Na dosah ruky - 30.

22. říjen 2013 | 22.34 |

Anthony se plácá po Asgardu a spřádá plány, i když neví, která bije. Krušné časy!
Speciální věnování: Ali Nasweter, Maya, Mandelinka, Misao Deino, Maggi, Maťa, Lochneska, Tenullka, Akkarra, Mikhail, Svítila, Ann... Díky všem za podporu, veliké díky Nerle za betování a též díky Avemu, který tenhle web ani nezná, ale jehož rady mi dnes zachránily počítač a pár příštích dílů. :-))

Stark měl pocit, že mu na chvíli přestalo bít srdce. Velmi živě si pamatoval tu dobu, kdy byl šílený ze vzdálenosti mezi nimi. Nepřál by to ani největšímu nepříteli. No dobře, možná Furymu, na chvíli, jenom než mu spadne hřebínek.

"Pustí mě za ním?"

"Ne," zavrtěl Thor hlavou, "máš výslovně zakázaný vstup. Ani já s tím nic neudělám."

"Budeš schopen mu donést pohár s další krví?" zeptal se Tony věcně a skoro se rozběhl ke stolu najít vhodný kus nádobí.

"Byl bys ochoten?" zatvářil se Thor přehnaně vděčně.

"Ano, Thore, představ si, že bych byl ochoten... máš nůž?" Sám u sebe nic vhodného neměl, ale Thor naštěstí přikývl a vytasil se s dýkou, která za sebou nepochybně měla slavnou minulost. Tonymu se nechtělo přemýšlet, proč lidé nosí takové věci u sebe i doma. Teď se to hodilo. Zaťal ruku v pěst a natáhl ji nad pohár. "Tak dělej."

Thor se napřáhl a řízl.

"Thore, ty pitomče!" zařval Stark. "Já nesrůstám tak snadno jako ty!" Z hluboké rány v zápěstí mu crčela krev jako z mladistvého sebevraha, který měl intimní dostaveníčko se sadou žiletek. Dal si pozor, aby alespoň stékala do poháru.

"Odpusť," hlesl Thor. "Ošetřím tě - "

"Ne, ty se ode mě drž dál. Popadni to a uháněj za Lokim. Věř mi, že tentokrát tě rád uvidí." Thor neodporoval. S nesnesitelně patetickým výrazem ve tváři uchopil pohár oběma rukama a pak naštěstí opravdu hbitě vypadl. Stark se díval, jak mu mezi prsty, kterými se pokoušel stisknout ránu, protéká krev.

"To snad není možné. Undiso, nevede se v asgardských ložnicích něco jako lékárnička?"

"Ověřuji... ano, pane. Na stolku vedle lůžka."

Stark jen nerad, vzhledem k tomu, že se mu nechtělo krvácet na podlahu, přešel k posteli. Na stolku skutečně ležel nějaký šutr. Určitě tam nikdy dřív nebyl. Způsob, jakým se věci prostě objevovaly, byl nesmírně iritující.

"Co je to?"

"Jaspis, pane."

"Co s ním mám dělat? Sníst ho? Tancovat kolem něj? Slušně poprosit?"

"Je to aktivní kámen nabitý mocí. Přiložte na ránu a pomalými krouživými pohyby pohybujte v jejím těsném okolí."

Čert to vem. Jasně že poslechl, co mu také zbývalo. A jen užasle zíral, jak krvácení ustává a řez se doslova před očima uzavírá, až zbyla jen napůl zhojená jizva. "Úžasné. Díky, Undiso. K čemu ho tu Loki má? Vždycky se léčil sám od sebe."

"Většina mladých mužů má podobné vybavení.

Při loveckých výpravách na koních se zvířata často zraní."

Když domácí zvířátko, tak se vším všudy.

"Když už jsme v těch intimnostech, zlato... docela rád bych se zase jednou vyspal svlečený. Jak na to?"

Zbytek odpoledne spolu strávili plodně a užitečně a Stark se díky tomu konečně zorientoval v některých běžných záležitostech. Skvěle se mu tak dařilo nemyslet na Lokiho a na to, že Thor se už neukázal, což určitě znamenalo, že předaná krev zabrala, jak má. Určitě. Ani Thor nemohl být takové pako, aby mu nedal vědět, kdyby se něco pokazilo.

