Na dosah ruky II. - sedm

13. prosinec 2014 | 20.54 |

Jestli je pro vás chlap se samopalem denním chlebem, měli byste se nad sebou zamyslet.
Nějak se mi ty kapitoly prodlužují. Taky bych se nad sebou měla zamyslet.

 

Dokonce pro tu chvíli přestalo pršet. Bylo to o něco lepší, i když mlhavé mžení a lezavý chlad tu byly stále, viděli sotva pár desítek kroků metrů kolem sebe a zbytek světa se ztrácel za kamením a mlhou. Jestli vůbec nějaký zbytek světa byl. Možná všechno, co zůstalo, byla tahle mokrá tráva, balvany, šeď a nebe, kde někde daleko muselo být slunce; vzduch vibrující napětím a vzdálený ptačí výkřik, který projel tichem ostře jako nůž a stejně náhle odezněl.

Tony stál nehybně, s rukama trochu od těla, aby bylo znát, že nesahá po zbrani – kterou neměl, neměl u sebe ani malou záložní pistoli, neměl nic! – a hleděl na muže před sebou. V dohledu jich bylo pět, ale nepochyboval, že jsou tu i další, když ne na dosah, tak na dostřel. Další živou dekorací byla mohutná strakatá kráva, která ležela opodál, zvolna přežvykovala a pozorovala je zamyšleným pohledem. Koneckonců, ona tu byla doma, byla to její pastvina, její tráva a její koblihy. Tony naprosto nebyl zvyklý na krávy a přítomnost tak velkého zvířete ho lehce znepokojovala. Chlap se samopalem, to byla jasná věc, důvěrně známá - i když možná bylo na místě zamyslet se nad takovým životním stylem. Stoicky se tvářící kráva byla věc zcela nevypočitatelná.

Jenže dobytek nebyl důvodem, proč se na téhle pastvině zastavil čas.

Tím byly špatně rozdané karty a trumf v podobě Sygin, čerstvě vytažený z rukávu: klečela na kolenou, tvář pobledlou, z čela jí po tváři stékal pramínek jasně červené krve až na bradu, odkud kapala na zem; ruce spoutané za zády plastikovou stahovací páskou, kterou by možná dokázala přetrhnout, ale patrně za cenu, že jí ostrá hrana pásky roztrhá zápěstí. Ten drobný detail Tonymu jenom připomněl, že tohle není náhoda – jako by vůbec bylo možné, aby přepadení na horské pastvině bandou ozbrojených hajzlů byla náhoda; byli dobře a zkušeně připravení. Vůbec nepochyboval, že aby Sygin odlákali od hotelu, stačila nějaká banální výmluva a jednoduchý trik, ale potom se určitě bránila. Dostat ji do stavu, kdy tu seděla a chvěla se strachy, nemohlo být úplně triviální.

Přimět jeho, aby ji šel hledat, byla naopak úplná hračka. Stačilo, aby nepřišla k domluvenému odjezdu. Jelikož z nich byla jediná, kdo měl jakž takž sklony k dochvilnosti, vyrazil směrem, kterým mu jeden z hotelových hostů ukázal, vcelku bez rozmýšlení. Kdo ví, proč si myslel, že se jenom na poslední chvíli chtěla projít pár kroků okolo.

"Odhoď zbraně," řekl jeden z těch chlapů. Tony se marně snažil rozeznat na jejich uniformách, jestli se tak dala nazvat shodná taktická výzbroj, nějaké označení. Která z jednotek Shieldu mohla jít na věc takhle zostra? Neutrhl se někdo Furrymu ze řetězu? Nebo je ostřejší zatýkací postup Furryho trest za Tonyho mizernou spolupráci?

"Nemám ani spínací špendlík," odpověděl úplně po pravdě. Když se ozvalo kovové cvak cvak natahovaného uzávěru zbraně, s malým povzdechem se otočil dokola, ruce stále roztažené. "Nemám, prostě nemám. Mohu vás ujistit, že na to moc hrdý nejsem. Poslyšte, musíme do toho zatahovat to děvče? V novinách se špatně vyjímá, když se civilisti -"

"My víme, co je zač," přerušil ho muž ostře. "Za mimozemskou holku dostaneme její váhu ve zlatě, tomu věř. Ale když nebudeš blbnout, budem na ni hodní - jestli ti vůbec záleží na její kůži."

Tony vůbec nepochyboval, že s mimozemskou holkou, jak to chlápek nazval, by si kdejaká tajná služba mohla pohrát způsobem, ze kterého by šel do kolen i doktor Mengele. On sám by ji nesvěřil ani Shieldu, s jejich poněkud děsivými laboratořemi a vyslýchajícími metodami, ne po tom, co prováděli s Bannerem. To, že jim ten trouba nakonec odpustil, roli nehrálo. A že by po ní skočili, o tom vůbec nepochyboval. Neměla ochranu královského původu, kdokoli si mohl spočítat, že kvůli ní válka nevypukne, leda vleklé diplomatické tahanice. Podle výrazu její tváře si to dokázala spočítat také.

