Na dosah ruky II. - dva

3. listopad 2014 | 22.23 |

Cherchez la femme!  :-)

S whisky v ruce se Starkovi přemýšlelo lépe než bez ní, a ne málo dělal ten příjemný zvuk ledu ve sklenici. Ale ani druhá skutečně nepomohla: byl vyděšený, a čím více uvažoval nad možnými souvislostmi, tím víc. Nechtěl, aby šli se Shieldem proti sobě. Bylo tam pár lidí, kterých si docela považoval a zbytek minimálně mírně uznával a rozhodně jich řadu osobně znal: ale Loki, pokud byl přinucený se začít bránit, se měnil v naprosto nemilosrdný a nezastavitelný stroj na zabíjení. V každém případě se to celé musel pokusit vymyslet tak, aby se vyhnuli jakýmkoli střetům nebo situacím, kdy by si Loki připadal zahnaný do kouta. A vůbec, Shield dělal svou práci poměrně dobře, v rámci možností. Byl nesmysl bojovat proti němu, protože tím leda pomáhali těm skutečně špatným týpkům.

Jasně mu vycházelo, že se musel držet u Lokiho nejen proto, aby ochránil jeho, ale také aby ochránil své přátele proti němu. Báječná situace! Nastalo přesně to, co nechtěl. Jeden z velkých důvodů, proč se kdysi tak bránil myšlence, že by s Lokim skončili spolu; jenže tyhle hypotetické praktické věci měly jen pramalý vliv na emocionální stránku, která tu momentálně vítězila na plné čáře. Přes jistou lítost, že je konec jejich idylickému ospalému soužití ve vile nad mořem, byl vnitřně zcela odhodlaný stát na Lokiho straně. Nejvíc ho ve skutečnosti deptalo vědomí, že je nárazníkem uprostřed – což by samo o sobě nevadilo, jednak bylo zcela v pořádku být ve středu dění, jednak se vyžíval v řešení problémů – jenže byl bohužel nárazníkem zcela bezmocným, neschopným ovlivnit postoj či konání jedné či druhé stany. Furyho už nejspíš jeho nikoli-šéfové zahnali do kouta. A Loki byl možná  částečně bezmocný a potřeboval Tonyho pomoc, ale valné iluze si o svém vlivu Tony nedělal; byl neřízenou a nevyzpytatelnou střelou, což bylo možná přitažlivé jako intelektuální cvičení, ale už méně, když mělo dojít ke konfliktu. Tony frustrovaně vydechl. Velmi toužil z tohohle vlaku vystoupit. Být ve vleku událostí, odkázaný k pasivitě – to mu vážně nesedělo.

Po malém zaváhání druhým panákem skončil a láhev schoval z dohledu. Nikde sice nebylo psáno, že k nějakému střetu skutečně dojde... ale pokud Fury došel tak daleko, aby je nepokrytě a na plná ústa varoval - tak by měl ve skutečnosti dávno balit a možná nechat klíče v nastartovaném autě, ne se tiše opíjet a ztrácet čas sebelítostí.

"Pane, předpokládám, že chcete vybraná data převést do cloudu?” řekla Undisa.

"Konečně jste pochopila pojem cloud,” ozval se radostně Jarvis.

"Jarvisi, rozběhni mód Armagedon, seznam Undisu s tím, co to znamená, a zahrň do něho i Lokiho data. Je jejich objem takový, abychom museli uvažovat o relevanci?”

"Ne, pane.”

"Dobrá, pusťte se do toho a nechte mě přemýšlet.”

Skrýt se přes Shieldem ve skutečnosti nebylo nemožné, pokud si byl člověk vědom mechanismů, které využívali k vyhledávání.

Chtělo si to jen vybrat takový kousek světa, aby nebyl otravně zaostalý, ale zároveň aby na každém rohu nevisela kamera, a nejlépe nějaký, aby ho na ulici nepoznalo každé malé dítě. Pak také bylo potřeba se tam dostatečně nenápadně přesunout a dokázat nevzbudit pozornost. Maličkosti.