Náladu mu pokroky, které udělal, zvedly nesmírně. Už tomu bylo dlouho, co byl bez Jarvise, a tady navíc přišel o Jarvise i Lokiho naráz; nutně potřeboval soukromí, ale nesnesl být úplně sám. Undisa dělala skvělé pokroky a rychle si přizpůsobovala slovník - nebýt ženského hlasu, chvílemi zapomínal, že nemluví s Jarvisem. Tvrdila o sobě sice, že je jen mluvící encyklopedie a že bez magie má do vnitřního systému Asgardu jen velmi omezený a okrajový přístup, ale i to pro něj znamenalo mnoho. Večer potom, když už se byl sám schopen obléknout a svléknout, obstarat si jídlo, kdy chtěl, a ne když se samo objevilo na stole, najít pod polštářem nůž a zvládnout tucet dalších věcí, si připadal značně sebejistě.

Mimo jiné zjistil, že zdánlivě prázdné místnosti jsou ve skutečnosti plné věcí. Řadu z nich mu Undisa odmítla zpřístupnit s tím, že jsou buď příliš dobře chráněné nebo soukromé - a Tony neměl tak přehnanou potřebu přehrabovat se Lokimu v ponožkách, aby ji začal přemlouvat - a u některých nezjistil, k čemu slouží, ale něco ho i skutečně zaujalo. Zejména jakési malířské plátno. Představa poklidného odpoledne s paletou a štětcem mu sice k Lokimu neseděla, a už vůbec ne nad poklidnou horskou scenérií, když ale zjistil, že je to spíše rýsovací prkno a ještě nejspíš jakýsi druh počítače, na kterém má Loki rozdělaný další průhled ke svému oknu, vydržel si hrát několik hodin, než přišel jakž takž na ovládání a také na to, že to zdaleka nejsou jen obrazy. Zasahovat do rozdělaného díla mu sice dovoleno nebylo, ale začal vytvářet nové. Snad z nostalgie, snad proto, že program vyžadoval co nejpřesnější detaily, se pustil do místa, které znal důvěrně do poslední šmouhy na zdi: své vlatní dílny v Malibu. Jednu věc si během té doby ujasnil dokonale. Nevydrží jen tak čekat s rukama v kapsách. Nutně potřebuje zaměstnat mozek.

"Drahá Undiso, teď spolu vytvoříme plán. Byl bych rád, kdybys o tom nikomu neříkala."

"Jsem vůči vám zcela diskrétní," opáčila Undisa. "Nemůže se mnou komunikovat ani můj stvořitel."

Stark jen přikývl. Nevěřil tomu, ale tohle bylo riziko, které musel podstoupit. "Chci vidět Lokiho."

"Už jsem řekla, že nemohu. Vězení je chráněné. Nemá tam přístup každý."

"Nemyslím odsud. Chci ho vidět vlastníma očima. Dostat se k němu."

Undisa chvíli mlčela. "Je tu někdo, kdo by byl ochoten pomoci a má dostatečná oprávnění?"

Tony si v duchu přehrál všechny, se kterými tu mluvil. Moc jich nebylo. "Co Frigga? Zdálo se, že je ochotná Lokimu pomoci."

"Mám sjednat audienci?"

"Do toho."

Nebyl schopen odhadnout, jestli je dobré znamení, nebo špatné, že byl přijat ještě ten samý večer. Undisa ho navigovala na jednu z malých střešních zahrad - zelený klenot s nezbytnou fontánkou a příjemným výhledem - a Frigga už tam stála, na samém okraji, po kotníky zabořená v trávě. Stejně jako při jejich prvním setkání vypadala krásně, důstojně, tajemně a mile a rozhlížela se do daleka.

"Madam," řekl Stark, a když se k němu otočila, mírně se poklonil.

"Anthony," řekla s úsměvem. "Těší mne, že jste našel cestu. Musí to tu pro vás být matoucí."

"Asgarďané jsou přátelští," odpověděl neutrálně a zadoufal, že Undisu nenapadne se ozývat. Měl jí to říct! Vlastně vůbec nestál o to, aby se vědělo, že ji má.

"Chtěl jste o něco požádat," šla přímo k věci. Špatné znamení.

"Ano," přikývl. "Rád bych viděl Lokiho. Doufal jsem, že byste mi mohla dopomoci k návštěvě u něj."

Frigga přikývla. Vypadala zamyšleně. "Ódin se mi nesvěřil se svými plány ohledně mého syna," řekla. "A já ho nechtěla moc pokoušet, protože jsou i horší tresty, na které by si mohl vzpomenout. Ale možná to ještě udělá, kdo ví. Dosud čeká - nejsem si jistá na co."

