Na dosah ruky - 33.

5. listopad 2013 | 20.57 |

Stala se mi taková  věc: mám tu povídkou dopsanou. Celou. Vám ještě pár kapitol schází, ale já jsem na konci. Je to hrozný pocit. Připadám si,  jako by mi někdo něco sebral, ukradl, ještě si do mě kopnul... a přitom pauzu potřebuji zcela nezbytně, než se domácnost definitivně rozpadne :-)) Pořád si říkám, že je přeci nemůžu nechat - no, tak jak jsou? Je ale asi dobré vědět, kdy přestat. I když je to strašně těžké. Budiž mi jedinou satisfakcí, že zrovna v téhle kapitole si nezatrpím sama. :-)

Bylo to jako dostat palicí mezi oči.

Tony si byl jist, že udržel ve tváři zcela neutrální výraz - i když jenom díky tomu, že strnul v naprostém šoku. Asi bylo dobře, že zrovna stál těsně u stolu, protože opora přišla vhod. Nenápadná, skromná opora napjatými špičkami prstů. Vlastně měl pocit, že do nich vzápětí dostane křeč. Trapná snaha zachovat důstojnost ve chvíli, kdy...

"Princ Loki souhlasil, že se ožení s mou dcerou Sygin."

Tohle rozhodně nečekal. Ve skutečnosti ani nevěřil tomu, co slyší. Poklepal se pochvalně po rameni za to, že nezačal ječet, a to samé nezaujaté vnitřní já se pozorovalo s upřímným zájmem, protože napůl čekalo, že ho ta zpráva dostane do kolen více než obrazně; druhá možnost byla, že Astafala prohodí oken, nejlépe tou verzí s výhledem nad mraky, ale ani to nebylo moc originální a navíc by se nejspíš nenechal.

Opravdu jsi tolik spoléhal na Lokiho náklonnost? točilo se mu hlavou. Co sis vlastně myslel? Opravdu jsi věřil, že... nebo chce Astafala zradit, svůj slib nesplnit, vyhnout se mu? Nebo je celá ta záležitost tak podstatná, že si snaží zachránit život za každou cenu? Zamýšlí se oženit a občas si zajít za pozemšťanem na návštěvu? Nečeká, že přežije? Či snad ryze formální manželství? Proboha... Ustrnutí nepřecházelo. Nedokázal si myslet - vlastně nic. Dolehla na něj vlastní bezvýznamnost, bezcennost krátkověkého tvora, který je v plánech bohů jen dočasnou drobnou nepříjemností.

Měl ji živě před očima, Sygin, která je přišla navštívit to ráno, kdy se poprvé skutečně probudil v Asgardu. Milé, hezké stvoření, přitažlivé tím kouzlem dospívající dívky, která se ještě nesnaží vypadat jako žena, ale už by tak snadno, snadno mohla... Teď by ji nejraději zardousil vlastníma rukama - což by ji patrně dost překvapilo, protože o tom celém nejspíš dosud nic nevěděla.

Astafal měl tolik slušnosti, aby si chystal nějaké vlastní věci a na Tonyho se nedíval. "Jste stále ochoten...?" vyslovil po chvíli někam do vzduchu.

"Samozřejmě," odvětil Tony nějakým hlasem, který byl vzdáleně podobný jeho. "Řekněte, až budete připraven."

Musel si lehnout; Astafal se nad ním skláněl a bylo to neuvěřitelně nepříjemné, být vůči němu v takové pozici, protože veškerý vděk se vypařil a zůstalo jen jakési ochrnutí, ledová díra v hrudi a hlava neschopná souvislejší myšlenky. Tony tušil, že nakonec mu to celé dojde, a doufal, že Astafal už bude v té chvíli někde daleko.

Opravdu byl takový idiot, aby zcela přijal Lokiho za svého až ve chvíli, kdy ho ztratil? Pak to byl asi spravedlivý trest.

Astafal se obešel bez jehel, jen mu na paže přiložil jakési polokoule... Tonymu to bylo jedno. Zavřel oči a připravil se na nezbytnou nevolnost a bolestně zrychlený tep, který tak velkou ztrátu bude doprovázet. Léčitel začal mluvit a Tonymu to připomnělo, jak se ho Loki snažil utišit tehdy v jeskyni. Vedle zkušené dikce a reálné léčitelské moci se ta vzpomínka zdála být skoro dojemnou - pokus ochránit ho jakkoli neumělými prostředky... Zpod víček mu k jeho hrůze vytryskly slzy - drobné a decentní, z koutků očí zvolna stekly do vlasů. Astafalův hlas však zabral spolehlivě a Tony pomalu odplul do jakéhosi polovičního bezvědomí. Bylo ošidné, protože plné snů, a ty sny byly tvořené Lokiho blízkostí a on neměl sílu do nich vstoupit a uhladit nejostřejší hrany. Tak strašně o Lokiho nechtěl přijít, až mu tou potřebou bylo zle; bolelo to a křičelo v něm, svíjelo se bezmocí.

