Na dosah ruky II. - osm

22. prosinec 2014 | 11.58 |

Za dva dny tu máme štědrý den - a tak přeji všem pěkné Vánoce. Prý jsou to svátky pohody, tak aby se to trochu vyvážilo - je libo trochu napětí? :-)

Díval se na muže, kteří vystupovali z houští – zřejmě si nadjeli druhou silnicí a pak jen přeběhli suťovisko – a doširoka rozpřáhl ruce. Možná to z jejich pohledu vypadalo, že se vzdává, ale nic nebylo vzdálenějšího pravdě. Aniž by si to sám úplně uvědomoval, začal se široce usmívat. Zatímco se blížili, a Sygin před nimi obezřetně couvala zpátky, jeho ironmanský oblek - buď šestnáctka nebo osmnáctka, dosud si vzhledem k podobnému zbarvení nebyl jistý - se ve vzduchu rozložil a každý kus zvlášť zamířil k jeho tělu. Pozoroval, jak muži zvedají zbraně, domlouvají se rychlými gesty rukou a váhají přesně o tu potřebnou vteřinku déle, kterou by byli potřebovali; nebylo těžké vysledovat jejich strategii ze způsobu, jakým se rozestavovali, plně spoléhající na přesilu. Sygin odněkud vytáhla svůj nůž, ale zřejmě netoužila po boji a moudře se skrčila za balvan. Jeho tělo zatím navyklými pohyby přijímalo své technicky dokonalé břímě; nastavil levou nohu a pravý loket zároveň, protože tyhle dva kousky se opět předháněly, kdo bude rychlejší, a na zkoušku nechal problesknout repulsory na dlaních.

Muži zřejmě usoudili, že by měli dodržet postup zaběhlý pro podobné situace od Aljašky po Johannesburg, a vyslali mluvčího. Tony trochu nadskočil, když na svoje místo dopadla, ehm, zadní část nohou a konečně i přilba. Mluvčí se nijak nenamáhal s bílým praporem. Ani s tak prostý přátelským gestem, jakým by bylo sklopit hlaveň k zemi. Tony se rozhodl, že si bude připadat dotčeně. Posledním kouskem brnění byla obličejová část a v té chvíli se cítil kompletní a připavený na cokoli. Byl trošku, trošičku naštvaný, asi tak na všechno, vlastně byl naštvaný docela dost, a pod ruce mu přiklusalo vhodné odreagování. Myšlenka, že není nezbytně nutné je nechávat je naživu, získávala na přitažlivosti.

"Máte deset vteřin na to, abyste se vzdali!" zahulákal ten chlap.

Tony měl nejasný dojem, že jeho výzbroj je poněkud jiná, než těch maníků, které právě Shield shrabával na hromádku o kus dál, i když u modelů skládajících se z neprůstřelných vest a pouzder s náhradními zásobníky se to občas špatně poznávalo. Že by jiná skupina? To se musel Faraday pořádně klepnout přes kapsu. Ne že by na tom záleželo.

Plynule se postavil do bojového postoje.

"Dnes vám to mimořádně sluší, pane," prohodil Jarvis a Tonyho mozek na chvíli vypnul, protože na to, aby mu jen tak spadla brada, měl příliš trénované čelisti.

"Určitě se budou cítit líp, že jim zadek nakopal Iron Elegán," ucedil.

"Možná byste měl uvažovat o manikúře. Detekuji neobvykle velké množství organických i anorganických prvků na vašich-"

"Jarvisi," pronesl Tony, zatímco zvolna vykročil směrem k těm zatraceným chlapům. "Nedělej vědu z toho, že jsem si nestačil umýt ruce, a raději rekalibruj sekundární komunikační okruhy.

Že jste zase s Undisou probírali zdvořilostní fráze? Nebylo účelem, že ty zreviduješ ty její?"

"Promiňte, pane," pravil Jarvis skoro zahanbeně, "měla velmi pádné argumenty."

"Doufám, že ti nemluvila taky do štítových obvodů."

"Ne pane. Monitoruji neustále jejich stav." Vzhledem k tomu, že čísílko měl Tony prakticky před očima, nedodal ani nic o příjemných sto procentech.

"Máte deset vteřin na to, abyste se vzdali," zvolal Tony nahlas, aby bylo povinnosti učiněno zadost, a s chutí využil jejich vlastní slova. Pozvolný svah zarostlý zakrslými, ale hustými jehličnany byl nepřehledný a sliboval mnohá překvapení v podobě skrytých záloh. Tony byl zcela ochotný nechat se překvapit.

