Na dosah ruky II. - dvacet jedna

24. únor 2015 | 12.22 |

Už jsem horší než ti sportovci, co stále dokola ohlašují svou poslední sezónu :-) Ono se mi to totiž znovu nevešlo! Ale přesto: tohle je poslední kapitola, následovat bude jen malý epilog. (Ten samozřejmě za účelem šíření cukrovky mezi obyvatelstvem - tedy možná. ;-)) Díky všem, kteří nelenili sepsat nějaký ten komentář; bez vašich skvělých povzbuzení bych nikdy nedošla až sem. :-)

Situace na kamenném bitevním poli se zatím lehce změnila, ale ne způsobem, v jaký Tony doufal; tak především se vůbec nebojovalo. Hulka nebylo nikde vidět, a to Tony předpokládal, že budou v nejlepším a po zemi se bude válet prvních pár vyražených zubů. Že se drželi z očí ostatní Avengers ho nepřekvapilo, bez hlavní zelené podpory to byl jen projev zdravého rozumu, ale... že by to Hulk vzdal bez boje? Nepředstavitelné, nereálné, takovou možnost jeho psychická výbava vůbec neumožňovala. Zvlášť když si Thanos nesl Sygin, držel ji pod paží jako balík, a její snaha vzpírat se a bránit byla sice nepatrně účinnější, než Tonyho před chvílí, ale v celkovém výsledku zanedbatelná. Beze spěchu si došel k okraji schodiště, na kterém pomocí své hole držel Lokiho přilípnutého jako brouka, a se stejnou iritující bezstarostností začal stoupat vzhůru. Sygin mu zabírala jednu ruku, hůl, kterou pohazoval s Lokim vždy po pár schodech výš, druhou – ano, dost zaměstnaný, aby mu to chvíli vydrželo, určitě alespoň tři čtyři vteřiny od začátku Iron manova útoku.

Tony se připojil do okruhu quinjetu. "Bannere, ty pitomče, to tam zase spíš?" zahulákal. Luxusní dovolená, kterou mu před chvíli v duchu sliboval, se zredukovala na polorozpadlou chatku bez snídaně.

"Potvrzuji," ozval se Jarvis. Tony rychle usoudil, že to mohla být jedině Sygin, zřejmě tak přesvědčená o nezdaru jejich mise, že ho raději znovu uspala; věnoval letmou myšlenku touze po lepší disciplíně a odhlédl se k základně, kde mezi troskami koutkem oka zahlédl jakýsi pohyb. Vzhledem k mohutnosti postavy to byl nepochybně Furry a jeho zlost intenzivní tak, že ji skoro slyšel: Nech Thanose odejít, nepleť se do toho, drž zobák, jsou jenom dva a ani ne pozemšťané...! Ale možná mu křivdil, onen vztek, s jakým se hrabal ven, byl namířený docela jiným směrem, a Furry by ho za ten bojový zápal pochvalně poplácal po zádech (.

.. a teď tu o Karkulce).

"Avengers, do boje!" zvolal Tony a první raketa, kterou vyslal, hladce vklouzla přímo do otevřených dveří quinjetu. Natasha možná bude prskat, ale hlavní bylo probrat Bannera – kterému by ani narkóza nezabránila proměnit se v okamžiku ohrožení v toho velkýho zelenýho.

Druhá mířila Thanosovi mezi lopatky a zasáhla přesně. Z člověka by zbyla hromada cucků v okruhu několika desítek metrů. Thanos poklesl na jedno koleno, otřásl se a vztekle zařval. Byl v té chvíli už vysoko, snad v půlce cesty k lodi: upustil Sygin i Lokiho, přepadli každý na jednu stranu schodiště, Loki úplně bez šance, Sygin ještě zběsile zatápala rukama ve vzduchu v marné snaze zachytit se konečky prstů. 

