ali nasweter: Cos mi to zase provedla. Ale vážně, dá se ti to nějak zakázat? (Co si budu lhát, doufám, že nedá.) Napřed se chlámu, pak strašně rychle zvážním při náhlých komplikacích, pak se začnu culit při představě uvadajícího rajčete, zase se chlámu, a pak zase strašně rychle zvážním a na konci nevím, jak se mám tvářit, a mé svaly už si taky neví rady. Sakra práce.

Jsem skutečně velmi ráda, že jsem byla v době čtení tvého komentáře a následného vpadnutí na blog, jestli jsem jen špatně nečetla, sama. Kávu jsem si pak uvařila s větším nadšením než obvykle, a pro mléko do spíže se šlo taky bez keců, a to už je co říct. Jinými slovy se snažím dát najevo, jaká euforie mě přepadla, když mi došlo, že to vážně myslíš vážně!

Bacily bych od tvých příbuzných sama držela, kdyby to šlo.

Ach, a jeden z mnoha důvodů, proč sem pořád lezu a čtu, je ta krásná složitost, kterou tak strašně ráda čtu, ale nejde mi psát. A taky to, že nevím, kdy vážnou situaci zalepíš nečekaně humornou náplastí. Je to vyčerpávající pro obličejové svaly a bránice, ale zanechá to mnohem lepší dojem. Ehehe. Stejně bys mohla být přeborníkem obzvlášť na tenhle pár. Tak výstižné a uvěřitelné dialogy by ani originál nevymyslel. Ani jeden.

A stejně by měl někdo opravdu vymyslet Undisu. Asi bych ji nenáviděla, ale jedině s láskou.