Tony si trochu odkašlal. "Zaslechl jsem... cosi," připustil a nakonec do toho skočil po hlavě. "Mohu vás však ujistit, že počít potomka jsme se rozhodně nepokoušeli."

Frigga se rozesmála. "Ach, proto bylo mezi služebnictvem tak veselo! Občas si Lokiho trochu démonizují. Naštěstí vážně není tak neodpovědný... úžasná představa." Frigga se celá rozzářila, očividně ji to nadchlo. "Škoda, že se o tohle nemohu podělit s manželem. Byl by schopen se nad tím vážně zamýšlet."

"Takže..."

"Určitě byste měli moc hezké děti," pokračovala Frigga skoro zasněně. Starkovi poněkud ztuhl úsměv na rtech. Babičkovské nutkání? S tím on rozhodně nechtěl mít nic společného. A tato jeho skoro-tchýně nevypadala, že by hlídala vnoučata o víkendech, kdyby si chtěli s Lokim někam vyrazit.

"Asi se jen tak nedočkám," dodala. "Ne, podle mého král čeká, jestli se ve vás probudí magie. Nemusíte se obávat, Anthony, to by Loki neudělal. Byl by to bláhový pokus a skoro určitě by vás to zabilo. Ódin však chce mít jistotu, než vás vrátí zpět na Zemi. Pocítil ve vás stopy Lokiho kouzel, ale předpokládám, že mohla pocházet z chvil, kdy se neovládal?" Tony neurčitě přikývl. Tolik k Ódinovým otázkám, jestli ho Loki něco nenaučil. "Nehrají význam. Ale nedovedu vám říct, kdy to rozhodnutí padne."

Tony si hlavně nedovedl představit, že by se vrátil na Zemi dřív, než se vyřeší ta záležitost s prokletím. Těžko by mu mohl posílat pytlíky s krví poštou.

"Jsem skutečně rád, že jsme si tohle vyjasnili," řekl hladce. "Zdá se, že tu obecně vládne velká ochota přičíst Lokimu každou nepravost, které je teoreticky schopen."

"Rád testuje hranice, svoje i jiných," odvětila s úsměvem. "Asgarďané obecně milují řád. Loki hledá nové vzory v chaosu. Ovšem nemyslím, že by jim trochu vzruchu uškodilo, jen tak mezi námi."

"Pomůžete mi tedy?"

"Ale já souhlasím s Ódinem, Anthony. Neměli byste se vídat, není to pro vás zdravé. Zkuste na něj zapomenout!"

"Určitě se náš osud nezmění, když nás spolu necháte promluvit."

"Nevím, jestli si uvědomujete, že Loki je velmi majetnický. Víte, že na sobě máte šaty, jaké nosil jako mladý chlapec? Zvolil je pro vás dobře, a zároveň tak spojil své se svým. Dokud něco bere za vlastní, udělá cokoli, aby to takovým zůstalo. Ale se stejnou rozhodností zahodí to, na čem mu záleží nejvíc, aby dokázal svou nezávislost. Je samozřejmě dobré nelpět na věcech, ale... nezbytně nastane okamžik, kdy vy budete ta věc, Anthony."

Tak nepříjemně nahlas vyslovila jeho vlastní myšlenky, až měl co dělat, aby udržel tvář bez pohnutí. "Já... oceňuji ta varování. Ale..."

"Nepřeceňujte to, co se mezi vámi stalo. Znali jste se kratičce a lépe než rýt hřebem v otevřené ráně je otočit se k iluzím zády a žít svůj život. Užívejte krás Asgardu, Anthony, pro tu chvíli, která vám byla dána."

Frigga až příliš ráda mluvila a Tony pomalu ztrácel trpělivost. Dalo by se u ní udeřit na romantickou strunu, když je žena? Jenže ho nic nenapadalo. Zalkat, že se nestačili ani rozloučit, to by přišlo příliš melodramatické i jemu.

"Já ale skutečně nepotřebuji, abyste mě chránila."

"Já chráním hlavně Lokiho," řekla jemně a skoro smutně. "To on z vás dvou miluje víc."

Tony znehybněl. Zavřel oči; byl si jist, že jenom na okamžik. Přesto, když se znovu rozhlédl, Frigga byla pryč.

Ztěžka dosedl do trávy a sklonil hlavu. Některé věci, vyslovené nahlas, zněly příliš definitivně. Připadal si tak strašně... provinile...