Takže jasné, definitivně to není Shield. Nejspíš nějaká jiná tajná služba, možná jenom žoldáci. Jdou po Lokim, Sygin mají jako bonus k platu. Jihoafrický přízvuk dosavadního mluvčího mu nebyl povědomý, hlas neznal a ani ho podle něj nedovedl nikam zařadit.

"Takže teď si necháš spoutat ruce za zády a půjdeš s námi." Dva další zakuklenci po jeho boku se pohnuli před, opatrně klouzali po mokré trávě k Tonymu, zbraně namířené a prsty znepokojivě blízko spouště.

"Nemůžete mě zatknout," oponoval Tony. "Není nic, na základě čeho byste mě mohli zatknout. Musí vám být jasné, že si vás moji právníci dají ke snídani." Sám by nebyl schopný říct, proč se pokouší získat čas, ale obecně bylo správné zdržovat, tím si byl jist. Vždycky se nakonec mohlo něco stát. Pravděpodobnost něčeho na opuštěné horské pastvině byla sice limitně blízká nule, ale...

"Tys to nepochopil, Starku," odvětil ten muž, jako by tu snad ještě někdo váhal, zda je tahle akce legální. Tony úplně cítil, jak se mu pod kuklou šklebí. "Nás nezajímá, co provádíš. Nás zajímá, kolik za tvou osobu dostaneme zaplaceno."

Tonymu málem spadla brada a jenom skutečnost, že ti dva byli prakticky u něj a on stále ještě nevymyslel, jak se jen pomocí promočené bundy ubránit několika střelným zbraním, mu zabránila si absurditu celé situace vychutnat až do dna.

Oni nešli po Lokim – oni šli po něm?! Nějaká trapná teroristická organizace je našla dřív než Shield a kdokoli další – a šlo jim o výkupné?

Jako vtip desetiletí to bylo skvělé.

"Hlavně myslete na to," řekl lehkým hlasem a když viděl hlaveň, která se zabořila Sygin do týlu, nastavil ruce; i když uvnitř přímo vibroval odporem k vlastní bezmoci. "Že za nepoškozené zboží dostanete víc."

"Mají pokyn neudeřit tě do hlavy," prohodil muž. "Ale třeba nohy, Starku, kdo by potřeboval tvoje nohy? Uši, levé oko? Je spousta kousků, které bys mohl postrádat. Některé budeme nejspíš potřebovat jako důkaz, že jsi skutečně v našem držení. Jak mrzuté." Viditelně nespěchali. Zřejmě si úspěšnost Tonyho obrany dokázali spočítat stejně dobře jako on. Tony se dodatečně začal mírně znepokojovat tím, že se nijak neobávali toho, že se najednou objeví Loki; protože jestli dostali i jeho...

Ještě dva kroky – byli strašně opatrní a dávali mu tak opravdu luxusně velké množství času na nějaký plán, ale stále ho nenapadalo, jak využít svoje dokonale prázdné ruce – když tu mu najednou něco zasvištělo kolem uší a oba chlápci se ve stejnou chvíli skáceli k zemi se šípy zabodnutými v krku. Dost nechutný pohled, takhle zblízka, ale to byla v té chvíli asi tak poslední věc, která ho trápila.

Sám se okamžitě vrhl do strany a zapadl za jakousi sotva znatelnou terénní nerovnost. Stačil ještě zahlédnout, že žoldák, který držel Sygin jako rukojmí, naštěstí nevystřelil, jenom ji praštil pažbou; zavřela oči a bezvládně se svezla k zemi.

To už ale Tony zabořil hlavu do hlíny, alespoň doufal, že hlíny, a chviličku čekal, dokud neodezněla série výstřelů.

Pak zjistil, že se střílí i z druhé strany, ze třetí, vlastně ze všech stran zároveň. Úplně ztratil přehled o tom, kdo je kde a na koho by si měl dávat pozor. Náhodná kulka mu udělala díru do rukávu a jen zázrakem ho ani neškrábla.

Takže další hráč ke stolu. Clintovy šípy by poznal kdekoli, však mu je sám pomáhal vylepšovat, i když Furry tenkrát vykřikoval, že výrobní náklady na takové srandy by neměly přesahovat roční rozpočet NASA, ale nakonec zaplatil, takže určitě přeháněl... Tony se překulil a zdvihl hlavu dost včas na to, aby zahlédl v jednu chvíli Natashu i Lokiho, oba působivě obratné a rychlé, jak mizí v mlze a znovu se objevují, zpravidla za doprovodu chroptění a bolestných výkřiků.

Skloněný k zemi se rozběhl vzhůru za Sygin. To bylo tak jediné, na co se beze zbraně, v dokonale nečitelné situaci a s dírou v rukávu, cítil. Ležela na místě, kde ji viděl padnout, žoldáci zmizeli. Ne, nezmizeli, někdo prolétl okolo a vzápětí se zhroutil s nožem v zádech. Kratičký pocit zadostiučinění se rychle rozplynul, když si Tony všiml, že ten dotyčný má na sobě znaky Shieldu.

