopočítané zaměření," řekl Bruce.

"Pak můžeme vystřelit. Jaký jsem?" Tony se s divokým leskem v zarudlých očích rozhlédl po přítomných; aniž by se jakkoli domlouvali, sešli se všichni v Bannerově laboratoři a postávali a posedávali tu jeden vedle druhého s více či méně předstíraným klidem. "Přesně za dvě hodiny a čtyřicet minut můžeme vyhlásit mimozemšťanům válku. Pokud jsem něco nepřehlídnul. A to se, co si budeme namlouvat, mohlo klidně stát." Oblek se na něm začal skládat, jednotlivé kusy doslova pršely k zemi, od ramen, přes tělo až k nohám.

Furry zavrčel něco nesrozumitelného.

"No co co co? Snadno mohlo. Nebyl čas na vůbec žádné testy. Dvě a půl a ještě kousek hodiny napětí, doufám, že tu nikdo nemáte sklony k infarktům." Umělecký dojem byl rozhodně za plný počet bodů, zvlášť když se ty jednotlivé kusy v pádu zastavily těsně nad zemí a v jednotné formaci pak vyrazily ze dveří. "Podepři jižní stranu," zavolal za svým oblekem ještě. "Jestli to někde spadne, tak tam... Buď se rozsvítí zelené světýlko, nebo červené," obrátil se znovu ke své společnosti a poklepal na nevelký panel na zápěstí, jediný, který mu z obleku zůstal, a významně ho zdvihl, aby ho všichni viděli. "Sem koukejte, až z toho klepne mě. To červené se klidně může rozsvítit dřív, a potom nám zbývá leda se dát na modlení, neber si to osobně, Loki - to pokud by Jarvis detekoval chybu. Nemluvte teď na něj, potřebuje celou svoji kapacitu a všechno, co bylo po ruce, připojil jsem k němu i kalkulačky a kávovar."

"Ale já jim přesně za dvanáct minut musím sdělit naše rozhodnutí," řekl Loki. Stál opřený o stůl, ruce založené na hrudi, pohled upřený do země. Výmluvný obraz někoho, kdo chce být někde úplně jinde. "Dovedu si představit, že je budu svádět dovednými řečmi hodinu – ne, nedovedu, ale to by se snad ještě podařilo. Ale skoro tři? Byli už velice, velice netrpěliví, když jsem žádal den navíc.

"

Tony se natáhl se pro mikinu, aby si ji mohl obléknout přes přiléhavou kombinézu, jakou zpravidla pod obleky nosíval; a nespokojeně se zamračil, když ho ztuhlé prsty odmítaly poslechnout. "Takže ho musíme patřičně zabavit. Bruci, skočíš mu popovídat pár zelených vtipů?" Natasha, která stála nejblíž, mu ten nešťastný kus látky vytrhla z ruky a jediným zkušeným pohybem oblékla tak rychle, že jenom překvapeně zamrkal.

"Zapomeň," oklepal se Bruce. "Já se nechci dozvědět, co by udělali, kdyby mě proskenovali a objevili Hulka. Možná to nikdo raději nechceme vědět."

"Dobrá, kdo další?"

"Základna už je komplet evakuovaná," podotkl Furry. "To silně zužuje výběr. Se mnou ani s Natashou mluvit nechtěl. Ty a Clint ho nemáte proč zaujmout." Pohlédl na Sygin, která stála vzadu u zdi a tvářila se, že tam vlastně vůbec není. "Pokud ho potřebujeme překvapit, je tu patrně jediná vhodná osoba."

"Souhlasím," řekl Loki. "Tak to bude nejlepší."

Sygin zbledla a jen tíha všech těch pohledů ji postrčila krok či dva kupředu. Zřejmě pod dojmem vážnosti situace přišla v asgardském; a vypadala v těch šatech velice mladě a křehce, a na to Tony slyšel, všechny jeho ochranářské instinkty se bouřily proti tomu, že ji vystavují takové situaci. Ale nemělo smysl pokoušet se o velkodušná gesta. Pouhý rozhovor s mimozemšťnem nebyl její skutečný problém.

