Na dosah ruky - 21.

18. září 2013 | 00.00 |

Dnes přivedeme na scénu Natashino soucitné srdce. Pro čtenářky obojího ražení budiž varováním, že jenom obrazně... ;-)
A propos, můj první autorský honorář měl podobu horké čokolády s chilli (čáááu, Mikhail! :-)) a moc se mi zamlouval. Klidně si z toho vezměte příklad! :-))

 

Loki odešel do kuchyně, což znamenalo, že se Stark potřeboval přesunout minimálně do koupelny, aby dodrželi vzdálenost. Ne že by stejně nemusel. Natasha řekla pět minut, takže měl co dělat, aby se stačil polidštit. Navíc jeho pracně vyzískaná snídaně byla v trapu a mohl jen tiše doufat, že na něj něco zbude. Na rozdíl od hospodyně ve Stark tower, zdejší vládkyně nad lednicí nepopisovala krabičky písmeny, ale nechávala na nich neuvěřitelné barevné kódy, které ještě ani on nerozluštil. Lokimu to beztak bylo fuk: byl bezedná černá díra a pokud v něčem zavětřil maso, žádné popisky neudržely dotyčnou porci v bezpečí.

... čert vem jídlo! Až Natasha konečně vypadne, bude Loki ochoten pokračovat kde skončili, bude se tvářit jako by nic, rozhodne se, že to byl omyl? A nepředpokládalo se u Tonyho, že ve svém věku už bude brát podobné věci s dostatečným nadhledem?

Když byl konečně schopen přjít do společnosti, Natasha si právě mazala toust a vypadala spokojeně. Loki seděl zády k ní, demonstrativně se díval z okna, navzdory svým steakovitým plánům vedle něj stála pouze sklenice s vodou a nevypadal spokojeně. Stark si spíš ze zvyku všiml, že Loki měl v odrazu skla nepochybě dostatečnou představu o Natashině  poloze; navíc i kdyby získala nějaký moment překvapení, těžko měla prostředky ho ohrozit.

"Jako doma," utrousil Stark místo pozdravu a Natasha s úsměvem přikývla.

"Díky. Kafe už je hotové, dáš si?"

Připravila ho přesně po jeho - samozřejmě. Natashu by nikdo nemohl podezřívat z nevšímavosti.

Upil. "Tak povídej."

"Přátelské setkání?" pozdvihla hrnek s tak nevinným výrazem ve tváři, že by jí to snad i uvěřil, kdyby nevěděl, že vznášedlo Shieldu se zrovna pohybuje kolem Floridy, a tak byl tento malý odskok ve skutečnosti pořádným výletem.

"Zdržuješ sebe i nás," odmávl to Stark, krátce zapátral za patřičnými dvířky a rozvalil se na židli s balíčkem ořechových placiček jedné a kyblíkem kysané smetany ve druhé ruce.

"Dobře, včera se najednou objevil Thor..."

Loki lehce ztuhl a Stark se zamračil.

"...a ani nic nechtěl. Zmínil se, že vás navštívil - ještě cukr? - a tak velice důsledně odmítal cokoli říct, že mě Fury poslal zjistit, jestli jste se ještě nezabili."

"Nezabili, jak vidíš. Můžeš jít. Ten toust si vem klidně sebou, stejně na něj nebudu sahat, když jsi ho nakousla."

"Vidím. Takže to klidně může být přátelské setkání."

Loki nějak dokázal významným způsobem nevydat vůbec žádný zvuk.

"Thor se choval vážně divně," dodala Natasha.

"Vždycky se chová divně."

"Má starosti."

"Mám dost svých starostí. Nehodlám řešit i ty jeho."

"Já si možná tak trochu myslím, že ty starosti jsou vaše společné..."

"Ale jistě," usmál se Stark bodře, "oba máme starost tady o brášku."

"Tony... uvažovala jsem, jestli nebyla chyba dávat vás dohromady. Dost jsme tě k tomu tlačili..."

Stark se zatvářil nechápavě. Natasha si povzdechla.

"Přemýšlela jsem - šlo by to ještě nějak změnit? Víš, přehodit na někoho jiného, abys mohl zase fungovat jako Iron man. Loki, povězte, šlo by to?"

Stark se zarazil. Taková možnost ho vůbec nenapadla. Představa, že by se zbavil Lokiho a té obrovské hromady problémů byla svým způsobem mámivá, ale... okamžitě začal v duchu skládat argumenty, proč by to nebylo možné. Jenže vrátit se k dřívějšímu životu, zapomenout na všechno... rozehřáté tělo chvějící se pod jeho doteky... všechno jako dřív, tak snadné... Loki svírající ho v náručí a jeho hlas...