Ujistil se ještě rychlým pohledem, že Sygin zůstala ve své provizorní skrýši, kde by snad měla být obstojně krytá před kulkami, a vyrazil kupředu.

"Jarvisi, máš nějaké zprávy ze Shieldu? Nebo od Lokiho? Jakékoli odkudkoli?"

Jeho nejbližší budoucí oběť do něj vyprázdnila zásobník. Obyčejné nudné kulky, které ho ani nezpomalily. Skoro doufal, že se mezi jejich výzbrojí najde i něco zajímavějšího.

"Nikoli, pane. Ačkoli musím říci, že ze Shieldu jsem průběžně kontaktován ohledně mnoha různých požadavků."

Tony dostihl střelce, sebral mu kulomet a hlaveň stočil do úhledného obloučku. Chlapovi pak uštědřil jednu železnou pod bradu.

"Doufám, že tě neobtěžují příliš."

Elegantním saltem se vyhnul vržené síti, dopadl přímo mezi další dva a břinknul jim hlavami o sebe. V dojemně kolegiální shodě oba v tu ránu odpadli.

"Dovolil jsem si pustit záznamník."

Tělo jednoho z nich použil jako vrhací zbraň. Škoda, že ti další tři nestáli blíž u sebe, mohlo to být jako na bowlingu.

"Schvaluji. Pořád se tě pokouší nabourat?"

Během dalšího skoku spočítal zúčastněné. Dvacet tři? Divný počet. Skoro určitě jsou minimálně další dva dobře zalezlí.

"Neustále. Občas jim dám falešnou naději a pak pracují i přes čas."

"Jsi čím dál lepší, Jarvisi." Vystřelil z obou repulsorů současně.

"Vy také, pane."

Tony se uchechtl. Jeho dojem, že bitka by mohla být příliš jednoznačná, se nepotvrdil – žoldáci vytáhli pár pušek s kalibrem, který by mu pěkně dokázal pocuchat fasádu.

"Hlavně si nenech od Furryho vymluvit díru do hlavy," prohodil, ovšem ryze řečnicky, protože Jarvis byl speciálně naprogramován tak, aby se nemohl nechat ukecat jednookými strašidly. Snad jen nad Undisinými metodami by se měl zamyslet a přidat pár algoritmů.

"Jsem si skoro jist, že jsem poslední dva jejich počítačové experty rozplakal," řekl Jarvis skromně. Tony se zachechtal. Vzápětí ho něco udeřilo do stehna tak silně, že kus odletěl, a lehkou konverzaci odložil na tak dlouho, dokud ze žoldáka neudělal tři malé žoldáčky.

"Nuže, Jarvisi. Shield nevěděl, že je Loki už v pohodě. Ti druzí špatní chlapi taky ne, vůbec s ním nepočítali. Takže nás nikdo z nich nesledoval přímo, ale mají společný zdroj informací. Furry si myslí, že zrádce už odhalil – asi ho čeká překvápko."

Další salva, obrat a kratičký let střemhlav, výstřel; a najednou nikdo neútočil. Tony, který byl zrovna v nejlepším, si pro klid duše rozstřelil nejbližší balvan a vzápětí i chlapa, který za ním byl schovaný.

A to už bylo asi vážně všechno.

"Co to pro nás znamená?" pokračoval. "Ano, že Shieldu nesmíme věřit. Clint s Natashou mě podrží jenom..." Trochu se zamračil. "Lepší nespoléhat. Furry se mě snaží odklidit z dohledu, Natasha se strašně snažila, aby přede mnou ani nenaznačila, o čem chce s Lokim mluvit." Sklonil nad bezvědomým tělem a lehce mu prošacoval kapsy ve snaze najít nějaké doklady nebo cokoli, co by mu napovědělo, co je tahle partička zač, nejlépe pověřovací dopis s notářsky ověřeným podpisem padoucha. "Duhový most doduhoval, což by mohlo souviset se snahou taťky Ódina dostat Lokiho domů. Nebo je to shoda okolností? Lokiho plány nezná vůbec nikdo, ale můžeme se všichni vsadit, že jsou hodně komplikované. Furry si myslí, že něco ví. Hmm. Nelíbí se mi to. Nevím něco důležitého. Otázka zní, jestli to ví Loki?"

"Nechtěl bych být ve vaší kůži, pane."

