Na dosah ruky II. - dvacet

20. únor 2015 | 18.36 |

Milé mé čtenářky (a oba čtenářové), pamatujete si ještě, kde jsme skončili? Myslím, že Lokiho už musí pěkně bolet za krkem, když tam tak dlouho strnule čeká ;-) Mám teď pevně naplánováno, že nejmíň týden budeme všichni tak moc zdraví, abych tenhle příběh konečně dopsala; je skutečně nepříjemné schytat přestávku zrovna před koncem. Navíc se mi tenhle díl nevešel do jednoho článku, takže není poslední, jak být měl a jak by i dějově přišlo vhod, ale předposlední - pardon! ;-) Ale teď už konečně...

Obrovitý muž se zachechtal, až mu šedá kůže kolem úst popraskala podivnými hranatými vráskami, podobná kameni víc než kdy dřív. "Vím přesně, jaká byla tvá naděje, bastarde," řekl. "Doufals v rychlou smrt, nelíbilo se ti být hostitelem raskorikanské larvičky, což? Věř mi," přitlačil na svou hůl, až Lokiho tvář zatlačil do kamení, "že udělám všechno proto, aby prosil a křičel, aby tě čekal tak snadný osud. Budeš trpět hůř než v pekle za porážku, jaké jsi byl příčinou. Celá staletí tě nechám na pranýři vedle svého trůnu na pokraji smrti trpět v bolestech, které si ani v nejčernějších snech nedovedeš představit. Tu a tam se jistě objeví vyslanci světů, kteří se ti ještě nedávno museli klanět - a budou s potěšením plivat jed na tvé tělo."

Rozmáchl se holí a udeřil s takovou prudkostí do Lokiho těla, až se několikrát překulil.

"Můj pane Thanosi," vypravil ze sebe Loki, sotva se znovu vyhrabal na nohy, "dovol mi promluvit!"

Clint ze sebe vydal nějaký neurčitý, zaskočený zvuk. "Thanos – tady?"

0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman";">"Kdo to má být?" ucedil Tony polohlasně, nemohl se zbavit dojmu, že o nich ten chlap dobře ví, dokonale je slyší, a jen naprostý nezájem o takovou havěť je zatím chrání od jeho pozornosti. Bylo neuvěřitelně nepříjemné vidět Lokiho, jak polyká všechnu svou hrdost tváří v tvář síle, které se ani nepokouší postavit; jak ostentativně neškodně a nebojovně se snaží vypadat, jak každým detailem svého nedostatečného oděvu, pokorného postoje a mírných gest, či uctivým tónem hlasu, zdůrazňuje svou podřízenost.

"Thor říkal, že to on najal, nebo mu snad patřili, chitauri – nevím už přesně. Teda moc toho neříkal, jen že je Thanos hrozně mocný a že bude chtít Lokiho nastrouhat do salátu za ten teserakt, co mu kvůli němu frknul před nosem..."

Takže přeci – to, před čím Tony zavíral oči, byla zároveň nejčernější skutečnost. Jak to říkala Sygin, že Loki našel způsob, jakým minimalizovat škody? Kdyby sám sebe vydal raskorikanům, královna, která by povstala z jeho těla, by byla skutečně mocná a nebezpečná. Zemi a ty hromady lidí, přesně jak Tony věřil (doufal, chtěl věřit...), opravdu obětovat nehodlal. Takže navzdory blokádě zřejmě mohl využít existujícího spojení s chitauri a zavolat si někoho, kdo bude stát o pomstu tak moc, že jen tak mimochodem tu mocnou raskorikanskou loď s trupem z vibránia smete z oblohy, jen aby si mohl na Lokim smlsnout osobně. Někdo, kdo ho po dlouhý čas přes podobné spojení trápil a ničil a udělal z něj naprostou trosku, teď má konečně příležitost to dotáhnout do konce...

Thanos měl pravdu: vlastně to byla úžasná drzost.

"Nejdeš doufám předvádět Thanosovi svou superzdvořilou starkovskou výmluvnost?" přeptal se Clint pro jistotu, když už bylo jasné, že se Tony chystá vyrazit.

