Na dosah ruky - 35.

12. listopad 2013 | 16.27 |

Tak alespoň z výšky několika pater... a taky se už schyluje. Ano, jeho. Ano, k tomu. ;-)

"Těší mě, že se ti líbím," řekla Valia, celá rozzářená.

"Opravdu moc. Jsi... vážně úžasně působivá bytost, celá, ehm. Takže tě naléhavě žádám, abys teď šla někam na procházku, třeba, protože takhle bych se těžko mohl soustředit na práci. Ano?" Když už ji tak pěkně držel kolem pasu, bylo snadné ji otočit správným směrem a postrčit ke dveřím. Zatvářila se zklamaně. "Věř mi, že nic těžšího jsem tu ještě vykonat nemusel," dodal, zatímco ji skoro silou vystrkoval z dílny a zavíral za ní dveře. Nechtěla. Zklamání a velmi lidská dívčí zhrzenost z ní přímo prýštily. Čarodějka byla možná slabá, ale i z ní Tony pocítil vlnu magie - Thor věděl, co říká, když zmiňoval, že se to teď děje všem.

"Ale..." hlesla ještě skoro zoufale, než dveře definitivně zaklaply.

Pro jistotu se o ně ještě opřel. Ale ani Valia nebyla tak neodbytná, aby pokoušela štěstí dál.

"Undiso, ten kámen - "

"Ona by to nikde nepovídala," nadhodila Undisa. "To by se neslušelo."

"Neříkej. Takže k tomu kameni - "

"Byla skutečně krásná."

"Undiso!"

"No co? Trocha diskrétního rozptýlení by ti udělala dobře."

"Udělá mi dobře dozvědět se něco o té čelence."

"Chm. Vyměnit jeden z uzlů zvládneš snadno, je to jen zesilovač, i když mám dojem, že je momentálně k dispozici jenom ve stříbrné..."

"Vzhledem k blížícímu se útoku dá Valia jistě přednost praktické stránce věci. Dobře..." Najít správnou krabičku mu nedalo mnoho práce. ´Jenom zesilovač´ byl uložený v hedvábí a bylo jich jen pár, ale Tony skutečně neměl potíž s pouhou mechanickou výměnou, i když nerad pracoval se zdejšími zvětšovacími skly, co vůbec nebyla skla. Jen neměl možnost poznat, jestli ta věcička funguje, protože v Otavanově dílně neobjevil nic, co by detekovalo magii.

"Však ona si to holka vyzkouší... Undiso, ty kameny. Kde bych mohl nějaký vzít?"

"Co bys s ním dělal?"

S povzdechem si promnul čelo. "Přestaň se chovat jako moje manželka..."

"To bych tě nepřesvědčovala k onomu malému rozptýlení!"

"Poslyš. Nechci ztrácet čas tím, že si budu vytvářet nového Jarvise, když jsi tu ty a dokážeš být užitečná.

"

"Ty bys mě hodil přes palubu? Zbavil se mě? Odstavil mě na vedlejší kolej?"

"Ano, tvůj pozemský slovník je působivý, ale ten zrovna nepotřebuju. Zbavím se tě klidně, pokud nebudeš fungovat, jak máš."

"Tolik jsem toho pro tebe udělala!"

"Undiso! Ten kámen! Tvé osobní problémy necháme, až na ně budu mít čas a náladu. Ne že bych si dovedl představit takovou situaci v příštích sto letech."

"Ach."

"..."

"Jsou vzácné. Pro koho ho chceš?"

"Už jsem ti řekl..."

"To je otázka k věci. Čím silnější mág, tím silnější potřebuje kámen. Tím složitější ho získat."

"Pro Lokiho."

"Co by s ním Loki dělal?"

"Sakra, ženská!"

"Anthony, synu Starkův, ta otázka JE relevantní!"

Tony odpadl do křesla a frustrovaně vydechl. Byl odhodlaný, jestli se kdy vrátí na Zemi, pozlatit cokoli, co Jarvis označí za své. "Loki si prostě umí dělat nepřátele," řekl vyrovnaně. "Jedni z těch nedávných na něj v nepravidelných intervalech útočí přes jeho mysl. Na Asgardu na něj nemohou, ale shodli jsme se, že už na Asgardu dlouho nepobude. I kdyby mu ten kámen mohl pomoci jen částečně..."

"Myslíš, že kdyby to fungovalo, Loki by tu možnost nevyužil?"