"Ani ťuk, nemají u sebe ani papír od žvejkaček... Jarvisi, skenuj otisky prstů, třeba se podle toho něco dozvíme." Tony si obešel tři čtyři chlapy, aby měl dost údajů, ale pak už vykročil za Sygin. Furry už sem nepochybně posílá svoje lidi. Bude lepší se s nimi nesetkat.



Tonymu se stala podivná věc: nedokázal se rozhodnout.

Měl na výběr hned několik atraktivních způsobů trávení volného času, například: hledat Lokiho a pokoušet se ho udržet nohama na zemi, případně doslovně na Zemi. Modifikovaná možnost zahrnovala vybíjení přebytečné energie v příjemném soukromí hotelového pokoje, i když se bohužel dalo předpokládat, že nečlověka s pramalou potřebou spánku jen tak neutahá. Nebo: pokusit se odhalit, kdo mohl nabourat Shield a o co všechno jim šlo. Dále: chytit Faradaye a strčit ho zpátky do chládku. Možná i v nějakém krajním případě: poslechnout Furryho a projít zabezpečení věznice, jestli nehrozí úprk dalšího psychopata. Ale také: sedět na hotelové terase a opíjet se, nejlépe s něčím krásným a přítulným po boku.

Nebo všechno naráz, i když bohužel ne všechny možnosti byly vzájemně kompatibilní.

Měl dojem, že by bylo možná nejlepší vrátit se do New Yorku, tedy jen co si ověří, že na něj ještě Furryho Rada za údajnou spoluvinu nevydala zatykač, ale Sygin nemohl prostě vzít do náručí a odnést ji tam, takovou cestu by těžko zvládla i se svojí asgardskou konstitucí. Letět normálním letadlem bez dokladů nemohli a vůbec nepochyboval, že cokoli patřícího Stark Industry si Furry hlídá jako ostříž. Zřejmě bude muset koupit letadlo, ale do toho se mu moc nechtělo, to už stálo za víc vyjednávání, než byl ve svém současném rozpoložení ochotný.

Ne že by Tony neměl nárok cestovat si kam se mu zachce. Ale pokud předpokládal, že má Furry mezi lidmi zrádce, musel počítat i s možností, že kamkoli přijde, může tam čekat pár chlápků se samopalem.

Stále si nebyl jist, jak teď přesně reagovat. Každá z možností byla nejasně neuspokojivá, kousek z něj kdesi uvnitř byl neklidný a nespokojený, ale vůbec to nebyla ta praktická a tvůrčí nespokojenost, která sršela nápady, ale jenom únavný a úmorný vnitřní nepokoj. Snad by řekl i předtucha, kdyby věřil na něco tak nesmyslného. Náladu mu dokázalo zvednout pouze vědomí, že jeho kovový oblek, jen trochu očouzený od kulek, čeká už ne desítky minut, ale pouhých pár vteřin od něj.

Dolil si další skleničku - už by s tím vážně měl končit, tím si byl jist - a z výšky dopadl vedle Sygin. Ta ležela natažená na pohovce, paži přehozenou přes obličej, a jen po něm loupla jedním okem. "Loki nás dokáže najít?"

"O tom vůbec nepochybuju," řekl Tony. "A když selže všechno ostatní, třeba jeho obvyklá jasnovidnost, vždycky ještě může prostě zavolat." Poněkud otupený následkem horké sprchy, únavy a alkoholu se pohodlně rozvalil, a poválel whisky z pokojového baru v puse. Ušla. "Měl bych tě naučit, jak se můžeš odkudkoli spojit s Jarvisem. Kdyby něco. Taky to u vás říkáte? Kdyby – něco." Rozhlédl se po uspokojivě moderním a strohém interiéru pokoje a v duchu se poplácal po rameni za kvalitní výběr. Kůže, chrom, sklo – vítaná změna proti tomu příšerně kýčovitému penzionu o slabých pár stovek kilometrů dál.

"Vskutku netuším, jak velké jasnovidné schopnosti by kdokoli z našich přátel či nepřátel musel mít, aby nás našel tady," pousmála se.

Tony se ušklíbl. "Byl to tak neplánovaný a náhodný výběr, že s odhalením opravdu nepočítám. Víš, že tu mají i bazén? Využij toho. Budu ještě pracovat."

Seděl jí u nohou; mimoděk nechal ruku sklouznout z opěradla a úplně bezmyšlenkovitě si podal jedno z jejích bosých chodidel.