Kdyby ji poodtáhl alespoň k těm balvanům o pár kroků dál, měla by mezi poletujícími kulkami větší šanci...

To už mu ale někdo skočil na záda, Tony se ohnal a došlo k rychlé bitvě tělo na tělo. Tohle rád neměl. Steve ho sice svého času naučil hodně triků, ale boj bez obleku a s holýma rukama, to nebylo nic pro něj. Proti trénovanému žoldákovi v plné síle neměl moc dobrou pozici.

"Vzdej se," zavrčel mu ten chlap do tváře, "nebo malý do školky." Po tom poněkud nejasném prohlášení, ještě méně srozumitelném díky příšernému přízvuku, ho praštil tak, že Tonyho málem zarazil do země. Tak tak mu stačil podrazit nohy a odkutálet se stranou. Pak se rychle zvednout a úder a další, výskok a slušná rána pohorkami do hrudi, chlapík jen heknul, ale neodletěl dostatečně daleko, udržel se vzpříma. Tony si dobře uvědomoval, že jeho jediné štěstí spočívá v tom, že ho pořád ještě chtějí živého. Běhal tu kolem Loki, běhal tu Clint, Natasha tančila svůj smrtící tanec. Pokud si žoldáci nepřivedli celou armádu, nebo neměli nějaké mimořádné a zázračné štěstí, stačilo mu nenechat se moc rychle zabít a bylo jen otázkou času, kdy –

"Zde agenti Shieldu. Vzdejte se!" ozvalo se jen o pár kroků dál. Podle toho zachroptění vzápětí se dotyčný asi nevzdal.

Tony zjistil, že se nějak ocitl v poněkud nevýhodné pozici s rukama zkroucenýma za zády, napůl vykloubenýma ve značně nepříjemném úhlu, ale protože ucítil ve vlasech slabé vydechnutí, prudce udeřil temenem. Křuplo to, bolestný sten, sevření povolilo, Tony, vítězství je na dosah. Překulil se v trávě a vstal, prudkým kopancem poslal svého osobního nepřítele do říše snů dřív, než rozdýchá rozbitý obličej. Protivníci pro tu chvíli došli. Střelba už ustala a kromě občasného zadusání rychlých kroků nebo polohlasného povelu se znovu rozhostilo ticho. Z mlhy se vynořil Clint, luk v pohotovosti. S viditelnou úlevou povolil, když viděl, že si Tony poradil sám.

"Víš, že jsi bez obleku menší?" prohodil. 

"Nečekal bych, že vás uvidím tak rád," řekl Tony.

"Kdybys četl mejly, nemuselo k tomu dojít," odvětil Clint. Tony si sice vybavoval nějaké Jarvisovo hlášení o aktivitách tajné schránky, ale neplánoval připadat si provinile.

"Řekl bych, že k tomu nemuselo dojít tak jako tak," řekl. "Využili jste nás jako návnadu."

"Ne tak docela," řekl Clint nevzrušeně. "Neměli se sem dostat tak rychle. Furry ti pak všechno poví, řekl bych, že je v tom nějaký průser."

"A zatím si půjdeme zase pěkně každý po svém," ušklíbl se Tony. Clint se uchechtl. Nevěřili tomu samozřejmě ani jeden.

"Loki, vzdejte se," zaslechli Natashin pevný hlas. "Nemůžete uniknout. Máme prostředky, jak vás udržet v oblasti."

"Koukal jsem, že Loki je zas jak rybička," prohodil Clint konverzačně.

"To ten zdravý horský vzduch," přikývl Tony. Oba, v bojovém postoji a nejvyšší pohotovosti, vyhlíželi do mlhy a stáli tu spolu samozřejmě jen tak, ze starého přátelství, vůbec ne proto, že Clint měl za úkol nepustit Tonyho z dohledu a Tony neměl ani v nejmenším v úmyslu bojovat zrovna s ním, a to ani kdyby měl nějaké šance.

Pak se něco mihlo někde na hranici stromů – Clint okamžitě postoupil před něj a napnul luk - vzápětí se siluety prokreslila do podoby Natashy, zaleskly se rusé vlasy a znovu se zanořila do šedi – pár výkřiků někde stranou, záblesk, menší exploze na docela jiné straně, dalších pár výkřiků, některé poněkud bolestné.

"Nemáš popcorn?" 

"Ne, ale tuhle jsem šlápnul na žvejku."

Další siluetu, která se vyřítila z druhé strany, Clint zneškodnil jedinou ranou.

"Trochu jsem ztratil přehled - kdo s kým tu sakra bojuje?"

"Loki se do nich pustil dřív, než zjistil, že jsme tady," řekl Clint a znovu pokročil kolem Tonyho, aby ho kryl před stíny vynořujícími se z mlh. "Nebo to možná věděl, těžko říct. Takže jsme zahájili operaci. Dokud bylo dost společných nepřátel, bylo to fajn. Radost spolupracovat, vážně."

