Tolik zajímavých možností

23. prosinec 2013 | 20.51 |

Sherlock BBC kontra bohové z Asgardu!
Ho ho ho! Jde to dohromady? Po pravdě, moc ne. Takže to podle toho vypadá. Neexistuje třeba nějaký žánr, který by nebyl "povídka", ale prostě "pohrávání si se situací"? (Pěkně dlouhé pohrávání, na 27tis znaků.) A všimli jste si, že Loki a Sherlock jsou si dost podobní? Takové ty správně britské typy :-) ...hokus pokus. :-)
K Vánocům. Pro všechny. Koneckonců, je to taky maličko vánoční ;-)

"Watsone, věděl jste, že množství vodíku v lidském těle tvoří 63% ze všech prvků?"
"Věděl," odpověděl pevně John. "Zhruba 8,5% jeho hmotnosti."
Holmes se otočil od okna a zahleděl se na svého společníka pohledem, který neměl daleko k jisté dotčenosti.
"Četl jsem to včera v časopise," dodal John a odolal potřebě se za to omluvit. Byl to lékařský časopis, takže si ho četl zcel legitimně. Vlastně měl ten dojem, že to byl kdysi on, kdo si ho předplatil. A vůbec, nemusí se na všechno tvářit nechápavě?
"Tak to budete možná i vědět, proč se proti mně spikli Trangton a můj bratr."
"Jak to souvisí s vodíkem?"
"Bezprostředně. Zvlášť pokud jste četl předvčerejší noviny."
Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Věnec na dveřích se málem otřásl, jak prudce na ně někdo zabušil. Jakýsi vlídný hlas ho potom napomenul a kratičká výměna názorů skončila tak, že kdosi další rovnou otevřel.
"Však jsem vám říkala, že jsou doma," pravila paní domácí vesele a rychlým pohledem zkontrolovala, jestli její pracně dosazená vánoční výzdoba zůstala na místě. Bleskově nakoukla i za dveře a když seznala, že ani zeleno-červený věnec nedoznal újmy, jenom krátce pohrozila na Sherlocka prstem.
"Ten stromeček by měl svítit!"
"Jistě, paní Hudsonová," odvětil hladce Sherlock. "Nepálí se vám v troubě husa?"
"Už jdu," odsekla. "Nezanedbávejte své hosty! Nechcete donést punč?"
"Jste naše domácí, ne hospodyně. Nemůžeme takto zneužívat vaší dobroty," vystrčil ji Sherlock za dveře. Mycroft s Trangtonem se zatím vyhrabali z teplých kabátů a dlouhých šál. Za zdmi tohoto vytopeného útočiště vládla nebývale mrazivá zima.
"Nepojedu na Vánoce za matkou, Mycrofte, ať by byl ten případ, který mi za to chceš nabídnout, sebezajímavější," řekl Sherlock dřív, než Mycroft stačil otevřít pusu.
"Dobrá, zkusil jsem to," pravil Mycroft důstojně.
"Dáte si něco?" zamával John konvicí na vodu.
"Nemají chuť," řekl Sherlock do Mycroftova a Trangtonova: "Čaj prosím," a "Děkuji."
"Protože se nechtějí zbytečně zdržovat, zvláště když jsou Vánoce," dodal Sherlock temně.
"Máme problém," sdělil Trangton, zatímco usedal do křesla a krátce si prohlédl barevné řetězy visící ze sobí hlavy na zdi mezi okny.
"Vskutku? Přeskočme úvod – samozřejmě, že máte problém.

Nevidím jiný důvod, proč by se takové eso v tajných službách obtěžovalo na Baker street."
Trangtonovi se v očích objevila slabá výčitka a pohlédl na Johna.
"Watson je zcela důvěryhodný. Už musíte vědět, že když chcete mě, jsme v tom oba."
"O tom mě váš bratr ubezpečil."
"Chceme, aby ses na někoho podíval," řekl Mycroft a chopil se šálku s čajem.
"Copak vaše vyšetřovací prakticky selhávají?" usmál se Sherlock chladně. "To nejste na dobré adrese. Nejsem dobrý v tom, abych pálil vyslýchané cigaretou, tloukl je hadicí nebo topil v toaletní míse."
Trangton se zatvářil lehce znechuceně.