Když potom šel v noci spát, ačkoli se plížil potichu, Loki se jako vždycky napůl probudil a objal ho. Spali v té nemožné poloze, teoreticky zcela nepoužitelné, zamotaní jeden do druhého, každou noc. Tony se díky tomu konečně vyspal, protože od návratu z Asgardu jeho mozek během spánku generoval nesmírné množství obrazů z bitvy se Zhoubníky; potoky krve, pyramidy mrtvol, mrtvý Loki - nic z toho nebyla nadsázka a vše se mu promítalo v živých barvách a s realistickým zvukovým doprovodem. Mít společnost, která se nad tím nijak nepozastavovala, mělo tudíž něco do sebe. Loki navíc nějak dokázal, i když byl za běžných okolností těžký jako cent (zcela nepřiměřeně své štíhlé konstituci), že jeho paže byla jako pírko i za nejhlubšího spánku. Bonusem navíc byla skutečnost, že dýchal prakticky neslyšně, což při kombinaci s faktem, že jeho kůže byla o chlup chladnější, než bylo obecně přijatým pozemským zvykem, Stark usoudil, že bude lepší nezkoumat, jestli náhodou nemá v posteli robota dokonale přizpůsobeného svým vlastním potřebám.

Tentokrát se v noci probudil zpocený hrůzou proto, že fantazie místo mrtvých těl bledých mimozemšťanů rozhodila v krvi Bruceho, Natashu, Clinta... Furyho, Rogera... přihodila i agenty, kteří neměli s Avengers nic společného... a pár civilistů. Jatka na pozemský způsob, a on, Tony Stark, opodál a s prázdnýma rukama.

Loki zamumlal něco uklidňujícího a když se Tony nedokázal přestat chvět, lapený v tom obrazu zkázy, začal mu přejíždět rukama po zádech, po ramenou, ve vlasech... Tony tomu říkal masáž, byla to spíš pohlazení, a zpravidla zabírala spolehlivě.

"Co tíží tvou mysl, Anthony?” zeptal se po chvíli tiše.

"Nechci, abys je zabil.”

"Mluvíš o Avengers?” Na kůži ho zašimral nehlasný vzdech. "Vím, že ti na nich záleží. Jejich smrt bude... má úplně poslední volba. Jenom tehdy, pokud by přišli zabít oni mě.”

"Dobře.” Díky.

Vážně to nebylo špatné slyšet.

Usnuli; Tonyho probudilo, až když se Loki náhle prudce nadzdvihl, a zároveň ho oslnilo světlo. Zaslechl kroky - cizí kroky - a sám se vymrštil, aby Lokiho ukryl za svými zády, pevně přesvědčený, že on není tím, po kom jdou. Vzhledem k tomu, že Loki se pokusil udělat to samé, skončilo to tak, že oba spadli krajně nedůstojným způsobem z postele zamotaní do přikrývky. Zahlcení světlem pak zamžourali na postavu stojící ve dveřích jako dvě čerstvě vyorané myši.

"Snad neruším, pánové?” řekla Natasha. "Ach, dva krásní nazí chlapi v posteli a já nemám čas se přidat. Smůla.”

"Mám to brát jako příslib do budoucna?” zeptal se Tony, protože byly věci, na které automaticky reagoval i vytržený z hlubokého spánku a napůl mimo. Protože Natasha nevypadala, že by se chtěla otočit, aby se mohl obléct, aktivoval na sobě asgardské oblečení. Ne, nikdy se ho nevzdal a ani to neměl v plánu, skutečně bylo tak moc praktické, že ani nemusel hledat výmluvy. Třeba teď. Cítil, že Loki udělal to samé, a Natasha se zatvářila zklamaně.

"Ani trochu té radosti mi nedopřejete.”

"Co tu děláš?” zeptal se Tony a konečně se oba zvedli ze země. "Jarvisi?”