"Mám nápad," řekla Undisa.

"Hej, říkám, že mám nápad. Díky královně, mimochodem."

"Pozemšťane, odlož tu sebelítost na později. Na něco jsem přišla."

"Na co jsi přišla?" zeptal se beze stop zájmu.

"Až mě budeš vnímat. Nerada se opakuji."

"Jsi umělá inteligence. Nepředpokládá se u tebe, že se budeš nerada opakovat."

"Jsem umělá až v druhém řádu. Především jsem inteligence."

"Máš mou plnou pozornost." Vstal a sešel po točitém schodišti zpět do labyrintu chodeb zámku.

"Podařilo se mi infiltrovat hlavní systém Asgardu. Myslím, že mu bylo trochu líto mého postižení -"

"Undiso, ty personifikace jsou poněkud znepokojující."

"Odpusť. Systém mne začlenil do hlavní struktury, ačkoli jsem znevýhodněná absencí m-výstupů. To jako magii-využívajících."

"Pochopil jsem."

"Tvářila jsem se hloupější než jsem - chci říci..."

"Už mi došlo, že jsem definitivně zkazil tvůj slovník. Mluv si jak chceš."

"...a tak jsem byla připojena jako předmět."

"Ano...?"

"Minimum filtrů. Samozřejmě se na to brzy přijde, protože datový tok bude příliš silný, ale i tak máme alespoň pár hodin."

"Předpokládám, že mluvíš v samých metaforách. Asgard není jeden velký počítač."

"Samozřejmě, že není! Fuj, to je ohavná představa. Mluvím tak, abys mi rozuměl. Asgard je Ódinova vůle."

"Oukej, klidně v tom pokračuj... Počkej, na co pár hodin, chceš říct, že mě můžeš dostat do vězení?"

"Možná. Nemohu vědět, jestli mi nechybí nějaké zásadní informace. Podle všeho jsou vězni hlídaní velice dobře, ale přístup k nim jen běžnými protokoly."

"Undiso, tvá ochota a schopnosti mě děsí."

"Jsem tu pro tebe," konstatoval dívčí hlas vesele. "Přizpůsobuji se tvým potřebám."

"Ví Otavan, že stvořil démona?"

"Otavan dělá užitečnou a potřebnou práci a dělá ji dobře," řekla Undisa. "Ale nevěří skutečně, že i nemagické věci mohou být velice silné. Trochu předimenzoval moje..." Ztichla. Poblíž Tonyho se otevřely dveře, vyšel jakýsi muž, po zdejším zvyku s úsměvem zdvořile pokývl a odešel kamsi na druhou stranu.

"A já jsem ráda, že mě předal tobě. Mám tak možnost se učit. Je to větší zábava. Připojit se k hlavnímu systému, předstírat, že jsem podlaha, a přitom se pokusit propašovat pozemšťana do nejelitnější věznice na Asgardu - není to nádhera?"

"Tak to mě těší, že se dobře bavíš," řekl Tony chabě. Kdo má vlastní názor, ten se nakonec nezbytně začne stavět na zadní. Bude se muset k Undise chovat tak, jako by byla skutečná... trochu to postrádalo to skutečné kouzlo umělé inteligence, ale zato byla zjevně kreativní. Něco za něco.

"Tak tedy... pod rouškou špinavé podlahy vyžadující speciální prostředky..."

"Nemusím vědět všechno."

"Jestli chceš vidět Lokiho, pojď hned."

Tony neváhal. Postavil se do nejbližšího výklenku, nemyslel chvíli na to, že existují nějaké fyzikální zákony, a vzápětí již procházel hluboko pod zemí chodbou pečlivě vypočítanou na pochmurný efekt. Tlumené světlo podlahových panelů, žádná okna, tmavé kovové zdi lehce nakloněné do chodby a neodvratně tak vyvolávající klaustrofobní pocit.

"Ve věznici se neudála žádná zvláštní událost už celé věky," vysvětlovala tiše Undisa. "Vězni samozřejmě občas vyvádějí, ale stráže u brány žádnou práci nemají. Nebývají vydávány zákazy k návštěvám, ale je to obecně považováno za neslušné a nepatřičné."

"Copak tam může přijít kdokoli?"

"Jenom místní. A do zámku se nikdo cizí nedostane - věř mi, nedostane. Jsi anomálie. Musíme toho využít."

"Ale budou mne kontrolovat."

