loki: Rin: pani, uvádíte mne do rozpaků. Vždyť si odřu nos o strop a místo psaní si tu budu poňuchávat nad komentáři Děkuji za všechnu tu chválu, sice se vždycky stydím, že bych měla psát ještě líp, ale... bez ale. Děkuji (Taky se hihňám na ulici a narážím do kandelábrů, když se moc vžívám do některých scén... ach ten Loki. )


Porcelandoll: po takovémhle povzbuzení mého ubohého psaveckého sebevědomí to jde samo.


Jarmik: no, to víš že ne. To musí jít od srdce a s pohledem upřeným do modrých očí Velkého Idolu.