Tony potlačil impuls se za nimi vrhnout, i když to s ním doslova hodilo kupředu. Znovu vystřelil. Nestihl by se k nim dostat včas, jen by se tak ocitl v pekelně nevýhodné pozici. Ale někdo jiný bděl: vzduchem se mihl šíp, udeřil padající Sygin do zad, rozprskl se kolem jejího těla a dívka tak dopadla do hromady rychle tuhnoucího želé. Nebylo to jako do příslovečných peřin, ale jak si Tony nejednou na vlastní kůži ověřil, byla to sice slizká a ohavně mazlavá hmota, ale přímo báječná například ve srovnání s betonem, troskami rozstřílených aut – nebo šutry...

Loki skončil podstatně hůř, ale o něj si Tony odmítal dělat starosti. To, že dopadl jak pytel mouky a zůstal nehybně ležet, byl leda krátký otřes nebo bojová lest, docela určitě nic vážného. Ale stejně byl ten pocit úzkosti nepříjemný a rušivý a Tony by se bez něj docela dobře obešel.

Důležitější bylo v téhle chvíli hlasité zařvání a zasupění, které dalo výmluvně najevo, že budíček pro Hulka byl dostatečný.

Obrovitý mimozemšťan se konečně obrátil ke svým protivníkům. Několika dlouhými skoky se dostal ze schodiště k zemi, popadl nejbližší balvan a vrhnul jím po Iron Manovi. Ten se snadno vyhnul; prvnímu, protože druhý, který se přeci nemohl tak rychle dostat do vzduchu, ho udeřil uprostřed otočky do zad nečekanou silou.

"Tak tohle bolelo i v obleku," hekl. "Clinte, jsi ready?"

Odpověď neslyšel, spojení mělo stále své nevypočitatelné výpadky. Ale Clint rozhodně nezahálel: pevně uhnízděný za vhodným balvanem střílel jeden šíp za druhým a žádným neminul cíl. První z nich Thanose zmrazil na místě. Na chviličku, ale stačilo to, aby si Tony nadlétl a uštědřil mu pořádnou ránu ze svých repulsorů. Thanos ze sebe oklepal zbytky ledu – který neměl nic společného s vodou a nestudil, ale třpytil se průsvitnou modří a tak tomu říkali led – a vystřelil ze své hole. Tony zalapal po dechu pod tlakem reaktoru a rychle uhnul; bylo na čase se zamyslet, jestli má ta hůl moc nad ním stejně jako nad Lokim, a pokud ano, proč ji Thanos nevyužije, a pokud ne, tak proč... ale Thanos máchnul směrem k Sygin – aha, takže jenom na asgardské? Asi zase nějaká magická záležitost – a použil její tělo místo dalšího balvanu. Tony tuhle ječící zásilku zachytil poměrně hladce, nechal se setrvačností jejího letu otočit zády, aby ji tak kryl vlastním tělem, a v divokém výkrutu zamířil trochu stranou. Rána do zad nepřišla zřejmě díky toužebně očekávanému: "Hulk praští!"

"No konečně," ulevil si Tony a Sygin, která už naštěstí přestala ječet a přetěžovat mu tak audio obvody, ale rozhodně vypadala pořádně vzteklá a pořád ještě hodně ulepená ze záchranného želé, upustil vedle Clinta.

"Výborně," předvedl jí Clint poněkud vlčí úsměv a ukázal, ať jde blíž, "máme ještě nevyřízené účty!"

"Říkala jsem ti, že je mi tvé hlavy líto!" zaúpěla Sygin. "Neodhadla jsem to..."

Tony se nestaral, jak si to ti dva srovnají. Vzhledem k tomu, že vzduchem proletělo něco velkého, zeleného a velmi hlasitě a dotčeně řvoucího, nezdálo se, že by byl Hulk jasným favoritem. Thanos metl dalším kusem skály, kterou musel Tony rozstřelit, protože by zasáhla Clintovu pozici; pak vystřelili naráz a energie hole a repulsorů se střetly v oslnivém záblesku. Někdo další, nejspíš Natasha, a pokud to byla ona, tak to bylo dobře, protože ta si nikdy nelámala hlavu s legitimitou použitého střeliva, ho skropil slušnou salvou. Podle toho, jak snadno se štípalo zasažené kamení, to ani pro Thanose nemohlo být jemné pošimrání, viditelně se otřásl. Získala tím Hulkovi čas, který využil dokonale: několika dlouhými skoky se dostal znovu Thanosovi na dosah, odrazil se a skočil, napřaženou pěst připravenou rozdrtit cokoli, co se jí dostane do cesty. Bylo neuvěřitelné vidět, že to Thanos dokázal ustát, i když zakolísal a ustoupil o krok.

