V moci nepřítele

14. srpen 2013 | 09.39 |

Opravdu si Clint neodnesl žádné následky z doby, kdy byl v Lokiho područí?
(Rating: 15+, takže techtle mechtle ano, ale decentní... :-))

4zylokyoPovídka je zasazená do filmu Avengers, kde se mění jistá situace: i po misi Clinta Bartona Loki zůstal uvězněn v Hulkově cele, osvobozený Clint se vrací do služeb Shieldu, doktor Banner se dosud neproměnil a uběhlo několik dní marného hledání teseraktu... a zde začíná náš příběh.
(Pokud se někomu pletou postavy, doporučuji začít stručným přehledem ZDE.)

(Tato povídka je fanfiction na druhou, protože vznikla díky (díky!) povídce Midnight Trance od Mikhail - usoudila jsem totiž, že s ní hluboce nesouhlasím a musím si to vyřídit po svém - a jako vždy z toho vylezlo něco docela jiného s původní inspirací nesouvisejícícho :-)) (Mikhail jistě promine - dobře ví, že ve mně má svou fanynku ;-))


  in172ez3

w W w W w W w W w



Clint se probudil a chvíli jen zíral do tmy. Znovu se mu zdálo o Lokim. Nic podstatného, jenom hlouposti, záblesky fantazií. Nebyla to ani noční můra, ze které by se pracně dostával vyčerpaný a zpocený. Jen sen – ale kdo ví kolikátý v řadě a Clint o takové sny nestál.
"Nemůžeš spát?" ozvala se Natasha malátným hlasem, ani pořádně neotevřela oči.
"Všechno v pořádku," odvětil tiše. "Jen se dojdu napít." Vstal a opravdu přešel do miniaturní kuchyňky. Opřel se o chladné sklo úzkého okna a chvíli zíral do mraků. Výhled byl částečně zakrytý jedním z motorů vznášedla, ale ten stálý hukot ho nerušil a pohled na dokonale šlapající stroj byl uklidňující. Stále mu vadilo, že on sám jeden z nich málem zničil – co hůř, že to byl jeho nápad a plán. Zřejmě se fascinace celým tím fungujícím celkem promítala do všeho jeho konání...
Hromádka oblečení ležela příhodně přes židli hned vedle něj a byl si jist, že kdyby tomu tak nebylo, vrátí se do postele k Natashe a pokusí se znovu usnout. Místo toho se oblékl a tiše za sebou zavřel dveře. Čtyři hodiny ráno, to bude mít nejspíš celé vznášedlo pro sebe.
Samozřejmě neměl, ne tak doslova. Byla vyhlášená pohotovost a na chodbách postávalo dost strážných, kteří se po něm přes pokročilou hodinu otáčeli s velmi bdělými výrazy ve tvářích. Přesto tu byl klid a noční režim s tlumenými světly a minimalizovanou obsluhou působil mírumilovně.
V Bannerově laboratoři objevil Starka, který byl přesvědčený, že je ještě včera a byl velmi překvapený, když pohlédl na hodiny.


"Stejně to zkusím dodělat," mávl nad tím rukou. "Už mi chybí jen málo, asi. Co ty tady, moc kafe?"
Clint pokrčil rameny. Se Starkem si zpravidla neměli moc co říct, i když byla docela útěcha, že je tu kromě něj někdo více méně normální. Žádné záření nebo vylepšení, jen stará dobrá technika.
"Nejspíš. Co teserakt?"
Stark se nespokojeně zamračil do patřičného monitoru. "Stále běží vyhledávání. Narazil jsem při tom na takový zajímavý technický problémek při pokusu zpřesnit algoritmus pulsního..." Zarazil se. "Tebe to moc nezajímá, co?"
Clint odtrhl pohled od obrazovky, kde skoro hypnotizujícím způsobem poskakovaly molekulární vzorce. "Poslouchám," řekl. "Ale není to zrovna můj obor."
"Vypadáš hrozně," konstatoval Stark, ačkoli sám byl poslední, kdo by měl se svými kruhy pod očima na takové věci upozorňovat. "Snad nedošlo k potížím v ráji?"