"Loki si tu neměl možnost nic vyrobit a těžko mohl předpokládat, že bych to udělal já - což bych ostatně neudělal, pokud bych neměl vzor. A začínám mít dojem, že odmítá kohokoli jiného na Asgardu požádat třeba jen o skleničku vody. Občas je to s ním vážně..."

"Ódin a Frigga."

"Špatná sestava. Kdokoli další?"

"Podle mých informací nikoli. Palác je skutečně prakticky prázdný. Mágů je málo, silných mágů málo z mála."

"Takže si to mám začít žehlit s Friggou? Ou. Za Ódinem se mi nechce, to by nemuselo dopadnout... Frigga... hmm. Ví, kam se Loki chystá?"

"Co já vím?"

"Undiso!"

"Netuším, pane."

"Oukej. Chci vidět Friggu."

"To má být žádost na mě?"

"Je nějaká možnost tě restartovat? Přeinstalovat?"

"Domluvím ti audienci. Ano... ano. Má práci, chce tě vidět hned."

"Hned jako hned?"

"Hned jako hned. Znovu nahoře na zahradě."

Tony odhodil nástroje a vyběhl na chodbu. Valia naštěstí nebyla nikde v dohledu. Za okamžik už stoupal posledních pár schodů k zahradě s fontánkou, kde se již s Friggou setkal. Vidět ji tak krátce po Valie byl podivuhodný kontrast. Mladičká čarodějka vedle ní vypadala jako mělká louže vedle hlubokého moře.

"Anthony," pokynula mu. "Můj čas je nyní vzácný."

"Pak díky dvojnásob, že jste přišla. Potřebuji co nejsilnější aktivní kámen."

"Jaký druh moci má obsahovat?"

"Chci vytvořit mentální štít."

Mírně pokývla hlavou. Přejela dlaní po svém plášti, až prsty obemkla jednu z jeho ozdob. Trhla, zamračila se, když kámen nepovolil, a trhla znovu. Plášť už v oblasti ramenou nevypadal tak krásně. Frigga kámen stiskla v dlaních a zavřela oči. Dva tři údery srdce jenom tak stála - pak se její tělo uvolnilo a tiše si povzdechla. Ruka se jí lehce chvěla, když natáhla dlaň s kamenem k Tonymu.

"To je nejlepší, co svedu," řekla.

"Nezeptáte se, proč ho potřebuji?" řekl trochu zaskočeně.

"Jistě pro Lokiho." V hlase jí zazněl smutek.

"To ano."

"Pak je potřeba a nedostává se nám času. Ještě bude příležitost... běžte, Anthony. Něco mi říká, že Lokiho čas na Asgardu se krátí. Více sil teď nemám - snad bude stačit."

Nebylo co dodat: o pět minut později už seděl u stolu a snažil se přijít na způsob, jak udělat čelenku do vlasů tak, aby nebudila moc pozornost a nevypadala příliš dívčí.

"Byl jsi úspěšný, můj pane?" ozval se za jeho zády melodický hlas.

"Vyzkoušej ji," mávl Stark rukou k hromádce provázků, "já nemám jak ověřit funkčnost." Po Valie se ani neohlédl.

"Ach, děkuji! Je úplně v pořádku. Čím se jen odvděčím?"

"Přestaneš rušit."

Odpovědí mu bylo hluboce uražené ticho následované klapnutím dveří.

"Něco mi říká, že jsi právě svou šanci na rozptýlení ztratil."

"Bude mít Loki svou zbroj?"

"To těžko."

"Sakra..."

Nakonec vyrobil něco, co by se mohlo vydávat za jednoduchou korunu vhodnou pro prince. Pokoušel se o dostatečně atraktivní vzhled, aby vypadala věrohodně, ale ne příliš, aby nelákala ke stržení při prvním záchvěvu nepřátelství, až se Loki ocitne mezi Zhoubníky. Mimořádně detailní práce v oboru, který mu nebyl nijak zvlášť blízký. Copak je sakra nějaký zatracený zlatník?

"Zdvořilá žádost o vyklizení prostoru. Když budeš do dvou minut na střeše, uvidíš Lokiho."

Stark sebou prudce trhnul a narovnal se. Podle ztuhlých zad spolehlivě usoudil, že se tu s tím piplá už řadu hodin. "Cože?" zamračil se, vytržený ze soustředění chvíli nevěděl, co se děje; ztráta dobrých deseti vteřin. "Aha. Můžu tam být do dvou minut?" Poslední ťuknutí. Bylo hotovo.