Tony neváhal a znovu vystřelil, létal okolo a snažil se vystihnout každou škvíru a každý okamžik, který mu Hulk dal, aby do Thanose udeřil svými repulsory. Byl to děsivý tanec rychlosti, přesnosti a neuvěřitelných sil. Do hry se vrátil Clint, krytý kamením přiskákal blíž – a hopsal velmi křepce, zřejmě Sygin zaúřadovala po léčitelsku – a využil každé příležitosti, aby Thanosovi svým šípem svázal nohy, ovinul ho sítí, zmrazil ho či nechal vybuchnout něco razantnějšího před očima, s neuvěřitelným umem si nacházel stále nové pozice hned na špičkách velkých balvanů, hned dokonale krytý těsně u země; objevil se Furry, potrhaný a neuvěřitelně špinavý, vlastně vypadal, jakoby si ho Thanos podal už dávno a on teď vylezl z hrobu, ale i on uměl hodit granát na správné místo ve chvíli, kdy Hulk podnikl další let vzduchem.

"Pár hraček a jedna vzteklá obluda – to mě má zastavit?" zařval Thanos, v hlase zlost, ale i výzvu a jakési chmurné pobavení, vzal si tuhle bitku přesně tak osobně, jak Tony doufal, odhodlán vyřídit ji vlastníma rukama. Udeřil se pěstí do hrudi a zaburácel mocným hlasem bojový pokřik; dva rychlé kroky a pak se odrazil, proletěl tak blízko Iron Mana, že ten sotva stačil uhnout, a dopadl těsně vedle Hulka, který se právě oklepával z poslední rány. Už už mu dupl okovanou botou do obličeje, když kolem něj proskočila Natasha a zasypala ho svými elektrickými šipkami. Thanos se s burácivým nesouhlasem oklepal, jeho tělo sršelo výboji. Hulk se zvedl a omámeně potřásl hlavou.

"Ošklivá tlama," řekl, když konečně zaostřil na Thanose, "Hulk praští!"

"Thanos praští," ušklíbl se jeho protivník a znovu udeřil. Tentokrát Hulk odlétl daleko, až do trosek základny. Jestli dosud držela zbytky jakéhosi tvaru, teď už z ní zbyla opravdu jen hromada šrotu. Blesk Thanosovy hole začal pronásledovat Natashu, které i veškerá její obratnost a schopnost odrazit se k saltu snad i od poryvu vzduchu, přestávala stačit; Tony, který neměl plně dobité repulsory, jen naslepo zadal povel a z hrudního reaktoru vyrazil mocný proud energie. Zasáhl Thanose, ten rozhodil rukama a odlétl dozadu; tak to bylo příjemné překvapení! Takže ty divné výkyvy skutečně byl nadbytek energie, ne její nedostatek. Po tomhle velikém výdaji ale Tonyho oblek zakolísal ve vzduchu – ještě se pokusil tryskami získat trochu rovnováhy, ale už vážně nebylo z čeho brát a vzápětí ztěžka dopadl k zemi.

"Restart systému," oznámil Jarvis úplně stejným tónem, jakým tuhle věc říkal vždycky a Tony si na okamžik upřímně přál, aby se probudil ve své dílně a tohle byl jen zlý sen.

Thanos se pracně zvedl na nohy a zamířil na něj svou holí. Pomoc přišla z nečekané strany: Sygin se během té tiché chvilky v soukromí podařilo přijít na ovládání zbraně a z role mladší bezmocné sestřičky upgradovala na plnohodnotného člena týmu. Z bezprostřední blízkosti vystřílela Thanosovi do těla celý zásobník. Ten rázem změnil cíl: sotva se mu povedlo vstát, rozpřáhl se svou holí po ní; nezdálo se možné, že by se ještě stačila ukrýt. Ve chvíli, kdy vystřelil, ale do dráhy vlétl Hulk. Po ráně, která by ze Sygin nejspíš udělala dva malé asgarďánky, se jen oklepal a s novou vervou se vrhnul  do boje.