Jenže nikdo se ho neptal. Nebyly žádné možnosti; nebylo tu žádné pole, kde mohl bojovat. Mohl mu jenom vrátit jeho život, takhle snadno, pasivně... vycedit trochu krve a nepřekážet.

Probudil se až ráno, trochu zesláblý a prochladlý, ale v překvapivě dobré kondici. Nebyl ochoten to ocenit. Rozhodl se propadat truchlivé sebelítosti.

"Undiso... ví už Sygin, že se bude vdávat?"

"Není mi dovoleno podávat soukromé informace, i kdybych to věděla. Nevím."

"Co se stane, když Loki při svém úkolu zemře?"

"Smlouva byla uzavřena. Její osobní status i status její rodiny se zvedne. Vlastně," zněla Undisa zamyšleně, "by pro ni bylo výhodnější, kdyby zemřel - být nastávající mrtvého prince je pro ni lepší než být ženou zavrženého prince."

"Je tu vůbec někdo, kdo by uvítal, kdyby Loki žil?" zeptal se Tony hořce.

"Ovšem," řekla Undisa. "Ty."

To ho zvedlo z postele během desetiny vteřiny. Propadat splínu mu beztak nebylo moc vlastní; odbyl si to a už stačilo.

"Dobře," prohlásil energicky. "Takže jdeme udělat něco pro to, abychom těm dobrákům trochu překazili plány."

Drobně ho potěšilo, že oblečení na sobě aktivoval již zcela mimovolně bez většího úsilí. Cestou kolem stolu sebral to něco, co tu vydávali za pečivo, a zastavil se před portálovým oknem. "Nuže, Undiso, jak by mohli takoví magičtí diletanti, jako jsme my dva, proniknout do umění největšího mága Asgardu?"


 

w w W w w


"Thore, přemýšlel jsem."

"Mluv rychle. Útok přijde dřív, než jsme očekávali - nemám času nazbyt." Thor se trochu uchechtl. "O celé měsíce dřív. To změní plány." Hodil sebou do křesla a poklepal na stůl. "Loki pije příliš suché víno," zavrčel. "Občas je služebnictvo přece lepší. Neměl jsem ještě dnes v ústech, u Iduny! S tvým dovolením využiji příležitosti." Začaly se objevovat mísy, jako kdyby měla využít příležitosti celá královská garda.

Tonymu to bylo samozřejmě ukradené. Sledoval směr vlastních úvah. "Loki je stále zde," ujistil se jenom. Thor přikývl a podal si mísu s masem.

"Ne až tak rychle, že bychom mluvili o hodinách," dodal s plnou pusou. "Postaral jsem se, abych věděl, až bude odcházet."

"Jasné." Tony seděl s nohama na stole a poklepával si tužkou o rameno. Neklid z něj přímo sálal. "Thore, Loki má udělat něco, co umí nejlépe, jak se vyslovil Ódin. Co tě při tom napadne?"

Odpovědělo mu pokrčení rameny. "Magie?"

"Duše bezelstná," povzdechl si Tony. "Lokiho jméno se teď skloňovalo především se zradou."

Thor nevypadal, že by mu docházelo, kam Tony míří. Možná ale věnoval příliš elánu skopové kosti.

"Vsaď se se mnou, že Ódin pošle Lokiho nepřátelům vstříct, aby jim nabídl nenápadnější cestu do Asgardu. Zřejmě i rychlejší - varoval tě, že dorazí dřív - zřejmě věří, že to Loki dokáže. Nepochybně za účelem přivést je do pasti."

"To ale..." Thor vypadal, že není schopen slova.

"Jediné, co mi v té teorii nesedí - proč je Ódinovi vhod útok uspíšit? Nebylo by výhodné mít víc času na přípravu?"

"Jsme blízko jádra," řekl Thor s plnou pusou a na chvíli dokonce odtrhl pohled od talíře. Tony se zamračil. Tuhle zmínku už od něj zaslechl, ale netušil, co to mělo znamenat. "Asgard má teď víc energie, než může jakýmkoli způsobem spotřebovat. Mágové mají tolik sil, kolik jsou schopni fyzicky pojmout, kolem Lokiho ji skoro můžeš vidět. Už to ale nebude trvat dlouho."

"Takže to sedí celé." Thor mu na to neochotně přikývl. "Mohl bych jít s ním?" dodal Tony prakticky.

"Jestli je to tak, jak říkáš... těžko. Jeden zrádce je věrohodnější než dva." Znělo to hořce. "To by beztak nedávalo smysl, on tam nebude mít status vyslance, ale vězně. Rozdělili by vás okamžitě a ještě získali proti tomu druhému značnou výhodu."

"Pochopil jsem. Ví se vůbec, co jsou zač ti nepřátelé?"

"No... Zhoubníci."

"Zhoubci?"

"Ne. Zhoubníci. Oni jsou houby."

Tony se otřásl. Fantazie mu nabídla nepříjemný pach plísně, zatuchlého sklepení, mazlavý povlak pod prsty... "Probůh, jak vypadají?"