"Pochopila jsem – nechceš být rušen," řekla a se zájmem se zahleděla na jeho příjemně masírující prsty. Druhá Tonyho ruka se stejnou bezmyšlenkovitostí sklouzla po lýtku a jedním lehkým pohlazením po druhém se propracovala až ke kolenu.

"Anthony, ty mě svádíš?" zeptala se Sygin s poněkud nemístně nadšeným zájmem.

"Hmm?" zaostřil na ni pohled. Pak na své ruce. A na to, kde přesně cestují. "Alespoň že mám dobrý vkus," řekl nevzrušeně, ale tak hbitě, aby to ještě nevypadalo vyděšně, rychle poskládal její nohy i svoje ruce kam patří, a ještě jí pro jistotu stáhnul lem sukně od kolen o kousek níž.

"Bylo to příjemné," pravila Sygin a oči jí pobaveně zasvítily. "Myslím, že jsem naštvaná na Lokiho, že mě tam nechal, a hluboce vděčná tobě za záchranu." S jistou nadějí v hlase dodala: "Nechtěl bys toho zneužít?"

"Nejsi náhodou ještě pod zákonem?" opáčil a dopil svou whisky. Sygin se vyhoupla na nohy a sebrala mu sklenku.

"Bez ledu," řekl, protože už to skoro vypadalo, že mu půjde dolít. Ale jenom ji odložila.

"Nejsem," odpověděla a v další chvíli zjistil, že mu sedí obkročmo na klíně, naštěstí na kolenou, ne že by se vyloženě začala vrtět na ještě o něco méně nevhodnějších místech; ale i tak cítit všechno to dívčí teplo a pohyb a vědomí, že ty její šaty nejsou nijak dlouhé, pro něj byla záležitost, při které se musel skutečně soustředit, aby nereagoval zcela impulzivně podle nejtradičnějšího zavedeného programu. Předklonila se a opřela rukama o opěradlo pohovky vedle jeho hlavy, takže měli tváře opravdu jen kousek od sebe.

"Abych tě nevzal za slovo." Zvedl ruce a zabořil jí je do vlasů. Trochu se pousmál. Byla to přesně tak měkká a příjemná záplava, jak čekal.

"Třeba chci, abys mě vzal za slovo." I když si byl naprosto jistý, že tohle je ta nejhloupější věc, jakou by mohl udělat, byl zároveň velice zvědavý, kam až by v tomhle provokování byla schopná zajít. Protože ano, možná byla starší na počet let. Ale vážně – vážně si myslela, že tohle je disciplína, ve které by mohla mít navrch?

S rukama v jejích vlasech bylo snadné přitáhnout si její hlavu blíž. Políbil ji na rty, jen zlehka ochutnal jazykem. Chutnala skvěle a měla v sobě cosi, co mu vzdáleně připomnělo Lokiho. Odpovídala ale přesně tak nezkušeně a smutně, jak čekal.

"Ty vůbec nechceš, abych tě vzal za slovo," řekl, a postrčil ji tak, aby seděla zpříma. S potěšením estéta jí přejel dlaněmi po pažích. Kdyby byla jeho, nedokázal by se té hebké kůže nabažit celé týdny. "Jsi jenom naštvaná a smutná a myslíš si, že když provedeš něco takového, bude ti líp. Můžeš mi říkat pane psychologu. Ceny mírné, diagnóza rychlá."

"Vypadám naštvaně?" naklonila trochu hlavu. Tentokrát už té medové záplavě vlasů odolal.

Pozorně na ni pohlédl. "Ne," řekl zvolna. "Nevypadáš."

Teď měla být ta chvíle, kdy se jí v očích měly zatřpytit slzy; kdy měla zvadnout, sklouznout mu z klína a v klubíčku na pohovce si zabrečet, jaký je jen Loki mizera; možná se skleslým hlasem vypovídat. S pramalým nadšením, rozhodně s menším, než s jakým by zkoumal křivky jejího těla, byl připraven se s tím nějak popasovat.

"Máš pravdu," řekla místo toho všeho klidně. "I když to není hněv ani žal. Snad jen jakási..." Pokrčila rameny. "A nebo možná jsou."

"Po tom všem – máš na takové pocity rozhodně nárok," ujistil ji. Vlastně by se mu dost ulevilo, kdyby je konečně dala důrazněji najevo, vyřídili to a hotovo. Takhle příliš připomínala Lokiho, nejen chutí rtů, ale i schopností se náhle proměnit v kámen a chovat se i k sobě s jakýmsi až příliš krutým odstupem. U Lokiho to zpravidla nekončilo dobře. Neměl moc potřebu zjišťovat, jaké skopičiny by mohla provádět ona.

