Na dosah ruky - 7.

24. červenec 2013 | 15.20 |

Stark a ženské... Stark a dlouho bez ženské... dobrý recept na potíže? :-)



 

Další tři dny proběhly v dokonalém poklidu a idyle, do značné míry díky tomu, že se oba velice usilovně snažili nenačít žádné citlivé téma, hovořit spolu co nejméně a vycházet si vstříc. Kroužili kolem sebe jako dvě kočky na jednom dvoře a hlavně se oba dokázali dostatečně ponořit do vlastní práce. Loki zřejmě uspokojivě ovládl tvorbu 3D modelů a teď vytvářel něco, co na dálku Starkovi připomínalo modely uhlíkových nanotrubic. Nicméně se ho nepokoušel kontrolovat a byl rozhodnutý se neptat, dokud Loki nepřijde sám. Jarvis dostal podrobné instrukce a včas by ho varoval, pokud by si Loki začal vytvářet něco, co by připomínalo zbraně, nebo kdyby začal operovat s příliš velkým množstvím energie.

Od třetího dne už bylo patrné, že přibývá chvil, kdy je Loki nápadně zdvořilý a úslužný, a Stark to sebevědomě přičítal působení své charismatické osobnosti. Ne že by nad tím moc uvažoval. Podařil se mu průlom v nějakém delší dobu nevyřešeném problémku a nevnímal kolem sebe prakticky nic. Ani to, že kromě zdvořilých a úslužných chvilek přibývá takových, kdy Loki propadá naprosté apatii a nezajímá se o nic kolem sebe.

Jenže přišel večer sedmý, drobný problémek se podařilo uzavřít a na Starka přišla silná potřeba po nějaké akci. Ano, byl ochotný se bít za tvrzení, že nesnáší lidi a nepotřebuje je. Jenže se stejnou urputností, s jakou vyžadoval svou samotu, dožadoval se vzápětí i společnosti. Nejlépe hlučné, obdivující a dívčí. Pepper ho nadále odbývala zcela neuspokojivě stručnými telefonáty a aby přišla na kus řeči, a ideálně na kus noci, se netvářila ani v nejmenším. Stark byl velice ochotný jí být věrný – ale už to na něj bylo trochu moc a míra obecné i velice konkrétní frustrace překračovala svou mez.

Loki jen pozdvihl obočí, když Stark zbytečně prudce práskl sklenicí při večeři – to když si přečetl, že Pepper letí z New Yorku na další čtyři dny pryč, ale určitě ve volné chvilce zavolá.

"Udělal jsem něco špatně?" ozval se nakonec a Stark jen mávl rukou.

"Prostě nejsi Pepper," uvolil se nakonec k vysvětlení.

"Jen bys chtěl, aby tu byla Pepper," ujistil se Loki.

"Jo, sakra! Chtěl bych, aby tu byla Pepper. Chceš to zatancovat?"

Prudce vstal a odešel do svého pokoje. Lokiho snaha se zavděčit byla deprimující. Tak se obával Starka nějak dotknout, až se s ním skoro nedalo normálně mluvit. Tohle ale Tony nechtěl, jeho majetek přitahoval patolízalů víc, než by si kdo přál. Nebylo nic špatného na troše obdivného respektu, ale doma další rohožku nepotřeboval... Zastavil se u okna a chvíli chmurně hleděl na šeřící se město.

"Tony!?"

Prudce se otočil. Pepper nejen zněla, ale i vypadala dost překvapeně. Stála uprostřed ložnice, svetřík jen tak napůl přes ramena, jako by se právě oblékala, když ji někdo popadl a přenesl sem.

Vypadala nádherně.

"Jsem... překvapený."

"Ty jsi skutečně moc chtěl, abych tu byla," řekla s povzdechem a ani to neznělo vyčítavě. Stark rychle obešel stolek (praštil se o roh a vůbec si toho nevšiml) a přistoupil k ní. Prohrábl jí vlasy a nechal si jejich prameny sklouznout přes hřbet ruky. Pepper se usmívala a v očích měla veselé jiskřičky, které na ní tak zbožňoval. Voněla parfémem, který jí daroval (přesněji, který si vybrala, když zrovna neměl čas). Položil jí ruce na ramena a zlehka pohladil holou kůži, až sjel k dlaním a vzal je do svých. Hřály. Nesmírně zatoužil ji obejmout a na chvíli se utopit ve vší té hebkosti. A hned potom ji hodit na postel.

"Neuvěřitelné," vydechl. "Jsi dokonalá. Halucinace? Projekce?"