Clint na něj ostře pohlédl. "Nevím, o čem mluvíš."
Stark vypadal zmateně. "Nejste s Natashou?"
Clint si s povzdechem promnul čelo. "Neměla to být veřejně známá věc."
"Dobře, tak já to nikde vykládat nebudu," pokrčil Stark lhostejně rameny. "Jen mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak."
"Jasně."
Chvíli bylo ticho. Stark během hovoru nepřestával klepat do virtuální klávesnice hromadu povelů, které se pomalu skládaly v jakýsi komplikovaný vzorec.
"Co je to?"
"Jestli nejsi inteligentní alespoň jako já, strávil bych vysvětlováním zhruba půl roku."
Clint jen protočil panenky, ale nehádal se. Za dobu v Shieldu pochytil ledacos, ale géniů měl kolem sebe tolik, že si vůbec nedělal naděje.
"No tak to vyklop," řekl Stark a ani nezvedl hlavu.
"Co zas?"
"Máš na čele napsáno potřebuju si s někým promluvit tak velkými písmeny, že je to vidět z protější paluby. Takže to vyklop, ať to vyřešíme a mám klid na práci."
Dobrá, od někoho jiného by to možná nevyznělo nejlépe, ale Stark zpravidla říkal věci přesně tak, jak je myslel. Padlo tam slovo ´vyřešíme´. A hlavně: Stark určitě nepoběží za Furym.
"Nejsem si jist, jestli mě Natashina kognitivní rekalibrace opravdu zbavila Lokiho vlivu," řekl Clint. Řekl to naprosto klidně, přímo nezúčastněně, ale skrýval se v tom skutečný strach. Nechtěl skončit někde v cele, pozorovaný jako dravé, nevyzpytatelné zvíře. Ještě méně ale chtěl někoho ohrozit.
"Proč myslíš?"
"Zdá se mi o něm, pořád. Musím na něj myslet..."
"Slyšíš hlasy, když jsi vzhůru? Vidíš malé zelené mužíčky? Cítíš neodolatelnou potřebu zakroutit Furymu krkem? Dobře, to by se nepočítalo. Máš chuť na kyselé okurky se šlehačkou? Máš výpadky paměti, po kterých se probereš na místech, kam jsi neplánoval jít?"
"Ne, to ne..."
"Hmmm," zvedl Stark na okamžik hlavu, "sny a utkvělé myšlenky mi připadají jako normální reakce, vzhledem k tomu, co jsi prožil. Je to jen pár dní, mozek to musí zpracovat. Na Cindy jsem myslel snad tři měsíce v úplně každé vteřině svého života, a to to byla jen pusa!" Znovu se sklonil k obrazovce. "Holt byla první. Z hlavy mi ji dostala až Beatrice... nebo to byla Sonya? Ha, mám to!"
Clint ho pozoroval trochu zaraženě.
"Sakra! Takové prvky přeci nemohou existovat, bylo by to nestabilní a – jasně, o čem jsme to mluvili? Běž si s Lokim promluvit, dám pozor, abys mu nemohl otevřít, kdyby to na tebe přišlo. Svedu si kamery a ovládání sem, Jarvisi, snad mi tam nespíš? Jasně, to půjde."
"..."
"No na co čekáš? Máš snad lepší nápad?"
Neměl.

Loki byl dalším z těch, kteří tuhle noc probděli. Přecházel zvolna po cele z jedné strany na druhou, občas se na chvíli zastavil a zahleděl úzkým průzorem ven, na moře. Jeho tvář byla v takových chvílích zamyšlenější a poklidnější; ale nevypadával ze své role a jemný posměšný úsměv ho neopouštěl. Clint, jen narychlo oblečený, si vedle jeho dokonale upraveného zevnějšku připadal náhle nepohodlně a trochu ho překvapilo, že ho taková věc vůbec napadla.
"Agent Barton," pronesl Loki, když ho spatřil. "Můj nejvěrnější voják."
"To jste na tom dost špatně," řekl Clint. "Pokud máte takové vojáky."