Ti se hledali, až se našli, napadlo ho, a ta myšlenka vůbec nebyla příjemná, protože to byl zase on, kdo v tom celém byl navíc.

"Sygin," začal, ale ona jen potřásla hlavou.

"Možná jenom žárlím," pousmála se. "A to vskutku není nic, na co bych mohla být hrdá. Jsi rozumný muž, Anthony." Sklouzla mu z klína a to teplo trochu chybělo. Z náhlého závanu chladu mu naskočila husí kůže.

"Poslechnu i další tvoji radu, a půjdu si zaplavat," sdělila. "Voda ztupí každé ostří."

Až když za ní o minutku později zaklaply dveře, uvědomil si, že jak mnohoznačná ta její poznámka o žárlení byla.
 

Usnul v křesle, s notebookem na klíně a telefonem v ruce; a probuzení bylo velmi výmluvné.

"Ale no tak," zamumlal v polospánku ke rtům, které mu zlehka klouzaly po tváři, "tohle už jsme si snad vyjasnili..."

"Připomeň mi, o čem mluvíš," řekl ze tmy Lokiho pobavený hlas. Tony byl rázem naprosto bdělý a srdce mu zabušilo tak, že jen zalapal po dechu. Na takové šoky by vážně potřeboval být o dvacet let mladší.

"Jak jsi se sem –" začal, ale s něčím jazykem v puse se mluví dost špatně. "Nemohls přeci," začal znovu, a tentokrát si dal záležet, aby ve stejné větě pokračoval i o chvíli později, "vědět, kam..."

"Zeptal jsem se Jarvise, samozřejmě," broukl Loki.

"Mluvili jsme o tom, pane," prohodil Jarvis dotčeně, tedy bylo by to dotčeně, pokud by ovládal dotčenost, i když poslední dobou bylo možné snad i to.

"Zmizni," zavrčel na něj Tony hlasem poněkud tlumeným mikinou, kterou mu Loki právě stahoval přes hlavu, i když to samozřejmě bylo zbytečné – Jarvis byl na doslech stále. Tony si dokonce vybavoval nějakou jeho pár hodin starou poznámku o Lokim, kterou ale v té chvíli pochopil zcela teoreticky a vůbec ne ve smyslu, že už jsou v kontaktu. Čert aby ho...

"Měl bych pár otázek," prohlásil rozhodně, když zrovna mohl mluvit, i když lehká fascinace, s jakou se Loki zabýval jeho tělem, byla poněkud rozrušující a sváděla jeho myšlenky směrem velmi nepraktickým.

"Tohle je lepší," odvětil Loki s jistotou a aby dokázal, že ví, o čem mluví, využil jejich čerstvě nabyté nahoty a přitiskl se holou kůží na holou kůži, což byl pocit naprosto omamující a na souvislost myšlenek stejně destruktivní jako lesní požár na papírový kapesníček.

"Myslíš, že se nedokážu ovládat, sotva – no dobře..."

"Mmm?"

"...hlavně nepřestávej..." Tony skutečně neměl problém vysvětlit sám sobě, že jsou chvíle pro vážné hovory zcela nevhodné.

To až ráno: když otevřel oči a matném světle počínajícího dne uviděl Lokiho vedle sebe na posteli; zabaleného v přikrývce a opřeného o stěnu, skrčená kolena přitažená k tělu. Díval se z okna, nebo spíš směrem, kde bylo okno, protože se nezdálo, že by byl duchem přítomný a vůbec vnímal nějaký výhled, což byla škoda, protože byl působivý a za příplatek. Ve tváři měl výraz, který by Tony, kdyby šlo o kohokoli jiného, dovedl snadno pojmenovat. Ale Loki zpravidla nedával najevo strach...

Jako vždy ho Tonyho pohled přiměl se ohlédnout a věnovat mu jeden ze svých nespočetných malých úsměvů.

"Dobré jitro," řekl Tony tiše a odpovědí mu bylo mírné pokývnutí. "Spal jsi vůbec?"

"Nepotřebuji tolik spát."

"Hmm, to je změna. Bude mi trvat si zvyknout."

V té chvíli Loki něco chtěl říct, ale neřekl – nebo snad ani nechtěl, jen kolem prolétla odpověď, která by byla odpovídala na mnohé z toho, co se dělo, a on se pod jejím náporem jen zachvěl a jako by si přitáhl kolena blíž k tělu.