"Nejsem si jistá, jestli s ním dokážu volně hovořit," řekla. Vrhla neklidný pohled na Tonyho zápěstí. "Necítím se k tomu dost pevná duchem ani obratností jazyka."

"Pomůžeme ti, když nebudeš vědět, jak dál," řekla Natasha jemně. "Dovedeš mluvit mnohem šikovněji, než si sama myslíš."

Ale Sygin hleděla jenom na Lokiho, byla na něj upřená s takovou intenzitou, až bylo jasné, že názor nikoho jiného pro ni není podstatný. Trhaně se nadechla. "Už to je příliš kruté, že tady musím být! Nechci se účastnit, nechci být ani svědkem. Musí být jiné řešení. Nenuť mě být příčinou neštěstí, pokud má obratnost selže, já nechci, abys..."

"Sygin," přerušil ji Loki ostrým hlasem, "to jsou zbytečné řeči - dosud trvá naděje. Pro tuto chvíli předpokládejme, že zbraň Anthonyho a Bruce splní svůj úkol."  Ve tváři měl snad ještě méně zdravou barvu než ona. Přešel ke křeslu a zvolna do něj usedl, jako by ho nohy sotva unesly; možná už i na něj dopadala tíže té chvíle. "Vedli jsme spolu dlouhou řeč o věcech současných a budoucích. Nerad bych, abys tu vstřícnot oplatila znevažováním mých rozhodnutí či neposlušností." Tony by s ním nejraději zatřásl – copak se alespoň teď k chudákovi holce nemůže chovat trochu líp? - a Natasha málem v tomto směru rovnou přešla k činu, ale Clint, ať už náhodou, nebo úmyslně, stál tak, že její prvotní impuls zadržel.

"Jak můžeš!" začala Sygin, ale pak jen bezmocně rozhodila rukama. Několika rychlými kroky přešla před Lokiho křeslo a náhle padla na kolena, prudce a naléhavě. "Já tě prosím, můj pane. Dovol mi..."

"Dost." Shlížel na ni nespokojeným, přísným pohledem. "Zvážil jsem všechno, co se zdálo být jen trochu možné. Má je ta volba po právu i rozumu. Ty se postav s hrdostí své povinnosti a ozdob slávou a ctí jméno svého rodu."

Na Sygin to kupodivu zapůsobilo v dobrém; vstala pomalu, ale napřímila záda a pohled v očích lesknoucích se neprolitými slzami ztvrdl. Tony si pomyslel, že schopnost potrpět si na velká slova je vlastně přímo skvělá a nesmírně praktická, a také že Loki zjevně nikdy neslyšel o pozitivní motivaci podřízených.

Na okamžik sklonila hlavu. "Omlouvám se."

Loki jí oplatil jen nepatrným gestem: omluva přijata. "Ač tvým osudem je naslouchat svému srdci, utiš ho na chvíli," řekl mnohem mírněji a z to docela laskavé pousmání bylo pro Sygin nejspíš víc, než řeči všech ostatních dohromady. "Teď je čas rozhodnutí a potřebných skutků. Vím, že tu nechceš být. Verða mér til huggunar, Sygin, ég vil lifa í eilífum hjarta þínu."

Ať už ta poslední slova znamenala cokoli, pro Sygininu pracně nabytou rovnováhu byla spíše zničující, než aby ji dokázala povzbudit. Už to skoro vypadalo, že se skutečně rozbrečí, a Tony si honem začal v duchu probírat metody sloužící k rychlému utěšování - bohužel ty, co znal, většinou zahrnovaly kreditní kartu a měl jisté obavy, že to tady nezabere...

Clint si slabě odkašlal. "Jestli s ní ten emzák vůbec bude mluvit," podotkl k věci a navíc tak věrohodně klackovitým tónem kluka z předměstí, že sice zcela přetrhal úvahy všech pozemšťanů nad tím, o čem tohle celé vlastně sakra bylo, ale hlavně tím účinně vyvětral vzduch.