Loki se jen pousmál. Clint ho pozoroval a uvědomoval si podivně ostře kontrast tohoto nepřístupného cizince, jehož motivace a dojmy mu byly cizí, a známé, emocí plné bytosti ze svých snů. Loki díky svým úsměvům úžasně mátl tělem. Usmíval se neustále, výmluvně, pro každou myšlenku jinak. Ve skutečnosti ale na sobě nedal znát vůbec nic.
"Ale vážně," naklonil Barton hlavu na stranu, "nikdo dobrovolně? To je smutné."
"Nemusel jsem nikoho hledat, agente, když jsem měl vás," odvětil Loki mírně. "Tak loajální... odvážný... a schopný. Shield o mnoho přichází, když nevyužívá váš potenciál."
Clint se zachvěl. Tenhle rozhovor vůbec nešel dobře. Loki se zdál naznačovat přesně ty věci, kterých se nejvíc bál. "Zvláštní – nazývat to loajalitou. Nebyl jsem zrovna dvakrát sám sebou."
"Pravda," přikývl Loki, jako by šlo o zcela běžnou věc, "prvotní impulz vyšel ode mě. Proč jste přišel, agente Bartone?"
Clint zaťal zuby. Vidět Lokiho tak blízko – vlastně poprvé od chvíle, kdy se vymanil z jeho vlivu – bylo strašně divné.
"Já... myslím, že si nepamatuji všechno, co se dělo," řekl a zaskočil tím i sám sebe. Takhle se Lokimu vydat! Navíc si to do té chvíle ani sám plně neuvědomil. Skoro zalitoval, že Stark nestojí vedle něj, jeho lhostejnost by ho snadno vrátila zpátky na zem. Zato takhle, v tom zvláštním rozjitřeném pocitu noci nad ránem, byl velice zranitelný.
"To je velice pravděpodobné," odvětil Loki.
Kéž by ho mohl praštit do toho jeho úsměvu...
"Co pro vás znamená víc," donutil se ke klidu, "předhodit mi, jaký jsem byl ubožák, nebo se těšit z toho, že víte víc než já?"
"Ubožák," opakoval Loki zamyšleně, "ne, to jste nebyl." Znovu se usmál. "Přesto se ode mě nic nedozvíte, agente Bartone. Sloužil jste mi dobře. To, že vám víc neřeknu, berte jako vyjádření mého vděku."
Clint samozřejmě nezačal frustrovaně ječet, ale pocit, který z toho měl po těle, byl přesně takový. Byla hloupost tu zůstávat, měl v sobě chaos a rychle se řítil do průšvihu. V tomhle zkusit zarýt, Loki si ho dá k večeři i s botama.
Bouchl za sebou dveřmi a vrátil se ke Starkovi.
"Fiasko, řekl bych," prohodil Stark, sotva zahlédl Clinta mezi dveřmi. "Hodil jsem smyčku na kameru, takže nebudeš na záznamu, nemusíš mi děkovat. Příště nebouchej dveřmi, to zachytí i mikrofony na chodbě. Nezasloužil bych za to aspoň kafe? Dvojitý, buď tak laskav. Tři cukry."
Clint se rezignovaně odvlekl ke kávovaru. Úleva, že zítra nebude Fury zkoumat jeho rozhovor s Lokim, byla nemalá. Loki nebyl ochotný mluvit s každým a zřídkakdy řekl něco, z čeho se dalo vůbec něco zjistit. Každý takový záznam prošel velmi detailním zkoumáním.
Když se vrátil s kouřícím hrnkem v rukou, Stark ležel v křesle a hluboce spal. Clint jen zavrtěl hlavou a hrnek mu postavil k ruce. A pak si šel lehnout.

Další noc se opakovalo totéž. Probuzení ze snění o Lokim, neklid, obavy a nemožnost znovu usnout. Okénko v kabině s výhledem na motor a úvahy nad sny. Tentokrát se je pokusil podrobit racionálnějšímu zkoumání, uvažoval, jestli nejde o útržky vzpomínek. Rychle se však ztrácely z paměti a nedokázal podchytit žádný delší úsek.
Opřel hlavu o chladné sklo a zavřel oči. Možná, kdyby si vybavil něco víc, zjistí, kde je teserakt. Navzdory veškerému úsilí Bannera a Starka bylo vyhledávání marné – a to bylo přinejmenším zvláštní.