"Zajdu na kus řeči s Hulkem."

"Jasně. Pár holých vět a hned je jasněji. Většinou proto, že ve výhledu už nepřekážejí žádné zdi a stropy."

"Vida, kofeinový tablety!" zaradoval se Tony, který se zatím se zbytcích Natashiných nouzových zásob snažil najít něco použitelného.
Zdroj: http://loki.pise.cz/120-nahled.html
"Já tu ženskou miluju. Řečnický obrat, samozřejmě, neber si osobně."

"Když půjdeš hodně okolo," zhodnotil Clint zpytavým pohledem vzdálenosti a trasy; počítal-li se Thanos jako střed pomyslného kruhu, quinjet byl sotva o čtvrt kola dál, "tak mě třeba Natasha nezakousne, že jsem tě pustil..."

"Mám ti podepsat revers?" Tony byl ochoten velkoryse předstírat, že Clintovi věří, že by ho opravdu zkoušel zastavit: a také se tou trochou zájmu a lehké konverzace snažil zastřít vlastní drobné potíže. Ty podivné návaly energie, na které jeho hrudní reaktor tak bezprostředně reagoval, s ním už mávaly víc než jen symbolicky. Bylo čím dál těžší je ignorovat.

"Starku, neudělej žádnou blbost."

"Mám jen jeden menší problém," řekl Tony, zatímco zjišťoval, že do žádné normální kapsy se mu Natashiny glocky nevejdou, "totiž, nedlužíme náhodou Thanosovi za záchranu Země?"

"Možná bychom to mohli brát, že tím splatil dluh za její poničení při útoku chitauri," nadhodil Clint. Tony hned vypadal veseleji.

"Výborně! Já jen, jestli se mám držet zkrátka."

Clint za ním hleděl a nebyl si moc jist, jestli ho přeci jen neměl střelit do té nohy.

"Ty jsi hoden mi svým jazykem leda olizovat boty," pronesl Thanos.

Loki se zvedl z dalšího kotrmelce. Nevstal, zůstal na zemi, usadil se na patách a vzhlížel k Thanosovi. "Dovol mi připomenout, že je stěží mou vinou, že sláva chitauri skončila zadupaná v prachu Midgardu," řekl pokorným tónem, který tak úplně neodpovídal náplni jeho slov. "Splnil jsem svou část úmluvy. Otevřel jsem bránu a bojoval po jejich boku až do samého konce."

"Neschopně bojoval," ušklíbl se Thanos. Snad aby nevyšel ze cviku, postrčil Lokiho svou holí. "Či snad pozemšťané jsou mocnější, než o čem hovořili poslové? Možná ano – byly tu dvě lodě raskorikanů, ale já měl to potěšení jen s jedinou."

"V bitvě si chitauri jim přálo štěstí, se kterým dosáhli na slabinu nepřítele, o které ani nevěděli," prohlásil Loki s jistotou. "Já potom skončil ve vězeňské cele hluboko pod zemí."

"Tvůj otec pro tebe měl vždycky slabost," naznačil Thanos dostatečně, že tahle část Lokiho osudu ho nijak nedojímá.

"A nyní? Beze mě by se stali jen raskorikanskými loutkami a potravou pro jejich mladé."

Což byla slovo od slova pravda, jak bylo nutno vzhledem ke všem souvislostem uznat - Loki ve skutečnosti nikdy nelhal, navzdory své pověsti - a samozřejmě si Tony uvědomoval, že se je těmi zkreslenými fakty snaží chránit, vždyť čím méně zajímaví vypadali, tím lépe pro ně; ale stejně si připadal nemálo dotčeně, že jsou jeho zásluhy v Thanosových očích tak snižovány. Lokimu se však tím hlavně povedlo svého protivníka zatáhnout alespoň do jakéhosi dialogu, držel se i víc zpříma a z hlasu se postupně vytrácela ta nepřirozená přehnaná uctivost; přesto byl poražený, čišelo to z něj, vibrovala v něm bezmocná hrůza, o něco se snažil, ale jen ze setrvačnosti a pocitu povinnosti, a Tony by s ním nejraději zatřepal a zakřičel mu do tváře, že tohle fakt ne, že na beznaděj prostě nemá nárok, že ještě dýchají; a kde je dech, je i naděje, vždycky.