"Tony, jaký je přesně plán?" zaslechl Natashu.

"Musíme všichni naráz," odpověděl.

"To děláme celou dobu!" odsekla. "Nemáš být ten geniální?"

Konečně se postavil. Snažil se ignorovat bolest hryzající ve svalech a kloubech, to by přeci nemělo být tak těžké, oblek svou práci odváděl perfektně. Mlžný závoj vyčerpání ale neřídnul a Tony věděl, že tenhle boj musí skončit dřív, než je Thanos prostě utahá.

"Jasně, tak musíme... víc naráz."

Trochu se mu podlamovaly nohy, ale další kolo se nedalo odkládat. Hulk sám o sobě sice bušil odhodlaně, ale rychle ztrácel iniciativu. Ani Thanos zřejmě nebyl tak silný, aby mu dokázal ublížit, ale zvládnul ho odhodit dost daleko na to, aby zatím mohl pozabíjet ostatní; podle všeho si to také uvědomil a zapracoval na tom, aby získal prostor.

"Avengers, do boje!" vykřikl Tony znovu. Natasha i Clint zareagovali vzorně, zaujali pozice a i když ho zdánlivě ignorovali, zjevně čekali na povel. Trochu stranou zahlédl Furryho, zřejmě se rozhodl se podřídit, Sygin si za jedním větším balvanem zkoušela znovu nabít, ale místo toho rozebrala svou zbraň na hromadu součástek, nevadí, stejně byla co platná jen s nejvyššími výhradami; a Loki... Tony strnul. Loki se snažil dostat po schodech do Thanosovy lodi, nenápadnost sama, pokud se zrovna Thanos natáčel směrem, kdy by ho mohl spatřit, přikrčil se a zřejmě pomocí své magie zkoušel poměrně úspěšně splynout s pozadím. Neběžel úplně křepce, ale vypadal v pořádku, snad až na tu hlavu, protože proč by ji proboha měl dobrovolně strkat do lví tlamy?

"Energie na dvou stech patnácti procentech," pronesl Jarvis Tonyho oblíbenou větičku, tohle by se dalo poslouchat celý den. Navíc tu ironii, že Thanos svou kouzelnou holí dobíjel zbraň, která ho ničí, si Tony ochotně vychutnával. Jeho srdce sice proti takovým divočinám trochu protestovalo, ale v nejhorším si pak sestrojí nové.

"Hulku, žabka!" zahulákal Tony a Hulk vzorně odskočil od Thanose dozadu a trochu se přikrčil. V té chvíli udeřili všichni současně z několika stran. Clint s neuvěřitelnou kadencí pálil své šípy jeden za druhým, Natasha provětrala zásobníky do dna, Furry za ní ostatně v tomto nijak nezaostával a kdo ví kde vyštrachal tříštivé protipancéřové projektily; dokonce i Loki si přisadil a dlouhý zelený blesk z jeho sepjatých dlaní s Thanosem zamával skoro tak dobře, jako další Tonyho výboj‚ z dvou set patnácti na pět procent na jedno stisknutí (pomyslné) spouště.

Jenže bušit do Thanose bylo jako bušit do Hulka, to bylo čím dál zřetelnější. Sice s ním spojená salva pořádně zacloumala, tvář si zakryl pažemi a musel se pořádně zapřít, aby to ustál, ale nezdálo se, že by na něm způsobili nějakou větší škodu. Tony během svého dalšího ne příliš důstojného pádu k zemi doprovázeného Jarvisovým opětovným: "Restart systémů, pane!" dokonce zauvažoval, jestli skutečně nejsou příbuzní - jestli hulkatóza není třeba virus nebo parazit, a jestli jejich Hulk není jen jednou z obětí. Thanos byl sice šedivý, ne zelený, a taky si zřejmě udržel vyšší inteligenci než chudák Banner, ale koneckonců každý z nich náležel k jinému živočišnému druhu...

