Na dosah ruky - 32.

1. listopad 2013 | 18.45 |

Po téhle kapitole budu doufat, že jen nemnoho čtenářek zná mou domácí adresu... :-)
Dvě věci: za prvé, v
soupisu české ff jsou jedna či dvě novinky. Za druhé, Misao Deino hledá spolupisálka na Pána prstenů, takže kdo by měl touhu: deinomisao@gmail.com a nezapomeňte dát vědět, až to začne vycházet. Jo a Nerle díky za oddané betování! :-) (Obrázek odsud.)

Sedět schlíple s hlavou v dlaních bylo nepohodlné a po pravdě trochu nudné - takže v té poloze dlouho nevydržel. Nevěděl však, kdy dorazí Astafal, Undisa dosud trucovala, a tím pádem nechtěl ani nikam odcházet. Dobrá chvíle na průzkum Lokiho okna.

První šok ho čekal při zjištění, že kterýmkoli z obrazů lze projít. Nezkoušel to; když ale natáhl ruku do zahrady, utrhl pár stébel. Ta pak před ním ležela na stole, Tony na ně zamračeně zíral a občas do nich strčil prstem. Stále to byla jen stébla trávy, snad jen trochu povadlejší než na začátku. Frigga se zmínila, že zasadila v zahradě pár stromů - teď to její prohlášení viděl v úplně jiném světle. Takže se dalo nejen projít tam, ale i vrátit se zpět - ale to si těžko mohl troufnout, už proto, že nedokázal ovládat, co vlastně uvidí, obrazy se před jeho očima přelévaly jeden do druhého a hned několik z nich mělo výstup vysoko nad zemí. Tedy původně to považoval za obrazy či projekce, čert ví co. Pokud to bylo něco na způsob brány... stabilní a zřejmě dlouhodobě otevřené brány... Loki zmiňoval, že to není hotové...

Tony měl trochu problém domyslet to celé do konce. Věděl, že ani Asgard nemá žádnou přijatelně jednoduchou technologii, která by mohla někoho přemístit z jednoho místa na druhé. I zdejší "výtahy" a objevování se zdánlivě skrytých věcí pracovalo na sice značně komplikovaných, ale přesto smysluplných zákonitostech. Jediný způsob, jakým se mohl někdo přemístit prostorem, byl Heimdall a jeho brány, tam se ale setrvale naráželo na potřebu obrovského množství energie. A tady bylo najednou v jednom obyčejném pokoji královského sídla okno... podle všeho už dlouho, hned s několika portály. A zcela stabilní. Na Zemi museli použít mocný artefakt a tady to bylo prostě okno. I když se samozřejmě nedalo srovnávat vytvoření cesty mezi dvěma vesmíry a mezi místy na jedné planetě.

Tony tak neobratně kroužil kolem skutečného stavu věcí snad proto, že zkrátka nebyl zvyklý, aby někdo kromě něj obracel dosud platné zákonitosti na hlavu. To on, Anthony Stark, byl génius a vynálezce. Loki tu byl od toho, aby se snažil něco ovládnout a prováděl pitomosti. Ne že by Thor opakovaně nezmiňoval jeho schopnosti; a ne že by je Loki sám nedokázal, když za pár dní v New Yorku, kdy byl navíc v hrozném psychickém i fyzickém stavu, nepředložil Tonymu řešení onoho nanotechnologického oříšku.

Otázka tedy ve skutečnosti zněla: jak moc paranoidní je předpokládat, že Loki stojí na prahu objevu, který by mohl cestování prostorem změnit od základu, a kterého se Ódin obává natolik, aby ho raději vyslal na sebevražednou misi? Loki byl nevyzpytatelný spojenec a král mohl usoudit, že už se na tu správnou stranu v budoucnu nepřidá, nebo ne pokaždé.

Taková technologie v rukou nepřítele... mohl by se správným vybavením dostat kohokoli kamkoli... poslat armádu do Ódinových komnat, obsadit všechna strategická místa... jako by Lokiho ochota přijmout Ódinův úkol sama nedokazovala, že ačkoli stojí proti králi, jeho srdce patří Asgardu - což, pravda, by pro mrtvého krále byla pramalá útěcha.