"Není to snad vaše parketa, Trangtone? Tajné oddělení pro ty nejcennější úlovky, které je nutno vyslechnout a - " Watson si až teď uvědomil míru antipatie, jakou Sherlock k Trangtonovi choval. Z nějakého důvodu se držel zpět, ale v očích měl nezvyklou tvrdost a chlad.
"Máte velmi zastaralé představy. Takové praktiky - "
"Viděl jsem následky vašich moderních praktik!"
"Pánové," vložil se Mycroft vlídným hlasem. "Nejsme tu proto, abyste oživovali starý spor."
"Zázvorové sušenky?" položil John talíř doprostřed stolu a když se na něj upřely tři páry očí, slabě pokrčil rameny. "Jelikož jsem panu Trangtonovi dosud nebyl představen a nemohu se ohánět příbuzenstvím s panem Holmesem starším, nezbývá mi moc možností, jak narušit rozbíhající se hádku."
Mycroft se pousmál a Sherlock s pohledem upřeným na svého nepřítele řekl: "Odpusťte, Watsone, takovou nezdvořilost. Toto je pan Trangton, vrchní vyšetřovatel britských tajných služeb. A když říkám vyšetřovatel, myslím tím - "
"Sherlocku." Mycroft upil ze svého šálku.
"Na koho chcete, abychom se podívali?" řekl John.
"Pouze pan Holmes. Není možné rozšiřovat množství zainteresovaných osob."
"Oba," řekli oba Holmesové naráz. Trangton si podrážděně povzdechl.
"Dobrá, Mycrofte. Tohle byl váš nápad. Víte, že jsem nesouhlasil – nemůže to dobře dopadnout."
"A dokonce ani nelžete," řekl Sherlock s viditelným potěšením. "Teď jste skutečně vzbudil můj zájem. Dejte si sušenku, když už jste se nestačil naobědvat. Žít jenom z kávy, to vám neřekli, jak to není zdravé? Zvlášť když jste se už dva dny nedostal domů ke svým lékům. Ach, alergie na zázvor, jak smutné. Mycrofte, mluv."
"Nezeptám se, jak to víte," ucedil Trangton zavile.
"Dostal se do našich rukou muž," začal Mycroft rozvážně, "jehož totožnost je neznámá a nepodařilo se nám zjistit, jak se dostal do míst, kde byl objeven. Projevila o něj zájem třetí strana, které vzhledem k jistým závazkům budeme muset vyhovět. Pokoušíme se to samozřejmě zdržovat, přesto máme v této chvíli," pohlédl na hodiny, "již jen pár hodin."
"Zatím to nezní moc zajímavě," podotkl Holmes.
"Našli ho v laboratořích - "
"Nejmenovat!"
"V Two black dogs," dořekl Mycroft.
"Aha, tohle tajné místo. Vidíte, Watsone?" řekl Sherlock, "a jsme opět u vodíku. Oficiálně tam probíhá výzkum v oblasti palivových článků a vodík je slovo, které se skloňuje ve všech pádech. Ve skutečnosti..."
"To je tajné!"
Sherlock si povzdechl. "Povím vám to později."
Trangton vypadal, že jestli zatne zuby ještě trochu pevněji, začne mu praskat sklovina.
"A teď si představte," rozhodl se Mycroft očividně vymanévrovat všechny z nebezpečné půdy, "že v nejspodnějším patře laboratoří objevíte muže, kterého nikdy nikdo neviděl a nikdo netuší, kde se tam vzal. Ani velice pečlivé vyšetřování neodhalilo žádnou možnost, jak by se mohl dostat dovnitř a dokonce tak daleko. Ručím ti, Sherlocku, že zabezpečení bylo v rámci možností perfektní, prošel jsem to osobně. Prostě se tam dostat nemohl."
"A dál? Tedy kromě toho, že se informace o problémech ve firmě a několika menších explozích dostala až do lokálního tisku?"
"Dotyčný vykazuje určité..." Mycroft se zarazil. "Prostě si s ním promluv."
"Mycroft, který si neví rady," řekl Sherlock spokojeně. "To možná stojí za to. Chci vidět někoho, kdo tě přiměl připustit, že nejsi všemocný."
"Máš o mně přehnané představy, Sherlocku," pousmál se Mycrof a dopil čaj. "Můžeme hned vyjet, vůz by měl už čekat dole."