"Takže jsi tu něco dokázal – a teď mi chceš nabídnout své nicotné služby, abys odčinil staré hříchy?" Thanos se zasmál, a byl to smích, při kterém se málem zachvěly skály okolo.

"Jarvisi, pošli mi konečně něco na sebe, musím přivítat návštěvu, slyšíš mě?" Tony, zcela nezajímavý hmyz poletující okolo Thanose, zatím uctivým obloukem dohopkal až ke quinjetu. Měl takový dojem, že zblízka by měl i při zapnutém maskování rozeznat kontury vstupu – a také se mu to po chvíli podařilo. Poslepu zabral za tu správnou kliku a rychle proskočil dovnitř, v jakési naivní naději, že o nich Thanos neví – ale daleko spíš mu byli úplně ukradení – a zavřel za sebou. Sygin i Bruce viděl hned, ostatně prostor tu nebyl nijak velký. Obrázek to byl vskutku neočekávaný. Sygin seděla zabalená v modré dece na zemi za sedadly a zřejmě sledovala na obrazovce výstup mezi Thanosem a Lokim. Bruce ležel vedle ní, zabalený jako motýlí kukla pro změnu v béžové, s hlavou na jejím klíně, a spal tak tvrdě, že s ním Tonyho zadusání ani nepohnulo. Sygin ho pozvolnými pohyby hladila ve vlasech, dosud provlhlých po dekontaminační sprše, a vypadala velice sklesle.

"Anthony," řekla nešťastně, sotva se objevil, "nemohl bys něco udělat?"

"O to se právě..."

"Třeba zabít Lokiho dřív, než si ho Thanos odvede?"

To ho na chvíli dokonale vykolejilo z rovnováhy a rozjeté myšlenky udělaly kotrmelec a narazily do zdi, která tam ještě před okamžikem nestála. "Zkusíme to napřed nějak vyřešit," řekl konečně. "Promiň, ale tvůj plán nemá moc vysokou prioritu." Sklonil se nad Brucem a zatřásl mu ramenem, aby ho probudil. Dost usilovně se přitom snažil nedívat do míst, kde končila modrá deka a začínala všechna ta hebká zlatavá kůže. Možná to bylo jen ze zvyku, jenže kam s očima, když Bruce byl jako náhradní objekt k pozorování tak neuspokojivý? Ten chlap byl jak lunt, jako by v zájmu nějaké kosmické rovnováhy potřeboval vyvážit Hulkovu mohutnost. "Thanos má příliš silné zbraně a já nebudu riskovat popudit ho proti Zemi – na to nemám nárok po tom, co byl Loki ochotný udělat, ani kdybych to udělal chtěl. Hej, Bruci... co je s ním, je v bezvědomí?"

"Jeho duše plakala," sklopila k němu Sygin oči a přejela mu špičkami prstů po čele. "Uspala jsem ho do hlubokého spánku. Potom přestal být zelený."

"Fajn že si oddechnul, ale já ho teď potřebuji co nejzelenějšího," opáčil Tony. "Probuď ho a řekni mu, ať čeká na můj povel."

"Anthony, ale my nemůžeme bojovat s Thanosem. Na Asgardu se traduje, že ani sám Ódin by se mu nemohl postavit, protože jejich vzájemná bitva by zničila svět."

"Tak to je klika, že my tady neoperujeme s jednotkou zvanou ‚sám‘. A taky nejsme moc pověrčiví. Jo a..." Rozhlédl se a zavzpomínal, kde všude byly v quinjetu ukryté zásuvky s vybavením. "Tady," vyklopil jednu sedačku. "A tady. Najdi vám oběma něco na sebe, a pospěš si, Thanos to tu nemá důvod natahovat. Taky bych nerad, aby tě Loki viděl takhle – máme dost starostí, než abych chtěl pokoušet ještě jeho žárlivost."

"No co," odsekla Sygin, "já si ho stejně nevezmu. Je na mě moc mladý a nerozvážný a neumí se chovat."