Jak se ukázalo, mohl. Nevěděl sice, co je to za střechu, v které části zámku se nachází ani co se pořádně děje, zato jedna věc byla jistá: ta vzpřímená postavička s vlajícím pláštěm, kráčející v doprovodu čtyř strážných po kamenné cestě několik pater pod ním, byl skutečně Loki. Zdvořilá žádost o vyklizení prostoru zřejmě znamenala, že se všichni bez odporu nenápadně ztratili z dohledu; dobré pro bezpečnost i pro slušnost, protože okukovat králova syna v takové situaci se vskutku neslušelo.

Tony už byl dostatečně obeznámený se zdejšími zákonitostmi, že věděl, že když bude Lokiho chvíli upřeně pozorovat, uvidí lépe; a skutečně, za chvíli se průhled mezi nimi zaostřil a rozeznal ten jeho mírný, povznesený úsměv, poletující vlasy, zářící oči v bledé tváři. Na rukou měl pouta. Tony zjistil, že svírá pěsti tak pevně, že si bolestivě vrývá nehty do dlaní.

"On odchází," řekl.

"Oficiálně mu Ódin uložil domácí vězení v loveckém zámečku kus cesty odsud," řekla Undisa. "Můj osobní odhad říká, že poodjede z dohledu, skočí do lodi a vyrazí Zhoubníkům naproti."

"Odchází. Jak mám sakra k němu dostat ten kámen?"

Loki, jako by ucítil Tonyho pohled, se na okamžik zastavil, otočil se a s mírně tázavě pozvednutým obočím se zahleděl jeho směrem. Našel ho rychle; okamžik si hleděli do očí. V Lokiho úsměvu se mihla málokdy vídaná vřelost...

18413392Tony se rozhodl, že bude věřit asgardským kouzlům i nadále. Sevřel pevně obroučku v ruce, rozpřáhl se... a hodil. Roztočená letěla vzduchem, mnohem dál, než by při své malé váze měla, zaleskla se ve slunci. Loki natáhl ruce a snadno ji zachytil. Jediným plynulým pohybem si ji posadil do vlasů a zvihl na okamžik prázdné ruce, když strážci pokročili vpřed. Vyměnil si s nimi pár vět... nechali to být. S kamenem na čele a vlajícím pláštěm vypadal tak trochu jako elf z pohádek.

Vzápětí už pokračoval v cestě a Tony zjistil, že se mu výhled na otevírající se bránu nějak začíná mlžit.

"Měl bych pokračovat v práci," řekl, otočil se a šel.

w w W w w

Tony nikdy zcela nepochopil, jak je to s viditelností věcí, kdo všechno je schopen je vnímat a kdo naopak vůbec a za jakých podmínek; a tak zvolil ten jednodušší způsob a svůj nový oblek skryl očím návštěvníků za postel. Ne že by se tu trhly dveře. Vlastně následujících několik dní neviděl vůbec nikoho. Aby někoho potkal na chodbě, to už byla naprostá výjimka. Palác se skutečně vyprázdnil.

"Já to nechápu. Určitě nejsou všichni bojeschopní. Proč je tu nenechají, když je to tak bezpečné místo?"

"Většina Asgarďanů, pokud nejsou velice mladí nebo velice staří, samozřejmě je bojeschopná," opáčila Undisa hrdě. "Tohle je Asgard!"

"Stejně."

"Dětí je obecně málo, klidně tu někde mohou být. Co já vím? Já nic nevím. Nejsi jediný, kdo je z toho nervózní."

"Nejsem nervózní!"

"A to já zase ano."

Od informací byli odříznutí dokonale. Nepřišel na to, jestli tu existuje nějaký ekvivalent novin nebo televize, netušil, jak si předávají zprávy Asgarďané mezi sebou. Klidně už se mohlo někde bojovat a on by to nezjistil. Undisa odvozovala stav věcí z hromadně vydávaných pokynů, kterých ale nebylo mnoho. Měl jedinou věc, na kterou se mohl upnout: hromadu práce a přijímač. Vysílač, který se k Lokimu opravdu dostal, ať už jakkoli, byl naprogramovaný tak, aby dokázal svůj signál skrýt do vysílacích frekvencí kosmické lodi a kromě polohy měl monitorovat i životní funkce. To se podařilo, a tak Tony slyšel přenos tlukotu Lokiho srdce. Tlouklo pravidelně, občas zrychlilo, několikrát se stalo, že se rozbušilo jako šílené. Tony se pokoušel vytěsnit všechny myšlenky na to, co se mohlo dít. Bojoval, mučili ho? To neměl jak poznat. Když ležel v posteli a pokoušel se usnout, nechával se ukolébat tím zvukem do spánku a děsil se, že se ráno probudí do ticha.