Hulk se zatím vrhl vpřed a otřeseného Thanose zpracovával mocnými údery pěsti, kterým shieldovská klika už jenom přicmrndávala posledními zbytky munice všeho druhu. Tony si nemohl nevšimnout, že i oni jsou znatelně pomalejší, takové tempo se nedalo vydržet dlouho.

My vážně nevyhrajeme, uvědomil si skoro překvapeně, zatímco jeho brnění rachotilo na kamení. Nic složitého, Thanos je na ně zkrátka příliš silný a oni si na téhle holé pláni stěží čím pomůžou. Urputní ovádi dorážejí na slona, který zatím jen mává ušima, aby je odehnal, ale až mu dojde trpělivost, prostě je rozmázne a půjde si po svém.

Protože měl Tony ve své aktuální poloze krásný výhled vzhůru, viděl přímo na spodek Thanosovy kosmické lodi. Loki konečně dosáhl vrcholku schodiště a vrhl se do jasným světlem prozářeného vstupu s pěstí napřaženou v tak výmluvném gestu, že bylo úplně jasné, jaké očekává uvítání. My nevyhrajeme a Loki má nějaký další ujetý plán, kterým se bude snažit... minimalizovat škody... i když těžko říct, na kom právě teď. Cítil, jak se pod ním chvěje půda z razance, jakou ti dva obři poblíž vkládali do svých úderů, a zběsile uvažoval, co si počít. Může znovu nabít svůj reaktor do nějakých nesmyslných hodnot a znovu udeřit Thanose, ale jak dlouho to ještě může vydržet?

Ze vstupu do lodi vypadlo nějaké tělo, chvíli se kutálelo po schodech, až se zastavilo v poloze, která nebyla tak úplně slučitelná se životem. Lokimu se zřejmě dařilo. Tony věnoval nostalgickou vteřinku vzpomínce na to, jak spolu podobným způsobem vyčistili lodě zhoubníků – zvláštní, jak tahle noční můra najednou vypadala skoro sympaticky a neškodně – a pracně se posadil. Hulk právě zařval Thanosovi z bezprostřední blízkosti do obličeje, až byl div, že Thanos nepadl pouhou silou jeho dechu, a kosti zapraštěly, když do sebe udeřily dvě mocné pěsti.

"Pospěš si," zamumlal Tony při pohledu na příliš pomalu přibývající procenta dobíjejícího se reaktoru. Pracně se zvedl a do vzduchu vylétl kolísavě a nejistě, ale velmi užitečně přesně v okamžiku, kdy bylo potřeba zachytit Natashu, která se dostala příliš blízko a Thanos ji odmrštil děsivou silou někam daleko. Trochu zasykla, když narazila do ostrých hran kovového obleku (a Tony si připomněl starý plán, kdy si chtěl z recese vyrobit brnění, které by bylo na správných místech měkce vypolstrované), pohnula rty, ale spojení zase haprovalo, tak jen ukázala, kde ji má složit. Bylo to vážně k vzteku - Avengers měli dobře propracovanou taktiku podpory létajících pro nelétavé a Tonymu teď další samostatný parťák schopný udržet se ve vzduchu citelně chyběl; protivník měl takhle o jejich pohybu příliš snadný přehled a bylo složité se přeskupovat. Ne že by jim to bylo co platné.

Zachránit je už mohl vážně jenom zázrak...

... a Tonymu náhle došlo, s jakýmsi dotčeným úžasem, že lodi raskorikanů nemohly být z vibránia, protože pokud ano, Bruceho paprsky by neměly tak drtivý účinek. Ony však tu zasaženou loď prakticky rozložily - nejspíš měli ti hajzlíci nějaké maskovací štíty či čert ví co, kterými to jenom předstírali, aby vypadali neporazitelně! Tak to bylo vážně k vzteku, protože se to celé dalo vyřídit i bez Thanose a navíc Tony začínal mít jisté obavy, že se o tenhle poznatek nestačí se světem podělit, ani s nějakým malým kouskem světa, protože Natashu už na vhodném místě vypustil na zem a ten zázrak -

- ačkoli se nestávaly, pokud je neměl na svědomí on sám -

- se skutečně stal.