"Nejsem žádná halucinace," naklonila Pepper hlavu a zasmála se. "Chceš to dokázat?" Začala se k němu naklánět.

"Snad raději ani ne," ustoupil o krok a jen velmi nerad pustil její ruce. "Loki! Vím, že jsi za tím ty. Tohle by mi Pepper pěkně spočítala. No? Kam jsi zalezl, ty asgardský lumpe?"

Pepper se pousmála – a před jeho očima trochu povyrostla, zmužněla jí ramena a ztmavly vlasy... Loki byl zpět. Usmíval se a oči mu pobaveně svítily. "Můžu se zase proměnit, když budeš chtít," řekl.

Stark se chytil za hlavu. "No fuj! Málem jsem jí dal pusu. Co tě to napadlo?!"

"Chtěl jsi, aby tu byla," řekl Loki prostě. "A já jsem tu proto, abych plnil tvá přání."

"Nemůžu uvěřit, že sis myslel... ne. Dost. O tomhle odmítám přemýšlet a odmítám si cokoli představovat. Ať už tě ani nenapadne se měnit na Pepper. Jasné?"

"Rozumím."

"A nejsi tu proto, abys plnil má přání. Jsi tu proto, že tvůj otec má pitomé nápady. Bože, potřebuju panáka. Stůj! To bylo řečnicky."

Stark demonstrativním obloukem obešel Lokiho, aby se dostal k baru, ale pak se v půlce kroku zastavil a zamyslel. "Ty umíš měnit podobu," řekl zvolna.

"Jistě," řekl Loki. "Umím spoustu věcí."

"Ty umíš měnit podobu!" Starkovi se zablesklo v očích. "Takže to není tak, že by tě na ulici poznal úplně každý, ačkoli je tě čirou náhodou pořád ještě plná televize."

Loki to vyhodnotil jako pouhou řečnickou tirádu a čekal, co z toho bude.

"Právě jsem se rozhodl, že nám to spolu tak pěkně klape, že můžeme zkusit vyrazit ven. Už týden jsme se nezabili, tak to oslavíme! Jdeme na mejdan! Změň se, trochu. Něco jako..." Neurčitě si zamával rukama před obličejem. Loki na okamžik zavřel oči. Trochu se zmenšil, takže jeho výška teď nebyla tak nápadná a zapadala do slušného průměru. Vlasy se zkrátily a zesvětlaly do neurčitě hnědo-zrzavého odstínu. Nos zjemněl, pleť pozbyla přehnané bledosti, zář očí zmatněla, přibyla bradka. Vlastně byl stále trochu k poznání, ale dojem z něj byl naprosto jiný. S tváří si změnil i oděv, na nos si posadil brýle a ta nová tvář spolu s černým rolákem a jednoduchými kalhotami vytvořila působivý obraz elegantního intelektuála.

Stark jen zamrkal. "To by šlo. Navíc přízeň dívek a dam mi tímhle neohrozíš." Nahodil na sebe vhodný oblek skoro stejně rychle jako Loki a na rozloučenou si ukázal v zrcadle vítězně vztyčený palec. Vypadal dobře, noc byla ještě mladá, připadal si přímo přeplněný energií, kterou bylo potřeba někde vybít. O chvíli později už svištěli v jednom z jeho otevřených sporťáků nočním New Yorkem. A za další chvíli procházeli nenápadným vchodem pro VIP do klubu Deep White Hole v suterénu rozlehlého, tak trochu viktoriánsky působícího domu. Uvnitř však místo pro nic starého nebylo; tady se ctila móda stará leda pár dní, styl a originalita; a peníze. V blikajících světlech, podlahou vibrující pod náporem basů a vzduchem naplněným vůní bláznivě oděných dívek, Stark viditelně pookřál.

"Tony!" zajásalo pár dívčích hlasů. "Už jsi tu tak dlouho nebyl!"

"Pijte a tancujte, holky moje, jako by to mělo být naposledy!"

Sám se zařídil podle vlastních slov a začal do sebe klopit panáky takovým tempem, jako by měl přijít konec světa. Byl pevně odhodlán zůstat Pepper věrný, ale tím mu jaksi kromě alkoholu docházely způsoby, jakými by mohl upustit páru a odbourat napětí posledních dní. Hezkou chvíli strávil na parketu, užíval si tancem maskovaných objetí, jakými jeho fanynky nijak nešetřily, a jejich obdiv dýchal jako vzduch. O Lokim věděl, občas ho i zahlédl. Většinou stál opřený o bar s nějakou dívkou, která mu cosi vyprávěla. Vypadal, že hrát si na zpovědnici ho docela baví, a Stark neměl v plánu kazit mu zábavu. Když už byl konečně tak opilý, že jenom napůl seděl, napůl ležel v pohodlném boxu, v jedné ruce sklenici a ve druhé cokoli s dlouhými vlasy, co strpělo jeho již lehce nesrozumitelné špičkování, vzpomněl si, že chtěl na něco zapomenout, a po chvíli usilovného vzpomínání se široce usmál. Ať šlo o cokoli, povedlo se mu to.