"Ale ono jich najednou nebylo."

"Jak říkáš. Mimochodem, fakt bys měl nosit neprůstřelnou vestu. To tě ve škole neučili?"

Tony si povzdechl. "Ani nevíš, jak moc mi ještě před chvílí připadala zbytečná."

Potom náhle Loki prolétl vzduchem, dopadl trochu nešikovně na záda, několikrát se překulil a vyskočil na nohy tak hladce, že Clint se nestačil přesunout a Tony snad ani mrknout. Vzápětí zjistil, že se zády tiskne k Lokiho tělu, ten pocit tlačících součástí asgardské zbroje byl už málem důvěrně známý, a na krku ucítil ostří nože. Loki ho popadl zkušeně, Tony věděl, že je bez šance. Znehybněl. Teď teprve, snad poprvé od počátku boje, pocítil skutečný strach. Loki zahnaný do kouta... přesně to, co se nemělo stát. Jako by i jeho oděv dokazoval, že už necítí potřebu se krýt, že je připraven bojovat po vlastním způsobu.

"Půjdeš se mnou?" vydechl Loki sotva slyšitelně, snad při tom ani nepohnul rty.

Tony zaváhal. Svou současnou nevýhodnou pozici si nebral nijak osobně, vyplývala jaksi z okolností, spíš myslel na Sygin. Cítil podivnou jistotu, že s ní se v plánu útěku nepočítá. Ale on už se rozhodl, že ji Shieldu nenechá – nikomu ji nenechá – nemohl, to prostě nešlo. Nepatrně zavrtěl hlavou. Skoro hmatatelně cítil Lokiho nespokojenost; ani on sám z toho nebyl nijak nadšený. Nicméně měl dobré argumenty. Skutečnost, že nijak netoužil běhat po lese s hromadou agentů za zadkem, mohl snadno omluvit nutností dostat ze Shieldu nějaké informace.

"Loki, promluvíme si," řekla Natasha. V ruce držela něco, co vypadalo jako dětská plastová pistole, ale vibrovalo to a slabě hučelo, takže možná opravdu něco i dělala.

"My spolu nepotřebujeme mluvit."

"Donutím vás."

"Vy a vaše technické hračky," ušklíbl se Loki. "Ta vaše snaha připravit mě o magii by byla možná až dojemná, kdyby nebyla tak ubohá."

Tonymu se málem zatmělo před očima, když si uvědomil, o čem ti dva mluví. Magie byla samozřejmě jenom jiná forma elementární energie, nebylo nijak technicky vyloučené vymyslet nějaká hejblátka na její rušení. Ale že by měl Shield přístup k takové technologii, aniž by s ní on sám měl cokoli společného? Taková nehoráznost! Leda by modifikovali analyzátor redukční energie Vronského polí, který jim onehdá vyrobil kvůli detekci kvazitachyonových portálů... ale to by jim skoro určitě nefungovalo...

"Skutečně máme uvěřit, že bys zrovna Starkovi ublížil?" řekla Natasha.

"Už ho přece nepotřebuji," odvětil Loki trochu překvapeně. "Jako rukojmí je ovšem osoba movitého a obecně známého podnikatele a vědce velice výhodná."

"Loki, není důvod, abychom se bavili takhle – "

"Agentko Romanovová," přerušil ji Loki chladně. "Tony Stark se odmítl stát součástí mých plánů, a tím se stal naprosto postradatelnou položkou."

Kéž by to jen neříkal tak přesvědčivě - znělo to příliš pravděpodobně. Koneckonců, někoho, s kým to myslíte dobře, neházíte z okna. Opakovaně.

"Dobře, dobře," řekla Natasha. "Nechme minulost minulostí. My si chceme jenom promluvit. Stalo se pár věcí – jenom promluvit, Loki. Jste obklíčený a není cesty ven. Udělám cokoli, abych vás přinutila mě vyslechnout. Potom se rozhodnete sám."

Tony nevěřil ani na okamžik, že Natashin přístroj funguje. Zřetelně cítil z Lokiho těla to podivné chvění, které si zvykl chápat jako projev jeho kouzel. Loki mohl snadno utéct, když si tu dvě partičky agentů vzájemně dávaly do zubů. Ocenil by laskavě někdo, že místo útěku bojoval na té správné straně? Nezmizel jenom proto, že ho chtěl vzít sebou; ne proto, že by ho k tomu Natasha dokázala přimět, i když ji v té iluzi dosud laskavě nechával. Ale stejně byl Tony na ten přístroj příšerně zvědavý. Nejraději by ho rovnou vyrval agentce z ruky a rozebral, a ideálně opravil, tedy čistě teoreticky... občas mu ty staré časy s Avengers docela chyběly.

"Není na světě jediný člověk, kterému byste nelhala," řekl Loki a pousmál se způsobem, ze kterého šel mráz po zádech. "Proč bych si měl myslet, že zrovna já budu ta první a čestná výjimka?"