Už nic nebude jako dřív.

Oba dva se obrátili k Lokimu, takže ten se k nim nakonec otočil. Velmi důsledně se snažil nepohlédnout na Tonyho a když si Stark uvědomil, jak je napjatý - a všiml si toho jen díky tomu, že už ho vážně dobře znal - došlo mu, že tu nějaká taková možnost skutečně musí  být.

"Otázka možná nezní jestli, ale proč," pronesl zvolna s pohledem upřeným na Natashu.

"Nezamlouvejte to," trvala na svém Natasha.

"Otázka proč logicky předchází jestli," řekl Stark. "To ty to zamlouváš."

"Ne, to vy to... Připadám si jak ve školce," zamračila se Natasha.

"Ve skutečnosti je odpověď na otázku proč zcela evidentní," mihlo se Lokiho tváří zřejmé opovržení. "Zbabělost a nedůvěra."

Starka definitivně přešla chuť k jídlu. Tohle ho vážně nenapadlo - ale Loki měl samozřejmě pravdu. Samozřejmě. "Nevěřím, že v tomhle došlo mezi Avengers ke shodě," řekl trochu chraptivě. "Na to jsou Bruce a Steve moc velcí naivkové."

"To máš pravdu," řekla Natasha.

"Za tím jste vy, Clint a Fury. Profesionálové v podezřívavosti."

"Někdo musí být."

"Takže proto ty úvahy," řekl Stark zvolna. "Bojíte se, že kdybychom se spojili s Lokim za jediným cílem proti zájmu Shieldu, byli bychom příliš silní."

"Nejspíš neporazitelní," přisadil si Loki s chutí.

"Takže je vážně klika, že jdeme po krku Chitauri company, že, agentko?" řekl Stark velice chladně.

"Starku, věř, že jsem poslední, kdo by chtěl mluvit do tvého soukromého života - "

"Proč mám pocit, že po takové poznámce přijde něco velice osobního, co se mi nebude líbit?"

" - ale skutečně ti připadá v pořádku, co se s tebou děje?" Popošla až k němu, cestou plynule zvedla talíř s ovocem a podala mu ho. Stark zcela automaticky uhnul. Skutečně neměl rád, když od ostatních bral věci. "Vidíš? Jsi to stále ty. Naprosto asociální cvok, zvláště když dojde na běžné kontakty. Přesto jsi si Lokiho pustil k tělu tak snadno a blízko, jako nikoho před tím. Divíš se, že cítíme znepokojení?"

"Nemám v úmyslu s tebou probírat svoje soukromí," štěkl Stark a vzápětí se v duchu proklel, protože jasnější odpověď jí dát nemohl.

"Věř, že je to to poslední, co bych chtěla probírat já s tebou. Zamiloval jsi se někdy před tím do muže, Tony? Nemyslím nějaké přechodné dobrodružství, ale skutečnou náklonnost."

Tony si promnul čelo. Vážně měl plné zuby toho, jak se všichni pokoušeli analyzovat jeho city. Víc než to - upřímně to nesnášel. Vystačil si sám. "Na tohle nebudu odpovídat." Byl vděčný alespoň za to, že nepřišla o něco dřív. Po včerejší noci měl v sobě jasněji a v Lokim taky - nic poklidného ani stabilního a vzhledem k průběhu dnešního probuzení už vůbec ne rozumného, ale cítil hluboko v sobě jakousi jistotu, že... něco. Že jsou v tom oba a nějak to zvládnou. Houpačka se zase jednou vyhoupla nahoru a ačkoli tam zaručeně dlouho nevydrží, nebyl teď úplná troska. "Co má tohle být? Bezplatná psychoanalytická poradna Shieldu pro Furyho oblíbené zaměstnance? Já jsem ve skutečnosti na volné noze a - "

"Nenechal jsi se okouzlit tím, jak je mocný a jedinečný?" pokračovala Natasha neochvějně.

"Hej, on sedí tady," upozornil Stark. "Tohle je opravdu hrubé."

"Řekla jsem mu, že pokud mě s tebou nenechá mluvit v soukromí, nebude se mu to líbit."

"To je stále dokola," prohlásil Loki povzneseně. "Proč jste tady, agentko, pokud si sama nejste jistá, jestli nás chcete dát dohromady nebo rozeštvat?"

