Na dosah ruky - 11.

9. srpen 2013 | 20.45 |

Kapitola plná mozků! Napřed Lokiho, potom Starka, aby to bylo spravedlivé. :-)

"Oukej, zpět do práce," zavelel Tony. "Kdepak tě mám, můj věrný stíne?"

Loki se objevil tak tiše, jako by opravdu nebyl ničím víc. Podle toho, že na sobě měl (stejně jako ráno) jen texasky od Pepper, Stark usoudil, že jeho předchozí oděv byla pouze iluze pro Furyho. Mohl to být důkaz toho, že si je i mimoňský Loki dobře vědom toho, co se sluší a patří. Ale nemusel. Stejně nebylo Starkovi vůbec jasné, proč a podle jakého klíče si vybírá civilní šaty, ani proč se občas vrací k asgardským. Ne že by to nebylo fuk. Nebyli na módní přehlídce.

"Slyšel jsi, o čem jsme mluvili?"

"Je to hlučný muž."

"Víš o těch poruchách něco?"

Loki neurčitě pokrčil rameny. "Jsem tu jako slepý."

"Dobře. Obleč si něco společensky přijatelnějšího a půjdeme do dílny. Loki, musíš se trochu vzpamatovat. Přeji si, abys pokračoval v práci."

"Samozřejmě," zatvářil se Loki skoro překvapeně, jako by ani nestrávil předchozí den posedáváním u Tonyho nohou. "Už jsem skoro hotov."

"Tak... to rád slyším."

Tentokrát se snažil Stark si víc všímat toho, co Loki dělá. Ne snad přímo konkrétně jeho práce, ale způsobu, jakým funguje. Zřejmě to bylo pro poslední dny typické, co si tak maně vybavoval. Krátké chvíle, kdy působil úplně normálně – a pak cvak a byl duchem nepřítomný - další cvak a začal panáčkovat.

Pak ale zabral na několik hodin v kuse ve svém nejlepším já a náhle od něj přišla Starkovi zpráva a několik složek s daty. Když se po něm Stark překvapeně otočil, Loki stál u svého stolu nápadně vzpřímený a vypadal spokojeně.

"Tuším jsi zmínil, že je mě lepší šatit než živit," pronesl. "Také jsme během šarvátky s mým bratrem poničili tvůj domov."

Stark jen povytáhl obočí a na znamení nejvyšší pozornosti odložil všechno, co držel v ruce.

"Nelze pominout, že ti má přítomnost působí potíže při řízení tvého impéria," pokračoval skoro slavnostně. "Jsou dluhy, které nelze splatit, a jsou takové, které lze. Toto je tvé." Mávl rukou a kolem Starka vyrostl prales modelů a grafů. Nemýlil se, Loki se opravdu zabýval uhlíkovými nanotechnologiemi.

"Vaše počítače dosud pracují s křemíkovými čipy." Z jeho úst to znělo podivně nepatřičně. Netajil se nikdy despektem k pozemské technologii a ještě před pár dny počítač ani neuměl pustit. "Vědci, kteří se ho pokouší nahradit uhlíkovými nanotrubicemi, se však ocitli ve slepé uličce. Brzy to zjistí. Když si mezitím dáš patentovat tento postup," ukázal vznešeným gestem kolem sebe, "bude budoucnost patřit tobě."

"Zpět k rybářské síti," polkl Stark. "To jsi vymyslel za pár dní?!"

"Byl mi znám výsledek, kterého chci dosáhnout. Mou zásluhou je skutečnost, že jsem to dokázal se značně omezenou pozemskou technologií a bez magie." Loki se vůbec netvářil skromně.

Stark ze sebe vydal jen nějaký neurčitý zvuk a pustil se do studia předmětu, o jehož existenci sice věděl, ale kterým se dosud nezabýval. Někdy ve tři ráno se na danou problematiku stal skutečným odborníkem a o další hodinu později mu nezbývalo než zkonstatovat, že od Lokiho dostal vskutku královský dar.

Ne že by Lokiho nějaká chvála zajímala. Byl zase mimo, čas trávil usazený na zemi vedle Starkova křesla a jediné, o co mu šlo bylo, aby se Stark nechal v posteli obejmout - když se do ní konečně dostali. Ten měl plnou hlavu nanotechnologií a tak byla noc tentokrát méně mučivá; zato se báječně vyspal.