"Víš, není snadné být já," vysvětlil kypré černovlásce, která mu dala přátelskou pusu na čelo a odtancovala s kamarádkou. Její místo málem zabral barman, který se ale ke Starkovi tělo na tělo přilepil z docela jiných důvodů.

"Vaše klíčky od auta, prosím," řekl a snažil se mu sáhnout do kapsy.

"Ale no tak," plácl ho Stark přes ruku. "Ještě jsi mě neseznámil s maminkou, nemravo."

"Pane, klíčky od auta. Dejte mi je, prosím."

"To bys musela být sakra dobrá, kotě, aby došlo hned na auto. Nejsem charita. Na to, abych byl dobrák, mám lidi." Temně se zachechtal a dopil sklenici. "Dones mi další. Ať už jsem chtěl zapomenout na cokoli, vzpomínám si, že si nechci znovu vzpomenout."

"Ale já vás opravdu nemohu v tomto stavu - "

"Postarám se o to."

Stark okamžitě zapomněl na barmana. Vysoká blondýnka s těma nejúžasnějšíma nohama, jaké by si jen dokázal vymyslet, a ze kterých bylo vidět skoro všechno a co vidět nebylo, to se výmluvně rýsovalo pod šikovně střiženými šaty - a vrcholem všeho byla nádherná smyslná ústa, ze kterých nedokázal odtrhnout oči. "Slečno, vy jste můj typ! Jak to, že jsem vás ještě nesbalil?"

"Tak ty už si na mě nepamatuješ, Tony?" pohrozila blondýnka prstem a mrkla na barmana. "Odvezu ho domů," řekla mu polohlasem a barman s menším zaváháním, ale mnohem větší úlevou, vyklidil pole.

"My se známe?" podivil se Stark. "Tak to jsem zapo... zapomněl na špatné věci. Tím myslím ty dobré. Jste nezapomenutelelná." Uchopil ji za špičky prstů a cudně políbil na hřbet ruky. Dívka se zasmála.

"Tony, máš dost. Máš dost tak moc, že tě odvezu rovnou, jinak by se tvému autu mohly stát nějaké ošklivé věci, o které určitě nestojíš."

"Ha! Já a dost? Barmámo, nalej mi dvojitou! Amnestie se musí pojistit."

"Amnestie...?" znejistěla dívka. "Prosím, Tony," sklouzla vedle něj a přitiskla se tak blízko, jak jen pohovka dovolovala, a Stark se dozvěděl všechno o jejím spodním prádle, "odvez mě domů, já se tu bojím." Ani nepředstírala zkroušený hlas. Na to, aby to v opilé Starkově hlavě spustilo ten správný čudlík, to stačilo i bez toho.

"Samozřejmě, dámo!" zvolal a okamžitě vyskočil. Vstát ovšem nebyl dobrý nápad. Naopak, byla to ta poslední kapka do jeho naprosté a absolutní opilosti, kdy sice pokřikoval pozdravy na všechny strany, dokonce v několika světových jazycích, ale s mozkem a vůlí to již nemělo nic společného. Blondýnka kývla na jednoho z vyhazovačů, ten jí pomohl Starka odvést do auta, a už se ani nebránil, když byl usazen na místo spolujezdce.

"Už jsi někdy řídila takovéhle fáro?" zamumlal Stark.

"Ještě neřídila," usmála se dívka a pohodila hlavou.

"Je úžasný a mám ho rád..."  Stark se zasněně zahleděl na kontrast jejích vlasů a tmavých kožených potahů auta. "Jednou mi na něj spadla ruka, když se v ní rozbylo gyro... Schválně, kdo tam bude dřív?"

"Ale dávala jsem pozor, když jsi mě vezl. Opravdu si nepamatuješ?" Motor zaburácel. "Všechno je jednou poprvé!" A světla města se jim rozletěla nad hlavou.




 



- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 7. lochneska 12. 08. 2013 - 20:47
RE: Na dosah ruky - 7. loki 12. 08. 2013 - 21:59
RE: Na dosah ruky - 7. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 13:04
RE(2x): Na dosah ruky - 7. loki 07. 10. 2013 - 13:36
RE(3x): Na dosah ruky - 7. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 13:37