"Jen si vezmu tašku," zvedl se John. Sbaleno měl – sbaleno měl vždycky, protože takovéhle věci se jim stávaly s takovou pravidelností, až se nedalo mluvit o výjimce.
"Stejně to neznělo zase tak zajímavě," podotkl Sherlock, zatímco se zvedal od stolu. "Chci ti vyhovět jenom proto, že mě baví ty Trangtonovy obličeje."
"Jsem si jist, že budeš překvapen," řekl Mycroft.
A vyrazili.

Cesta nebyla dlouhá, jen pár mil za Londýn, a Watson tomu byl skutečně rád, protože mu docházela témata k nezávazné konverzaci s Mycroftem. Ticho vyplněné jejich řečmi byla asi jediná věc, která udržela Sherlocka a Trangtena, aby se do sebe nepustili. John marně přemýšlel, proč vlastně vyšetřovatel souhlasil s tím, že Sherlocka k vyšetřování přizvou. Všichni dohromady pak dostali k přemýšlení úvahu nad tím, jak se o zadrženém tak rychle dozvěděli i Američané – což byla ta třetí strana, kterou zmiňoval Mycroft, i když nijak konkrétněji.
To, čemu Tangren říkal detašované pracoviště, se ukázalo být starým panským sídlem, perfektně udržovaným, které oznamovalo všem okolo, že tu bydlí zazobaný panák bez kouska vkusu, co má rád soukromí. Stálo na místě, které se o patřičnou ostrahu do značné míry postaralo samo – na skalnatém ostrohu, kde musel řidič opatrně kroužit zatáčky po úzké cestě nad strmým svahem. Až při druhém a mnohem pečlivějším pohledu se ukázalo, že celá ta zazobaná nádhera je jenom kamufláž a že bezpečnostních opatření je mnoho a doslova na každém kroku.
"Važte si toho, Watsone," řekl Holmes, "tohle není exkurze dostupná běžné veřejnosti."
"To jsem už pochopil," odvětil temně John. Upřímně doufal, že nebudou svědky žádného z výslechů, jak naznačoval Sherlock. Nezvládal dobře takový typ násilí a nebyl si jist, jestli by se k tomu zvládl vhodně postavit.
Ještě vstupní hala vypadala jako ideální představitel všeho, co je britské a tradiční, zejména pokud je řeč o leštěném dřevu a mosazi. Hned za prvními dveřmi se však objevila ocel, sklo a blikající kontrolky elektronických zařízení, a do sklepení už sestupovali po kovových schodech se zářivkami nad hlavou. Projít museli přesně třemi samostatnými dveřmi s živou stráží i elektronickými ochrannými prvky.
"Koho tu schováváte, Fantomase?" prohodil John, ale nikdo neodpověděl.
Poslední dveře byly docela obyčejné, na kliku. John zjistil, že se nad tím začíná poněkud křečovitě usmívat, ale včas si uvědomil, že jsou to jenom nervy a neurčité napětí, které viselo ve vzduchu. Tangren jen letmo nahlédl do kulatého okénka a vstoupil; ostatní za ním. Místnost nebyla nějak zvlášť rozlehlá a strop byl o maličko níž, než aby to bylo příjemné. Rozdělovala ji masivní mříž hluboko zapuštěná do podlahy.
V oddělné části, která byla dokonale prostá jakéhokoli zařízení, skutečně byl někdo zavřený. Johnův první dojem bylo neurčité překvapení. Nevěděl přesně koho čekat, a kdyby měl svá očekávání pojmenovat, určitě by šlo o vojácký typ, někoho od pohledu připraveného k akci. Ne štíhlý muž v archaickém oblečení, který zvolna přecházel sem a tam a lehce se usmíval. Když vešli, otočil k nim hlavu, ale neřekl nic.
Byl vysoký, nejspíš ještě vyšší než Sherlock, a stejně hubený. Nápadně zářivé oči, tmavé, rozevláté vlasy, a ruce s dlouhými, štíhlými prsty. V úsměvu měl něco, co říkalo, že odpovídá raději nevážně než vážně, a že si ze svého zajetí mnoho nedělá.