Dobrá, tak dál. Loki předpokládal, že by Tony mohl v jeho práci nějakým způsobem pokračovat. Jenže on se ještě ani nepřiblížil představě, co je zač ta zatracená magie. Stále nedokázal podchytit její zákonitosti, nepřipadala mu intuitivní. I kdyby se ji naučil používat jako nástroj, těžko by se mohl třeba jen přiblížit Lokiho úrovni; pokud by to bylo tak snadné, už by si každý v kapse nosil své přenosné -

Tony zavřel oči. Byl něčemu blízko, velice blízko, měl odpovědi na dosah ruky. Proklínal v duchu strážné, kteří jim ve vězení nedali trochu víc času, i Lokiho, který příliš spoléhal na to, že Tony nepotřebuje žádné nápovědy. Ale Loki mu věřil, takže má nějakou možnost to dokázat. Už už to měl...

"Pane, přichází léčitel Astafal," ozvala se Undisa.

"Ksakru!" ulevil si ranou do stolu a sykl bolestí, protože ruka byla pouze ruka a stůl byl z velmi tvrdého dřeva. "Jasně, ať jde dál." Promnul si obličej. Přepnout z vesmírných dálav abstraktních fyzikálních teorií do mnohem komplikovanějších mezilidských vztahů mu nešlo snadno. Přesto byl připraven vypustit všechen svůj šarm a dovednosti. Šlo by to určitě lépe, kdyby si nepřipadal vedle důstojného Astafala jako malý kluk.

"Pane," pokynul mírně hlavou, jak si tu navykl, což bylo jediným kompromisem, na jaký byl ochoten přistoupit. Stejně nikdy nepochopil, co na tom padání na kolena mají.

"Anthony, synu Starkův," řekl Astafal. Jak přistupoval blíž, tlumil své vnitřní světlo, až se na něj dalo pohlížet jako na relativně běžného muže. Byl oblečený v bílé a stříbrné a jakási vznešenost... ano, bylo v něm něco z toho, co měla i Frigga - tišil neklid svou pouhou přítomností. Duch bohů Asgardu.

"Vypadáte dobře. Zdá se, že následky vašich zranění nejsou důvodem mé návštěvy zde."

"Nejsou, a jak mi bylo řečeno, vděčím za uzdravení vám," pravil Tony a trochu tím sám sebe vyděsil. Nechtěl nasát zdejší způsob mluvy až tak moc. "Jsem rád, že mám příležitost vám osobně poděkovat."

"Bylo mi potěšením," pousmál se Astafal. "Bylo pro mne podnětnou zkušeností vést k uzdravení pozemšťana. Nyní jsem však skutečně zvědavý, proč jste si vyžádal mou přítomnost, Anthony."

"Byl jsem zmocněn předložit vám naléhavou žádost jménem prince Lokiho," řekl Tony. Připadal si značně nepohodlně. Role prostředníka pro něj byla nezvyklá a krajně nepříjemná. Raději by cokoli řešil hodinkou strávenou nad výpočty - nebo by na sebe hodil brnění a praštil do toho pěstí.

"Naslouchám," řekl Astafal po pauze, která se nezdála být dobrým znamením. Sepjal ruce za zády, vzpřímený, vážný, až příliš uzavřený. Jen v očích měl vlídnost, měkký, zlatavý svit.

"Věc se má tak..." Vyložit někomu co možná přijatelným způsobem průběh kletby a její momentální působení nebylo úplně jednoduché, tedy ne ve chvíli, kdy byl Tony rozhodnut mluvit slušně a nevykřikovat na všechny strany, co si myslí o Ódinových výchovných metodách. Navíc důvody, proč by její následky mohly být pro Lokiho fatální, byly převážně neveřejné, nebo alespoň dosti abstraktní. Astafal se ale nesnažil zpochybnit nic z toho, co slyšel. Naslouchal vážně, jen občas se vložil stručným dotazem.Vypadal, že se snaží zajímat jen o technickou stránku věci a nepátrat po detailech okolo. Ten člověk byl tak málo dychtivý po senzacích, až to bylo skoro iritující. Skončili usazení v křeslech stejně jako pár hodin předtím Tony s Thorem; jen to teď bylo mnohem méně emotivní a mnohem věcnější.