"Promiňte,” řekl Jarvis zahanbeně. "Asi jsem včas nezaznamenal změnu přístupu.”

"Přišla jsem zatknout Lokiho,” řekla. "Události se pohnuly rychleji, než jsme očekávali.” Vytáhla z pouzdra pistoli a opatrně ji položila na zem. "Já sama. Mám ji dobře vyladěnou, opovaž se mi s ní házet.” Pohlédla na sebe a roztrhla si na dvou či třech místech bundu. "Nebo jsi to vážně nevěděl? Zvláštní, vsadila bych se, že tě Fury varuje předem. Neměl z toho vůbec radost.” Trochu si pocuchala vlasy. "Utíkejte rychle a daleko, chlapci, v plánu je odklidit milého asgarďana hluboko do nejtemnějších sklepení, zahodit klíč a zapomenout na jeho existenci. Tak. Máte pouta?”

Podle toho, jak se na ně podívala, oba vypadali stejně nechápavě.

"Snad mi alespoň vyrobíte nějaké alibi, ne? A pospěšte si, posily tu budou zhruba za patnáct minut, ať stačíte zmizet z dohledu. To bylo ode mě vážně nezodpovědné, pouštět se do akce sama, taková klika, že jste mě jenom svázali. Budou alespoň chlupatá a růžová?”

Tony si zamnul čelo. "Kdo, proboha?”

"Ta pouta,” řekla Natasha bezelstně. "Podle toho, jak koukáš, jste na vybavení ložnice ještě moc nezapracovali.”

"Upřímně doufám, že se mi tuhle konverzaci někdy povede zapomenout,” řekl Tony. "Jarvisi, jak jsi pokročil s Armagedonem?”

"Hotovo, pane.”

"Dobře, spusť poslední fázi.”

Přistoupil Loki s prostěradlem natrhaným na dlouhé pruhy a během velmi krátké chvíle vyrobil z Natashy úhledný balíček.

"Quinjet je nastartovaný a vypnula jsem sledování,” řekla Natasha. Tony se usmál.

"Nemyslíš to vážně, že ne. Mám vlastní prostředky.”

Pokrčila rameny. "Nemysli si, že mám z tohohle škraloupu ve svém profilu radost. Příště to bude naostro.” Tony ji popadl za hlavu a dal jí pusu na čelo, což byla věc, které by se nikdy neodvážil, pokud by měla volné ruce.

"Moc milá holka.”

"Za svou dobrotu se tu dočkám samých urážek. Ach, právě se mi začalo chtít...”

"Posily tu budou coby dup,” ujistil ji Tony. "Pa, kotě. Pošleme ti pohlednici.”

O tři minuty později seděli v nejméně zajímavém autě, které Tonymu stálo v garáži, navíc opatřeném falešným číslem, a uháněli po dálnici směrem na sever, zatímco Jarvis navigoval prázdný - a snadno vysledovatelný - vrtulník východně, a dva prázdné obleky vyrazily - "omylem” zahlédnuté radary - po vlastní trase na jih. Loki dle očekávání brzy zavřel oči a Tony pak řídil několik hodin temnou nocí a snažil nepropadat cholerickým výlevům kvůli absurdně nízké rychlosti, kterou musel v zájmu nenápadnosti dodržovat. Spočítat si, kolikrát by za tu dobu stačil oblétnout celou zeměkouli, mu nezabralo ani tři minuty. Tím zábava skončila a přemýšlel už jenom nad variantami jejich situace.

Naštěstí byl dost paranoidní, aby se už dávno připravil přesně na tu možnost, která právě nastala: zcela zmizet z očí. Program Armagedon znamenal, že Jarvis znepřístupnil veškerá určená data každému, kdo by se dostal do domu, a převedl je na síťová úložiště, aby k nim měl Stark přístup z jakéhokoli počítače - pokud věděl co hledat a jaký je postup. To mu teoreticky dávalo přístup k informacím a možnost pokračovat v práci kdekoli, i když s horšími technickými prostředky. Dále se převedly různé sumy peněz, ne nápadně vysoké, ale rozhodně umožňující běžné fungování, na účty nijak nespojené se Stark Industry. Jeho obleky se postupně doslova rozprchly po světě a byly naprogramovány k autodestrukci, pokud by se je pokusil využít někdo neoprávněně. V platnost vstoupila řada plných mocí, které opravňovaly různé lidi k úkonům, které zajistily chod závislých firem i probíhajících transakcí.