"Jasně, že bude," řekl Tony roztržitě. "Ona je přeci..." Ve tváři se mu objevil užaslý výraz. "Jak jsme mohli být tak slepí? Všechno to skenování – a to jsme měli tak slušný vzorek lidí!"

"Čtyři minuty."

"Oni chtějí jenom zdravé jedince. Do líhně – i k dialogu," řekl. "Samozřejmě, to dokonale sedí, Undiso, trochu nudné statistiky!"

"Dostatečná shoda," pronesla Undisa. "Nemluvil s nikým, kdo byl podle našeho vědomí nemocen. Z těch, které odmítl, pak dva jedinci, ředitel Furry a zástupce Irska Gallagher, jsou podle našich záznamů zdravotně v pořádku."

"U mě to také odpovídá," řekl Furry. "Menší potíže se starým zraněním."

"Tak můžeme udělat něco, aby se jim hodila jen napůl," nevzdával se Clint.  "To by je zaručeně zdrželo. Ten emzák má poměrně dlouhou reakční dobu, když dojde na složitější témata."

"Třeba jí uříznout ruku?" ucedil Furry. "Nebo co přesně si představuješ?"

"Já nevím... hele, nejsi třeba těhotná?" obrátil se k ní. "Nebo kdybychom to ještě stihli zařídit?"

Sygin bleskla rychlým pohledem po Tonym. Ten si toho samozřejmě všiml, a stejně tak si všiml, že si Loki všiml, a rychle získal dojem, že by tu brzy mohlo jít o zdraví i bez mimozemšťanů; Loki ale nakonec jen přimhouřil oči a nepatrně stáhl obočí, což bylo až moc, rozhodně na Tonyho vkus, ale nebyl si jist, jestli se tohle ještě někdy vysvětlí, a jestli on sám o nějaká vysvětlování stojí.

"Docela určitě nejsem samodruhá," řekla Sygin rozhodně. "A docela určitě by se to, jak říkáš, nestihlo zařídit."

"Pak si ve volném čase trochu promrskáme biologii," přislíbila Natasha.

"Konečně!" nadchnul se Clint. "A stačil k tomu jenom konec světa!"

"Dvě minuty," dodala a podle toho, jak se tvářila, nečekalo Clinta tak úplně přesně to, co měl na mysli.

Tony pohlédl na indikátor nabíjení. "Pořád ještě se nerozsvítil červeně," řekl s falešně znějícím optimismem. "To je dobrá zpráva. Dvě hodiny třicet tři."

"Tak to bychom měli," řekla Natasha a popošla těch pár kroků, aby měla Sygin na dosah. Natáhla ruku, jako by ji chtěla pohladit po vlasech. "Máš před sebou úkol." Povzbudivě se usmála. "Zvládneš to. Pomůžeme ti. Třeba v tom, aby ses hodila jen napůl..." Přitáhla si její hlavu k sobě a políbila ji způsobem, o kterém si kdokoli z přítomných mohl nechat leda zdát. Tonymu, kterému to připomnělo, o co všechno byl poslední dny připraven, jen lehce zesklovatěl pohled. Loki vypadal, že se má jisté námitky, ale Bruce, který si na rozdíl od Tonyho skutečně ani na chvíli nemyslel, že se děvčata poslední dobou přehnaně sblížila, natáhl ruku, aby ho zadržel, a jen tiše zavrtěl hlavou.

Sygin sama jen vydala nějaký překvapený, lehce přidušený zvuk, ale spolupracovat začala mnohem ochotněji, než by do ní byl Tony řekl.

"Minuta," oznámil Clint a nijak tím svou popularitu nezvýšil. Natasha konečně svou oběť propustila. Sygin měla rozhodně zdravější barvu než před chvílí, a co teprve kdyby byla rajče – a velmi důsledně se na nikoho z nich nepodívala.

"Zajímavá metoda," pronesla. "Tak já... asi jdu."