"Princova důvěra v mé schopnosti je lichotivá, žel obávám se, že přílišná," řekl Astafal, když Tony skončil. "Snad bych dokázal přijít na to, jak to působení zastavit, ale nebude to snadno ani rychle..."

"Loki mi řekl, že už se nad tím zamýšlel a řešení zná," odvětil Tony pevně. "Měl bych vám to být schopen reprodukovat. Mohu začít?"

"Ne, počkejte," pozdvihl Astafal paži a odvrátil tvář, jako by mu snad Tony zkoušel nějaké nelegální myšlenky přímo vnutit. "Tohle je... za hranicemi toho, kam jsem ochoten zajít. Nechci a nemohu se postavit králově vůli."

"Pak Loki zemře."

"Ale to Nejvyšší musí vědět!"

Co se na tohle dalo říct? "Loki je vám ochoten za váš um nabídnout takřka cokoli," řekl Tony zvolna. Astafal po něm střelil rychlým pohledem a viditelně sebou trhnul. "Ne cokoli," zopakoval Tony Lokiho slova skoro doslova. "Ale skoro cokoli."

"Krušný je úděl prostředníků," pousmál se Astafal. "Nechte mě chvíli přemýšlet." Jak bylo zdejším dobrým zvykem, vstal a přistoupil k oknu, aby mohl hledět ke vzdálenému obzoru - okno se okamžitě ochotně ustálilo na výhledu na temné město s obrovským měsícem. Tony, jehož všechna bydliště měla skvělý výhled - tedy na pozemské poměry - ho vlastně docela chápal. Dopil víno a sepnul si ruce za hlavou. Dost ho zajímalo, co mohlo to skoro cokoli obnášet. Podle všeho o tom měli Loki i Astafal docela slušnou představu. Zřejmě nějaká zdejší záležitost, kterou místní nasají s mateřským mlékem, promrskají v básničkách v jeslích, pro jistotu zopakují při zpěvu sáhodlouhých hrdinských ság u táboráku a v dospělosti jim stačí na sebe vážně pohlédnout a pokývat hlavou. Skoro cokoli. Vlastně to znělo dost děsivě.

Když se pak k němu po delší chvíli léčitel otočil, ta emoce v jeho očích byl... soucit.

"Vy jste pozemšťan," řekl a vlastně to nebyla otázka. Tony se ani nesnažil odpovědět, jenom se trochu zamračil. Nějak se mu to celé nepozdávalo. "Ne zcela šťastná, ale dobře řešitelná situace. Pak tedy... ačkoli nejsem přítel takových... dobrá. Ukažte mi Lokiho vzkaz. Chci vědět, jestli budu schopen mu vyhovět."

Po kratší, lehce humorné vložce, kdy Tony nemohl přijít na to, jak fungují zdejší papíry a tužky, protože v tom bylo příliš mnoho magie, a Undisa se nemohla v zájmu utajení vložit s obvyklými dobrými radami, Tony konečně sepsal všechno, co mu Loki v cele ukázal. Napsané v kuse to bylo mnohem delší, než to vypadalo předtím v podobě mihotavých písmen vznášejících se ve vzduchu, a Tony si po sobě celý text pro jistotu ještě prohlédl a upřesnil pár muřích nožek, protože netušil, jestli mají nějaký zásadní význam.

Astafal hleděl ohromeně. "Jste si jist, že neovládáte magii?" přeptal se a chopil se textu. Prolétl ho a jen přikyvoval hlavou, občas se zamračil... až na jedno místo zabodl prst. "Princ předpokládá, že budete ochoten obětovat svou krev," řekl opatrně. "Je tomu tak?"

"Ovšem," přikývl Stark. Astafal se skoro otřásl.

"Musí pro vás znamenat skutečně mnoho," zamumlal spíše pro sebe. Tony se pousmál. Chvíli uvažoval, že by šokoval Astafala představou, jak by se na Zemi bez dobrovolného dárcovství zhroutila celá řada lékařských odvětví, ale nakonec se rozhodl nesnižovat své zásluhy. "Jaké množství je pro vás přijatelné?" ozvalo se ještě.

Tony se zamyslel. O medicíně mnoho nevěděl, ale krvácel už mnohokrát.