Loki... Loki s hrdě vztyčenou hlavou na pozadí modrého nebe, Loki, který na něj upírá vlídný pohled a oceňuje jeho práci. Loki, který klečí na zemi a hlavu svírá v bolestech... příliš podivná scéna pro sen i pro vzpomínku. Loki, který otvírá dveře, trochu se sklání, aby mohl projít a zvědavě se rozhlíží, Loki, který se hlasitě rozesměje nad nějakou jeho poznámkou.
Clint se zamračil. Buď si jeho mozek Lokiho usilovně snaží polidštit, nebo se ten asgarďan mezi svými chová poměrně... lidsky.
Tentokrát před sebou nic nepředstíral, když se rychle a tiše oblékal a venku zamířil rovnou do laboratoře. Nezdálo se mu pravděpodobné, že by Stark flámoval s Jarvisem dvě noci za sebou, ale kupodivu ho tam našel – i když nebyl sám. Banner tiše spal s hlavou položenou na stole a Stark seděl nad svými vzorci, oči krásně rudé nevyspáním.
"Jo jo, běž," zašeptal hlasitě a zamával rukama, sotva se Clint objevil ve dveřích, očividně nechtěl být rušen. "Pohlídám ti to."
Jít znovu za Lokim? Proto tu byl... nebo ne?
Tiše za sebou zavřel a poslušně vyrazil k vězeňské sekci. Lokiho napřed chvíli pozoroval přes prosklené okénko ve dveřích. Procházel sem a tam, jako včera, jako předevčírem, jako úplně pořád. Jestli nebyl cvok už před tím, z tohohle mu přeskočí zaručeně.
"Znovu agent Barton," řekl Loki tichým, melodickým hlasem. "Jaká čest."
"Copak vy nikdy nepotřebujete spát?" zeptal se Clint a rozvalil se na židli na plošině před celou. "Lépe by vám to utíkalo."
"Víte, že tuhle otázku už jste mi jednou položil?" Lokiho úsměv byl skoro zasněný. "Strážce mých snů."
"Tušil jsem, že bez tajuplných náznaků se to neobejde," odsekl Clint s despektem.
"Nejsem tu proto, abych chránil vaše city," opáčil Loki. "To vy něco chcete."
"Jenom pravdu."
"Jenom pravdu! Chcete pravdu a řeknete ´jenom´? Kterou z tuctů pravd máte právě na mysli? O sobě? O mně? O teseraktu? O vesmíru? Každá z nich by vystačila na celé dny."
"Ta o teseraktu by přišla vhod."
"Teď z vás mluví povinnost, ale nikoli zájem."
"Platí mě za plnění povinností."
"Nevyplýtvejte si svou šanci na otázky. Již zítra ho vaši muži lokalizují a vy nepochybně budete v první linii těch, kteří se pro něj rozběhnou."
"Jak to víte?"
"Teserakt není stále stejný," řekl Loki a položil si ruku na hruď. "Cítím, jak dýchá. Zítra se nadechne zhluboka... a stane se tak viditelným pro vaše přístroje."
Stark za kamerami musel být bez sebe blahem. "A potom..."
"Potom odsud odejdu."
"Nemělo by to být tak snadné," řekl Clint a přál si, aby tu místo něj byla Natasha. Nikdy neuměl vést výslechy, byl dobrý leda tak pro fázi ´mluv rychle, nebo ji schytáš i z druhé strany´, což naprosto nebyl tento případ.
Loki pokrčil rameny. Znovu vykročil, pár pomalých kroků podél prosklené stěny. Ale i tak se většinou díval na Clinta. Ne, nedíval se: prohlížel si ho.
V Clintovi to vyvolalo stejnou odezvu. Mimoděk si začal prohlížet Lokiho pozorněji. Charakteristickou linii jeho obočí, jas očí, rovné rty, které jako by byly stvořené spíš pro přísnost než pro úsměv. Pobledlou tvář, snad od toho incidentu s -
Tady se Clintonovy myšlenky zarazily a on po nich zatápal tak zběsile, až se definitivně rozutekly a nebyl si pořádně jistý, co ho vlastně tak překvapilo.