Asgardský bůh, nejlepší polštář pro váš klidný spánek!

Následujících několik dní bylo ve znamení uhlíku. Protože Loki odpadl na mimořádně dlouhou dobu a neměl mnoho světlých chvil, Stark se ani nepokoušel s ním vyjít ven a podnikl tiskovku přes kameru. Patentové řízení spustil obvyklým způsobem přes své právníky a nechal zřídit nějakou nadaci, která by spravovala část zisků patřících Lokimu, i když netušil, jestli by o to měl zájem a důvody je využít; navíc to bylo poněkud náročné ve chvíli, kdy Loki pro pozemskou justici v podstatě neexistoval. Stark ale platil své právníky opravdu královsky a navíc měl dojem, že tolik, aby to celé shrábla Stark industry, toho ani asgarďan nesní. Akcie SI při ohlášení nových patentů uspokojivě poskočily, dokonce ještě dřív, než byly postupy ověřeny nezávislými laboratořemi, a Stark byl zase o nějaký ten milion bohatší. Od Pepper přišla pochvalná esemeska s neuspokojivě neurčitými přísliby.

"Kde jsi, když nejsi tady?" zeptal se Lokiho, když se mu ve tváři na chvíli objevilo uvědomění.

"Možná sním," odvětil Loki a uhnul pohledem.

Navzdory Thorově předpokladu, návrat jeho magie neznamenal žádné zlepšení. Nijak viditelně ostatně nečaroval. Jen běhal za Starkem jako ocásek a kdykoli dostal příležitost, trávil čas přilepený k němu. Nechal se odvést kam bylo třeba, když se mu do ruky strčilo jídlo, jedl. Jeho jediná vlastní iniciativa se ale týkala Tonyho blízkosti. Skutečnost, že to Stark strpěl, byla možná nápadná, ale nebyl tu nikdo, kdo by na ni poukázal. Pod sprchou si sice odbýval víc svých soukromých chvilek než kdykoli před tím, ale i to bylo zcela pochopitelné, vzhledem k okolnostem. Vydržet, jak se k němu po po nocích tiskne horké ochotné tělo, to chtělo víc sebeovládání, než by se mu bylo líbilo.

Pak se jednou ráno Loki neprobudil a Stark zjistil, že při pohledu na něj propadá lehké panice. V první chvíli svému strachu nerozumněl. Všechno bylo jako vždycky, šli spát poměrně pozdě, ale ne nijak dramaticky, Loki se jako vždy přisunul co nejblíž a strávil noc s čelem přitisknutým k Tonyho rameni. Většinou se sice budili stejně, ale určitě nebylo nijak šokující, pokud Loki pro tentokrát spal trochu tvrději. Až na to, že v něm byla jakási podivná bezvědomá nehybnost a na dotek byl velice chladný... ale ani to nebyl důvod, proč Stark vylétl z postele a se zběsile bušícím srdcem zíral na bledého asgarďana.

Bylo to k zbláznění: pamatoval si dobře události posledních dnů a doznívala v něm vzpomínka na dojmy, jaké z toho měl, a na přirozenost, s jakou k sobě přistupovali. Věděl, že pro něj bylo zcela samozřejmé vědomí, že se o Lokiho musí nějak postarat. Teď to ale bylo pryč - představa, že by měl vycházet vstříct šílenému Ásovi, se jevila naprosto absurdní. Proč by to měl sakra dělat? Zabil spoustu lidí, ohrozil celou Zemi... ano, tuhle debatu vedli. Loki v té chvíli nazval Starkovy důvody zajímavou racionalizací a Stark právě pochopil, že musel být nějak ovlivněn zvenčí, že jeho motivy mu tak docela nepatřily, že ochota přijmout Lokiho nepocházela z jeho vlastní mysli, protože ani on nebyl tak strašně zvrácený, aby...