"Dvě pětiny," řekl nakonec a pokoušel se moc nemyslet na to, do jak neuvěřitelně nepříjemného stavu ho to dostane. "Lepší je odebírat ne moc rychle. Upadnu do bezvědomí, ale přežiju."

Astafal ho přejel rychlým pohledem a očividně v duchu odhadoval množství. "Ano, to by mělo stačit. Částečně vám ji budu moci nahradit umělou náhražkou, do určitého poměru. Princ," trochu křivě se usmál, "to má skutečně promyšlené do nejmenších detailů. Nevím, jestli vám objasnil podstatu tohoto..." Poklepal na papír.

"Nebyla příležitost. Kdy začneme?"

Léčitel vstal. "Udělám pro prince, co žádá, pokud přistoupí na mé podmínky," řekl. "Jsou dosti specifické a napřed s ním promluvím. Pokud bude souhlasit, začneme večer. Zdá se, že celá záležitost nesnese odkladu."

"Mohu se zeptat, jaké to budou podmínky?" řekl Tony a Astafal jen mírně zavrtěl hlavou.

"Napřed pohovořím s ním."

Ten pohled, to neurčité... něco... Tonymu bylo naprosto jasné, že se to nějakým způsobem týká i jeho a že se mu to nebude líbit. Ty zhruba dvě hodiny, než se léčitel vrátil - co mu sakra tak dlouho trvalo? Měl tak dlouhý seznam požadavků, nebo dohadovali detaily? - proto byl schopen jenom pobíhat sem a tam a propadat neklidu. Fantazie mu nenabízela příliš mnoho možností, protože ho vůbec nenapadalo, co by si na princi, který se ocitl v nemilosti, mohl Astafal vzít. Jeho schopnosti, služby, využít jeho magii, podíl na královském pokladu, má-li vůbec jaký?

Když se proto konečně otevřely dveře, Stark by se k němu nejraději málem rozběhl. Přesto se mu podařilo zůstat stát na místě a své: "Nuže?" prohodit zcela nenuceně.

"Můžeme začít," řekl Astafal a uhnul pohledem. To už bylo zatraceně divné.

"Takže už mi můžete říci, na jaké podmínky Loki přistoupil," procedil Tony mezi zuby a bylo mu úplně jedno, jak uboze zní jeho dožadování. 

Astafal se zhluboka nadechl a pohlédl mu přímo do očí; bylo to vlastně skoro vyzývavé.

"Princ Loki souhlasil, že se ožení s mou dcerou Sygin."



 

- Pokračování -zox6f3k8

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 32. nerla 01. 11. 2013 - 19:11
RE: Na dosah ruky - 32. ann* 01. 11. 2013 - 20:08
RE: Na dosah ruky - 32. nagadir 01. 11. 2013 - 20:10
RE: Na dosah ruky - 32. maya* 01. 11. 2013 - 21:46
RE: Na dosah ruky - 32. lochneska 02. 11. 2013 - 04:07
RE: Na dosah ruky - 32. loki 02. 11. 2013 - 07:58
RE: Na dosah ruky - 32. porcelandoll 02. 11. 2013 - 10:27
RE: Na dosah ruky - 32. ann* 02. 11. 2013 - 16:08
RE: Na dosah ruky - 32. lochneska 02. 11. 2013 - 16:46
RE: Na dosah ruky - 32. ali nasweter 03. 11. 2013 - 12:11
RE: Na dosah ruky - 32. loki 03. 11. 2013 - 12:23
RE(2x): Na dosah ruky - 32. ali nasweter 03. 11. 2013 - 13:56
RE: Na dosah ruky - 32. maggi 03. 11. 2013 - 19:15
RE: Na dosah ruky - 32. tenullka 03. 11. 2013 - 22:04
RE: Na dosah ruky - 32. loki 03. 11. 2013 - 22:52
RE: Na dosah ruky - 32. akkarra 04. 11. 2013 - 11:06
RE: Na dosah ruky - 32. mandelinka 04. 11. 2013 - 11:10
RE: Na dosah ruky - 32. loki 04. 11. 2013 - 13:02
RE: Na dosah ruky - 32. maggi 05. 11. 2013 - 18:32
RE: Na dosah ruky - 32. venira 05. 11. 2013 - 23:14
RE: Na dosah ruky - 32. loki 06. 11. 2013 - 07:59