Technicky byl Stark připravený dobře, věnoval tomu už před nějakým časem několik hodin pilné práce a byl si skoro jist, že nepominul nic důležitého. Být připravený psychicky, to byla jiná. Právě se z vládce mocného impéria stal anonymním zoufalcem na útěku, a sebou měl místo odjištěné bomby něco ještě mnohem méně vyzpytatelného.

Skok z vyhřáté postele za volant byl příliš rychlý a dosud slabý Loki byl možná zábavný v obýváku pod dekou a sžíravě komentující televizní seriály, ale ne podřimující na místě spolujezdce cestou do neznáma. Zdravý Asgarďan, to byl hyperaktivní aktivista, který spánek prakticky nepotřeboval. Ale zraněný Asgarďan, to byla Šípková Růženka, kterou bylo naopak skoro nemožné udržet vzhůru.

"Jarvisi, jak se daří našemu krytí?”

"Dobře, pane. Vrtulník byl zajištěn po dvaceti minutách letu, obleky dosud unikají, i když jim nedávám mnoho času. Podle mého jsme zmizeli nepozorovaně.”

"Výborně. Je tu poblíž nějaký motel? Žádné kamery, Jarvisi.”

"Podle katalogu je dvacet mil před námi rodinný penzion. Nemají vlastní internetové stránky, ani online registrace, nejsou připojení do policejní sítě.”

Skoro ho překvapilo, že něco takového ještě v Americe existuje. Ne že by nedokázal kamery odpojit nebo v běžném systému udělat dost zmatku: ale zbytečně by ho to stálo čas. Navíc jakýkoli viditelný zásah mohl upozornit pozorovatele zvenčí, že se něco děje, a to bylo nežádoucí. Shield byl velice vytrvalý a měl velké zdroje a možnosti - a Tony neměl v plánu spoléhat na Furyho podporu.

"Vstávej, ať můžeš jít spát,” strčil do Lokiho, když zaparkoval před vchodem do rozlehlého venkovského domu, který sloužil jako penzion nepochybně jenom díky tomu, že se děti majitelů domu rozprchly po Státech a pro osiřelé rodiče byl příliš velký.

"Nespal jsem,” otevřel Loki oči. "Mohu řídit, jestli je potřeba jet dál.”

"Ne nezbytně. Na letišti musíme být až za několik hodin a nejsme daleko. Strávit tu půl dne bude akorát.”

Trochu se obával, že na takovém místě jim v noci nikdo neotevře, ale paní byla sice viditelně probuzená, ale i chvíli před svítáním ochotná. Bez velkých řečí jim přidělila pokoj, slíbila donést pozdní snídani, a zase se brzy ztratila z dohledu. Tony byl spokojen. Slyšel sice o takových věcech, jako že přespat se dá i v autě, ale měl v úmyslu si taková plebejská řešení nechat pro případ krajní nouze.

Loki se ochotně zabalil do peřiny a tentokrát snad skutečně usnul. Tohle Tonyho trochu znepokojovalo. Loki se na nic neptal, nezajímal ho plán, proti ničemu neprotestoval, nezjišťoval, kam jedou. To mu nebylo podobné. Plán útěku sice nepočítal s nutností být fyzicky dokonale fit, ale ani s variantou úplné zombie.