Thor se ušklíbl. "Můžu ti poslat pár obrázků. Nic pro slabé žaludky. Jsou humanoidní, ale žijí s houbami v tak těsné symbióze, že víceméně jsou houbami. Já vím jenom, jak je zabíjet - na podrobnosti jejich těl se musíš ptát jiných. Strašně smrdí. Tu a tam se pokusí posunout hraniční kameny, my jim nakopeme zadky a je zase chvíli klid. Napadnout přímo Asgard, to je něco nového."

"Myslím, že to zabíjení by mi prozatím stačilo. A propos, jednoho prokletí se Loki možná zbavil, ale až se vzdálí od Asgardu, dosáhnou na něj Chitauri."

Thor se chytil za hlavu. "Tak nevím, nebylo by vážně lepší ho utratit?" pronesl žalostně.

"Ty houby. Operují s magií stejně jako Asgard?"

"No... ano. Víceméně. Ne stejně. Ne přes jádro, proto by pro nás uspíšení útoku bylo tak výhodné."

"Dobře. Nasadím na Lokiho lokátor - zcela nemagickou věc, která by jim neměla připadat zajímavá a které by si s trochou štěstí neměli všimnout. Předpokládám, že ho nezabijí hned. Ponechají si ho tak dlouho, jak dlouho dokáže budit dojem, že se jim hodí. Je to tak?"

"Je to pravděpodobné."

"Tady můžeme věřit, že si Loki povede dobře. Až se přiblíží k Asgardu, pokusím se včas si ho vyzvednout."

"Jak - "

"To nech na mně. Jen potřebuji, abys mu donesl ten lokátor a řekl mi, až odejde. Jinak se věnuj svým... no, všemu tomu hraní na vojáčky a tak."

"Dobře." Thor vypadal zoufale. "Anthony, je tu něco... co bys asi měl... vědět..." pokoušel se a nerozhodně zmlknul.

"Ty duše čistá," ucedil Stark. "Nepřáls mi blaženou nevědomost? Vím o Sygin, jestli ti jde o tohle."

Thorovi se viditelně ulevilo. "Chtěl jsem ti říct, že ani Loki, ani Astafal neměli jinou možnost," vysvětloval chvatně. "Astafal potřeboval záštitu před Ódinovým hněvem, a pokud pomáhá budoucímu zeti, ani Ódin nemůže mít námitek."

"A Sygin?" prohodil Tony. "To ji postaví před hotovou věc?"

"Sygin," pousmál se náhle Thor a odsunul prázdnou místu, "tak ta první bude skákat radostí. Zbožňuje Lokiho od malička - neptej se proč, nikdy nebyl typ, co by se věnoval dětem. A on s ní nedopadne vůbec špatně, za jiných okolností by to bylo... Tony...  je to tak... v pořádku?" přeptal se opatrně.

"Nerad bych ji potkal v noci samotnou v opuštěné chodbě, abych nepropadl pokušení, ale jinak v pořádku," odsekl Tony s větší vervou, než jakou cítil. Thor zaplanul vděkem. To uměl dokonale. Vstal a položil Starkovi ruce na ramena.

"Jsi moudrý muž," pravil slavnostně. "Můj bratr si zvolil dobře."

Tony pár okamžiků zíral na zavírající se dveře. "Ty se mi vážně zdáš."


 - Pokračování -



 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 33. porcelandoll 05. 11. 2013 - 21:32
RE: Na dosah ruky - 33. karsys 05. 11. 2013 - 22:20
RE: Na dosah ruky - 33. tenullka 05. 11. 2013 - 22:31
RE: Na dosah ruky - 33. maya* 06. 11. 2013 - 07:10
RE: Na dosah ruky - 33. akkarra 06. 11. 2013 - 07:40
RE: Na dosah ruky - 33. loki 06. 11. 2013 - 07:57
RE: Na dosah ruky - 33. maťa 06. 11. 2013 - 07:59
RE: Na dosah ruky - 33. nerla 06. 11. 2013 - 09:51
RE: Na dosah ruky - 33. lochneska 06. 11. 2013 - 10:05
RE: Na dosah ruky - 33. loki 06. 11. 2013 - 10:10
RE(2x): Na dosah ruky - 33. maťa 09. 11. 2013 - 15:12
RE: Na dosah ruky - 33. maggi 06. 11. 2013 - 15:38
RE: Na dosah ruky - 33. nagadir 06. 11. 2013 - 17:32
RE: Na dosah ruky - 33. misao deino 06. 11. 2013 - 18:12
RE: Na dosah ruky - 33. venira 06. 11. 2013 - 18:19
RE: Na dosah ruky - 33. loki 06. 11. 2013 - 18:49
RE: Na dosah ruky - 33. mandelinka 06. 11. 2013 - 20:11
RE(2x): Na dosah ruky - 33. loki 06. 11. 2013 - 20:13
RE(3x): Na dosah ruky - 33. loki 06. 11. 2013 - 23:27