Na dosah ruky - 10.

6. srpen 2013 | 12.27 |

 Dnes budeme čelit Lokiho logické argumentaci a další nezvané návštěvě. Možná přijdou i malí zelení mužíčci! (Nepřijdou.) (Prý mám připsat, že je to 15+, kdyby někdo outlocitný. :-))

Stark chvíli uvažoval, že opustí Stark tower a přestěhuje se s Lokim do domu na Malibu, když ale obhlédl pečlivěji škody způsobené poslední Thorovou návštěvou – ten chlap byl opravdu chodící katastrofa, nebo je rozhodně účinně přitahoval – usoudil, že až se pořádně zamete a postaví jedna dvě zdi, bude to docela v pořádku. Nechtělo se mu stěhovat věci z dílny, nechtělo se mu opouštět New York, a vzhledem k tomu, že Loki už docela přestával rozumně fungovat, stejně byla představa, jak si něco balí, spíše utopií.

Navíc by tam v garáži neměli dost místa pro oba. Možná to byla zbytečná obava – když Stark zavolal úklidovou firmu a zalezl před invazí smetáků do dílny, Loki už se ani nesnažil předstírat práci a jenom se ochomítal co možná nejblíž. Dokonale tak paralyzoval i veškerou Starkovu činnost. Nemůžete dost dobře sršet geniálními myšlenkami, když vám do tváře oddaně zírá pár modrých očí a každou chvíli se vás někdo letmo dotkne. Stark měl poměrně širokou osobní zónu a pokud mu do ní někdo vstoupil, byl si toho silně vědom. Navíc už dlouho s nikým nebyl a to intenzitu doteků nepříjemně zesilovalo. Když v jednu chvíli ucítil teplý dech na svém krku, zatímco mu Loki nahlédl přes rameno, naskočila mu husí kůže snad i na patách. Lokimu to bylo zřejmě fuk. Ať už zíral na Tonyho, z okna nebo do zdi, nebyla s ním v takových chvílích řeč, jen se snažil být blízko.

Stark toho využil alespoň k tomu, aby provedl pár drobnějších oprav, kterým se pro jejich naprostou otravnost dosud vyhýbal.

"Proč jsi mě přijal do svého domu?"

Stark, vytržený ze soustředění, zmateně zamrkal. Lokiho světlejší chvilka ho zastihla zcela nepřipraveného. "Asi nechápu otázku?"

"Mohl jsi mě předhodit Clintovi."

"Jestli ti chybí trocha laskavosti, můžu tě zamknout do skříně."

"Udělal jsem na Midgardu velké školy. Mou vinou umírali lidé."

"Možná se bojím, že ze mě tvůj bratr nadělá fašírku, když ti zkřivím vlásek."

"To není o mém bratrovi."

"Hmmm..." Stark odložill svářečku. "Dej mi okamžik, abych si srovnal myšlenky." Občas skutečně přemýšlel nad tím, proč souhlasil, že si Lokiho vezme k sobě. Ale nenapadlo ho přemýšlet, proč se mu vlastně nesnaží pomstít. "Myslím, že mi nedělá problém přijmout fakt, že na tebe nemohu brát lidská měřítka. Nemám problém s tím, jestli jsme si rovni, protože by mě nenapadlo nás srovnávat." Netrpělivě luskl prsty nad neschopností svých myšlenek vtělit se do slov. Podobný rozhovor už jednou vedli, a tehdy ani teď nebyl na svoje odpovědi moc hrdý. A o tom, jak ho fascinuje Lokiho intelekt, se už tak dost sebestřednému asgarďanovi svěřovat nehodlal. "Není to proto, že bych musel," řekl nakonec a byla to pravda, o které byl skutečně přesvědčen.

"Vhodný způsob racionalizace," řekl Loki. "Odvděčím se ti." A jeho pohled se opět obrátil někam, kam se za ním nikdo další nedostal. Stark se zamračil. Lokiho změny osobností mu dělaly starosti. Byl mizerný psycholog, ale byl dost chytrý na to, aby odvodil věci, které nedokázal vnímat intuitivně a většina lidí - tedy hlavně žen - by přísahala na to, že Tony dokáže být citlivý a vnímavý. Jenže teď jako by se neměl čeho chytit. Loki byl  nevyzpytatelný, byl každou chvíli někým jiným. Fakt, že začínala převládat jakási apatie, věci moc nepomáhala.
 

"Loki. Moje strana postele, tvoje strana postele." Uložit se na noc se ukázalo jako nečekaný problém a to ne jen proto, že to byla nejzničenější část bytu. Bez sutin zbyla jen jedna ložnice, ale i kdybych jich měli deset, bylo jasné, že Loki by sám nevydržel.

"Jen jsem..."