Ve tváři se jí mihly rozpaky. "Možná jdou pro jednou proti sobě moje rozkazy a mé přesvědčení," řekla. "Kdyby bylo po mém, řekla bych prostě: neblbněte, máte rádi jeden druhého, tak za to buďte vděční a kašlete na budoucnost. Žijte dneškem..."

"... a zítřek se o sebe postará sám," dodal Loki.

S pousmáním přikývla. "A ačkoli je to ode mě hrozně nepatřičné, řekla bych to nahlas jenom proto, abych si byla jistá, že to vám dvěma někdy dojde."

Stark už chtěl utrousit něco povzneseného, když mu došlo, že kdyby nebylo Thora, plácá se ještě v předchozím levelu.

"Protože klidně bych se vsadila," pokračovala skoro zasněně a několika tahy nože udělala v marmeládě na toustu elegantní vlnky, "že se každý zvlášť utápíte ve svém a citům toho druhého nevěříte."

"Jaká dojemná starost o naše blaho," řekl Loki s hlubokým despektem.

"Ale jistě," pohlédla na Lokiho skoro s údivem. "Nevím, jestli vám plně došlo, kdo je Tony Stark. Rozhodně je potřeba na něj trochu dohlédnout - potřebujeme ho ve formě a psychicky stabilního. Pokud to znamená, že se vám pokusím mluvit do života... no, nebylo by to poprvé."

"Alespoň že neapeluješ na náš vzájemný přátelský vztah," odvětil Stark kysele. "Vše pro blaho světa."

"A mimo jiné tě považuji za přítele, Tony," dodala Natasha a pohlédla mu do tváře. "Opravdu tu nejsem..." Neklidným gestem si odhrnula vlasy z tváře. "Ale ano, je to tak - Fury by nejraději přehodil Lokiho na někoho jiného, protože má obavy, že tě strhne k nějakým šílenostem. Už jsem zodpověděla proč, tak mi odpovězte na jestli. Je to možné, Loki?"

Loki se zamračil. Nemůže lhát, vyděsil se Stark, protože kdyby mohl, padlo by tam to ne rychle a razantně.

"Ne bez vážného zranění nás obou," řekl nakonec. Starkovi se skoro ulevilo.

"Fajn, takhle to nahlásím. Ale mezi námi..." pohlédla z jednoho na druhého. "Pánové, dejte si dovolenou a zapomeňte na svět venku."

"Nemůžu uvěřit tomu, že tohle musím poslouchat," zavrčel Stark.

"Protože já skutečně věřím, že nevíš o ničem z toho, do čeho se Loki pustil," zabodla do něj oči, "a také si myslím, že vy Loki," věnovala mu stejně důrazný a nespokojený pohled, "to beztak děláte jen ze zvyku. Přestaňte s tím! Nebo se vás Fury pokusí oddělit násilím."

Tak k tomuhle to celé směřovalo, řekl si Stark skoro s úlevou, protože od abstraktních řečí se Natasha začala dostávat k něčemu konkrétnímu, kde už si mohl být jistější v kramflecích. Fury nás chce oddělit a ona naopak dát dohromady jenom proto, aby Loki... něco. "Mám ho neustále na očích," opáčil, "Rozhodně nemohl nic - "

"Centurie?" nadhodila Natasha.

"To je jen hra," pokrčil Stark rameny.

"Mladí lidé dokáží prožívat prostředí hry velice intenzivně," řekla Natasha. "Loki projevil rozhodně talent a výmluvnost - "

"A výjimečně dobrou znalost bojových strategií," vmísil se Loki se skromným úsměvem.

"Nepochybně," ucedila Natasha. " - a stal se vůdcem jedné z gild."

Stark nikdy nebyl na dlouhé úvody. "No a?"

Natasha se otočila přímo k Lokimu. "Vážně jste si myslel, že ti chlapci budou použitelní k něčemu pořádnému?"

"Nudil jsem se," pokrčil rameny Loki. "Dobří nejsou k ničemu."

"Nudil? To jste se nemohl realizovat nějak... jinak, než fanatizováním sedmnáctiletých dětí?"

Loki na ni vlídně pohlédl. "Nastražit zubní pastu do Starkovy helmy by bylo dětinské," pravil a Starkovi došlo, proč se mu ta zatracená šestka tak špatně dobíjí.

"Mám takové tušení, že mi kousek skládačky chybí," připomněl svou existenci.

"Dva kousky. První z nich je hackerský útok na nejmenovanou banku a vyluxování pečlivě vybraných účtů. Rozeslat ty peníze na dobročinné účely bylo samozřejmě dojemné a srdcervoucí, minimálně pro tisk."