Snesl se shůry, jak už to zázraky mají v popisu práce, bez rachotu a zvláštních efektů, snad jen s polohlasným svištěním v nějakých okrajových frekvencích, kterých zachytil víc Jarvis než obyčejné lidské uši; měl podobu tlustého sloupu něčeho, o čem si Tony nebyl úplně jistý, jestli je to světlo, velmi kompaktní mlha nebo tekutina, a zahalil Thanose a Hulka i s nejbližším okolím tak důkladně, že nikoho z těch, kdo nebyl zasažený, ani nenapadlo chodit blíž. Jen zůstali stát, udýchaní, zaskočení, plní očekávání se slaboučkou příměsí naděje, ale také v mžiku připravení k dalšímu boji, kdyby se Thanos náhle vynořil zpět na denní světlo.

Tony vydechl. Ten zvuk se hlasitě rozlehl a skoro se v přilbě vrátil s ozvěnou. Zaslechl ve vysílačce cosi, co zřejmě pronesla Natasha ke Clintovi; konečně mu došlo, že je ticho, že Hulkův řev i Thanosovo běsnění odeznělo a společnost jim dělal jen vítr a tlukot vlastního srdce.

Bílo před nimi pomalu průhlednělo. Ukázalo se, že výsledkem toho podivného výstřelu je úhledný průsvitný válec, po stranách hladký a pravidelný a svrchu rozeklaný, jako špatně ulomená větev. Zřejmě Loki neměl - kdo jiný by to mohl být - tok energie plně v rukou. Thanos a Hulk pak uprostřed, uchovaní přesně v té poloze, jakou zaujímali ve chvíli, kdy je tenhle kosmický plivanec zasáhl. Jejich bojové postoje a sveřepé výrazy byly ostatně působivé a jistě by byli ozdobou každé sbírky – protože přesně to se z nich stalo, uvědomil si Tony. Je z nich... exponát...

Zíral na ně jako uhranutý, rostla v něm naděje i hrůza, dokázal myslet jen na to, že už by asi nerozdýchal, kdyby se teď začal Thanos znovu pohybovat a prokousal se ven, ale co Bruce, takhle mizerný konec si po tom všem vážně nezasloužil -

Loď nad jejich hlavami se zahoupala a zachvěla, zahučela hlubokým tónem plným netajené síly, která rozvibrovala vzduch, kamení i kosti v těle. Tony k ní mimoděk zdvihl hlavu a jenom proto mohl vidět Lokiho, jak proletěl vstupem jako vystřelený z praku a pokoušel se jakýmsi řízeným pádem napůl seběhnout, napůl skutálet po schodišti dolů. Jenže to už po pár krocích zradilo: dosud pravidelné stupně se v mžiku vyrovnaly a se stejnou snadností, s jakou se prve objevilo, teď mizelo zpět do lodi, neodolatelně připomínající mrštný ještěrčí jazyk. Lokiho bez jeho opory čekal další ošklivý pád z velké výšky na hodně tvrdé kamení. Tony jen zavřel oči, když se ozval ten nepěkný zvuk těla, které udeřilo o zem, na tohle se prostě nedalo zvyknout, z takové výšky by měl i Thor špatnou náladu, a ten byl přímo přeborníkem v kotrmelcích všeho druhu.

Loď se držela svého zřejmého plánu: spolkla schodiště, uzavřela pevně vstup a začala stoupat vzhůru, doslova se propadala do vesmíru. Tonyho reaktor se nespokojeně zatetelil, když s ním zahoupal další energetický výkyv a znovu, opět - už to vážně začínalo být trochu otravné - skončil Tony na zádech s vybitými baterkami. V duchu si jen poznamenal, že by si měl co nejdřív najít hodně dobrého kardiologa.