První, co Tonyho napadlo bylo, že ho snad chce Loki opustit, ale kde tam byl prostor ke strachu? Proč by už neměl dostat příležitost si zvykat?

"Všichni v pohodě?" prohodil zlehka.

Lokimu bylo okamžitě jasné, na koho se ptá. "Ale jistě," odvětil přezíravě, ale s pramalou vervou. "Tvým oblíbencům jsem nezkřivil ani vlásek. Vlastně nikomu nebylo třeba křivit vlásky, byly neschopní. Jen jsem je povodil po kopcích a pak se ztratil z dohledu."

Tony ještě okamžik čekal, jestli Loki nebude pokračovat, ale ten byl zřejmě plně připraven upadnout opět do svého zamyšlení a hledění do nikam. Tak jen natáhl ruku a přejel mu dlaní po paži.

"Co kdybys na chvíli přestal řešit záležitosti světů a vesmírů a prostě žil? Zkoušels to někdy? Je to docela psina," nadhodil. Loki na něj pohlédl skoro užasle, jaksi nevěřícně, jako by ta slova vůbec nebyla slučitelná s jakoukoli možnou realitou. Potřásl hlavou.

"Jistě by bylo zajímavé zjišťovat, co přesně si pod tím pojmem představuješ," řekl. "Ale to už je pasé. Vesmír začal řešit nás." Odmlčel se a Tonyho to nejasně popudilo. Nechtěl z něj páčit každé slovo, vyptávat se a dohadovat, co znamenají jednotlivé náznaky. Chtěl stručné a přehledné hlášení o stavu, na základě kterého by mohl vymyslet optimální řešení.

"Duhový most je uzavřený," řekl Tony. Podle toho, s jakým výrazem na něj Loki pohlédl, ani nedodal – Víš to?

"Uzavřený?" zopakoval a hlas se mu zachvěl. Nepatrně, sotva znatelně. Ale Tony ho znal už příliš dlouho.

"Sygin se pokusila vrátit na Asgard, ale nic se nestalo. Thor se měl už před několika dny naopak vrátit z Asgardu na Zemi, ale nikdo o něm neslyšel. Ale třeba šel jen Heimdall na pivo, co já vím."

"Tak přeci..." Loki vydechl. Měl strach, skutečně měl strach, teď to viděl Tony zřetelně. Hruď se mu zdvihala v pravidelných a hlubokých nadechnutích, neslyšných a neokázalých, v usilovné snaze najít svou vnitřní rovnováhu.

"Proboha, Loki, tak mi přece řekni, co se děje!"

Výdech. Jak se začínal ovládat, v očích jako by probleskla stopa cynismu a na rtech drobný úsměšek. Výdech.

"Tolik světů," řekl Loki zvolna, "tolik podivuhodných možností. Přesto s politováníhodnou důsledností opět stojím ve špatný čas na špatném místě." Pohlédl na Tonyho, soustředěně, intenzivně. "Máš pravdu. Chvíli prostě žít byla... psina." Tony se mimoděk pousmál jeho nechuti k plebejskému výrazu, ale veselí v něm bylo pramálo.

"Vážně by bylo dobré mi říct, co se děje. Opravdu, opravdu by to bylo dobré."

"Ale já nic nevím," odmítl Loki hlasem, ve kterém nebyl prostor pro vyjednávání. "Jen tušení, nejasné příznaky, vůně vzduchu, odpovědi, které nepřišly."

Tony vstal. "Hrát si na pana tajemného se ti nikdy nevyplatilo," řekl ostřeji, než vlastně chtěl. "Nejsi hlupák, Loki, tak se nedrž postupů, které stále dokola selhávají."

Loki přimhouřil oči. "Uděláš snad ty někdy, oč tě žádám?" odsekl. "Máš méně náznaků než já, přesto jsi připraven mne obvinit -"

Tonymu zazvonil mobil. Vrhl po něm rychlý, vzteklý pohled, Furyho obličej nebyla věc vhodná k vidění hned po ránu, ale v té chvíli se něco mihlo před okny - hezkých pár pater nad zemí a docela určitě tam neměl nikdo co dělat - a v kratičkém tichu mezi dvěma zazvoněními, která měla s trapnou průhledností jen odvést pozornost, zaslechli tlumené klapnutí z vedlejšího pokoje. Dobře, mohla to být Sygin, tuhle místnost měla jejich apartmá společnou. Ale oba si byli i bez nějakého dohadování jistí, že s tím nemá nic společného.

