Všehochuť se skoro pidipovídkou 2.

12. duben 2014 | 11.41 |

1) Pidikomix
2) Módní okénko
3) Reklama na kvíka
4) Captain America: The Winter soldier (nesmyslný český název ignoruju)
5) Jak to vlastně bylo s Nekromantkou

Je to hloupůstka, ale milá a ve vší prostotě hezky vystižená. Protože... takového Lokiho přeci chceme mít? ;-)
Odkaz na malý komix z deviantartu.

f7aambkn

Tak já se přiznám... nemám jedno tričko, ale dvě. Přeci si je nebudu nechávat
posílat přes půl kontinentu po jednom, že jo. Je úchvatňácky zelené
a moc mi sluší. Je pěkné mít idola, co vypadá dobře na tričku! :-)

Možná už jsem to tu někde psala, ale trocha propagace neuškodí. Tak tedy: mé ff začátky se datují hezkých pár let zpátky do docela jiného fandomu. Konkrétně Harryho Pottera. S kolegyňkou Nerlou máme stránky www.kvik.blbne.cz s povídkami samostatnými (já jsem Mae a Nerla je Nerla) i společnými, a pár kousků je dokonce vydařených. Tož kdo by měl chutě, rády ho uvítáme :-)

Snape_by_Ognivik

Protože charismatických záporáko/klaďasů s černými vlasy a jasnýma očima není nikdy dost. :-)

Captain order!

O druhém dílu Kapitána Ameriky jsem věděla jenom to, že obsahuje všechny moje neoblíbené postavy. To jest samotného Kapitána, Natashu a Furyho. Jinak jsem nevěděla nic. Neviděla jsem ukázky, utekla jsem veškerým spoilerům, neznala jsem zápletku. Nic nic nic. (Jo, jsem dobrá.) Očekávání byla nulová až mírně záporná, první díl se mi nelíbil vůbec. Takže to mohlo dopadnout asi jedině dobře...?
(Vyhýbala jsem se všem informacím tak důsledně, že jsem netušila ani jak dlouhý ten film je, a jenom náhodou šla v dobu, kdy jsem ještě pak chytila metro. Pět kilásků procházky je sice pěkná meditace, zvlášť po filmu, ale ne v dešti a ledovém větru :-))
Když řeknu, že jsem si tam oblíbila jak Kapitána, tak Natashu, ale i Furyho a dokonce Hillovou, je tím asi řečeno vše. Film je řemeslně velice dobře zvládnutý, mnohem lépe, než třeba Thor 2, což byla dost smutná ukázka řady nedodělků. Je tak nějak dospělejší, svým způsobem temnější. Má kompaktní, pevný tvar vypsané režisérské ruky. Přes veškeré pohádkové (pardon - komixové) atributy už pohádku ani nepřipomíná. Vlastně si myslím, že byl výborný; a zároveň nemám úplně potřebu vidět ho znovu. Rogera jsem tu sice vzala na milost, ale srdcovkou se nestal. (To spíš ta Natasha. Až jsem hezkou chvíli přemýšlela, jestli je to ta samá herečka, když najednou působí tak sympaticky.) Chybí mi tam nějaké výraznější emocionální zaháčkování. Ovšem akce, výborná! Velmi vítám, když se neplýtvá časem na vysvětlování každého detailu, protože to zvládnu sama (ale musí samozřejmě nějaká ta potrava pro fantazii být), a místo toho je tam nápaditá akční jízda - a ona kupodivu nápaditá je, stále se dají vytvořit originální akční scény, zvlášť když se zapojí moderní technika. Hlášky a odkazy na minulé díly pro fanoušky potěší velmi. Vyčkat scény po titulcích je přímo samozřejmost. Jo, líbilo se mi to.
Snad jen jedinou chybu ten film měl. Člověk pořád podvědomě čeká, kdy se sakra konečně objeví Iron man a všechno to tam srovná. :-)

 

captain-america-2-winter-soldi

Nevadí mi na něm nakonec ta iritující červeno-modro-bílá kombinace oblečení? (Vadí.) :-)
Záporák ujde - i když si ho tam nebylo zdaleka tolik, kolik by fešnému záporákovi slušelo :-))

Lokiho nekromantka - špatný konec pravdivého konce pro milovníky špatných konců.