"Mé jméno je Sherlock Holmes a zde můj společník je doktor Watson," pravil Sherlock a postoupil kupředu. "Rád vás poznávám – musíte být slušný člověk, když vás tu Trangton zavřel."
Muž s úsměvem lehce pokynul hlavou. "Sherlock Holmes," řekl. "Chytrý bratr svého svého důležitého bratra. Já jsem Loki – Loki z Ásgardu."
Watson měl co dělat, aby vydržel zticha. To je sem Mycroft odvezl jenom proto, aby se podívali na blázna? Ano, ten blázen byl působivý, bez potíží by se uživil na divadelních prknech. Pokud se dokázal objevit v centru nějaké základny, nebylo to bezpochyby nic, co by se nedalo vysvětlit technickými problémy na místě samém.
Sherlock chvíli mlčel a zřejmě si Lokiho prohlížel. "To je skutečně nezvyklé," řekl pak. "Vždycky mě zajímalo... to s tím koněm, však víte, hříbě... to se vážně stalo?"
Loki si nepatrně povzdechl, ale vypadal spíše pobaveně. "Večer se zeptejte lidí, co dělali ráno. Myslíte, že se lze spolehnout na pověsti kolující stovky let?"
John nenápadně pohlédl vedle sebe. Mycroft i Trangton stáli jako zkamenělí, snad aby je nevyrušili.
"Takže vy jste přišel z Ásgardu. A první věc, o kterou jste měl zájem, bylo tajné zařízení vlády?"
Johna přímo svrběl jazyk otázkami.
"Další Trangtonův pohůnek," konstatoval Loki. "Další zbraň. Stále špatně položené otázky."
"Ode mě -" začal Sherlock, ale Trangton ho přerušil. Pokročil vpřed a ve tváři měl něco ne nepodobného nenávisti. Jediným plynulým pohybem vytáhl pistoli a střelil Lokiho do tváře. Ačkoli měl nasazený tlumič, rána se v uzavřeném prostoru nepříjemně rozlehla.
John vykřikl a poskočil vpřed; Sherlock se naopak vrhl na Trangtona a sevřel mu paži se zbraní. Mycroft se ani nehnul.
"Vidíte?" štěkl agent. "Nějaká nelidská zrůda."
Watson si až teď plně uvědomil, že Lokimu se nic nestalo, jenom pohodil hlavou a trochu couvl. "Jste v pořádku?" vydechl.
"Pryč od mříží, doktore," řekl Loki tiše. "Bývají pod proudem."
Watson se rychle pustil a ustoupil krok dozadu.
"To bylo úplně zbytečné," řekl Sherlock ostře.
"Věřil byste snad tomu?" ušklíbl se Trangton a vytrhl se mu. "Víte, že přežil výbuch laboratoře v Two black dogs?" Znovu zdvihl pistoli a dvakrát za sebou rychle vystřelil. "A to rozhodně neměl."
Loki před kulkami opět jen ustoupil. Úsměv mu zmizel z tváře. Nezdál se být raněný, ale John si všiml, že tmavé stíny pod jeho očima jako by se ještě prohloubily.
Sherlock znovu popadl Trangtona a tentokrát mu ruku s pistolí zkroutil tak, že zbraň upadla na zem. Odkopl ji směrem k Johnovi, který ji okamžitě zvedl a vybil. Trangton byl nepříliš šetrně odstrčen ke zdi a Sherlock, viditelně vzteklý, se na něj i na svého bratra obořil:
"Proč jste chtěli, abych se účastnil této frašky? Zjevně je tím, za koho se vydává."
Watsonovi spadla čelist. Dobře, ta věc s kulkami, ale třeba nebyly pravé - cokoli. Ale uvěřit tomu, že ten chlapík je bůh ze severské mytologie, nebylo to trochu přehnané?
"Jeden zlý a jeden dobrý," řekl Loki pohrdavě. "Jeden, který udeří a druhý, který pak přijde s laskavostí. To je ubohé."
"Na toho hodného si budete muset ještě chvíli počkat. Nebo snad, Mycrofte – nejsi ten hodný?"
Mycroft jen mírně zavrtěl hlavou. "Trangtone, měli jsme dohodu. Loki, pokud souhlasíte, z mé strany platí i nadále. Za tohle se omlouvám."
"Jak je libo," odsekl agent a vykročil se ke dveřím. Mycroft se vydal za ním.
