kaspar: Ups, měl jsem za to, že se ozvu mnohem dřív. Takže na začátek bych rád řekl: DÍKYŽEJSIHONENECHALAOTĚHOTNĚT, totiž...díky, že jsi ho nenechala otěhotnět. Uf. Vážně jsi mě vyděsila, mrško. A když jsem četl ty tvoje rádoby konce, napadlo mě, že bych tě mohl zavřít do šuplíku, nebo vyhodit z okna a tak dále. Svým způsobem to stejně bylo na můj vkus moc protáhlé, alespoň posledních pár kapitol. Působilo to mírně stylem: "mám ten příběh ráda, tak budu psát a psát." Chyběl mi trochu nápad. I když vraždící hřiby působily samozřejmě rafinovaně. *smích* I tak, nebudu zapírat, prvních dvacet kapitol mě bavilo nejvíc. Oťukávání, výbušnost, emocionálně napjaté situace ( v tom jsi docela dobrá, vážně). Nakonec to bylo důvodem, proč jsem tuhle povídku dočetl. Nikoli příběh a západy slunce ( upřímně, ten konec byl pěkně depresivní, abys věděla! zcela jsem si uvědomil Tonyho smrtelnost a následně i tu svoji. to by znepokojilo každého). Tedy - četl jsem to především díky tvým popisům pocitů hlavních hrdinů. Bylo to překvapivě bohaté a chutné. Pozastavovala ses nad věcmi, které by většinu lidí ani nenapadlo zmínit. Toho si doopravdy cením. Kdybys chtěla pozvat na zmrzku (platím já), napiš mi u mě doma na blogu. Krycí jméno "sovička."