Chvíli ještě postával u okna, jako by snad měl šanci zahlédnout možné pronásledovatele, ale za chvíli adrenalin z jízdy poklesl a začala ho dohánět únava z probdělé noci. Opřel se o parapet a zahleděl se na Lokiho. Ve slabém světle noční lampičky ostře vystupoval kontrast jeho tmavých vlasů, v modrém povlečení vypadal ještě pobledleji než obvykle, pod nadýchanou duchnou se i jeho vysoká postava ztrácela. Tony si promnul tvář. Znal se příliš dobře, než aby nevěděl, že ta podivná tíseň na hrudi je zoufalá potřeba se o to ztracené unavené štěně postarat; ale právě proto že se znal, trochu se děsil okamžiku, kdy ho přestane všechno to pečování bavit a Lokiho slabost se stane obtěžující.

Nad tím bylo vážně lepší nepřemýšlet. Koneckonců, sice riskoval, ale dosud nijak osudově. Pouze provedl opatření k tomu, aby se stal neviditelným; nebyl dosud psancem, ani útěku. Kdykoli se může vrátit a navázat tam, kde skončil. Teď a tady by kupříkladu bylo ideální navázat na přerušený noční odpočinek.

Stál už u postele s peřinou v ruce, když uprostřed pokoje zazářilo povědomé bílé světlo, které jako by si prorazilo svou vlastní cestu střechou a patrem nad nimi. V první chvíli měl pocit, že musí mít halucinace. Ve druhé taky, když místo s jistotou očekávané Thorovy mohutné postavy na místě stanula mnohem menší a subtilnější. Stála poněkud strnule, s napůl rozpřaženýma rukama, oči vykulené – dalo se s jistotou říci, že tohle nebyl způsob cestování, na jaký by byla zvyklá.

"Ach, Anthony... kde je princ Loki?” 

"Sigyn?" vyrazil ze sebe Stark v naprosté nevíře. "Co tady děláš?" Byla to ona, bez nejmenších pochyb to byla ona, celá přesně taková, jakou si ji pamatoval, včetně těch dlouhých šatů, tak nepatřičných v pokoji plném nábytku z výprodejů, složitě stočených vlasů, měkce hnědých očí a třpytu zlatavé kůže; opravdovější a přicházející z lepšího světa; tak moc se na ni snažil nemyslet a vytěsnit ji z hlavy, až náhle skoro nedokázal pochopit, že ji intenzita jeho snahy nevymazala z vesmíru.

Dívka se ale otázkami všehomíra nezdržovala. Vrhla se k lůžku a zatřásla Lokim. "Probuďte se, můj pane,” řekla naléhavě, a když to nepomohlo, zatřepala jím ještě důkladněji. "Loki, probuďte se!” Nadzvedl hlavu a kupodivu ani nevypadal překvapeně, jen poněkud rozostřeně. "Musíte nás skrýt očím, hned, všechny,” vyslovila důrazně.

"Dobře,” zamumlal, otočil se zády, přitáhl si peřinu pod bradu a spal dál.

Sygin vstala a rychle přikročila k dokonale konsternovanému Starkovi. "Omlouvám se,” poklesla na okamžik na kolena tak prudce, až to prkna pod kobercem zaduněla. "Přišla jsem vás varovat. Musíte rychle pryč.” Ze židle nabrala náruč jeho oblečení a strčila mu ho do rukou. "Hned."

"No jistě, já vím,” řekl Stark s pocitem, že tohle se mu nejspíš jenom zdá, "my už jsme na útěku.”

Sygin se zmateně zamračila. "Jak byste mohli? Ódin vydal nařízení před krátkou chvílí...”

"Ódin?!”

Zazírali na sebe v dokonalém vzájemném nepochopení.

"Teď musíme pryč z tohoto místa, protože Heimdall nebude tajit, kam mě přenesl, ale už neuvidí, kam odejdeme. Alespoň doufám,” ohlédla se trochu nejistě k posteli. "Mluvit budeme potom. Rychle! Prosím!”

"Ženské,” zavrčel Stark a natáhl si hbitě svetr přes hlavu. "Nesnáším, když mě vyhazují z postele na mráz."

Sygin se ohlédla k oknu. "Venku je teplo a neprší,” sdělila.