"A opovaž se někde jen ceknout, že jsem tě pustil do ložnice." Stejně měl Tony podezření, že Loki předstírá spánek jen ze solidarity.

"Mohu se proměnit v někoho, kdo sem patří."

"Ne ne ne ne ne ne, nic takového. Jen pěkně zůstaň náš pěkný malý modrooký Loki."

"Můžu blíž?"

"Ne, Loki, sakra... no dobře. Ale – počkej!" Stark to vzdal. Loki se k němu přitiskl, ovinul se mu kolem paže, vydechl úlevou a zavřel oči. Možná to nebyla tak velká cena za to, že konečně vypnul. I když... Stark strnule ležel a zíral do stropu. Tohle bylo absurdní. Mentalita retardovaného štěnětě a k tomu atraktivní postava zatraceně blízko něj. Stačilo nepatrně pootočit hlavu a zabořil tvář do Lokiho vlasů, nezvykle jemných. Voněly svou osobitou vůní, nepovědomou, ale přitažlivou. Stark se nadechoval jen zlehka, snad aby náhle nezmizela. Ta vůně byla příjemná.

Pepper by mě zabila. Thor by mě zabil. Loki by mě taky zabil, jen co se vzpamatuje. Jasná přesila...

Stark si to opakoval stále dokola, dokud se mu nepovedlo své libido trochu dostat pod kontrolu. Bylo skutečně nesmírně nefér, že se musel držet zkrátka. Zrovna on. A po takové době! S hromadou jemné teplé pokožky vedle sebe. Prostě nefér. Jednu věc si ale přiznat musel, a dokázal být k sobě dostatečně poctivý, aby to dokázal: byla úleva nebýt sám. Vzpomínka na ten cizí, vzdálený vesmír, vzpomínka, která se tak ráda vracela pozdě v noci v ruku v ruce s pocitem hrůzy a závanem mrazu, byla snesitelnější, když cítil vedle sebe tlukoucí srdce. Jen kdyby neměl ten neodbytný dojem, že to Loki nějak věděl.

Ležel a pozoroval odrazy světel na stropě. Loki reagoval na jeho přání dost nevyrovnaným způsobem. To bylo samozřejmě nebezpečné a otázka ohledně mega průšvihu nezněla ´jestli´, ale ´kdy´. Stále tu byla možnost, že je to jen rafinovaná hra, ale stále víc se Tony přikláněl k tomu, že Loki je prostě naprostý mimoň. Ty jeho výpadky...

Usnul až za dlouho a sotva se probudil, přivítal ho pohled rozzářených modrých očí.

"Dobré jitro," řekl Loki tiše. "Hezké sny?"

"Docela dobré," řekl Stark a doufal, že peřina zakryje jeho ranní problém. Nezakryla. Nebo to Loki prostě věděl. Jeho dlaň náhle vklouzla pod přikrývku a Stark se málem udělal jenom z toho, jak ho obemkly ty úžasné prsty. "Uuuuummm..." zaúpěl a mrsknul sebou jako ušknutý hadem na druhou stranu postele. "Loki, Loki, Loki. Dost, prosím. To nejde."

"Oba to chceme," poukázal Loki logicky.

"Dobře, oba to chceme, ale nejde to." Čerstvě probuzený a více než trochu rozrušený nebyl schopný posbírat nějaké argumenty.

"Nelíbím se ti?"

"Loki, jsi krásnej chlap. Celej. Od hlavy až no... všechno. Opravdu."

"Tak proč mě nechceš?" nedal se Loki odbýt a přisunul se o chlup blíž.

"Ne! Nehýbej se. Já si teď půjdu dát studenou sprchu. Ty si... dej třeba snídani. Nebo večeři, kolik vlastně máme hodin? Huš, obleč se, buď tak laskav." Stark pracně odtrhl pohled od Lokiho nahé hrudi. Naštěstí měl alespoň kalhoty... už tak měl co dělat, aby se ovládl a nezkusil, jestli je jeho kůže na dotek tak jemná, jak vypadá. Loki měl, přes svou štíhlost, překvapivě vypracované tělo, a s nevybitým Starkem dělala taková blízkost nepříjemné věci.

"Vysvětli mi to, prosím."

Stark se nadechl. "Loki, až se ti vrátí rozum, nebudeš tohle chtít."

"Tak tím spíš bychom měli využít příležitosti," namítl Loki a Stark se přistihl při myšlence, že to je vlastně dokonale dává smysl.

"Ne! Ne. Nenáviděl bys mě za to. Pravda, stejně mě budeš nenávidět, ale – o to vůbec nejde – hele, dost téhle debaty. Loki, poslouchej dobře. Tyhle věci sem teď mezi nás nepatří." Loki měl v očích tak zhrzený pohled, že by se kámen ustrnul. "Až budeš ve své kůži, můžeme si o tom ještě promuvit." A Stark prchl do koupelny, naprosto si jist, že to je debata, na jakou nikdy nedojde. Místo studené sprchy si dopřál horkou a několik tahů ruky mu dopřálo úlevu tak rychle, jako by byl ještě puberťák. Nesnášel sám sebe za to, že dokázal odejít.