Maně si přejel rukou po čele a ucítil pár ledových kapek. Šok, který prodělala jeho mysl, se odrazil i v těle a Tony si uvědomil, že se celý chvěje. Nepřipadal si tak neklidný - možná to skutečně byla i fyzická záležitost - a nakonec se prakticky zhroutil do křesla. Zíral na tu klidnou tvář lemovanou černými vlasy a sbíral v sobě střepy vlastního já - přesně tak to vnímal. Rozbitý. Dokonce sklopil oči ke kruhu na své hrudi, aby se ujistil, že září stejným světlem jako vždycky; že ne všechno je úplně jiné. Kde je pak jaká jistota, když se nemůže spolehnout ani sám na sebe? Myšlenky se mu točily v kruhu. Uvědomil si, že to ovlivnění nemohlo být až tak silné, protože hned ten první den se do Lokiho pustil dost zostra. To když zjistil, že jsou k sobě připoutání... jak banální se to teď zdálo, pouhé fyzické pocity.

Stark se trochu předklonil a chvíli rozdýchával nával žaludeční nevolnosti. Byl schopný snášet fyzické strádání, ale naprosto nebyl schopný připustit představu, že mu někdo ovlivňuje myšlení. Byl dokonale zmatený, nevěděl, co má dělat. Všechno v něm křičelo, že by měl Lokiho na místě oddělat dřív, než se probudí, ale dál seděl jako paralyzovaný. Po nějaké nekonečné době se zvedl a spíše se odpotácel, než došel, do obýváku. Našel mobil hned pod druhým polštářem, pod který se podíval, a zavolal Pepper.

"Promiň, Tony, za chvíli mám jednání..."

"Thor. Potřebuji Thora. Ať okamžitě přiletí."

"Dobře, řeknu mu to... není ti nic? Tony? Tony!"

Stark zaklapl mobil a sesypal se na pohovku. Tupě zíral z okna. Maně ho napadlo, že zavolat Pepper byl podivný nápad, který dostal asi díky tomu, že u ní Thor byl, když s ním mluvil minule. Ještě divnější bylo, že Pepper zjevně věděla, jak se s ním spojit. Ale vlastně mu to bylo jedno. Zíral z okna na terasu a čekal. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, jenom pocítil slabou úlevu, když se tak konečně stalo. Thor vešel dlouhými, sebevědomými kroky a s vlajícím pláštěm, jak měl ve zvyku, ale když pohlédl na Starka, ve tváři se mu objevilo znepokojení.

"Co se stalo, příteli?"

"Chci zpátky svůj mozek," řekl tupě Stark.

"Kde by měl být?"

"Loki..."

"Očaroval tě?" podivil se Thor. "Kde je?"

"V ložnici. Tam," mávl rukou přibližně ve směru. Thor odvlál a Stark na okamžik zadoufal, že najde Lokiho mrtvého. Studený na to byl dost... Všechno by se tak báječně vyřešilo, Thora by vyhodil, Shield vymazal z telefonního seznamu a nikdy by už nemusel slyšet slovo ´asgard´. Jenže Thor se za chvíli vrátil a i když zrovna nesršel obvyklou sebejistotou, vypadal klidně.

"Loki spí ozdravným spánkem," řekl. "To může pár dní trvat. Je mi líto, jestli tě to vyděsilo..."

"Čerta starého vyděsilo," vypěnil náhle Stark. Otupělost se rychle tavila ve vztek. "Když se mu tohle stalo, spadlo ze mě jeho kouzlo. Byl jsem jako omámený - tohle by přece nikdo soudný nedopustil..."

"Jo tohle myslíš," řekl Thor hlasem objevil jsem Ameriku. "Ale to není kouzlo v pravém smyslu slova. To je jen..."

"Nezajímá mě hraní se slovíčky!" zařval Stark.

"Poslouchej mě!" vstal i Thor. "Neudělal bys nic proti svému přesvědčení - "

"Paktovat se se šílencem mi přijde dost proti přesvědčení kohokoli - "

"Ale ty nejsi kdokoli. Jenom tě to - "

"Není žádné jenom!"

"Starku, poslouchej mě!" Místností se rozlehl zvuk hromu a Stark ohlušeně potřásl hlavou. V uších mu zvonilo a v baru se rozcinkaly skleničky.

"Pardon." Thor skoro stydlivým gestem odložil kladivo. "Poslouchej, prosím, poslouchej mě chvíli, Tony Starku. Nepřinutilo tě to udělat nic, k čemu bys neměl sklony, co by bylo proti tvému přesvědčení, nic, co bys sám nebyl ochoten."