Odběhla s Clintem v závěsu a Natasha vrhla na Tonyho a Lokiho vyzývavý pohled. "Nějaký problém, pánové?" Trochu se ušklíbla. Tony zauvažoval, jestli jí naznačit, kým měla Sygin pro Lokiho být, ale nakonec se moudře rozhodl to nerozmazávat. Taky by Loki ze své poněkud nevěřící nehybnosti mohl přejít do velmi naštvané akčnosti.

"Jdeme se na to podívat," zavelel rychle. "Přímý přenos z pokusu o zdržování vyhlášení mezihvězdné války."

Hala s nádrží vypadala jako kdykoli jindy. Furry odvolal i poslední techniky, ale ti se stejně běžně drželi mimo záběr kamer, takže jejich nepřítomnost nebyla na první pohled patrná. Tony podloudnicky předal řízení přenosu Undise, která hbitě dokázala, že je ochotna vstřebat mnoho specializací, a tak záběry byly mimořádně dramatické. Sygin a Clint vstupující do haly – Clint zůstává u dveří a Sygin kráčí vpřed v sílícím světle reflektorů...

Navzdory tomu, že ještě před chvílí vypadala na sesypání, teď všechny emoce odložila stranou; a držela se dobře. Hlavu měla vztyčenou, pohyby elegantní a jisté, snad jen v nepatrných detailech jí občas ve tváři nebo gestu probleskl náznak strachu či nejistoty. Tonyho maně napadlo, jestli se tohle vražedné sebeovládání vyučuje na Asgardu už ve školce - bylo skoro nepříjemné to vidět, nebo ne snad nepříjemné, ale nepatřičné - tak mladá dívka by neměla být schopná takové proměny, bylo to nesprávné, špatný čas, místo, všechno špatně... Červené záblesky raskorikanských skenerů se jí zaleskly na oblečení i na tváři. Mimozemšťan nepromluvil; ale ani nezhasl světla. Vzduch hutněl napjatým očekáváním.

Tony se přistihl při myšlence, jak by bylo skvělé, kdyby takhle propřemýšlel třeba celé ty tři zatracené hodiny! V žádné vyhlášení války nikdy nedoufal víc. Procházel si stále dokola všechny body plánu, ačkoli už nemohl být jednodušší: oznámit, že Země nabízené možnosti nepřijímá a hodlá se bránit. Půl vteřiny nato, nebo raději jen čtvrt, stisknout spoušť a doufat, že emzáci tam neměli nikoho stejně rychlého, a že budou poškození dost na to, aby se nestačili rozhoupat k odvetné akci. Ve druhé fázi pak bez prodlení přikročit k dalšímu kroku, ať už by jím mělo být postavení dalšího reaktoru, a další smrtonosné salvy, která by je definitivně dorazila, nebo přivolání Ódina s jeho vlastními hračkami.

Sygin pod intenzivními červenými záblesky přivřela oči.

"Kdo jsi?" pronesl hlas.

"Dvacet pět minut," zašeptal Bruce, jako by nechtěl ty dva tam vyrušit. "Skvělý tah, Natasho. Teď už asi její tělo ty tvé bacily odbouralo."

"Jsem Sygin, dcera Astafala a Radany," pronesla Sygin hlasem jasným jako zvon, s hrdostí, při které se nedalo nevzpomenout na Lokiho vlastní prohlášení. "Mým domovem je Asgard a já jsem jeho budoucí královnou!"

Natasha ze sebe vydala nějaký podivný zvuk, jako by jí zaskočilo, Bruce jen zamrkal, Tony se ušklíbl a na okamžik odtrhl pohled od obrazovky, aby si vychutnal pohled na užaslou Furryho tvář.

"Vysvětli," řekl hlas, jako by četl myšlenky většiny přítomných.