Už trochu klidnější uvažoval, co to do Lokiho najednou vjelo. Bohužel mu z toho stále vycházelo, že Loki měl patrně dojem, že to je něco, o co Stark stojí, co by potřeboval, ba co by i přivítal. Ne příliš nadšený představou, že budí dojem zoufalého nadržence, přepnul proud vody na ledovou. Přemýšlel, jak se bude s Lokim spolupracovat dál. Jak mezi ně jednou vstoupilo sexuální napětí, už jen tak nezmizí, to bylo jisté. Stark nebyl dobrý v ignorování něčeho takového – většinou to řešil, řekněme, bez prodlení. Jediná naděje pro něj, jak to ustát, snad byla v tom, že Loki byl sice velmi atraktivní, ale v jeho momentálním stavu to byla skořápka bez obsahu, nebo spíš ještě hůř...

Že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, pochopil ve chvíli, kdy vyšel z koupelny a s ještě mokrým ručníkem přes ramena zamířil do kuchyně. Na helipadu právě přistál maličký dvoumístný vrtulník a z něj vyskočil Fury.

"Loki," zavolal Stark a Loki, který se poslušně nimral ve snídani, se napřímil a tázavě pozdvihl obočí. "Běž do ložnice a počkej tam, dokud tě nezavolám." Ulevilo se mu, když Loki okamžitě poslechl. Ve chvíli, kdy Fury prošel do obývacího pokoje, byli jen jeden na jednoho. Stark se ani nenamáhal předstírat nadšení. Chtěl se nějak srovnat s Lokim, nasnídat se, pustit se do práce, nechat si projít hlavou tu podivnou situaci, ve které se ocitli...

"Jarvisi, zapomněl jsi aktivovat protivzdušnou obranu?" zeptal se nahlas.

"Promiňte, pane. Patrně jsem chybně vyhodnotil situaci."

"Naprosto chybně. Ty rakety tam nemáš pro nic za nic."

"Moc vtipné," konstatoval Fury.

"Proč by to měl být vtip?" podivil se Stark. "Nezval jsem vás a nesnáším vás. Jaké lepší důvody chcete?"

"Kdybyste četl svou poštu - "

"A vám nebylo nápadné, že ji nečtu?"

"K věci. Kde je Loki?"

"Blízko."

"Chci ho vidět."

"Není ve své kůži."

"Proč spíte v jedné ložnici?"

Stark si poznamenal, že bude muset udělat něco se zajištěním bytu, aby mu příště nekoukali termovizí až do postele. "Bojí se strašidel. Jsou veliká, černá a mají jedno oko."

"Doufám, Starku, že neděláte nějakou naprostou pitomost."

"Jsem génius, nespokojím se průměrnými pitomostmi."

Fury podrážděně vydechl. "Chceme Lokiho vyslechnout. Předpokládám, že po takové době už fungujete -"

"Jak jsem řekl, není ve své kůži."

Fury pokročil dopředu. "Starku, neštvěte mě. Jakkoli je vám teď Loki poddán, vy jste za něj odpovědný. Nejen nám, ale i Ódinovi."

"Proč vám netuším, ale líbí se mi představa, jak si drbete s Ódinem o dětech." Stark si několikrát na střídačku zakryl jedno či druhé oko. "Pěkně oko v oko. Snad z toho nezačnete šilhat." Nechal toho a zamračil se. "Dejte si pohov, Fury. Ódin ho sem poslal a muselo mu být jasné, že to tu pro Lokiho nebude procházka růžovou zahradou. Veškeré následky padají čiště na jeho hlavu. Že ho budete chtít vyslechnout jsem předpokládal, ale v téhle chvíli to není možné. Vezměte to tak."

Furyho výraz ztvrdl. "Chci ho vidět."

"Och. Co vy si jen o mně myslíte. Nějaké ty jehly pod nehty a pár elektrických šoků třikrát denně? Zklamu vás - má se tu jako o prázdninách. Ale možná nebudu celou noc spát žalem, že mě tak podezříváte."

"Nemyslím, že by má žádost byla tak nepochopitelná."

Stark okamžik mlčel. Pak, s pohledem stále upřeným na Furyho, zavolal: "Loki, jestli chceš, pojď sem." Až o vteřinu později ho napadlo, že jestli Loki přijde stejně polonahý, jako tu celé ráno pobíhal, asi se to už Furymu nevysvětlí. Naštěstí se objevil ve svém obvyklém oděvu – asgardském, ne v tom, co mu obstarala Pepper a v čem si zvykl chodit normálně – a nevypadal nijak nezvykle. Opřel se do dveří a s rukama složenýma na hrudi hleděl bezvýrazně na Furyho.