"Kecy."

"Jak jsi vnímal Lokiho?" zeptal se Thor jemně.

"Jako... kluka," odpověděl Stark skoro proti své vůli. "Štěně, co potřebuje plácnout přes čumák..."

Thor se pousmál. "Takže to nebyla Lokiho magie," řekl. "Ten by se takhle určitě neprezentoval."

"Mohla to být kamufláž." Stark padl do křesla. "Sbal si bráchu a vypadněte. Nechci s tou vaší famílií mít nic společného."

"Stále jste spojeni."

Stark se odporem otřásl.

"Ptal jsem se otce na to zakletí."

"No?"

"Řekl jen, že Lokiho bylo potřeba potrestat a ochránit a dál o tom nechtěl hovořit."

"Obojí mi připadá jako špatný vtip."

"Starku, vypadalo to, že to zvládáte."

"Jo, vygumuj mi půlku mozku a zvládneme to i nadále."

"Loki se choval slušně - "

"Je mimo! Většinu dne zírá do zdi!"

"Zakázal jsi mu používat magii."

"Takže je to nakonec moje vina?"

"Starku, tohle... žádná kouzla. Neudělal jsi nic, co bys udělat nechtěl."

"Vyhrožoval jsi mi Pepper!"

"Myslíš tehdy... ale snad sis nemyslel, že bych ji použil jako rukojmí? Nemluvil jsem o ničem jiném, než že bych ji dokázal přesvědčit, aby se postavila na mou stranu. Má velice jasné myšlení."

"..."

"Loki byl pro tebe výzva."

"Tím myslíš práce navíc, kterou mi nikdo nezaplatí a přitom zabere spoustu času? Nebo má slovo výzva i jiné významy?"

"Loki byl výzva pro tvůj intelekt, i pro tvé... tvůj pocit jedinečnosti."

"To nemáš ze svojí hlavy."

"O to to není menší pravda. Loki byl výzva i pro tvé ego, protože jsi poprvé v životě padl na někoho, nad kým nemůžeš - "

"Nepokračuj, Thore, je-li je ti život milý."

"Dobrá. Už půjdu."

"No moment! Nechci, aby se ten... vliv... vrátil. Až se Loki vzbudí."

"Nevrátí se, když nebudeš chtít. Loki má silné... jak to pojmenovat... sugestibilní charisma. Není to nic povinného."

"Neřekl bych do tebe, Thore, že znáš tak dlouhá slova."

"Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz."

"To zní, jako když potřebuješ prášek na uklidnění."

"Znám mnoho pozemských jazyků. Některá mají i velice dlouhá slova."

"Oukej. Takže ty říkáš, že na mě Loki nemůže."

"Bude spát dlouho. Máš zatím čas se... hmmm... uklidnit."

"Nechci se uklidňovat!"

"Prý existují speciální prášky, které - "

"Vypadni!"

Thor se zašklebil, zvedl kladivo a tou svou chůzí, která budila dojem, že pod ním musí praskat podlaha, vyšel ven. Jako vždy máchnul kladivem a odfrčel pryč. Stark zůstal sedět. Ve vzteku se úplně zapomněl zeptat, jak to, že ho Pepper dokázala tak rychle sehnat. Nenávistí k Lokimu mu bylo skoro špatně - nebo to bylo zlostí nad sebou samým? Rozhovor s Thorem byl samozřejmě užitečný, nejen kvůli té troše informací, ale také ho trochu uklidnil a zběsile roztočené emoce jakž takž vrátil pod Starkovu kontrolu. Obvyklé racionální já převzalo vládu nad rozumem a ačkoli analýza něčeho, v čem byly zahrnuté i city a emoce, byla mnohem náročnější než jeho obvyklé úkoly, přeci jen se rozběhla a zasypala mozek fakty.

Takže: zabít Lokiho - to dost dobře nešlo. Stark se  sice nad tím zamýšlel více než vážně, ale nakonec usoudil, že když to neudělali tehdy, teď už by to bylo trochu přehnané. Snad ještě v boji, ale spícího...? Navíc Loki stanul u soudu a vyfasoval trest, i když by se dalo polemizovat tím, nakolik může být soud tvořený vlastním otcem objektivní. I nevlastním otcem.