"Byla jsem zaslíbena Lokimu, budoucímu králi Asgardu." Dokonce i stála ve stejném postoji, jako Loki stával. Tony si sice rozumem uvědomoval, jak nesmírně je to absurdní, zvlášť v takové chvíli, ale stejně v něm bodl nepatrný osten žárlivosti. Vážně doufal, že ty hajzly sestřelí z oblohy, protože vydat jim holku, se kterou měl nevyřízené účty, to by asi nerozdýchal.

"Bylo řečeno, že Loki je jediný Asgarďan na Zemi," řekl hlas.

"Bylo řečeno, že na Zemi je jediný Asgarďan," opáčila Sygin.

Hlas znovu ztichl. Minuty ubíhaly. Tony skoro litoval, že nemá svůj oblek na sobě, protože hrozilo, že si okouše všechny nehty. Představoval si, jak raskorikanští agenti zuřivě porovnávají biometrická data a prolétávají záznamy dosavadních hovorů ve snaze najít jakýkoli rozpor s jejím prohlášením. Jenže Loki si na své řeči uměl dávat sakra dobrý pozor, když chtěl.

Sygin trochu přešlápla.

"Musíš dýchat," řekla Natasha s rukou na uchu. "Dýchej. Klidně a pravidelně. Vedeš si skvěle."

Tony se po ní ohlédl. Ukázal si k uchu a naznačil – tys jí dala vysílačku? Natasha přikývla.

"Konečně mám důkaz, že při složitějších tématech komunikují s mateřskou lodí," řekl Bruce napjatě, díval se o obrazovku dál. "Signál z přistávacího modulu je strukturovanější a vykazuje odlišné konvergenční hodnoty."

Tony znovu pohlédl na svůj rukáv. Žádné zprávy, dobré zprávy. Stavěl to přeci on, od prvního do posledního šroubku. Musí věřit tomu, že je přesně tak dobrý, jak si o sobě vždycky myslel. Satelit nad jejich hlavou, který se staral o zaměření obou cílů, byl také jeho. Dobře, musel ho vyslat trochu dřív, než bylo v plánu, a původní účel byl pouze výzkumný, a taky místo Stark Industry měl na boku jenom Stark In, ale to už bylo vážně to nejmenší...

"To byl tedy váš plán," řekl raskorikan. "Místo člena královského rodu nadaného magií nastrčit prostou dívku."

"Měli jste různé požadavky a tak vznikaly různé plány," řekla Sygin. "To jste jistě předpokládali."

Tony nedoufal, že by takové hraní se slovíčky mohlo vydržet dlouho. Sygin zdaleka nebyla přebornice v prázdném tlachání o nuancích práv a dohod, jaké předváděl Loki v posledních dnech. Znepokojeně se po svém příteli ohlédl. Ten seděl až u stěny, za zády všech ostatních, hlavu skloněnou a oči zavřené, jako by ani neposlouchal. Duchem se zdál zcela nepřítomný.

Nějak se mu po boku zjevila Natasha. "Něco chystají," řekla tiše.

"A teď zrovna ti oni jsou...?"

"Loki se Sygin," zašeptala. "Furry měl pravdu – Loki ji nedá." Trochu frustrovaně vydechla. "Jak jsem mohla být tak slepá? Sygin se celou dobu bála - ale ne o sebe." Trochu do něj šťouchla. "Vážně je to Lokiho nastávající? Trochu ujetý, nezdá se ti?"

"Dlouhý příběh," odvětil Tony nesoustředěně.

Snažil si vzpomenout, co všechno Sygin říkala, a co Loki, ale šlo to hůř než jindy. Kdy naposledy spal? Příliš dávno – zato měl za sebou skutečně velmi dlouhý a fyzicky náročný zápřah. Ale Natasha měla pravdu, Sygin se nechovala jako oběť, ale jako by něco věděla a to něco se jí vůbec nelíbilo, jako by s tím něčím nechtěla mít nic společného a ani se toho účastnit...

