Na dosah ruky - 20

11. září 2013 | 00.01 |

Jestli zvládnou čtenáři Starkovo nitrozpytectví na osm tisíc znaků (ze dvanácti), zvládnou vše. Ale tušili jsme to všichni: jednou to přijít muselo. Dámy, připravte si kapesníčky, běda tomu, kdo nebude plakat. Těch zbylých pět tisíc je pak 15+ ... tam se, hádám, už tak plakat nebude :-)
Též nutno vyzdvihnout staré i nové komentátorky: Misao-deino, Venira, Lochneska, I-llusion, Ali Nasweter, Akkarra, Valhala, Mandelinka, Samba, Svítilka, Peťa, Kyashi, Monča, Eliswolf; vaše komentáře jsou hlavní hnací motor do dalšího psaní a za to díky (i když nevím, jestli jsou stejně nadšení moji spolubydlící :-)).
(Obrázek: zdroj.)


 

Stark si velmi přál, aby se objevila nějaká další helikoptéra a srovnala dům se zemí. Nebo se v kuchyni náhle zjevilo hnízdo sršňů. Ze střechy seskákali ninjové a začali mávat katanami. Přišlo tornádo. Cokoli, jen aby nebyl ponechán svým myšlenkám. Ideální by bylo se opít do bezvědomí a sotva by vystřízlivěl natolik, aby uzvedl flašku, pokračoval by dál. Jenže měl velice zřetelný dojem, že by mohl v opilosti provést něco nepředloženého a zrovna teď bylo všechno tak napjaté -

Jako by někdy nebylo.

- že se to neodvážil riskovat. Navíc nevěděl, jak je na tom Loki... ty rány vypadaly skutečně ošklivě a možná tam teď stojí, zírá z okna a krvácí a samozřejmě nedá nic najevo, protože Jeho Veličenstvo Nejhrdější Nezávislost by raději vypustilo duši, než aby ve chvíli, kdy je Jeho Majestát uražen, připustilo slabost.

Naštěstí nemusel čekat zase tak dlouho. Loki se složil jako hadrová panenka, naštěstí z obvyklých důvodů a ne následky zranění, jak Stark o chvíli později zjistil, protože když si ho dopravil do ložnice a stáhl z něj košili, ukázalo že, že místo rozšklebených ran má na zádech jen pár začervenalých pruhů, nejspíš citlivějších na dotek, ale jinak nic.

8oytynef"Loki, Loki..." opakoval Stark bezradně, protože nedokázal vtělit do slov nic z toho, co potřeboval vyjádřit. Nakonec se natáhl k Lokimu na postel a opřel si o sebe to napůl bezvládné tělo tak, aby nedráždil hojící se zranění. Po chvíli se přistihl, jak si s melancholickým (sebekriticky: připitomělým) výrazem prohlíží Lokiho tvář a probírá se mu rukou ve vlasech. Na okamžik se zarazil, pak ale pokračoval dál. V prohlížení i probírání. Čert to vem, komu by tu vadila patetická gesta. Jsou tu jen oni dva, míjející se planety.

Sklonil hlavu a zabořil se mu tváří do vlasů, jemných a plných už docela známé vůně... bolelo to. Potřeboval by ho obejmout a vědět, že patří k sobě. Že to chtějí oba, že je to tak v pořádku. Stejně tak ale věděl, že se to nejspíš nikdy nestane. Jakoby čím víc jeden druhého chtěl, tím víc se tomu i bránil, v tušení neodvratně špatného konce. Zapadli do toho všeho příliš rychle a příliš hluboko a ten čas na rozvahu, váhání a přivykání prostě chyběl.

Jenže těžko to mohlo být jinak: absurdita celé situace a jejich vzájemného postavení budila dojem nezbytné dočastnosti, oba si byli podvědomě jistí, že se něco stane a ten rok, který teoreticky mají, se smrskne v pouhé nic.