"Mycrofte, vůbec se mi nelíbí, proč jsi mě sem přivedl. Nepřeji si, abys nás zaplétal do takových věcí."
"Není nic špatného na tom, když člověk zabije dvě mouchy jednou ranou," odvětil Mycroft důstojně a zavřel za sebou dveře.
Sherlock na ně pár okamžiků nespokojeně zíral. "Je, pokud mám být ta plácačka."
John vydechl, až teď si uvědomil, jak byl celou dobu napjatý.
"Ještě by se hodilo vypnout ty kamery," dodal Sherlock, "ale to už bych asi chtěl moc. Jakou dohodu?"
Loki pokročil kupředu a na okamžik zavřel oči. Místností proběhla vlna jakési... něčeho co John nedokázal pojmenovat, ale po čem se zatoužil podrbat v morku kostí.
"Malá pozornost pro vás," pronesl. "Kamery jsou oslepené. Trangton byl mimořádně otravná osobnost." Trochu zavrávoral a pak strnul v nehybném postoji s rukama založenýma za zády.
"V tom se nepochybně shodneme," přikývl Sherlock. "Proč jim vlastně neřeknete, kde jste se tam vzal?"
Loki jen pokrčil rameny. "Proč ano?"
Sherlock na něj zůstal nehybně hledět. "Chcete, aby si vás ti amíci odvedli?"
Loki znehybněl. "Už jsou na cestě...? Dalo se předpokládat. Dřív nebo později je to nevyhnutelné – nic s tím neuděláte," řekl po chvíli vyrovnaně. "Ne všechny budou zajímat dohody s vaší vládou."
"Vážení," vložil se John, "nerad ruším vaši konverzaci, ale rád bych věděl, za jakým účelem se on," ukázal na Lokiho, "vydává za mýtickou bytost a proč vy," pohlédl na Sherlocka, "ho v tom podporujete?"
"Nejsem žádná mýtická bytost," opáčil Loki.
"Ale bůh, i když tady bychom mohli mít problém s definicí," navázal Sherlock.
"Zjevně tomu nevěříte, doktore."
"Zatímco všechny důkazy mluví v jeho prospěch. A v takovém případě, ať sebeméně pravděpodobná teorie..."
"...musí být pravdivá."
"Zcela jiná věc je, proč jsme tady my."
"I to je zřejmé."
"Dost," zvedl John ruce, aby přerušil jejich slovní duel. "Bůh? Z Ásgardu? Vikingové a tak?"
"Watsone," pozdvihl Sherlock koutky úst, "můj drahý bratr Mycroft nezabil dvě, ale tři mouchy jednou ranou. Chtěl kompromitovat Trangtona, který mu už dlouho lezl krkem. Což se podařilo, protože Trangton je xenofobní hlupák, který představu bytosti z jiné dimenze neunesl. Záznam jeho nevhodného chování bude Mycroft jistě uchovávat jako oko v hlavě."
"Lidé," odfrkl si Loki. "Zahledění jenom na své malicherné cíle."
"Za druhé by i Mycrofta velice zajímalo, proč a jak se Loki objevil zrovna tam, kde se objevil. Sám to zjistit nedokázal, tak zavolal mě."
"A vy to víte?"
"Ovšem," přikývl Sherlock.
"A za třetí?"
"Vánoční dárek."
"On? Pro vás?" vyjevil se John.
"Ano. Vás snad nefascinuje vědomí," zahleděl se Sherlock na Lokiho, "že nejsme ve vesmíru sami?"
"Zatím se mi daří si to nepřipouštět."
"Dohoda, o které se Mycroft zmiňoval... budete se mnou mluvit a on za to udrží Trangtona z dosahu?"
"Zhruba."
"Zní to jako nápadně výhodné pro všechny tři Mycroftovy mouchy. Víte něco o Two black dogs, Watsone?"
"Jenom co jste mi řekl."
"Onen výzkumný ústav tam má dlouhou tradici. Jeho předchůdce tam byl postaven před více než dvěma sty lety, za účelem zkoumání okultních jevů. Pak už se jen postupně modernizoval a měnil své zaměření podle aktuální společenské objednávky."
"Ano?"
