ali nasweter: Já si myslela, že líp už to psát nejde... No, je mi ctí ti oznámit, že mé proslulé ,,já to věděla'' bylo obzvlášť touhle kapitolou hluboce raněno.

Zrovna ležím na lavici ve škole a snažím se nebýt nadšená nahlas. Popis emocí se stává tvou silnou stránkou, jak vidím. Je to nádherné, dojemné a úsměvné a já jim alespoň chvilkové soužití přeju. Palec hore za Jarvise a Tonyho zákeřného slibu oběda!