Uvědomil si, že mu tečou slzy a přivítal je skoro s úlevou. Nebyl si jist, jestli ještě dokáže brečet, ale ta bolest uvnitř byla obrovská a strašně ji ze sebe potřeboval dostat pryč. Nechal je téct, bez štkaní a dalších projevů, jen ty slzy, zato bylo jich tolik... za Pepper, kterou měl skutečně rád a nejspíš by ji měl rád i dál, kdyby se nezměnil on i všechno okolo. Za Pepper, kterou si přál mít rád, bylo by snadné ji milovat a stejně tak snadné přijímat její lásku. Spolu by zestárli, možná by si mezitím v nejhorším pořídili i nějakého Tonyho juniora, všechno by bylo v pořádku a když ne, přinesl by Pepper kytku. A zatím mu tahle láska proklouzla mezi prsty, protože ji nechal; a on nechal, to věděl.

Nechal, protože byla až příliš snadná a přehledná a obyčejná a předvídatelná. Byla tu vždycky - zůstávala v záloze, až ji bude znovu potřebovat, a to bylo špatně. Místo aby o ni pečoval, upřel se celou svou bytostí na úplného cizince, na vztah, který neměl nejmenší naději. Nebo právě proto? Je snad takový tragéd, že jen hledá způsob, jak se neuvázat, či si nepřipadat obyčejný? Jestli je opravdu až takový pózér... Doufal, že ne. Byl dost výjimečný mnohými uspokojujícími způsoby, klidně by si mohl pořídit tupou blondýnu a pořád by zůstal na špici; o tom nepochyboval. Jenže on se upřel na Lokiho. Někoho, kdo je silnější než on a přitom potřebuje (skutečně potřebuje?) podepřít. Možná. To mohl být důvod...

Už párkrát vzdal úvahy o svých motivacích a bylo na čase vzdát je zase. Nemělo to řešení a nepřinášelo klid.

Loki se zachvěl a tváří mu proběhla vlna bolesti. Stark ho sevřel pevněji v náručí. Nepasovali tak spolu ideálně, Loki byl přeci jen o kus vyšší... ale našel se způsob, jak se uvelebit, pro oba pohodlný.

Dobře, takže Loki je do něj také za... zakoukaný. Tony Starku, odvahu: Loki je zamilovaný. Teď už mu to skutečně nemohlo nedojít, zvlášť ne po té, co to Thor vyhlásil s takovou jistotou. Ať už následek prokletí nebo ne, oba (Thor a Natasha... tři, ještě Jarvis! Proboha, jen on je tu za pitomce.) to berou jako hotovou věc. Kdy k tomu došlo? Proč sakra nic neřekl? Ale on vlastně řekl... a hlavně neustále dokazoval. Asi o to sám nestál, stejně jako Stark. Udržoval status quo, protože byl nejsnesitelnější z možných.

Hádanka stará pár dní - Jak si můžeš myslet, že mě miluješ? - tak došla svého řešení.  I kdyby bylo naše zalíbení vzájemné... Loki si svou vlastní zamilovanost uvědomoval velice dobře, ale nevěřil v tu Starkovu, ani v nejmenším. Přijal jako fakt jeho přechodné poblouznění, neposmíval se mu za to, ale nebral ho vážně. A ještě jeden dílek do skládačky tvořil zbytek obrazu. Každý z nás není ochoten rozdávat své srdce na všechny strany! křičel Loki na Thora. Sice představa, že by se z nich všech zrovna bůh klamu stavěl do role zastánce partnerské stálosti a věrnosti... ale možná to dávalo trochu smysl. Loki byl nesmírně zklamaný svou rodinou, vykořeněný, vyrvaný ze svého domova. Stark neznal všechny podrobnosti, ale bylo mu jasné, že k Thorovi pod vší tou nenávistí zůstala jakási náklonnost a k Ódinovi zrovna tak. O matce nikdy nemluvil, ale i to musela být velice bolestná záležitost. Pro všechny, které na Asgardu znal, teď byl za zrádce. Nepochybně dávalo smysl, že nestojí o to, aby se zapletl do dalších emočně náročných vztahů, navíc pokud je považoval za neperspektivní.

A to on Starka považoval, protože jestli byl někdo pověstný svou nestálostí, tak právě on, že? Dokonce i Kladný Hrdina Thor to zřejmě hrál na víc stran. Loki potřeboval stabilitu a tak si zvolil tanec na ostří nože...