"Neměl jsem pro ně použití," odpovědělo jí další pokrčení ramen a úsměv, který rozhodně nebyl provinilý.

"Děti brojí za sociální spravedlnost! Organizace bojující za lidská práva žádají prominutí trestu! Nedobrovolná dobročinnost nadnárodních korporací! Naivní mládí ukazuje cestu zákonodárcům! Úžasné titulky. Doporučuji ti zase jednou sjet přehled denních zpráv, Tony. Byli docela dobří, aby se dostali skrz, ale většina se nechala chytit. Ty, kteří byli ochotní vystrčit nos z domu, pak poslal strhnout bitku na protestní demonstraci odpůrců legalizace střelných zbraní. Nasazení gardy, osm zraněných a značné materiální škody. Proč jste si vybral zrovna takové cíle, Loki?"

"Co myslíte vy?" zeptal se a Natasha si podrážděně povzdechla.

"Já si myslím, že vám to bylo lhostejné. Chtěl jste vyzkoušet, jestli vás poslechnou," konstatovala. "Bral jste, co bylo po ruce."

Trénink, nazval to Loki, když o jeho hraní mluvili poprvé, vzpomněl si Stark. To ho ovšem nenapadlo, co tím skutečně myslí. Teď byl sám ohromen svou vlastní naivitou.

"V mladých vojácích je dobré podporovat idealismus. Ve skutečnosti si to naplánovali sami - já dodal jen... odhodlání. Spojil je dohromady. Byli ochotní zajít mnohem, mnohem dál, agentko." Oči mu svítily. Byl ve svém živlu. "Tak šťastní, že mají směr a cíl. Byla pro ně úleva podvolit se mému vedení. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jsem musel využít nějak mimořádné svůj um. Drali se mezi sebou o místa v mém područí."

"Loki, už jsme zase u toho? Příliš mnoho svobody, nutnost lidem vládnout... víte, že sotva odrostlá děcka závislá na počítačových hrách nejsou zrovna reprezentativní vzorek obyvatelstva?"

Loki se k ní mírně naklonil: "Co jste to za lidi, že svoje mladé necháte napospas tak beznadějnému životu?"

"Je to na Asgardu o tolik lepší?" vyštěkla. "Nezdá se mi, že byste byl sám dobrý příklad výchovy svých rodičů – a to byl váš otec král!"

Tohle ťalo hluboko, to Stark viděl. Přesto to Loki ustál. Jenom se ušklíbl. "Och, obávám se, že tam jsme narazili na nekompatibilnost živočišného druhu."

To zase zarazilo Natashu. Věděla, že je Loki adoptovaný, ale bez podrobností a teď si nebyla jistá, jestli náhodou nemluví výjimečně pravdu. Ale Loki ve skutečnosti zřídkakdy lhal... Odkašlala si. "Zpět k Centurii. Zanechte svého působení, nebo celou tu firmu zničíme. Věřte mi, že pro Shield to není žádný soupeř."

"Ale agentko. Připravila byste takovou spoustu lidí o práci? To od vás není hezké," řekl s jemnou výčitkou a Stark se honem napil kafe, aby nebylo vidět, jak se šklebí. Dobře si vybavoval, jak Lokiho nabádal, aby se o firmu postaral. "Můžete však být bez obav o ta sotva odrostlá děcka, jak jste je nazvala. Bylo to příliš jednoduché. Ztratil jsem veškerý zájem."

Široce se usmála. "Takže dáte na mou dobrou radu, hopnete do postýlky a vylezete až za rok?"

To byl rozhodně výtečný způsob, jak je konsternovat oba. Stark málem vyprsknul kafe a chvíli vydával zběsilé dusivé zvuky, než se mu povedlo chytit dech.

"Nemohu uvěřit," zachraptěl, "že se předmětem porad v Shieldu stal můj intimní život."

"Nehlásím Furymu úplně všechno," opáčila Natasha. "Berte to jako mou soukromou iniciativu. Fury dumá, jak vás oddělit."

"Spíše se domnívám," řekl Loki přemýšlivě, "že Tony bude chtít ve svém volném čase zjistit, jestli jste nenapíchli jeho internetovou komunikaci."

Což byla samozřejmě pravda a Stark se v duchu proklel. Loki to sice pojmenoval neobratně – sakra, ten první den mu musel ukazovat, jak se pouští počítač, a včera už zorganizoval hackerský útok! - ale tohle bylo něco, co mělo dojít především jemu.