Teď měl ale bezprostřednější plán: převalil se napřed na všechny čtyři, potom se opřel o vhodný kámen a konečně vstal. Nohy se mu klepaly, srdce tlouklo o překot, už měl všeho vážně plné zuby a chtěl jenom sprchu, skleničku do ruky a vlastní gauč, skleničkou se asi nebude vůbec zdržovat, z nějakého důvodu se nedokázal zbavit představy hodně měkkého koberce pod nohama, ano, ten rozhodně nebude chybět, a taky druhá láhev a třetí. Obešel kus toho ztuhlého sloupu a všiml si ke svému úžasu, že kromě Thanose a Hulka je tam zamrzlý i Furry, čert ví, jak se ocitl tak blízko, kabát za ním vlál a ruku měl napřaženou v nedokončeném gestu – a Sygin! Přikrčená u země, ale hlavu v odhodlaném gestu pozdviženou k nepříteli a v ruce zbraň, jestli náhodou už nebyla tak úplně živá, mohla si alespoň z Valhaly gratulovat ke skvělému pomníku.

Pak uviděl Natashu a Clinta, jak se vyčerpaně potácejí po kamení, špinaví a dosud nejistí, jestli už přišla ta chvíle slavit, nebo jenom kratičký oddech před koncem; a Lokiho, jak si pracně sedá, hlavu si opírá o ruce a zmoženě jim hledí vstříc.

"Sakra chlape," zachraptěl Tony a padl před něj na kolena, přilba se sama jasnozřivě poskládala do obleku a Tony si přitáhl Lokiho hlavu blíž, opřeli se čelo o čelo, ten neskutečný pocit být naživu, ten si chtěl pamatovat a žít z něj dalších deset tisíc let.

"Není v naší moci Thanose zabít," vypravil ze sebe Loki, "ale tohle ho nějakou dobu udrží. Celé roky."

"A ostatní?"

"Jsou v pořádku. Jen je třeba vysekat je ven..."

Jestli k dokonalosti něco chybělo, tak právě tohle. Další neskutečně skvělý pocit do sbírky. Nádech a druhý a pořád to bylo skvělé.

Tony se zasmál. "Dokázali jsme to," vypravil ze sebe, se sílícím nadšením a velmi starkovskou samolibostí. Jako by si teprve teď dokázal uvědomit víc než jen polohu nepřátel, každý ze smyslů intenzivní k nesnesení: všechen ten křišťálově průzračný vzduch a úžasně modrou oblohu, ostré slunce a ledový vítr, odlesky ledovce v kontrastu s černým kamením, tíhu a lehkost planety pod svýma nohama; Natashin jemný dívčí úsměv a Clintův výraz zařící hlubokým uspokojením, když usedali vedle nich, zmožení, ale vítězní; a Lokiho oči, ve kterých se znovu začal probouzet život, užaslý, ještě trochu nedůvěřivý, ale dychtivý po své vlastní budoucnosti. Tohle místo bylo středem světa, jeho nejjasnějším bodem zářícím do vesmíru, ta nejdůležitější hromada šutrů na Zemi - a teprve od něj dál se prostíralo všechno, celý ten úžasný svět plný lidí a jejich báječně malicherných problémů.

"Já vím, že už jsem si pomalu mohl zvyknout, jak strašně jsme dobří," zakřenil se Tony, "ale víte co? Zachránili jsme svět. To se neomrzí!"


 

- Konec -

( ... epilog ... )

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna catrina 24. 02. 2015 - 15:43
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna alienor 24. 02. 2015 - 15:54
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna majdulka 24. 02. 2015 - 17:13
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna steeeva 24. 02. 2015 - 19:23
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna loki 24. 02. 2015 - 20:28
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna sitara 24. 02. 2015 - 23:07
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna sun 25. 02. 2015 - 00:21
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna akkarra 25. 02. 2015 - 06:35
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna mandelinka 25. 02. 2015 - 09:44
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna loki 25. 02. 2015 - 16:36
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna maki friday 25. 02. 2015 - 22:27
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna dell folchart 02. 03. 2015 - 17:18
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna miss baka 02. 03. 2015 - 17:44
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna loki 02. 03. 2015 - 18:13
RE: Na dosah ruky II. - dvacet jedna eithne 09. 03. 2015 - 13:39
RE(2x): Na dosah ruky II. - dvacet jedna loki 10. 03. 2015 - 10:33