Loki se znovu zachvěl. Jsou stále blíž... Stark se k němu sklonil a svou tvář, dosud mokrou od slz, přitiskl k jeho. Bolelo to, pořád to bolelo. Slzy spláchly jednu vlnu splínu, ale hned vyvstala druhá. Vědomí naprosté beznadějnosti celé situace. I kdyby si oba sebevíc vyšli vstříc, pořád tu byla ta skutečnost, že Stark bude rychle stárnout. Už teď nebyl nejmladší... ne, nemohlo to fungovat, byli naprosto nekompatibilní. Povahově, kulturně, věkem, zvyky, vším. Ani nechtěl uvažovat, co udělá Loki, až zase bude pánem svého osudu. Spustí další válku? "Miláčku, co bylo dnes v práci? Vynalezl jsem novou pohonou jednotku!" "Já obsadil Afriku, nezajdem na pizzu?"

"Loki, já..." Těžce polkl. I když šeptal a věděl, že ho Loki neslyší, nedokázal to vyslovit."Proč zrovna já?" vydechl. Snad vděk za tu trochu té neochotné laskavosti, kterou vůči němu projevil? Možná - a možná v tom hrála roli skutečnost, že Stark vypadal zřetelně starší, vystupoval v roli autority, ale přitom nemohl Lokiho ohrozit. Snad to bylo něco, co Loki potřeboval a ve vší té rozkolísanosti se k tomu podvědomě upnul. Musel po tom všem, co se mu stalo, být na rozsypání, ale při vší smůle se opřel o největší citovou trosku široko daleko a tak se spolu klátili ve větru...

"Nějak to zvládneme," šeptal. "Oba to chceme zvládnout, tak... chci být s tebou, sakra, nic víc... a prostě žít dál..." Anthony Stark v té chvíli definitivně pochopil, že ať už tohle celé dopadne jakkoli, jeho život se nenávratně změnil. Určitě nebylo moudré vidět v jejich vztahu přílišnou osudovost, ale Tony si byl nějak jistý, že k Lokimu těžko může přistupovat jako ke všem ostatním - že to zkusí a prostě se uvidí, třeba se za chvíli rozejdou a nic z toho... To nešlo, na to byl příliš specifický a měl příliš mnoho nepřátel a příliš nelítostnou minulost. Jak se jednou postaví po Lokiho boku, možná tam nezůstane navždy, ale rozhodně ho to navždy vychýlí z jeho oběžné dráhy.

Nejspíš nakonec usnul; jen napůl se probudil, když se Loki v noci pohnul a objal ho, a tak se i ráno probudili.

"Dobré ráno," zamumlal Stark a přitiskl si Lokiho blíž. Byl pod přikrývkou příjemně rozehřátý a z bolavé noci mu zůstala jakási přítulná vláčnost unavených citů.

"Dobré ráno," odpověděl Loki trochu zdráhavě a přejel mu tváří po vlasech, takže se to počítalo jako polibek.

"Určitě máš zase hlad jako vlčák," řekl Stark rozespale, protože tak tomu po jeho výletech bylo vždy. Ležel tváří na Lokiho hrudi a bylo snadné mu zabloudit rty po jemné kůži kolem klíční kosti.

"Možná trochu." Loki se zachvěl a objal Tonyho oběma rukama. Rozehřátá rozespalá těla začala na vzájemnou blízkost vstřícně reagovat. Stark zívl a volnou rukou si promnul oči. Trochu zvedl hlavu, aby pohlédl na Lokiho.

"Když mi uděláš snídani, vezmu si na starosti oběd." Skutečnost, že neřekl nic o vlastním vaření, se pokusil zamaskovat špičkami prstů putujícími po Lokiho krku.

"JÁ ti mám vařit snídani?" řekl Loki přemítavě. Přejel pevnými dlaněmi po Starkových zádech, zajel pod tričko a s jistotou mu přejel po citlivých místech podél páteře.

"A já tobě se postarám o oběd. Výhodný obchod." Stark putoval rukama Lokimu po těle a s potěšením zjistil, že má velmi vnímavé boky. Dával si pozor na nejmenší známky nesouhlasu, aby se včas zarazil, ale Loki reagoval sice zpočátku zdráhavě, ale se vzrůstajícím potěšením... vlastně přímo s ochotou...

"Tak dobře. Doufám, že tvá služebná doplnila v ledničce zásobu steaků." Lokiho hlas začal znít trochu matně.