Udělat z jednoho pokoje celu, tam ho zavřít a nemuset se na něj ani podívat. Když bude pracovat hned vedle, nebude mít problém se vzájemnou blízkostí. Ano, ta představa byla lákavá. Stark ji posunul ve svém pomysleném žebříčku do nejužšího výběru.

Pokračovat tak jako doposud. Pří té představě se mu rozbušilo srdce a množství vyplaveného adrenalínu ho málem knokautovalo. Jenom vědomí, že trávili noc v jedné posteli, že dokonce málem... Stark zavřel oči. Náhle jako by znovu ucítil vůni Lokiho vlasů. Dobře. Není příšera na všech frontách, má i své světlé stránky. Tím hůř.

Je vůbec ještě nějaká další možnost? Snad leda to, co navrhoval Fury - pokoušet se ho dostat na jejich stranu. Tím jediným by se snad dalo omluvit paktování s nepřítelem takového kalibru... bohužel ho nenapadalo, jak by se mohl Loki obracet na správnou stranu zavřený ve svém pokoji, což by byla úplně ideální varianta; všechny ostatní už měly řadu chybek.

Stark frustrovaně vydechl a vydal se na pouť obývákem. Lokimu se nedala upřít snaha, byť to byla snaha převážně nevhodná a hroznými způsoby projevovaná. Ovšem také daroval Stark industry nesmírně cenné znalosti. Stark se sice vzhledem k současným událostem vůbec necítil jako dlužník, ale brát v úvahu to musel. Dobře, takže Loki... co s ním? Možná by bylo nejlepší se na celého Lokiho vykašlat a vrátit se k tomu, co Loki nazval "racionalizací" - zařídit se co nejlépe pro sebe. Jestli si je Loki svůj pobyt ochoten odpracovat, fajn. Jestli na něj půjde zapůsobit, fajn. Když ani jedno ani druhé, ať si stoupne do kouta a nepřekáží. Ale ať už se Stark do téhle záležitosti namočil z jakýchkoli důvodů, svých, vsugerovaných, či ryze impulzivně, je namočený, ale nesmí zanedbávat SI, ani ochuzovat svět o plody svého génia.

Vstal a šel se podívat na Lokiho. Ležel ve stejné poloze, v jaké ho ráno zanechal. Byl to podivně známý pocit, pozorovat ho spícího, připomínka jejich prvního společného dne. Teď ale vypadal víc mrtvý než živý a nebýt Thorova ujištění, že se neděje nic zvláštního, asi začne Stark svolávat lékařské koncilium. Nebo raději pár teologů?

Dobře, právě strávil přehnané množství času úvahami nad tím, že se současnou situací nic nenadělá. Takže - jen přežít. A rozhodně konec spaní v jedné  posteli a odpolední, kdy Stark sedí u počítače a Loki sedí vedle něj a opírá se mu o nohy. Tak nedůstojné pro ně pro oba. Jak vůbec mohl přistoupit na něco takového...?

S trochou nechuti přikročil k Lokimu a trochu ho na té posteli srovnal. Nebylo to zase takové vylepšení, ale už alespoň nevypadal, jako by se náhle zhroutil, ale jen jako když obyčeně spí. Stark statečně přemohl touhu ho srovnat s rukama na hrudi jako do rakve, a hodil přes něj obě přikrývky. Ne že by to jeho ledové kůži příiš pomohlo.

"Pane, je deset hodin dopoledne."

Stark si dolil štědrou porci whisky. "Drž zobák."

Smiřoval se pomalu s představou, že věci zůstanou stejné jako dřív, protože je to nejpřijatelnější možnost - jen bez oblbnutého mozku. Ostatně tímhle tempem brzy bude Loki trávit zíráním do zdi naprostou většinu času... ´No a co?´ zahulákal na sebe v duchu a až když se propil ke dnu skleničky, která mu z prázdného žaludku promptně stoupla do hlavy, dokázal si přiznat, že Thor měl pravdu: bylo to v něm.

Z tuctu různých podivných důvodů a motivací a jakéhosi fascinovaného zájmu se vynořil Stark, který měl skutečně jakýsi zájem o Lokiho a díky tomu i jakýsi pocit odpovědnosti. Ale vůbec z toho neměl radost.


- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 11. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 13:46