"Ano, ale královna říkala, že máš na sobě šaty prince Lokiho. Je to jediná aktivní věc na tobě, a proto budeš identifikován podle nich. Pustí tě dovnitř, protože nikde v systému není zaznamenáno, že by Loki nesměl vstoupit do věznice."

"Nebude strážím nápadné, že..."

"Oni tvou identitu kontrolovat nebudou, je to automatický proces."

"Ale nedostanu se ven."

"Prohlásíš se pravým jménem. Nikde není zaznamenáno, že bys nemohl věznici opustit. Máš pouze zakázaný vstup."

"Undiso, víš, jak šíleně to zní?"

"Logika rutinních protokolů je někdy ošidná," řekla Undisa spokojeně. "Dosud se o tebe nikdo nestaral. Nyní by ale královně mohlo dojít, jaké máš zájmy, a mohla by na tebe upozornit. Pak samozřejmě veškeré tyto možnosti přijdou vniveč."

"Vždyť by takhle kdokoli mohl..."

"Už jsem ti řekla, že ne kdokoli... běž a nezastavuj se."

"Kdokoli by si mohl vzít cizí šaty."

"To nejde."

"Já je mám."

"Loki je mocný mág."

"Ale..."

Tony zabočil do další chodby a tentokrát viděl na jejím konci dva zachmuřené muže s kopími, které drželi překřížené před vchodem. Snažil se jít, jako by nic, ale nepříjemně si uvědomoval, jak málo vypadá jako Asgarďan. Připadal si tak nápadný, až se skoro divil, že se po něm ještě nevrhli. Když však byl jen několik kroků daleko, dveře za jejich zády se otevřely a oni zcela bez zájmu ustoupili stranou. Tony prošel dovnitř. Byl to mimořádně ohavný pocit, i když objektivně vzato, nic hrozného by s ním neprovedli. To jen ta vzpomínka na jeskyně v Afgánistánu...

Navzdory snadnosti, s jakou proklouzl, dobře tušil, že to nemohlo být tak samozřejmé. Jenom díky tomu, že byl, jak řekla Undisa, anomálie, věc, která do Asgardu nepatřila a která se tu pohybovala zcela specifickým způsobem, mohl využít i nebývalé škvíry v obraně. A to zcela nepochybně jen jednou.

"Doprava," zašeptala Undisa. "Nevím, kde je jeho cela, ale ti nejnebezpečnější vězňové jsou tam."

Tady už strážní nebyli. Jenom široká, tmavá chodba a střídavě po levé a pravé ruce cely, obdélníky světla zasazené do tmavé skály. Nikde žádné mříže; ale nebylo těžké uhnout, že to, co vypadá jako lehce opalizující sklo, bude něco docela jiného. Většina cel byla prázdná, asi ze dvou se po něm ohlédli jacísi lidé. Tony však věděl, kde je jeho cíl. Jedna z cel se zdála zářit výrazněji než všechny ostatní a bylo mu jasné, kdo je tady ten, kdo potřebuje nejsilnější zábrany.

Poprvé zapochyboval. Loki možná vůbec nebude rád, že je viděn v takové situaci... ale byla by hloupost se teď obrátit zpět.



 

- Pokračování -


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 30. nerla 22. 10. 2013 - 22:36
RE: Na dosah ruky - 30. lochneska 22. 10. 2013 - 23:05
RE: Na dosah ruky - 30. porcelan doll 23. 10. 2013 - 07:25
RE: Na dosah ruky - 30. akkarra 23. 10. 2013 - 07:59
RE: Na dosah ruky - 30. loki 23. 10. 2013 - 11:32
RE: Na dosah ruky - 30. akkarra 23. 10. 2013 - 12:54
RE: Na dosah ruky - 30. maťa 23. 10. 2013 - 17:21
RE: Na dosah ruky - 30. misao deino 23. 10. 2013 - 19:32
RE: Na dosah ruky - 30. tenullka 23. 10. 2013 - 20:50
RE: Na dosah ruky - 30. loki 23. 10. 2013 - 21:42
RE: Na dosah ruky - 30. mandelinka 24. 10. 2013 - 10:05
RE: Na dosah ruky - 30. maggi 24. 10. 2013 - 13:55
RE: Na dosah ruky - 30. ali nasweter 24. 10. 2013 - 20:14
RE: Na dosah ruky - 30. loki 24. 10. 2013 - 20:28
RE: Na dosah ruky - 30. maya* 25. 10. 2013 - 21:58
RE: Na dosah ruky - 30. loki 25. 10. 2013 - 22:02