"Nebo ti mladíci přišli na demonstraci oblečení do kostýmů Centuriánských bojovníků," odpověděla Natasha. "Pak už to šlo rychle." Otočila se na Starka. "Uděláš s tím něco?"

Zatvářil se přehnaně nechápavě. "Mám dát Lokimu domácí vězení? Zakázat mu televizi? Poslat ho spát bez večeře?"

"Zavolám na tebe sociálku," pravil Loki se zřejmým potěšením.

"Vidím, že se učí rychle," zvedla se Natasha. "Jednou jsi za něj, Starku, zodpovědný - "

"Vidíš," otočil se Tony na Lokiho, "nezlob, nebo budu bez večeře já. Drahá Natasho, za Lokiho mohu být odpovědný asi jako za přírodní živel." Loki vypadal docela samolibě.

"Neměl by tě poslouchat?" přehodila si bundu přes ramena. "Thor něco zmiňoval... to prokletí, to stále trvá, ne?"

"Otrokářství bylo zrušeno roku 1865," oznámil Stark. "Co k tomu dodat."

"Jak vysoce morální postoj, Starku. Měl bys to vysvětlit rodičům těch kluků."

"V tomhle s ním zrovna souhlasím - vina na jejich hlavy. Mají, já nevím, běhat s dětmi po lese? Zapsat je do skauta? Nahnat do hudebky?"

"Jako třeba s tebou běhal otec?"

"Hele, běž už, stát mezi dveřmi je nezdravé, průvan a tak."

Natasha se pousmála, kývla hlavou na pozdrav a odešla. Jak už bylo poslední dobou zvykem u všech návštěv, oknem, protože na terasu se snesl quinjet s Clintem za kniplem.

"Že já sem vůbec nechával dávat dveře," zavrčel Stark. Natasha naskočila a ve chvíli byla pryč.

Vzduch v místnosti zhutněl. Stark pohlédl na Lokiho, Loki na Starka, a ani jeden z nich se víc nepohnul.

"Takže budeme pokračovat, kde jsme skončili," řekl Loki po velice, velice dlouhém okamžiku ticha a v Tonym by se krve nedořezal. "V lednici je steaků dost, jsi si jist, že žádný nechceš?"

"Pokračovat ve steacích?" vyslovil Stark mimovolně a tím dokonale odkopal, na co celou dobu myslel. Loki zlehka vstal a přistoupil k němu. Sklonil se tak, až Tony cítil jeho dech na kůži.

"Později i ve všem ostatním," zašeptal a otřel se tváří lehce o jeho. "Ale teď mám hlad," dodal pragmaticky.

Jasně. Jako vždycky po ataku Chitauri. "Nech si chutnat,"  řekl Stark, objal Lokiho kolem pasu a přitáhl si ho blíž. Loki kolem něj ovinul ruce ve zcela samozřejmém gestu, jako by ho měl už dávno naučené a stokrát vyzkoušené... chvíli jenom stáli v objetí. Tony zavřel oči. Možná je to takhle přeci jenom správně.

Čert vem logiku. Chtěl tomu věřit.

 

- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 21. heartles 18. 09. 2013 - 00:35
RE: Na dosah ruky - 21. akkarra 18. 09. 2013 - 06:40
RE: Na dosah ruky - 21. loki 18. 09. 2013 - 11:49
RE: Na dosah ruky - 21. maggi 18. 09. 2013 - 18:14
RE: Na dosah ruky - 21. i-llusion 18. 09. 2013 - 18:35
RE(2x): Na dosah ruky - 21. misao deino 18. 09. 2013 - 18:42
RE(3x): Na dosah ruky - 21. i-llusion 18. 09. 2013 - 21:38
RE: Na dosah ruky - 21. misao deino 18. 09. 2013 - 18:38
RE: Na dosah ruky - 21. svítilka 18. 09. 2013 - 20:50
RE: Na dosah ruky - 21. loki 18. 09. 2013 - 21:07
RE(2x): Na dosah ruky - 21. i-llusion 18. 09. 2013 - 21:40
RE: Na dosah ruky - 21. wolf 19. 09. 2013 - 15:35
RE: Na dosah ruky - 21. loki 19. 09. 2013 - 20:37
RE: Na dosah ruky - 21. mandelinka 20. 09. 2013 - 17:44
RE: Na dosah ruky - 21. lochneska 21. 09. 2013 - 16:20
RE: Na dosah ruky - 21. loki 21. 09. 2013 - 19:52