"Mohu vám sem samozřejmě dopravit Steva Rogerse," pravila Natasha, "ale chvíli to potrvá. Má práci jinde. Prosím – je to důležité!" Tony jí to i začal věřit. Takhle ji neznal.

"Pro vás. Ne pro mě."

"Možná zjistíte, že..."

"Není důvod mluvit." Znovu se rozpršelo. Tony trochu potřásl hlavou, aby dostal dešťovou vodu z očí. Loki ho stiskl silněji. "Vy mě pustíte, hned teď a dobrovolně, jinak Tony Stark dojde k úhoně. Vaší vinou, agentko – a pak budeme bojovat a vy prohrajete. Dávám vám šanci, ale věřte, že poslední, rozejít se v dobrém."

Samozřejmě, uvědomil si Tony, Loki přeci slíbil, že jim neublíží, pokud to bude jen trochu možné. Jenom pouští hrůzu. Tohle není skutečnost. Ten nůž na krku je jenom na efekt... trochu se uvolnil.

"Zastavte se prostě na chvíli! Vy jste jen pořád ještě nepochopil -" začala Natasha, ale Loki se celý napjal. Tony cítil, jak mu ten neexistující nůž prořízl kůži na krku. Svědivý pramínek krve stekl po ostří a vsakoval se do lemu trička.

"To vy jste nic nepochopila," řekl Loki hlasem jako led. "Byly vysloveny sliby, ale jeden za druhým právě pozbývají platnosti. Máme za sebou ledacos, agentko. Znám vás. Bude mi potěšením vyrvat vám srdce z těla vlastníma rukama."

V té chvíli se stalo několik věcí naráz. Tak především odněkud ze strany vyběhl mohutný chlap v uniformě Shieldu. Tonymu sice hlava nebrala, kdo by mohl být tak bláhový, ale byl odhodlaný využít jeho útoku k tomu, aby se vrhnul stranou a z následného vyjednávání svou maličkost vynechal. Jenže Loki ho nepustil. Rukou s nožem si přitiskl Tonyho blíž k tělu a volnou rukou vystřelil jako blesk k chlapovi, který ho chtěl přetáhnout nějakým obuškem. Tony neviděl úplně přesně, co se stalo, bylo to příliš rychlé a napůl za ním. Viděl jen, jak se chlap, s hlavou ve velmi nepravděpodobném úhlu zkroucenou dozadu, hroutí k zemi.

"Nedala jsem takový rozkaz!" vykřikla Natasha. Clint vystřelil, zřejmě v naději, že je Loki ještě zaneprázdněný, ale ten jeho šíp zachytil, trochu se uchechtl – a nepustil. Rozprskl se mu v rukou do jemné mlhy, která je na okamžik celé zahalila. Tu vůni Tony znal, ještě se pokusil zadržet dech, ale aerosol mu pronikal kůží i sliznicemi a skoro okamžitě ucítil, jak jeho tělo vláční a poklesá.

Chlap se zlomeným vazem se proměnil v dotčeně se tvářící krávu, Natasha překvapeně vyjekla a uskočila – ale to už upadl na všechny čtyři a dezorientovaně potřásl hlavou.

"Hoďte všichni zpátečku," zamumlal zdřevěnělým jazykem.

Clint znovu vystřelil. Šíp proletěl Lokiho tělem – které zablikalo a rozplynulo se. Tonyho to na okamžik dokonale zmátlo, než si uvědomil, že se Loki stačil za ten nepatrný okamžik, kdy ho pustil z rukou a nechal se zahalit mlhou, vyměnit za vlastní iluzi.

Natasha se s tlumeným komentářem, v hlášení nepublikovatelným, rozběhla do mlhy. Clint se ještě cestou sklonil k Tonymu.

"Zašij se někam, i s tou holkou," vychrlil ze sebe, "a hlavně zjisti, proč se měl Loki vrátit zpátky na Asgard." A zmizel taky.

"Skvělý. Fakt skvělý."

Tony se potácivě zvedl. Clint na něj poslal sice jeden ze svých slabších šípů, ale stejně se mu louka trochu vlnila před očima v krapet nevěrohodně rozjásaných barvách. Tony tušil, že někde kolem ještě pobíhají agenti Shieldu, ale Natasha zřejmě zapomněla rozdat patřičné rozkazy a doufal, že nějaký čas k dobru se Sygin dostali.

Našel ji za chviličku, ležela tam, kde ji nechal. Ale oči už měla otevřené a pohled bdělý.

"Mizíme," sdělil stručně. Nejbližší mrtvole vytáhl ze zad nůž - snažil se nevnímat ty bolestí vytřeštěné oči - a prudkým švihnutím z něj setřásl krev. Konečně jí rozřízl pouta. Obě zápěstí měla nepěkně sedřená a promodralá podlitinami, rukávy prosáklé krví, ale ani nepípla, jen si promnula prsty a nůž si vzala k sobě. Nic nenamítal. Tohle nebyla věc, která by mu v boji byla mnoho co platná.