"Postaven na onom místě nebyl náhodou. Osoby zabývající se čarodějnictvím ho nazývali zřídlem a chodily tam doplňovat své síly. Objevovala se tam strašidla a podle všeho se tam mimořádně snadno provozovala magie obecně."
Loki naslouchal tiše s mírně shovívavým úsměvem.
"Osobně se domnívám, ač vyslovit něco takového je zcela proti mému přesvědčení, že na tom místě skutečně je jakýsi pramen síly, ať již přírodního nebo umělého původu. A vy jste se rozhodl se tam přenést, aniž jste tušil, že se ocitnete přímo v laboratoři. Předpokládám, že následkem vašeho příchodu byly ty zmiňované exploze..."
Loki na to nic.
"... což jste přežil bez následků, což je skutečně pozoruhodný důkaz vaší fyzické kondice."
"Netěší vás to," řekl Loki.
"Obvykle dávám přednost vědeckým vysvětlením. Tady je příliš mnoho neznámých."
"Netřeba si dělat obavy. Až odejdu, váš svět bude opět takový, jaký znáte."
"Nedělá mi potíže zahrnout nové poznání do toho stávajícího," prohlásil Sherlock, ale John na něm viděl nebývalé napětí a strnulost. I Sherlock byl zaskočen a o sobě mohl Jonh říct jenom to, že je v dokonalém šoku. Loki je vlastně něco jako mimozemšťan. Skutečně stojí na dosah ruky stvoření z jiného světa? Nepodléhajícímu obvyklým fyzikálním zákonům...?
Absurdní.
"Tangren je ve své sebestřednosti pevně přesvědčen, že šlo o útok a těžko připustí teorii o nehodě... Jste vyčerpaný. Skutečně nepotřebujete asistenci doktora Watsona?"
"Asi se stejným potěšením, s jakým byste vy přijal pomoc zvěrolékaře."
John se pokusil nepřipadat si dotčeně. Koneckonců, těžko mohl předpokládat, že by měl kompetenci k tomu, aby ošetřoval mimozemšťana.
"Dobrá. Přenést se někam, aniž tušíte, kde se ocitnete, je i pro boha hazard – jak vidíme. Možná bylo nutné podstoupit takové riziko. Nešlo nakonec o... útěk? Naši spojenečtí přátelé věděli, kde vás najít, takže vás patrně mohou sledovat, nebo minimálně místo, kde jste přistál. Musí jít o nějakou alespoň částečně legální strukturu, pokud se vás snaží dostat oficiální cestou. Silnou oficiální strukturu, protože Trangton by vás dobrovolně nevydal. Mám pravdu, že?"
"Odvážné teorie, z trochy faktů," řekl Loki.
"Jestli vám mám pomoci, musíte mi dát nějaký důvod," řekl Sherlock chladně. "Ne jen neurčitá přitakání."
"Neprosím se o tvou pomoc, člověče," vyštěkl Loki se závanem nečekané zlosti. "Jste tu jenom jako pozorovatel," pokračoval už klidněji, "jeden z těch, kdo dokáží mezi drobnými detaily vysledovat vlákna reality. Nedělejte si ambice pro nic víc, protože tahle válka se vás netýká. Vlastně zmizte dřív, než si vás všimnou ti, kterým říkáte spojenečtí přátelé. Mají sklony zaměstnávat lidi i proti jejich vůli."
"Nemají nic, co by mi mohli nabídnout," opáčil Sherlock.
"Zato máte něco, co by vám mohli vzít," zasmál se Loki.
"Nelpím na věcech."
"Nemluvím o věci. Mluvím o něm," ukázal Loki lehkým pokývnutím k Johnovi. "Vaše myšlenky jsou k němu upřené takovou silou, že je to skoro... vidět," dodal s despektem.
Jestli si Watson myslel, že se mu už dnes nemůže stát nic horšího, než že celá jeho představa o vesmíru projde radikální revizí, právě zjistil, že se mýlil. Pracně odtrhl pohled od Lokiho a pohlédl na Sherlocka, který strnul jako zkamenělý. Pak, jako by vycítil jeho pohled, pomalu se otočil. Tvář měl bezvýraznou, ale v očích mu planula taková změť emocí, že žádná další slova nebyla potřeba.
"Loki, vy se nezkoušejte vměšovat do našeho soukromého života," pronesl John hlasem, který sám tak docela nepoznával. "A já se nebudu pokoušet naznačovat nic o vašem zdravotním stavu."