"He?" vzmohl se Tony jenom, i když rychle zjišťoval, že není nijak překvapený; Loki dělal všechno proto, aby ji od sebe odradil a Sygin nebyla žádný zoufalec, takže to dopadlo, sobecky vzato, vlastně docela... Jenže na takové debaty teď vážně neměl dostatečnou duševní kapacitu.

"Ale neříkej mu to," dodala trochu pomstychtivě, "jen ať si ještě chvíli láme hlavu... A prosím, mysli na mou prosbu! Už dávno si našel místo v mém srdci a nepřeji mu nic zlého." Zamračila se. "Nikomu bych nepřála něco tak zlého, jako Thanosovu pomstu. Jeho krutost je pověstná mezi mnohými světy."

"Buď si jistá, že to z hlavy jen tak nedostanu." Zatímco Sygin opatrně ukládala Bannera na zem a štrachala kolem oblečení, usadil se v křesle pilota. Vysílačka v quinjetu byla samozřejmě mnohem silnější než kecátka, která měli u sebe. Třeba ho odsud Jarvis uslyší...

"Pane, oblek číslo dvacet tři je na cestě," bylo první, co zaslechl, protože i Jarvis dobře věděl, jak to na světě chodí a jaké jsou priority. "Čtyři minuty."

"Výborně," ocenil Tony. "Konečně se i v očích Shieldu stanu plnohodnotným člověkem." Cestou sem si v duchu připravoval co nejstručnější souhrn pokynů a teď všechno vychrlil na Jarvise v takovém tempu, že to spíš než řeč byl jakýsi verbální těsnopis. Jenže nebylo tak úplně nepravděpodobné, že další příležitost už mít nebude; a pár lidí se vážně potřebovalo dozvědět, jak postupovat dál - a také být varováno proti raskorikanské nanotechnologii, kdyby očekávaná bitva, vlastně ne bitva, o bitvu nikdo nestál, ale pranice, rvačka, drobná potyčka, incident – zkrátka kdyby to pošťuchování náhodou neskončilo slavným vítězstvím.

Zaslechl zezadu Bannerův vláčný, rozespalý hlas, v první chvíli ještě uvolněný; to až o chviličku později, když se plně probral, se do něj vrátilo napětí a neklid. Tonyho to neurčitě popíchlo – proč na něj vlastně víc nedohlédl? Chtěl to přeci udělat. Až tohle všechno skončí, zařídí Brucovi takovou dovolenou, že na ni bude vzpomínat ještě v příštím životě. A postará se mu o práci, při které si nebude připadat jenom na návštěvě. Rozhodně ho nějak dostane z vlivu Shieldu...

Lokimu se zatím venku příliš nedařilo – Thanos ho teď držel ve vzduchu pouze tím, že k němu natáhl svou hůl, nechal ho viset hlavou dolů a vykládal mu, že takových chytráků, jako je on si může najít kolik bude chtít, a méně problematických. Loki se zřejmě pokoušel navrhnout nějaký obchod s asgardskými artefakty či vlastními schopnostmi, ale jednak se mu v dané poloze špatně mluvilo, zvlášť když ho Thanos průběžně upouštěl na zem, jednak Thanos nevypadal, že by mu ztráta potenciálního zisku z Lokiho talentu stála za zkaženou pomstu. Tonyho mírně zaujalo, že se Loki nepokoušel nabízet svá portálová okna. To už zřejmě bylo za hranicí toho, co byl ochoten dát Thanosovi do rukou.

"Myslíš snad, že z tebe nedostanu všechno, co víš?" burácel Thanosův hlas. "Všechna tajemství Asgardu jako by už byla má." Hodil již poněkud pocuchaným Lokim o své schodiště a vykročil za ním. Tony v duchu proklel to mizerné načasování. Hodně se mu nechtělo začít vyjednávat dřív, než dorazí oblíbená tři a dvacítka, klasicky vyvedená v rudé a zlaté, pověstná svou voděvzdornou úpravu, což, pravda, zrovna tady v horách moc nevyužije.