"...pane profesore?"
Zdvihnu hlavu a letmým dotykem si posunu brýle. Samozřejmě nemusím dobře vidět na muže ve dveřích, poznal jsem ho ihned podle hlasu. Ale je to zvyk, stejně jako gesto následující, kterým mírně odstrčím papíry před sebou, abych dal najevo, že pozorně naslouchám.
"Co pro vás mohu udělat, pane Shermane?"
"Rád bych s vámi o něčem promluvil."
Zajímavé. Máloco nesnese rychlé vyřízení mezi dveřmi – to, že si takovým úvodem nárokuje mou pozornost a nezbytný čas, věstí něco neobvyklého. Napadá mě, jestli snad nechce dát výpověď. Nepotěšil by mě tím, je to výborný zaměstnanec. Jeho klidné zdvořilé způsoby oceňují klienti stejně jako kolegové.
"Posaďte se," ukážu na křeslo u stolku u okna, a protože jsem ochoten ho vyslechnout s plnou vážností, sám se přesunu vedle něj. "Tak do toho, mladý muži." Obvykle taková oslovení neužívám, ale jeho patrná nejistota, tak neobvyklá, k tomu sama vybízí. Zřejmě si to uvědomí; vydechne a pousměje se, usadí se pohodlněji.
"Asi si dovedete představit, že o vašich posledních vynikajících výsledcích mezi sebou hodně hovoříme," začne. "Ten pokrok je neuvěřitelný a postup, který jste vyvinul, zlepšuje život mnoha našim klientům."
Mírně přikývnu. Jistěže vím.
"Uvědomuji si, že žádost, kterou chci přednést, nemá žádné odborné opodstatnění. Jenom zcela lidský rozměr. Přesto... shodli jsme se všichni. Ne, prosím, skutečně neplánujeme o léčbě rozhodovat hlasováním! Vaši autoritu nikdo nezpochybňuje."
"Domníváte se snad, že léčebná procedura nepřinese výsledky?" zeptám se, jen nepatrně zvědavý, o koho jde. Klidně se totiž vsadím, že vím.
"Právě že se obáváme, že zabere," řekne Sherman vyrovnaně. "Není tajemstvím, že jsme si tu dívku oblíbili –"
"I vám tak popletla hlavu?" řeknu káravě.
"Promiňte – tak tedy paní," opraví se. "Pane profesore, nechme ji tak. V jejím případě vyléčení zvýšení kvality života nepřinese."
Trochu se zamračím. Kdyby šlo o kteréhokoli jiného zaměstnance, podezříval bych ho, že jsou jeho pohnutky ryze sobecké, protože nejenže šlo o klientku plně soběstačnou, která byla přímo splněným snem každého ošetřovatele – věčně dobře naladěná, spolupracující a neochvějně zdvořilá – ale ještě jim svým vřelým přístupem ke starým lidem, kterých jsme samozřejmě měli značné procento, šetřila práci.
"Chcete udržovat člověka, kterému můžete pomoci, v nemoci? Ačkoli ho můžete vyléčit?" řeknu ostře.
"Podívejte se," ukáže Sherman oknem ven. Posunu si brýle a vyhlédnu. Oba předměty našeho zájmu – protože dojde i na toho druhého, tím jsem si jist – se procházejí po zahradní cestičce v zaujatém hovoru, přesně jak jim dopolední rozvrh v případě hezkého počasí doporučuje. Shermanova dívka má prošedivělé vlasy volně rozpuštěné po zádech a dosud se drží zpříma, i když s věkem její pohyby tuhnou a ztrácejí na obratnosti. Své vyprávění provází živou gestikulací, její zpravidla umírněnější společník vybuchne smíchy.
"Milá postarší paní," řekne Sherman. "Pokud na ni vaše biochemická stimulace spánkových laloků zapůsobí, a ona se zbaví svých bludů, co jí zbude ze života? Je přesvědčená, že je mladá, krásná a bohatá. Nedávno se dokonce vdala – ano, přesně za toho boha, o kterém tak mluvívala. Tuším, že se spolu právě pokouší nenásilně převzít vládu nad Zemí."
"A v tom ji chcete nechávat?"
"Ona nic nezíská," pokračuje Sherman naléhavě. "Samostatnému životu se už stěží přizpůsobí, po těch desítkách let. Jenom vymění jeden ústav za jiný. Nebude mít vůbec nic a ve svém věku ani žádnou budoucnost. Vzali bychom jí tak celý život, který si vybudovala."
"Ve své hlavě."
Sherman přikývne. "Vím, že jste mluvil o tom, že takto komplexní bludy jsou výjimečné. Dovedu si představit, že musí být dvojnásob lákavé dokázat je vyléčit."
Zamračím se. Nechci, aby mi podsouval představu někoho, kdo léčí pacienty v jejich neprospěch jenom pro získání podkladů na odborný článek.
"Přesto ten zisk bude menší než u běžnějších případů, protože poslouží menší referenční skupině..."
"Tak chcete mě přesvědčit hrou na city nebo logickými argumenty?" štěknu a vstanu z křesla. Naše debata končí. "Chodíte ty její pohádky poslouchat večer před spaním?"
"Vlastně občas ano," řekne Sherman skoro omluvně. "Zvlášť druhé patro je vysazené na historky o té tajné organizaci, která údajně chrání celý svět..."
"Jistě. Však tam máme samé paranoiky."
"Chci jen říct, že má v sobě komplexní a funkční universum. My jí ho můžeme jenom vzít, ale na oplátku nic nezíská."
"Jeho nenavrhnete. Proč?"
"Je to vlastně naprosto stejný případ," řekne Sherman. "Osobně bych byl moc rád, kdyby..."
Skoro až příliš prudce odsunu svou židli, abych mohl usednout zpět ke stolu. "Jak si teď říká?"
"Iron man, pane. Hrdina, co chrání svět. Milionář, playboy, dobrodruh..."
"Bohužel jeho fantazie mi nezafinancuje výzkum. Je mi líto, pane Shermane. Nejsme hotel, který by si vydržoval hosty na byt a stravu podle toho, jak moc jsou zajímaví. Jsou ideálními objekty. Připravte je podle harmonogramu."
Sherman za sebou tiše zavře dveře.
Takzvaný Iron man a Janike Moorová se znovu nad něčím rozesmějí, slyším ozvěnu jejich hlasů ze zahrady až ke svému stolu. Vím, že možná naposledy. Věnoval jsem však svému výzkumu příliš mnoho času a jejich případy se budou v odborné literatuře vyjímat obzvlášť dobře.
Však oni si na reálný svět zvyknou.
Všichni jsme museli.