Zoufale si přál, aby se na chvíli zastavil čas a on tak získal možnost si všechno v klidu promyslet a vstřebat. Bohové z cizích světů... a Sherlock, že by? Sherlock?!
"Nic jste nevěděl," pronesl Loki se skoro přehnaným údivem. "Netušil ani to nejmenší. Podivuhodná slepota. Když vezmu v úvahu, že žijete vedle sebe, potkáváte se každý den-"
John rozhořčeně pokročil vpřed. "Skutečně byste měl -"
"Ne!" Loki udělal rychlý krok kupředu a jeho ruka projela mezi mřížemi jako blesk. Prudce odstrčil doktora, který se už už chytal kovových prutů, pohyb ale nebyl tak precizní, aby se jich sám nedotkl. Ostře se zablesklo, vzduch začpěl ozónem a Loki odletěl několik kroků zpět. Narazil do zdi a bezvládně se po ní svezl na zem.
"Proboha!" vykřikl John. Sherlock ho rychle popadl za rameno a strhl zpět, ve zřejmé obavě, že by byl svůj neblahý záměr schopen zopakovat.
"Pomalu. Stále ještě jsou pod proudem." John svěsil ruce. "Draze vykoupený pokus získat nás na svou stranu. Teď musíme vyřešit..."
"Později."
"Myslel jsem jeho," přikývl Sherlock. "Myslíte, že to nezvládne?"
"Nemám z čeho odhadnout, co s ním ta rána mohla udělat," řekl John netrpělivě. "Sám jste viděl, že už před tím měl nízký tlak a klesala mu tělesná teplota, chvěl se zimou. To, že si z něj Trangton dělal terč... bůh nebůh, žádné tělo nemůže být nezničitelné. Kdyby se objevila nějaká arytmie, mohl by být ve vážném nebezpečí." Pohlédl na ruku, kterou držel Sherlock dosud na jeho paži. Bylo to tak obyčejné gesto...
"Promiňte," ustoupil Sherlock okamžitě.
"Ale ne, já jen..." John rozhodil ruce v pocitu nepojmenovatelné bezmoci.
"Nechtěl jsem, aby se stalo," konstatoval Sherlock. "Významy běžných gest se kvalitativně mění v závislosti na -"
"Sherlocku," přerušil ho John rázně. "Běžte jim říct, ať otevřou tu mříž."
Tohle rozhodně dávalo smysl; Sherlock okamžitě vykročil ke dveřím. Když je otevřel, strnul a pak k Johnově překvapení ustoupil zpět.
Do místnosti vešel mohutný plavovlasý muž. Na první pohled bylo jasné, že patří k Lokimu – podobní si nebyli ani v nejmenším, ale stylem oblečení se řadili k sobě; a také čímsi v očích, ale to bylo těžší pojmenovat než fakt, že pobíhají po světě v dlouhém plášti a botách od krejčího se zálibou v historických rekonstrukcích.
"Jsem Thor. Přicházím pro Lokiho," oznámil.
"Vy?" podivil se John.
"Nedbám na jejich dohody," odsekl asgarďan, "Kdo ví, co zatím..." Konečně obešel Sherlocka a spatřil ležícího Lokiho. "Co jste mu udělali?" Vrhnul se k mřížím. Roztáhnout mu je trvalo až urážlivě krátkou dobu, uvážíme-li, že pruty mříží byly dost silné, a mělo to být výjimečně odolné vězení. Tentokrát se kontakt s nimi naštěstí obešel bez incidentů.
John využil příležitosti a sotva měl kudy, protáhl se kolem Thora. Přeci jen zabíral podstatně méně místa.
"Jsem lékař!" prohlásil rozhodně a za okamžik již klečel u Lokiho.
"Co s ním hodláte provést?" zeptal se Sherlock.
"Odvedu ho sebou," odpověděl Thor trochu útočně, jak o by očekával odpor. "Je... zatčen."
"Zatčen?" Sherlock se pousmál. Nedokázal si odpustil malou satisfakci – byť na někom, kdo v tom byl vlastně nevinně. "Vaše myšlenky jsou k němu upřené takovou silou, že je to skoro vidět," řekl nevinně.