Proběhl quinjetem tak rychle, že si ani nevšiml, jestli už Banner znovu zezelenal, ani jak se daří modrému ručníku, a vystartoval směrem k Thanosovi.

"Dovol, pane, došlo zde k malému nedorozumění," zakřičel, i když jeho hlas se proti tomu Thanosovu rozléhal poněkud směšně. Vlastně se vůbec nerozléhal. Vlastně byl rád, že se Thanos po něm vůbec otočil.

"Co chceš?" štěkl netrpělivě. Tony přesně věděl, co chce. Co nevěděl bylo, jak toho dosáhnout.

"Nebylo těžké vyrozumět, že zde přítomný Loki si vysloužil tvůj hněv a ty na něm chceš vykonat svou odplatu," prohlásil Tony.

"Tak jest," odvětil Thanos. Odvrátil se od Lokiho, který, uvolněný z jeho neviditelných pout, těžce dopadl na schody a teď tam napůl zhroucený oddychoval a dělal na Tonyho za Thanosovými zády výmluvné posunky. Zmiz!

"Neprovinil se však jenom na tobě, ale i na Zemi a na Asgardu. Asgardskou spravedlnost nyní ponechme stranou, neb zde nemá svého zástupce." Tony sám sebe lehce vyděsil. Nechtěl začít mluvit jako všichni ti kosmičtí pošuci!

"A ty ho chceš vydat pro pozemskou spravedlnost," dovtípil se Thanos snadno dřív, než stačil Tony domluvit. A bujaře se tomu zasmál. "Vážně si myslíš, ty nicko, že mě připravíš o mou kořist?"

Tony se širokým úsměvem rozhodil rukama. "Možná se můžeme zkusit nějak domluvit," nadhodil. "Nevím o tobě mnoho, Thanosi, ale jsi prý mocný a nesmírně silný."

"To je pravdivá zvěst," pravil Thanos samolibě. "Tak na to nezapomínej."

"Někomu jako jsi ty stěží mohu nabídnout víc, než – rozptýlení," nahodil Tony. "Všechno máš. Slávu, celé světy ti leží u nohou. Ani princ asgardský," hodil hlavou k celému tomu jeho potlučenému já, "ti není skutečným protivníkem." Byl si jist, že tohle si ještě odnese. Už teď ho Lokiho pohled málem zabil.

Thanos se s výmluvným gestem rozhlédl kolem sebe. "Pustá pláň a trosky? Planá slova." Otočil se a chtěl vystoupat zpět ke své lodi.

"Přesto se s tebou vsadím," zavolal honem Tony, "že tě dokážeme dostat na lopatky."

Když se k němu ten obrovský chlap, ten krutý brunátný obličej, znovu obrátil, skoro litoval, že se do něčeho pouštěl. Vážně mu rudě svítily oči? Takový kýč! Ale účinný. Tony si připadal velice maličký a velice křehký.

"No tak, Thanosi. Už jsem pochopil, že tohle je zapadlý kus vesmíru, kde není nic moc zajímavého a stěží sem kdy znovu zavítáš. Využijme příležitosti! Objekt sázky je jasný – oba chceme Lokiho, každý pro své vlastní účely. Jsem si jistý," skoro, trochu, mizivě... vůbec? "že tě dokážu překvapit."

"Nejsi nic," řekl Thanos s jistotou. Letmo se rozhlédl. "Pět krát nic je stále nic."

Tonymu s jistou úlevou došlo, že Thanos monitoruje všechny pozemšťany v dosahu. Takže to znamená, že Furry je v pořádku? Nebo alespoň naživu. Snad ho Natasha našla a dostala ven – mohli by oba přijít vhod.

"Pětkrát nic a další asgarďan," dodal ještě Thanos a pohlédl přímo ke quinjetu. "Vyjdi a ukaž se mi!"

Sygin poslechla. V Natashině černé upnuté kožené kombinéze a světlými vlasy spletenými do tlustého copu vypadala skvěle, přímo úžasně, jako nějaká Natashina mladší a nevinná sestra, která se jí jen náhodou připletla do pracovních záležitostí.