Nechala si pomoct na nohy a otřít krev z tváře, mlčky a celá zaražená ho následovala, když se rychle vraceli směrem k penziónu. Tony neměl úplně jasný plán. Co se dělo za jeho zády mezi Lokim a agenty Shieldu pro tuhle chvíli řešit  nemohl. Pokud Loki chtěl zmizet, docela určitě se mu to snadno povedlo. Pokud se rozhodl pro boj, Tony nevěřil, že by ho mohl zastavit.

Snažil se proto víc myslet na nejbližších pár desítek minut. Pro auto mluvil fakt, že už v něm měli sbalené věci, ačkoli na těch moc nezáleželo. Auto bylo pomalé, neobratné, nápadné. Ale jestli sem Shield upíral pozornost a on by si přivolal svá brnění – už klidně mohl, protože o něm věděli zřejmě úplně všichni – budou ho nejspíš moci sledovat. Což možná v této chvíli nevadilo, protože Sygin může v krajním případě vrátit domů. Ani nabručený taťka Ódin by nebyl tak zlý jako vědátoři nadšení do pokusů na ne-lidech.

"Musíme vymyslet co s tebou," řekl Tony.

Odpověděla něco, čemu nerozuměl, tak se po ní ohlédl. Šla po pěšině těsně za ním, však celou dobu slyšel její lehké kroky, ale teď viděl, že ta odpověď byla spíše vzlyknutí, že jí po tváři tečou slzy doslova proudem a vůbec celá vypadala, že by se kámen ustrnul. Před jeho pohledem si skryla tvář do dlaní.

Protože na to se dalo odpovědět jen jediným možným způsobem, opravdu ji objal. "Hej, holka," řekl, "nemusíš se bát. Moje slovo má svou váhu, alespoň tady na Zemi. Ochráním tě."

"Já se nebojím," vzlykla mu do ramene. "Opravdu."

Na okamžik ho napadlo, jestli jí snad tak moc nebolí odřené ruce, ale tomu sám nevěřil. Spíš nějaký dodatečný šok; a nebylo by divu. Otisk hlavně na temeni nejspíš cítila ještě teď. Chlácholivě ji poplácal po zádech, v duchu napočítal do pěti, pak ještě jednou, protože mu přišlo, že počítal moc rychle, a řekl: "Musíme jít. To zvládne-"

Vzápětí přišel o všechny zbytky dechu, když ho Sygin náhle prudce strhla k zemi, překulila se přes něj a vrhla se na chlapa, který se vynořil z křoví. Než Tony stačil cokoli provést, srazila mu ruku s pistolí a jedinou ranou pěsti do spánku ho poslala do říše snů.

"Jau," dodala, když už se skácel k zemi, a zatřepala rukou. Na svou pěst pohlédla trochu ohromeně. "Lidé jsou tak křehcí," zašeptala a ještě trochu popotáhla.

"Tenhle rozhodně patřil k těm zlým," ujistil ji, velmi opatrně popadl za loket a postrčil kupředu. "A nejspíš tu nebyl sám. Šup šup, mladý Shatterhande, ať už jsme z toho lesa venku."

"Nikoho dalšího nevidím," řekla a otřela si obličej rukávem. S blátem, slzami a zbytkem krve to udělalo působivý vzor. "Omlouvám se," dodala.

"A já ti vřele děkuji, tím máme učiněno zdvořilostem zadost, můžeme jít." Konečně vykročili kupředu. "Mohl bych tě zaměstnat jako bodyguarda," prohodil. "Máš k tomu všechny předpoklady."

"Ještě to promyslím," odtušila vážně a Tony v duchu zaúpěl. "Ale myslím, že spíš zůstanu u léčitelství." Vztah k řečnickým větičkám měla spíše jako Thor než jako Loki. Občas se svému příteli vůbec nedivil, že měl sklony si střílet úplně z každého. Vůči něčemu takovému se prostě nedalo odolat.

O slabou půlhodinku později už byli o dvě či tři údolí dál, na šikovném palouku kousek od silnice, který chtěl využít na převlečení z jejich zakrvácených a potrhaných šatů; napůl v zájmu nenápadnosti, napůl pohodlí. Mlhy tu bylo o něco méně, doufal, že i agentů, ale jinak si moc nepolepšili. Nechal sice dva ze svých obleků na chvíli přistát poblíž penziónu, a pak přeletět někam hodně daleko, ale to byl jen chabý pokus o kamufláž a vůbec na něj nespoléhal. Mnohem pravděpodobnější bylo, že má na autě štěnici, možná i dvě, nebo deset, a červená tečka s polohou jejich ubohého auta z půjčovny problikává na monitorech agentů celého světa. Možná by mu mohlo tolik pozornosti dokonce i lichotit.

Zrovna uvažoval, komu ze starých známých zavolat, jestli nemá volný gauč, když k němu přistoupila Sygin s velmi odhodlaným výrazem. Rozpustila si vlasy, tu úžasnou záplavu, do které by s chutí zabořil ruce, ale to nemohl být jediný důvod, proč náhle vypadala o tolik míň jako pozemšťanka. V duchu jako by se už vrátila domů. Vlastně věděl, co mu přišla říct.