"Shield," řekl Tony s jistotou, když vrhl rychlý pohled na display. "Mohli tě sledovat?"

"Ne," odmítl Loki okamžitě.

"Sakra, já přece sebou bral jen kreditku..." Která sice ležela v nehlídaném autě dost dlouho na to, aby na ni nějaký chytrolín mohl píchnout štěnici, ale Tony si byl vcelku jist, že ani on není takový mimoň, aby si ničeho na malé hladké kartičce nevšiml. "No nic, teď je to stejně jedno." Stejně jako Loki se nezdržoval oblékáním civilního oblečení a aktivoval asgardské. Zaslechli Syginin hlas, na někoho křičela, slova rozeznat nemohli, ale zněla v něm zlost.

"Kostýmová komedie Asgard proti Shieldu začíná," zadeklamoval Tony. Jako by šlo o divadelní narážku, rozlétly se dveře a stanul v nich Clint. Nedržel v ruce žádnou zbraň, luk úhledně složený na zádech, na tváři úsměv, který měl patrně působit přátelsky a vstřícně, ale vůbec se mu to nedařilo.

"Loki," řekl okamžitě a na Tonyho ani nepohlédl. "Samozřejmě před námi můžeš utíkat nejspíš až do konce světa, ale musí ti být jasné, že Tonyho nakonec dostaneme."

"Měli byste ho přestat používat jako argument," podotkl Loki a vykročil ke dveřím. "Musí vám být jasné, že jeho pohodlí za svůj život nevyměním." Clint mu uhnul a Tony, který vykročil za nimi, měl nepříjemný pocit, že mu něco uniká. Opět. Stále ještě.

"Já pevně věřím, že logicky vyhodnotíš současnou situaci -"

"Midgarďané by neměli používat taková slova, protože jejich myšlení není logického konceptu vůbec schopno."

"Přesto věřím, že se domluvíme," řekla lehce udýchaná Natasha. Stála na jedné straně překocené pohovky, přímo naproti Sygin, která stála na druhé straně, též lehce udýchaná. Tonymu bylo rázem jasné, že agentka neodolala příležitosti si trochu oťukat protivníka z řad běžné asgardské populace. Docela by ho zajímalo, jak moc naplno do toho jedna či druhá šly.

"Ovšem," řekl Loki. Ruce založil za zády a shlížel ze své výšky na celou situaci pohledem takřka shovívavým. Ačkoli bylo Tonymu nějak jasné, že došlo přesně k tomu, o co nestál, po strachu už v něm nebylo ani stopy. Skoro byl ochoten připustit představu, že se ráno musel zmýlit... ne, nezmýlil. Ale před Shieldem nebyl Loki nic takového ochoten dávat najedno. "Musíte dobře uklidit Starka," pokračoval Loki.

"Já špatně slyším," řekl Tony. "To je z toho, jak se každou chvíli někde střílí. Mé ubohé ušní bubínky."

"Ty běž s ním," pohlédl Loki na Sygin. Ta beze stopy odporu popošla těch pár kroků, které je dělily, a postavila se vedle Tonyho. Jednou známkou nervozity, kterou dávala najevo, byly ruce, do sebe zaťaté prsty. "Nemyslím, že bychom museli ohledně jeho osoby dohadovat přesné podmínky," otočil se zpět na Natashu.

"Ohledně Starka máme stejný zájem," odvětila.

"Jsem tady?" otočil se Tony na Sygin. "Nejsem třeba neviditelný?"

"To se neptáš toho pravého," řekla bezvýrazně.

"Ok, Tony, pojď, venku máme quinjet," řekl Clint. Tony zaváhal. Mohl si zavolat oblek. Mohl utéct, mohl bojovat, mohl trvat na tom, že se odsud nehne - ale kam a proč a s kým a jaký byl sakra žádoucí výsledek? Zřejmě nejlepší, čeho by mohl dosáhnout, by bylo, že by se do vlastního obýváku vrátil v obleku místo v qinjetu. Takhle aspoň odpadá starost co se Sygin... ale k návratu rozhodně nemělo dojít za podmínky, že nechá Lokiho a Natashu jeden druhému na pospas.

"A to jsem měl objednanou tak skvělou hotelovou snídani."

Clint sáhl do kapsy a hodil po něm energetickou tyčinku. Tony ji snadno zachytil, ale pohlédl na ni nespokojeně. "Už chápu, proč většinu času vypadáš tak zapškle. Už se před tebou někdo zmínil o kvalitní vyvážené stravě?"