Tony si nebyl jistý, jestli by rozdýchal, kdyby měl Furry pravdu – nedokázal uvěřit, že by Loki jen tak utekl. Skoro sedmdesát osm miliónů lidí... ale zřejmě přesně k tomu mělo dojít. V záběru kamery na okamžik zahlédl Clinta, držel svůj luk připravený k výstřelu a šíp, který v něm byl založený, mohl být klidně jeden z těch, které měly svou oběť uspat. Byl snad připravený na možnost, že bude muset Sygin zadržet násilím?

"Nesmysl," zašeptal, ale na Natashin tázavý pohled nijak neodpověděl. Ne, to byla chybná úvaha od začátku. Loki už víc než jednou dokázal, že je ochoten riskovat svůj život. Možná mu na Zemi záleželo tak moc, že byl přeci jenom připraven nabídnout sebe; i když ani to úplně nehrálo, protože to by neměl proč tajit. A kdyby, našel by se někdo, kdo by mu to vymlouval...? Vážně štěstí, že za chvíli budou oslavovat vyhranou válku, a tyhle úvahy budou pasé. Tony pohlédl na panel. Stále nic, takže kalibrace probíhala podle plánu. Na půl ucha poslouchal Syginino rozjímání nad podstatou toho, co znamená být asgarďan, a mimozemšťanovy nevrlé odpovědi. Došel k Lokimu a podřepl před ním, opřel se mu o kolena a jeho ruce uchopil do svých. Velmi důvěrné gesto, které nemohl ignorovat. Možná ho všechno to riskování už unavilo a nebude chtít znovu...

"Někdy bych si vážně přál vidět ti do hlavy," řekl. Jenom tichý povzdech, nic pro cizí uši. Cítil, jak ho Lokiho prochladlé prsty slabě tisknou na oplátku. Vybavoval si jakousi zmínku o tom, že raskorikané mají svou vlastní magii a je možné naslouchat jejich slovům; tak nějak předpokládal, že přesně o to se teď jejich dvorní čaroděj pokouší, cítil to slaboučké mravenčení pod kůží jako vždy, když se vydával ze svých sil.

"Pro tebe platí to samé co pro Sygin," odvětil Loki stejně tichým hlasem a otevřel oči. Průzračně neproniknutelná modrá, tolik výmluvná, tolik svébytná... Všechno, co bylo Loki, v tom jediném pohledu. "Rozvažuj rozumem a srdce ať si zakřičí, až bude po všem."

"Ne všichni v tom vidíme rozpor," řekl Tony, kterého se nepatrně dotklo, že se ocitl v jednom pytli s puberťačkou. Jeho srdce teď nekřičelo, svíralo se nejasnou bolestí v temné předtuše; obejmout ho tak, opřít si hlavu a vydechnout, zavřít oči a chvíli nemyslet na konec světa... "Nemluv se mnou v jinotajích. Řekni mi, co chystáš."

"Jsem bůh, princ asgardský, budoucí král a tak dále," řekl Loki a slabě se pousmál. "Je jen málo cílů, které jsou hodny mého skutečného úsilí."

"Ano?"

"Takže chci zachránit svět, samozřejmě," dodal. "Jak jinak, vždyť bych pak neměl čemu vládnout." Palcem přejel po zhasnutém panelu na Tonyho zápěstí. "I když stále ještě doufám, Anthony - a nebylo by mi to příkořím - že tentokrát budu jenom přihlížet."


- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct catrina 30. 01. 2015 - 11:39
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct majdulka 30. 01. 2015 - 12:30
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct akkarra 30. 01. 2015 - 13:37
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct steeeva 30. 01. 2015 - 19:27
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct loki 30. 01. 2015 - 19:52
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct sun 31. 01. 2015 - 00:08
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct sitara 31. 01. 2015 - 19:32
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct hekate®blbne.cz 02. 02. 2015 - 13:17
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct loki 03. 02. 2015 - 16:46
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct mandelinka 04. 02. 2015 - 10:00
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct lochneska 05. 02. 2015 - 14:04
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct loki 05. 02. 2015 - 18:40
RE: Na dosah ruky II. - sedmnáct eithne 25. 02. 2015 - 15:48