Thanos na ni chvíli hleděl a pak mu v úsměvu v tmavé tváři probleskly oslnivě bílé zuby. Tonymu se trochu zhoupnul žaludek, když si uvědomil, že je má vypilované do ostrých špiček. "Vezmu tě sebou, staneš se jednou z mých dcer," prohlásil s určitostí. "Dovedu ocenit pěkné věci."

"Já už otce mám," řekla Sygin. Oči, krásné, velké a trochu vyplašené, jí stále zalétaly k Lokimu.

"Zapomeneš na něj," ujistil ji. I on se ohlédl po svém zajatci. "A na něj také."

Tony si odkašlal. "Sygin není součástí dohody," nadhodil. "Docela určitě se na tobě neprovinila a..."

"Nebyla, ale teď už je," řekl Thanos a skoro neochotně od ní odtrhl pohled. "Jsi příliš drzý, pozemšťane, jako by sis snad ani neuvědomoval, jak snadné je zničit tebe i tvůj svět. Z tvé planety zbude jenom prach a z neuctivých řečí ani vzpomínka."

Ale uvědomoval – a jak dobře! A přesně proto se snažil jejich spor udržet ve velmi osobní rovině a nějaké celoplanetární úvahy nechat úplně stranou. "Stisknout spoušť může být stěží uspokojivé," řekl proto rychle. "Ale ty jsi přeci bojovník!" Tady si mohl být naprosto jist, že nešlápne vedle. Někdo s takovými svaly, někdo, kdo nosí nátepníky a spoustu kůže a železem pobitý opasek a krátké kalhoty s kovovými vsadkami – u někoho takového je skoro nemyslitelné, že by nevyužil příležitosti dát si s někým do zubů. "My tady – proti tobě?" nadhodil všeobecně, protože vlastně neměl představu, kdo všechno je bojeschopný, boje ochotný a tak dále. A lepší bylo úplně pominout, jak zuřivě vrtí Loki hlavou.

Thanos vykročil. Kroky dělal dlouhé, navzdory všemu tomu nestabilnímu kamení sebejisté a pevné. Svaly se mu na holých stehnech a pažích vlnily způsobem, že by i Thor zezelenal závistí. Jak se blížil, Tony postupně zakláněl hlavu a úsměv mu tuhnul na rtech.

"K vlastním dětem bych nebyl shovívavější než dosud k tobě, ty mrňavá nicko," zavrčel. "Ale stačilo – přestaneš již obtěžovat můj sluch svými řečmi! Ani za špinavou podrážku mi nestojíš. Sázky?" Natáhl ruku a popadl Tonyho pod krkem. "Dětinskost." Ten nepěkný pocit, že k tomu snad ani nepotřeboval všechny prsty – Tony mimoděk vystřelil rukama k jeho paži a naprosto marným gestem se ji pokusil odtrhnout. "Mám dnes dobrý den a tak zemřeš rychle." Ztratil oporu pod nohama, když ho Thanos vyzvedl nad zem, před očima rázem černo a ten divný chroptivý zvuk, to má být on sám?

Ale my máme Hulka, honilo se mu hlavou, chtěl to říct Thanosovi, Lokimu, který sám přeci neznal plný dosah Hulkových sil, jinak by se přeci nevzdal tak snadno – nevzdal, že ne? Chtěl to říct i Hulkovi, snad ten chlap nečeká na znamení, ono když vás někdo drží pod krkem a nemůžete mluvit, už to by se mělo brát jako znamení! Jenže Thanos vážně usoudil, že jeho výlet na Zemi končí, dost řečí, dost obtěžujících ovádů. Pomyslný odpočet v Tonyho hlavě - desítky vteřin zbývající do příletu obleku - se zastavil, poskočil, zmátl; najednou si vůbec nebyl jist, jestli má času hodně nebo málo, a tak dostal strach, a snad jenom proto, že mu v tom Thanosův stisk účinně bránil, nezačal křičet o pomoc. A taky by ještě chtěl říct Natashe, že na tohle by mu vážně nepomohlo dělat každé ráno kliky –

