ali nasweter: Co to vidím! Tady je život! A jaký život!

Celá ty. Napřed vyvoláš dojem předvídatelného konce a pak mě dostaneš tím opravdovým koncem. Takových povídek není možno se nabažit, je jich překvapivě málo. Ty časy, kdy mezi nimi nebyla nenávist, ale jen to rozkošné pošťuchování, které jim tak nehorázně sluší, že kdybych to viděla ve filmu, museli by mě od něj odtáhnout rovnou do léčebny.

Víš, ono je pro nás pro všechny velmi prospěšné, když pisálek nemůže dokončit rozepsanou věc. Začne pak tak fikaně prokrastinovat - že napíše další skvost! Docela vymakaná taktika.

Ale žádné starosti. Budeš na placku!