"Samozřejmě," odsekl Thor chvatně a protáhl se do cely. "Je to můj bratr."
John se nezačal chytat za hlavu jenom díky tomu, že měl obě ruce zaměstnané. Sherlock byl sice podivuhodně všímavý, ale s interpretací, pokud šlo o mezilidské vztahy, na tom byl mizerně.
"Nevypadá v akutním ohrožení, ale nemám tu ani stetoskop," řekl John. "Jenže jestli není člověk, těžko říct, co je pro něj normální."
"Nenacházím nejmenší společný rys," ozvalo se nespokojeně za jejich zády, "který by ukazoval, že jste příbuzní."
"S tím si nedělejte starosti, doktore, pomoc je blízko. Díky." Thor zdvihl Lokiho do náruče a opatrně se provlékl mřížemi.
"Možná adoptovaný, přesto bratr – navždy," oznámil s rozhodností, která naznačovala, že to nebude tak jednoduché, jak by sám rád. "Buďte zdrávi."
Sotva došel ke dveřím, nadhodil si Lokiho na rameni tak, aby ho udržel jednou rukou, a schodišťovou šachtou odletěl vzhůru.
"Tak to bylo skutečně zvláštní," řekl John a usilovně se snažil nepohlédnout na Sherlocka.
"Byla to jedna z těch podivnějších zkušeností."
Ve dveřích se objevil Mycroft. "Pořád ještě si myslíš, že to nebylo dost zajímavé?"
"Příště mi naděl raději rukavice," řekl Sherlock.

Domů jeli v naprostém tichu. John usilovně přemýšlel, co si počít s tím vším, co bylo tak nečekaně odhaleno.
"Vážně Loki?" prohodil zamyšleně. "Nedozvěděli jsme se vlastně nic – jak ho chytili, kde se tam vzal... Bůh klamu a lží..."
Sherlock na něj rychle pohlédl. John měl v té chvíli výjimečně pocit, že vidí do jeho myšlenek. Chytit se toho záchranného stébla nebo ne? Bylo by snadné označit snahu dát je dohromady za Lokiho lži a pokus o manipulaci. Sám nevěděl, co by raději. Měl nejasný dojem, že při Sherlockově emoční inteligenci by to měl být asi on, kdo to mezi nimi uvede do nějakého snesitelného stavu, ale měl v sobě zmatek a hlavně nevěděl, jak by měl konečný výsledek vypadat. Co chce on sám. Co je správné.
"Skutečně si s námi pohrával," řekl Sherlock a John měl dojem, že se najednou nemůže nadechnout. Jako by mu mezi prsty proklouzávalo něco... něco cenného...
"Ale..." Sherlock se odmlčel. "I bůh lží někdy mluví pravdu."
Hleděli na sebe a za okny padal sníh a mizel někam dozadu do tmy.

- Konec -


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tolik zajímavých možností maggi 23. 12. 2013 - 21:37
RE: Tolik zajímavých možností skyrius 24. 12. 2013 - 00:32
RE: Tolik zajímavých možností maťa 24. 12. 2013 - 14:17
RE(2x): Tolik zajímavých možností loki 26. 12. 2013 - 22:55
RE: Tolik zajímavých možností loki 24. 12. 2013 - 14:27
RE: Tolik zajímavých možností akkarra 24. 12. 2013 - 20:42
RE: Tolik zajímavých možností veru 25. 12. 2013 - 21:54
RE: Tolik zajímavých možností ali nasweter 26. 12. 2013 - 01:12
RE: Tolik zajímavých možností loki 26. 12. 2013 - 10:54
RE: Tolik zajímavých možností storm 26. 12. 2013 - 16:24
RE: Tolik zajímavých možností mandelinka 27. 12. 2013 - 13:54
RE: Tolik zajímavých možností loki 28. 12. 2013 - 10:40
RE: Tolik zajímavých možností lochneska 02. 01. 2014 - 10:09
RE: Tolik zajímavých možností loki 02. 01. 2014 - 13:08
RE: Tolik zajímavých možností doxii 03. 01. 2014 - 00:09
RE: Tolik zajímavých možností loki 03. 01. 2014 - 10:15
RE: Tolik zajímavých možností rilven 17. 02. 2014 - 09:12
RE(2x): Tolik zajímavých možností loki 17. 02. 2014 - 13:24