"Proč jste vlastně tady?"
"Zvědavost?" nadhodil Loki. "Touha po dobrodružství , poznání dosud nepoznaného?"
Clint se zamračil a Loki vypadal pobaveně. "Nečekal jste opravdu, že vám prozradím všechny své plány? Ve skutečnosti..." Loki se zarazil a pohlédl ke dveřím. "Doktore, to je milé překvapení," pronesl vlídně, "už jsem ani nedoufal. Jen pokud jste zatoužil po svém pokoji, musím se vám omluvit – nedali mi klíč."
"Jsem se svojí současnou ubikací docela spokojený," řekl Banner, "dá se tam zhasnout."
Lokimu zasvítily oči. "Víte, co je důležité," řekl, "často vás někde zavírají?"
Clint si začal připadat odložený na druhou kolej. "Doktore," ozval se, "neměl byste tu být."
"Povězte mi něco o tom vašem dýchajícím teseraktu a já vám povím, jak to bylo s tím zavíráním," nadhodil Banner. "Vím, že vás fascinuje ten druhý."
"Fascinuje," vyslovil Loki pečlivě. "Jaké velké slovo. Jestli mne fascinuje monstrum, doktore?"
"Někteří tvrdí, že jenom proto jste tady," pokrčil rameny. "Že chcete naštvat toho druhého. Ale to se vám nepovede."
"Možná víc než monstrum mě fascinuje, jak říkáte, ochota lidí vidět ve vás člověka. Potácíte se na hraně, držíte se zuby nehty, chytáte se všeho normálního, co kolem sebe můžete nalézt... je toho čím dál méně, protože vy nejste stavěný na život, kterým musíte kráčet sám a bez domova."
Banner si se slabým povzdechem sundal brýle a promnul si oči.
"Víte, co vidím, když se na vás podívám? Člověka s aurou bestie. Nedokonalé lidské oči ošálíte, ale ne moje, doktore. Rozhlíží se, dokonale bdělý – myslel jste snad, že spí? - tyčí se nad vámi, čeká na svou příležitost, kdy dorostete jeho kůži."
"Asi bych tu vážně neměl být," zamumlal Banner a Clint se rozhlédl, aby se ujistil o všech únikových cestách.
"Jak moudře jste si vybral své místo k životu, mezi chudými v Kalkatě. Dobré pro váš alibismus, vždyť šlechtně pomáháte těm nejubožejším, překonáváte statečně nepohodlí... jak vás nazývají? Jenom doktore? Ne, to by bylo málo, jste pro ně Sedmimocný, na roveň mudrcům... nemýlím se, že? Přitom ten druhý, jak mu říkáte, až procitne – komu by na nich skutečně záleželo. Nikdo jim nebude pořádně věřit, jsou nevzdělaní a pověrčiví. Ani skutečně nespočítá mrtvé, vždyť většina z nich oficiálně neexistuje. Přijdou o všechno, ale škody se budou zdát malé, vždyť nemají skoro nic. A vy uniknete bez trestu jako vždy, možná budete stát v první řadě se soucitným pohledem v očích..."
Clint si uvědomil, že většina Lokiho řečí byla pouhá kalibrace, že se postupně zaměřoval na Bannerovo slabé místo, až ho konečně našel. Snadno a rychle a jeho posměšný hlas plný pohrdání dokonal zbytek. Doktor začal ztěžka dýchat a Clintovi se zdálo, že jeho pokožka začíná měnit barvu. Ještě pár okamžiků doufal, že je to jen hra světel, ale tlumené zařvání, rychle se zvětšující, zmítající se tělo a zuřivé zabušení pěstmi o podlahu už nedávaly možnost jakýchkoli optimistických interpretací.
"Doufám, že se díváš, Starku," hlesl Clint, vyskočil na zábradlí a vyšvihl se podél zdi výš mezi potrubí, kde mohl zmizet Hulkovi z dohledu.