Thanos se rozmáchl a hodil. Tony si ještě stačil pomyslet, že je skutečně zvláštní, jak silnou potřebu u lidí kolem sebe házet jím z výšky dolů budí, a všechny myšlenky byly rázem v trapu, zůstala jen nesmírně silná touha přežít a vrátit se a vrazit jich tomuhle přerostlému tyranovi pár do těch jeho špičatých zubů. Měl pocit, že během svého letu pod sebou ještě zahlédl zděšenou Clintovu tvář, a pak už nebylo nic. Za hranicemi údolí ho čekalo jen prázdno, vysoká, kolmá skála a propast, určitě horolezecký ráj, alespoň pro naprosté cvoky bez pudu sebezáchovy. Tony nedokázal odhadnout, jak dlouhý pád ho čeká. Určitě několik set metrů – tak tohle má skutečně na jistotu, v rakvi bude vypadat příšerně, jestli se vůbec někdo bude namáhat všechny ty kousky posbírat. Nápis na náhrobek určitě taky dopadne katastrofálně, na to měl myslet dřív a připsat do závěti i nějaký pro případ mimozemské invaze... Padal, skoro ohromený tou absolutní bezmocí své situace; a přitom se snažil zaujmout nějakou rozumnou polohu dřív, než mu úplně došlo, k čemu by to vlastně mohlo být dobré.

"Jarvisi, Jarvisi, Jarvisi!" opakoval jako mantru, ledový vzduch mu svištěl kolem uší a zrovna si pohrával s úvahou, kdy že se mu začne odehrávat před očima celý život, jak slibovala všechna esoterická okénka módních časopisů, když tu se kolem mihlo něco červeného. Jedním si byl jist – totiž že červená barva mezi všemi těmi šutry nemá co dělat.Jenže země se blížila tak rychle! A pak náraz a další, do nohou, do paží, do těla, až bolestivě mírněný pád, a úleva, tak neskutečná a intenzivní, že málem Thanosovi na účet připsal i nové spodky.

"Jarvisi, co ti tak trvalo!" zahulákal a vybral oblouček těsně nad zemí, se symbolickou rezervou pro špičky těch zatraceně ostrých kamenů, na které se měl podle všech zákonitostí nabodnout.

"Promiňte, pane," řekl Jarvis zahanbeně. "Z Dubaje je to pořádný kus."

"Restartuj svoje centrum pro výmluvy," odsekl Tony a podél té hladké skalní stěny vyrazil vzhůru. Skvělý, opojný pocit! Cítit všechen ten kov pevně sevřený kolem svých rukou a nohou, mnohem sympatičtější procento kyslíku, už se vážně potřeboval pořádně nadechnout, to ta zatracená nadmořská výška; sílu repulsorů ve svých dlaních. Jen ho dodatečně trochu zamrazilo, když si uvědomil, jak dlouhý byl jeho pád... pořád ještě... už to nemůže být daleko...

Nad hranu propasti vylétl celý nažhavený do boje a připravený udeřit.

- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - dvacet catrina 20. 02. 2015 - 18:54
RE: Na dosah ruky II. - dvacet majdulka 20. 02. 2015 - 19:31
RE: Na dosah ruky II. - dvacet sun 21. 02. 2015 - 15:45
RE: Na dosah ruky II. - dvacet alienor 21. 02. 2015 - 17:16
RE: Na dosah ruky II. - dvacet steeeva 21. 02. 2015 - 17:46
RE: Na dosah ruky II. - dvacet loki 21. 02. 2015 - 21:07
RE: Na dosah ruky II. - dvacet maki friday 22. 02. 2015 - 22:41
RE: Na dosah ruky II. - dvacet akkarra 23. 02. 2015 - 13:49
RE: Na dosah ruky II. - dvacet alcazar 24. 02. 2015 - 00:01
RE: Na dosah ruky II. - dvacet loki 24. 02. 2015 - 09:09
RE: Na dosah ruky II. - dvacet sitara 24. 02. 2015 - 22:20
RE: Na dosah ruky II. - dvacet mandelinka 25. 02. 2015 - 09:38
RE: Na dosah ruky II. - dvacet loki 02. 03. 2015 - 18:11
RE: Na dosah ruky II. - dvacet eithne 09. 03. 2015 - 11:59