"Rád bych s vámi pohovořil o -" začal Fury, ale Loki jenom zavrtěl hlavou.

"Nejsem vám ničím povinován." A prostě se otočil a odešel. Fury zlostně pohlédl na Starka, ale ten jen zvedl ruce a ušklíbl se.

"Neměl bych kdy ho navést." Popošel k baru, ručník odhodil někam stranou a s napřaženou rukou zatápal nad sbírkou lahví. Potom si uvědomil, že ještě ani nesnídal, a sáhl po džusu. "No dobře, že jste to vy. Dáte si něco? Nebo Robin Hood?" kývl k vrtulníku, o který se opíral Clint se sluchátky kolem krku a očividně se nudil.

"Starku, zdá se mi, že nedoceňujete vážnost situace."

"Možná jste mi zapomněl něco říct, Fury. Proč vám tolik jde o to, aby se měl Loki jako v bavlnce? Spíš bych řekl, že by se vám hodil pravý opak."

Fury, v nehybném postoji a s rukama složenýma za zády, na něj chmurně hleděl. "No dobrá," řekl nakonec. "Měl byste to vědět. Podle toho, co nám Thor řekl o podstatě Lokiho trestu, jsme předpokládali, že využijete moc, jakou nad ním máte, abyste ho přiklonil na naši stranu."

"Konečně trocha důvěry!" zvolal Stark. "Škoda, že vám nevěřím ani slovo."

"Dobrá, pár realistů tvrdilo, že se vzájemně přivedete k šílenství."

"To se ještě snadno může stát. K věci, Fury. Ještě jsem nesnídal a za chvíli mají přijít zedníci."

"Zedníci?"

"Ale, stavoval se Thor..."

"Thor je na Zemi?!"

"K věci."

Fury se pomalu nadechl. Viditelně ho celá situace štvala. "Na dvou nebo třech místech jsme zaznamenali sférické poruchy, které způsobem vyzařování korespondují s portálem, jaký otevřel Loki pro Chitauri. Doktor Banner se mi napřed pokusil podstrčit tlustou složku, ale pro potřeby běžné konverzace se to dá shrnout jednoduše: takhle nějak by to vypadalo, kdyby se k nám někdo pokoušel otevřít portál a nepodařilo se mu to."

"Třeba je to běžný přírodní jev," poznamenal Stark. "Jen jsme ho dřív nezaznamenali."

"Tu možnost jsme vzali v úvahu – a vyloučili. Starku, někdo klepe na dveře. Až si vezme beranidlo..."

"Co chcete od Lokiho? Aby bojoval na naší straně?"

"Rozhodně by to byla cenná pomoc," přisvědčil Fury. "Ještě cennější by však v téhle chvíli byly informace. S Thorem se nám nepodařilo spojit. Chceme vědět kdo je to – proč se pokouší dostat sem – jak proti němu bojovat – a zejména, jak ty portály uzavřít, pokud by je přeci jenom někdo otevřel. Teserakt je přeci zpět v Asgardu."

"Oukej. Pošlete mi podrobnosti, včetně té tlusté složky, slibuju, že se tentokrát na to podívám. Dám vědět."

"Loki..."

"Ještě potřebujeme čas. To... prokletí s ním zamávalo."

"My ten čas nemáme."

Stark pokrčil rameny. "Udělám, co půjde. Však víte, jak nezachráním svět alespoň dvakrát do měsíce, připadám si nesvůj."

Fury neochotně opustil Stark tower a Stark se za ním díval, jak odlétá směrem na východ. Dobrá, tak se někdo pokouší otevřít portály směrem k Zemi. Souvisí to s útokem na Asgard, o kterém mluvil Loki, nesouvisí, je to náhoda, je to docela něco jiného? Jsou to znovu Chitauri, kteří se pokouší o svou pomstu?

"Neber to jako rozkaz," řekl Stark, i když vlastně nevěděl, jestli ho Loki slyší, "je mi jasné, že by šel těžko splnit, ale věz, že bych opravdu rád, kdybys byl jako dřív. Možná jen trochu... ehm. Jako dřív."



- Pokračování -



 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 10. mandelinka 06. 08. 2013 - 13:20
RE: Na dosah ruky - 10. mikhail 06. 08. 2013 - 13:51
RE: Na dosah ruky - 10. loki 06. 08. 2013 - 14:08
RE: Na dosah ruky - 10. táňa 29. 09. 2013 - 19:09
RE(2x): Na dosah ruky - 10. loki 29. 09. 2013 - 20:14
RE: Na dosah ruky - 10. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 13:33