V úkolech, které si vytyčil, pokračoval neúnavně: vyrobil si brnění a vybavil ho tak, jako by měl sám porazit celou armádu. Ve volných chvílích se pokoušel přijít na to, jak fungují ty zatracené portály. Připadal si jako neandrtálec, který zkoumá tablet. Na onom plátně / rýsovacím prkně / počítači pokročil ve vytvoření simulace dílny v Malibu a díky tomu přišel na to, že i tohle může fungovat jako malá brána, určitým omezeným způsobem. Zřejmě mu něco unikalo... bylo to vážně k vzteku.

A pomalu mu docházela veškerá trpělivost. Nevěděl úplně přesně, co udělá, až mu dojde definitivně, ale ta chvíle se blížila.

"Undiso, jak budeš fungovat mimo Asgard?"

"Hůř."

"Chápu to tak, že budeš snesitelnější?"

Ticho. Bylo tak snadné ji urazit, až to přestávala být zábava.

"Už jsou blízko," řekla Undisa náhle. "Cítím, že Ódinova vůle ukryla palác. Formuje se stínové město, zdání Asgardu, zakrývající armádu bojovníků. Zhoubníci jsou blízko. Prostor se chvěje, jejich lodě brzy vystoupí na povrch. Možná je tohle naše chvíle."

"Jak vypadají ty lodě?" prohodil Stark, zatímco si oblékal brnění.

"Jako ithully."

"Dobře. Stejně nečekám, že bych se spletl." Pár zásadních kousků z Lokiho přijímače přendal do brnění, aby se mohl navádět správným směrem. Zatímco kontroloval, jestli je brnění komplet - zkoušel ho mnohokrát, ale bylo příliš nové - zjistil, že se mu chvějí ruce. Chvějí ruce? Jemu?

Nejsou to Chitauri, přesvědčoval sám sebe, nejsou.

Jenže... co to bylo platné? Stejně ho čekaly nelidské zrůdy a znovu se bude muset podívat do hlubin vesmíru dál, než kdy chtěl. Spousta kvalitního materiálu na noční můry do konce života. Tentokrát bez nikoho, kdo by je s lehkostí odkázal do patřičných mezí.

"Sakra, nenech se zabít..."

"To bylo na mě, pane?"

"Víš co? Mohlo by. A ber to jako rozkaz."


- Pokračování -


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 35. nerla 12. 11. 2013 - 17:06
RE: Na dosah ruky - 35. ali nasweter 12. 11. 2013 - 18:37
RE: Na dosah ruky - 35. tenullka 12. 11. 2013 - 21:26
RE: Na dosah ruky - 35. ann* 12. 11. 2013 - 22:11
RE: Na dosah ruky - 35. loki 12. 11. 2013 - 23:24
RE: Na dosah ruky - 35. akkarra 13. 11. 2013 - 09:45
RE: Na dosah ruky - 35. lochneska 13. 11. 2013 - 11:24
RE: Na dosah ruky - 35. maggi 13. 11. 2013 - 16:35
RE: Na dosah ruky - 35. loki 13. 11. 2013 - 18:34
RE: Na dosah ruky - 35. rin 13. 11. 2013 - 22:09
RE(2x): Na dosah ruky - 35. loki 14. 11. 2013 - 07:51
RE: Na dosah ruky - 35. rin 14. 11. 2013 - 12:04
RE: Na dosah ruky - 35. porcelandoll 14. 11. 2013 - 15:54
RE: Na dosah ruky - 35. jarmik 14. 11. 2013 - 16:43
RE: Na dosah ruky - 35. loki 14. 11. 2013 - 17:08
RE(2x): Na dosah ruky - 35. nerla 14. 11. 2013 - 19:07
RE(3x): Na dosah ruky - 35. loki 14. 11. 2013 - 19:29
RE: Na dosah ruky - 35. rin 14. 11. 2013 - 19:33
RE: Na dosah ruky - 35. misao deino 14. 11. 2013 - 21:09
RE: Na dosah ruky - 35. loki 15. 11. 2013 - 10:21
RE: Na dosah ruky - 35. mandelinka 15. 11. 2013 - 13:05
RE(2x): Na dosah ruky - 35. loki 16. 11. 2013 - 08:09