 

loki_x_reader_chapter_four__go

Poslední sbohem.
 






 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. chane 12. 04. 2014 - 16:12
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. mandelinka 12. 04. 2014 - 16:58
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. loki 12. 04. 2014 - 18:25
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. catrina 13. 04. 2014 - 20:29
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. alicesafira 14. 04. 2014 - 17:20
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. kaoru 14. 04. 2014 - 19:38
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. kitikara 14. 04. 2014 - 22:20
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. vendy 15. 04. 2014 - 14:02
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. loki 16. 04. 2014 - 08:37
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. lochneska 16. 04. 2014 - 10:52
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. nerla 16. 04. 2014 - 13:33
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. alicesafira 17. 04. 2014 - 10:34
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. Žbluňk žbluňk 17. 04. 2014 - 21:10
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. jarmik 17. 04. 2014 - 23:50
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. maya1 18. 04. 2014 - 08:49
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. loki 18. 04. 2014 - 10:23
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. hospodynka 19. 04. 2014 - 08:16
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. alices. 20. 04. 2014 - 10:57
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. loki 20. 04. 2014 - 11:44
RE: Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. rainbows-diary 21. 08. 2014 - 14:56
RE(2x): Všehochuť se skoro pidipovídkou 2. loki 22. 08. 2014 - 18:00