"Anthony, pokud by ti má přítomnost byla ku prospěchu, ráda bych zůstala na Zemi. Nejsem si však jistá, jestli je to po tvé vůli, možná se ti stávám břemenem – a to nechci dopustit. Podrobím se tvému rozhodnutí, ať bude jakékoli."

"Cením si toho," řekl zvolna. Pohlédl jí do očí a usmál se tím nejmámivějším starkovským úsměvem. "Byla jsi skvělá, opravdu." Vzal její ruce do svých tak, jak to vídal dělat Thora, když měl srdečnější ze svých nálad. Cokoli, jen ať si to nerozmyslí a kouká zmizet. "Teď ale bude lepší, když se vrátíš domů. Nejsi tu v bezpečí." A já bych raději měl volné ruce.

Pousmála se. "Můj úkol zde skončil a snad by byla bláhovost hledat si nový. Odejdu ihned."

"Ehm... mám něco vyřídit Lokimu?"

V očích jí problesklo něco nedefinovatelného. "Netřeba. Myslím, že mezi sebou máme jasno." Vůbec si nebyl jistý, jak to myslela, ale neměl nejmenší potřebu v téhle otevřené ráně rýpat. "Bylo mi ctí, Anthony, synu Starkův." Dostal lehký polibek na tvář, ucítil jemnou vůni, která jí byla vlastní i po tom všem, co dnes měla za sebou, a lehký dotek ruky; pak ustoupila pár kroků dozadu. Rozhlédla se kolem sebe způsobem, jako by se loučila. Po pravdě, díky vší té mlze to za loučení moc nestálo.

"Heimdalle!" zvolala odhodlaně. "Otevři Bifrost!"

Tony už mimoděk přimhouřil oči, v očekávání jasného bílého světla. Jenže vteřiny ubíhaly – a vůbec nic se nestalo.

"Heimdalle!" zvolala Sygin znovu. "Otevři Bifrost!"

"To kouzlo, co na nás Loki vložil, nemůže to být tím?" prohodil Tony po chvíli. "Co jsem tak pochopil, neměli na nás z Asgardu vidět."

Zavrtěla hlavou. "Ne, to je druh kouzla, které musí být v souladu s mou vůlí. A já se skutečně chci vrátit – uvědomuji si, že jsem teď pro tebe jen přítěží."

"Víš určitě jak na to?"

"Co přesně mohu splést na Heimdallově jméně!?"

"No," pohlédl vzhůru, kde se vůbec nic nedělo, "zjevně to spolu budeme muset ještě chvíli vydržet."

"Něco se stalo," konstatovala Sygin nejistým hlasem. Znepokojeně se kousla do rtu. Náhle jako by se celá zmenšila. "Dobrá, takže... ještě chvíli na Zemi." Zhluboka se nadechla, skoro napůl čekal, že se znovu rozpláče. Tentokrát se ale oklepala rychle. "Jdu se umýt," dodala možná ještě trochu roztřeseným hlasem, ale vcelku rozumně, protože se vší tou krví na tváři by budila pozdvižení úplně všude; a odběhla k potoku. Trochu vody potřebovala stejně nutně jako trochu soukromí.

Tonymu bylo jasné, že má příliš málo informací, než aby si mohl poskládat celkový obrázek, a vůbec se mu to vědomí nezamlouvalo. Nemožnost spojit se s Asgardem pak byl dílek, který do zbytku skládačky nijak nezapadal.

"Jarvisi, spoj mě přes chráněný kanál s Furrym."

Vůbec si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. Jenže byly věci, které chtěl mít vyřešené hned. Neměl Sygin kam uklidit, nemohl ji schovávat doma pod postelí a hlavně ji na krku mít vůbec nechtěl. Byla to nepochybně strašně milá holka, ale ne jeho holka.

"Starku, ty mizerný –"

"Na trojky si vážně nepotrpím. Takže chci mluvit s Thorem."

"Kdyby ses mi jednou ozval nějakým normálním způsobem...!"

"To jste říkal už posledně. Thora. Pospíchá to."

Chvilička ticha na druhém konci napovídala, že se Furry snaží ovládnout zlost. "Thor odešel na Asgard. Už dávno měl být zpátky, ale nevrátil se. To bylo před dvěma dny. A teď poslouchej."

Tony se mimoděk při telefonování zadíval na Sygin, která si u potoka trpělivě snažila vymýt krev z vlasů, a nepříjemně mu zatrnulo. Možná se na Asgardu něco stalo, snad něco s Duhovým mostem. Sygin uvízla na Zemi, Thor na Asgardu, jenom Loki vypadal – alespoň když ho naposledy zahlédl – docela spokojeně. Až příliš se tak nabízel jako první podezřelý. Časově to odpovídalo.

"Utekl nám Joseph Faraday," řekl Furry. Tony zapátral v paměti.