"Pohni, stojím na zákazu stání."

Mohl zadupat, že nikam nepůjde, a nejspíš si to i silou prosadit, ale ve chvíli, kdy se proti němu spikli úplně všichni, to vypadalo jako jednoznačná ztráta času. Věděl, že ve Stark tower má ideální technické prostředky k tomu, aby zjistil, co se děje, navíc tam mohl Sygin snadno ukrýt - ona to ve skutečnosti byla, kým ho vydírali, ne Loki - a o to snadněji se přemístit kam by bylo potřeba; a tak i se svým ocáskem poslušně vyrazil s Clintem vstříct domovu, pokora sama. Na Lokiho už nepohlédl a byl si jist, že ani on se neohlížel. Víc divná už celá situace ani být nemohla.

Za chvíli už byli ve vzduchu; Clint vážně pospíchal a ten další náznak, že se kolem dějí věci, o kterých nemá ani zdání, ho rozčilovalo.

"Jak jste nás vůbec našli?" prohodil, když už byli nad mořem a plnou rychlostí uháněli k západu.

"Někdo hodil její fotku na net," ukázal Clint hlavou k Sygin. "Až si příště půjdeš dát pár koleček do bazénu, včas si zjisti, jak dlouho vydrží průměrná pozemšťanka pod vodou."

Sygin se zatvářila provinile.

"Mimochodem, v plavkách jsi docela kus," uchechtl se Clint. Sygin se okamžitě na lavici posunula blíž k Tonymu, vlastně se k němu přitiskla a kolem paže se mu omotala oběma rukama. Clint k němu střelil pohledem. "Koleduješ si."

"Ale houby," řekl Tony unaveně. "Jen mi na stará kolena adoptovali ségru. Jestli starší nebo mladší je průběžným předmětem dohadů."

"Hmm. Škoda, dlužím Nat pětku. Hele, co kdybys mi slíbil, že budeš sedět ve Stark Tower jako pecka, a já bych nemusel posílat hromadu agentů, aby tě hlídali před Faradayem? Potěšil bys tím hromadu lidí, namátkou mě a ty agenty."

"Ale jo."

"Jako fakt? Proč ti to nevěřím?"

"Tobě je dost těžký se zavděčit, víš to? Co kdybys raději vybalil, na jakou vějičku jste ulovili Lokiho?"

"A taky bychom potřebovali, aby ses podíval na to vězeňské zabezpečovací zařízení. Jsou tam i větší myslivny, než byl Faraday, a nebezpečnější. Pamatuješ, jak dlouho nám trvalo chytit Radioaktivního Harryho?"

"Nemám tě rád."

Clint se zašklebil. "A já zatím mám tvůj plakát rovnou nad postelí!"

"Házíš do něj šipky, na to vsadím půlku vlastního konta."

"Shurikeny, ale počítat ti to budu, abys neřekl." Clint se otočil zpět k řízení, nad NY autopilota nepoužíval. Za okamžik už šli na přistání.

"Domove, sladký domove. Sygin, seznam se s mým oblíbeným mrakodrapem." Vystoupil na heliport a pohodil hlavou ve větru, který tady, vysoko nad městem, ustával jen zřídka. Sygin nespokojeně pokrčila nos. Na vzduch plný městského smogu si ještě neměla kdy zvyknout.

"Tony," naklonil se k němu Clint ze dveří a hlas měl nezvykle vážný. "Prosím tě, opravdu tě prosím, nech to všechno plavat."

Co se na tohle dalo říct?



 

- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - osm hekate* 22. 12. 2014 - 16:35
RE: Na dosah ruky II. - osm catrina 22. 12. 2014 - 19:02
RE: Na dosah ruky II. - osm sitara 22. 12. 2014 - 22:03
RE: Na dosah ruky II. - osm steeeva 22. 12. 2014 - 23:01
RE: Na dosah ruky II. - osm loki 23. 12. 2014 - 08:59
RE(2x): Na dosah ruky II. - osm sitara 23. 12. 2014 - 23:03
RE: Na dosah ruky II. - osm kapitánka grumpy cat 23. 12. 2014 - 13:39
RE: Na dosah ruky II. - osm sun 25. 12. 2014 - 17:10
RE: Na dosah ruky II. - osm eithne 27. 12. 2014 - 23:21
RE: Na dosah ruky II. - osm loki 28. 12. 2014 - 10:37