"Loki, vstávej, jedeme dál. Loki!” popleskal ho po tváři. Odezva byla minimální. "No, ať jsi po něm chtěla cokoli, je pěkně mimo.”

"Bylo to velké kouzlo," řekla omluvně, "ale nešlo to jinak."

Společnými silami ho zvedli z postele, každý si přehodil přes rameno jednu jeho ruku, a táhli ho ven. Svítalo a Stark byl skutečně rád, že všichni ještě spí, a těžko může být někdo svědkem toho, jak on a mladičká dívka vlečou vrávorajícího chlapa o hlavu většího než oni sami, a mimochodem pekelně těžkého, do auta. Padala mu hlava a nohy za sebou víc vlekl, než že by jim pomáhal, schodů bylo naštěstí jen pár, i tak se na nich málem přizabili, a v jednu chvíli dostal Lokiho hlavou takovou ránu mezi oči, že mu v nich jen zajiskřilo.

...on a Sygin si vedou svého Lokiho. Jistě v tom byla nějaká symbolika, nad kterou se raději nezamýšlel. Určitě bylo lepší vést ho spolu než se o něj tahat, ale tohle by beztak nebyl rovný boj. Krátce se po ní ohlédl. Trochu se mračila, ve snaze soustředit se na neskladné břemeno a každý další krok, její napůl dětská tvář v sobě ještě neměla sebekontrolu dospělé ženy. Věděl, že bude krásná, už teď by stála za hřích, i když zpravidla dával přednost zralejším osobnostem. Ale to byla jen taková mimoděčná myšlenka, automatická reakce na cokoli alespoň přiměřeně vhodného v dohledu. Skutečně neměl v plánu komplikovat jejich situaci tím, že by třeba jen flirtoval se Sygin.

Sakra, Sygin. Stačilo na ni pohlédnout a hypotetická srst se divoce ježila, z hypotetického hrdla se začínalo ozývat temné vrčení, hypotetické zuby a drápy se jí zaťaly do kůže a kousaly a drásaly. Můj!

Jenže neřekl a neudělal nic. Samozřejmě. Nebyl na to správný čas ani místo, nejspíš nikdy na něco takového nebude vhodný čas a místo, navíc bylo vážně hloupost uvažovat, že by mohlo takové mládě ohrožovat jeho vrozený šarm a všestrannou dokonalost. Až na to, že tahle bitva byla prohraná už dávno, a on v ní neměl ani poradní hlas.

Společnými silami dostrkali Lokiho až k autu, a místo aby ji strčil rovnou pod kola, ukázal jí, jak se otevírají dveře, a ještě rychle nastavil vlastní ruku, než se stačila bouchnout do hlavy. Lokiho položili na zadní sedačky a Tony jen doufal, že nezapadne do prostoru pro nohy. Špatně by ho odtamtud vypáčili ven.

"Připoutej se.”

"Ale já jsem váš přítel, Anthony! Proč - ”

"Pásy, mluvím o pásech!"

Za chvíli už byli na dálnici. Volant svíral velmi pevně a přemýšlel, odkdy má vesmír tak pochybný smysl pro humor.         

- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky II. - dva katie 04. 11. 2014 - 14:53
RE: Na dosah ruky II. - dva eithne 04. 11. 2014 - 15:26
RE: Na dosah ruky II. - dva ali nasweter 04. 11. 2014 - 16:59
RE: Na dosah ruky II. - dva loki 05. 11. 2014 - 01:26
RE: Na dosah ruky II. - dva mandelinka 05. 11. 2014 - 12:11
RE: Na dosah ruky II. - dva lumonafox 05. 11. 2014 - 16:13
RE: Na dosah ruky II. - dva catrina 07. 11. 2014 - 14:18
RE: Na dosah ruky II. - dva loki 07. 11. 2014 - 17:49
RE: Na dosah ruky II. - dva sitara 25. 11. 2014 - 01:37
RE: Na dosah ruky II. - dva sun 01. 12. 2014 - 20:17