"Hej, já steak ke snídani jíst nebudu!" Aby zdůraznil co říká, jen lehce přejel Lokimu po bradavce, vlastně kolem toho citlivého hrášku nenápadně zakroužil. Odpovědělo mu další zachvění.

"Bez obav," odvětil Loki a rukama sjel ze zad níž, do míst, kde už se tomu skoro neříkalo záda, "jelikož bys ho nedocenil, je ho pro tebe škoda."

Starkovi poněkud došla slova, protože se mu veškerá krev přelila do míst, která se silně dožadovala kontaktu s Lokiho tělem. Tiskli se k sobě s jakousi potlačovanou zběsilostí, kde veškerý ostych a zábrany už dávno neměly prostor, okolní svět se rychle začal ztrácet a zužovat na tohle jediné místo, kde byli oni dva a jejich po úlevě toužící vzrušení; teplo a blízkost a bezpečí, zrychlený dech a nehlasně šeptaná slůvka.

"Pane, volá vás agentka Romanovová."

"... se jde bodnout."

"Pane, podle charakteru signálu je velice blízko. Vlastně mám pocit, že vnější kamery již zachytily - "

Stark se pokusil nabrat trochu sebevlády, což s Lokiho nenechavýma rukama bylo na hranici lidských možností. Nádech, výdech. "Tak mi ji raději spoj," řekl a když si uvědomil, že Jarvis ve vhodných chvílích zlomyslně vypíná soudnost, dodal rychle, leč pozdě: "Jenom audio!" Loki zmizel tak rychle, že si Stark ani neuvědomil kam vlastně. Zato se přímo před ním rozsvítila obrazovka.

"Vzbudila jsem tě?" přelétla Natasha pocuchaného a pomačkaného Starka pohledem. "Už jsem tě viděla i hůř."

"Jen bych nerad, aby si Clint po pohledu na mou mužnou hruď připadal méněcenný," zabrblal Stark a byl hluboce vděčný, že většina jeho těla je dosud skrytá pod přikrývkou. Snažil se tvářit rozespale.

"Vstávej, lenochu. Mám od tebe slíbené kafe."

"No jasně, klidně se někdy..."

"Bezva. Za pět minut jsem u vás."

Ještě viděl, jak se hbitě natáhla, aby vypnula spojení dřív, než ji pošle do háje, a zaklel.

"Jarvisi, tohle si ještě vyřídíme!"

Loki plynule vstal ze svého úkrytu vedle postele. Oči mu pobaveně svítily. "Odcházím do kuchyně," pravil důstojně. "Snídani ti dělat nebudu, protože by mě stálo zbytečně mnoho sebeovládání nezakroutit jí krkem, až by vykládala něco o ochočeném domácím zvířectvu."

Tony jenom zoufale zaskučel do polštáře.

- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 20 akkarra 11. 09. 2013 - 07:40
RE: Na dosah ruky - 20 samba 11. 09. 2013 - 09:03
RE: Na dosah ruky - 20 maggi 11. 09. 2013 - 09:19
RE: Na dosah ruky - 20 ali nasweter 11. 09. 2013 - 09:22
RE: Na dosah ruky - 20 mandelinka 11. 09. 2013 - 09:31
RE: Na dosah ruky - 20 loki 11. 09. 2013 - 11:04
RE: Na dosah ruky - 20 mikhail 11. 09. 2013 - 14:11
RE: Na dosah ruky - 20 eliswolf 11. 09. 2013 - 14:44
RE: Na dosah ruky - 20 loki 11. 09. 2013 - 21:26
RE: Na dosah ruky - 20 i-llusion 11. 09. 2013 - 21:35
RE: Na dosah ruky - 20 lochneska 12. 09. 2013 - 14:12
RE: Na dosah ruky - 20 mandelinka 12. 09. 2013 - 17:13
RE: Na dosah ruky - 20 venira 12. 09. 2013 - 21:37
RE: Na dosah ruky - 20 loki 13. 09. 2013 - 08:23
RE(2x): Na dosah ruky - 20 i-llusion 13. 09. 2013 - 17:00
RE: Na dosah ruky - 20 svítilka 14. 09. 2013 - 02:07
RE: Na dosah ruky - 20 loki 14. 09. 2013 - 09:28