"Faraday sám sebou zvaný Pěst železná a zlatá?" vybavil si. "Vzpomínám si, udělal z mého oblíbeného brnění hromádku šrotu. Honili jsme ho snad tři dny, než jsme ho dostali v přístavu, tuším to bylo Honolulu?" Zamračil se. "No moment, jak – utekl? To vězení jsem navrhoval já sám osobně. Nemohl utéct."

"Selhal lidský faktor," odvětil Furry. "Měl jsem mezi agenty nasazeného zrádce. Škod bylo víc, ale Faraday je tvůj momentálně nejžhavější problém. Nasadil na tebe obě své pěsti, abych tak řekl. Tu zlatou, aby vyhlásil odměnu žoldákům, kteří tě dostanou –"

"Dík za včasné varování."

"A tou železnou si tě chystá podat, řekl bych."

"Kéž byste to říkal méně spokojeně, Furry."

"Počkej na moje agenty. Ochrání tě. Nezdržuj sebe i je nějakými schovávačkami."

"Ty samé agenty, mezi kterými se ti vylíhla kukačka? Děkuju mockrát."

"V tom vězení je ještě hezkých pár lidí, co by ti rádo nakopalo zadek, Starku. Potřebuju, abys prošel zabezpečení. Možná tam zůstala díra."

"Oceňuju tvou snahu, ale nemusíš nic předstírat. Potřebuješ mě uklidit z dohledu, abych se ti nepletl pod nohy při honu na Lokiho."

"Ty snad víš, kde je? Pokud vím, honí se s mými lidmi po kopcích."

"Když je to baví..."

"Starku, neštvi mě. Jak myslíš, že jsme vás našli?"

Tonymu lehce zatrnulo. Nemohl si nepřipomenout ta Lokiho mnohahodinová mizení. "Pár možností mě napadlo."

"Zachytili jsme zvláštní energii, snad přímo vysílání – nosná vlna poměrně značné intenzity, prokazatelně nepozemského původu, s prvky odpovídajícími té Lokiho magii. Seběhli se vám tam všichni, kdo měl dost citlivé senzory, Starku. Ani se nebudu ptát, jestli jsi o tom věděl. Naběhls jim do pasti tak bezelstně, že mi to jako odpověď stačí."

Tony se pokusil zaskřípat zuby jen tak potichu, aby to Furry neslyšel.

"Má cenu se tě ptát, o co mu jde? Rada se na tebe snaží hodit spoluvinu. Přeci jen, odmítals ho vydat."

"Presumpce neviny, Furry. Fajn, z jiného soudku - co bude se Sygin?"

Furryho hlas ochladl. "Pokud vím, nic neprovedla. Shield jí poskytne ochranu, dokud ji Thor neodvede zpět na Asgard."

Tonyho to mírně zaujalo. Furry měl podezřelý přehled – na to, že o ní vůbec neměl vědět. "Proč ti to nevěřím?"

"Starku, neštvi mě. Nic hrozného se jí nestane. Sakra netvrď mi, že sám nejsi zvědavý. Poprvé máme možnost –"

"Ne," řekl, přestože skutečně byl zvědavý a přestože by to bylo tak krásně snadné. "V tomhle jsi mi nikdy nedal důvod ti věřit."

"Dobře, tahej si jí všude jak kočka koťata," zavrčel Furry. "Jsou tu důležitější věci a fakt bych se k nim rád konečně dostal –"

Sygin prudce zdvihla hlavu a zadívala se přes potok do stráně. Tony ucítil, jak mu srdce začalo tlouct rychleji.

"Máš tu svoje lidi?" zašeptal mimoděk. Vůbec nepředpokládal, že by si Furry nezjistil, kde právě stojí. "Furry, jsou poblíž nás tvoji lidé?"

"Ne," štěkl Furry. "Okamžitě pošlu –"

Tony zaklapl mobil a místo do houští pohlédl k nebi. Trochu se pousmál, když zahlédl povědomou, rychle se blížící šmouhu, která se postupně proměňovala v rudozlaté brnění; v duchu se pochválil za výborné načasování. Konečně půjdou věci tím správným způsobem. Tím jeho.


 

- Pokračování -


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - sedm catrina 14. 12. 2014 - 16:33
RE: Na dosah ruky II. - sedm steeeva 14. 12. 2014 - 20:03
RE: Na dosah ruky II. - sedm sitara 14. 12. 2014 - 20:47
RE: Na dosah ruky II. - sedm akkarra 15. 12. 2014 - 12:45
RE: Na dosah ruky II. - sedm loki 15. 12. 2014 - 17:46
RE: Na dosah ruky II. - sedm ali nasweter 16. 12. 2014 - 18:15
RE: Na dosah ruky II. - sedm sun 18. 12. 2014 - 22:53
RE: Na dosah ruky II. - sedm loki 21. 12. 2014 - 21:26
RE: Na dosah ruky II. - sedm eithne 27. 12. 2014 - 23:03
RE(2x): Na dosah ruky II. - sedm loki 28. 12. 2014 - 10:26