"Clinte, vyskoč na tu Lokiho klícku," zaznělo mu v uchu, "Hulk hopne za tebou a hodím to celé dolů. Dává to smysl?" Clint polkl. Bude muset být pekelně rychlý, aby tenhle úplně pitomý plán vyšel. Ale další možností bylo, že zběsilý Hulk bude demolovat základnu plnou lidí letící nějakých osm kilometrů nad zemí. Mohl být ještě rád, že Starka nenapadlo, že by mohli zkusit Hulka nalákat do jeho cely.
Hulk ze sebe zatím strhal zbytky košile a teď řval na Lokiho, který ve svém vězení už nevypadal ani trochu sebevědomě. Hulk praštil do stěny a vzpěry se částečně uvolnily. Loki zavrávoral ve snaze nabrat rovnováhu. Další rána - a v té údajně super pevné a nerozbitné hmotě, které se sklo říkalo jen ze zvyku, se rozběhly trhliny.
Clint popolezl po stropní konstrukci a skočil přímo na střechu cely, ještě zadupal, aby na sebe upozornil. Hulk, když spatřil nového nepřítele, zařval a jediným skokem se vrhl za ním. Pak se událo několik věci naráz: Stark zřejmě nechtěl mít Lokiho na svědomí, protože dveře cely se otevřely a Loki vylétl ven jako vystřelený z praku. Clint jen koutkem oka zahlédl, že to s tím spěchem trochu přehnal, zakopl a skončil v několika nedůstojných kotrmelcích u zdi. Hulk se zachytil rukama o horní hranu válce a zahrabal nohama o stěny, až se mu povedlo se vyšvihnout a zabušil vítězně o průsvitný strop pod svýma nohama. Vzpěry definitivně povolily, nebo je Stark uvolnil, a ta série rachotivých kovových klapnutí přiměla Clinta odrazil se vzhůru, aby vyzkoušel nosnost jednoho ze stropních světel, momentálně naštěstí zhasnutého. Hulk se po něm vrhl, ale nebyl v dobrém úhlu, nedoskočil, a dopadl zpět na celu, bosé nohy mu uklouzly a rozplácl se jak dlouhý tak široký. Propadlo pod celou se otevřelo a vzduch začal s hlasitým svištěním unikat ven. Clint se obalil kolem své zářivky rukama i nohama a modlil se ke všem svatým, ať sakra ty dráty vydrží. Cela se pod ním propadla dolů a snad během vteřiny byla pryč – a s ní odezněl i Hulkův vzteklý řev. Otvor do vznášedla se uzavřel a klimatizace začala usilovně vhánět vzduch ve snaze dorovnat tlak.
Celé to bylo nesmírně rychlé a teprve se začala ozývat siréna spuštěného poplachu.
Clint zjistil, že má problém. Dráty konečně začaly povolovat a on neměl čeho se chytit, od čeho se odrazit a ani čeho se zachytit cestou. Čekal ho velice dlouhý a ošklivý pád. Vcelku doufal, že to přežije, ale dopad na ocelová vrata šachty z takové výšky...
Díky poplachu se rozzářilo denní osvětlení a tak kromě toho, že se sotva držel, byl navíc rázem oslněný jasným bílým světlem zářivky. Vztekle zaklel. Snažil se rozhlédnout – na kraji šachty možná spatřil štíhlou Lokiho siluetu – ale před očima měl jenom barevná kola.
"Pusť se – teď!" vykřikl Loki.
Nevěděl přesně proč poslechl, možná ne a jenom už došly možnosti a soudržnost materiálu.
Letěl.
Umíral. Ještě ho nic nebolelo, ale intenzivně vnímal dotyk brzkého konce.
Je to příliš vysoko...
Něco do něj narazilo: pevného, ale měkkého lidským způsobem, ne kus železa. Clint vůbec netušil, co se děje. Oči se stále nevzpamatovaly z útoku zářivkového světla, navíc se mu přes obličej nahrnula nějaká těžká látka. Po okamžiku naprostého zmatku poznal tu vůni.
Loki.
Loki!?
Nestačil tu myšlenku dotáhnout do konce, protože narazili. Napřed do stěny, která je částečně zbrzdila, zadunělo to hlubokým, kovovým tónem, a pak konečně na zem, Loki vespod a Clint na něm v naprosto nedůstojné poloze obalený bezpečně v náručí.
Omámeně potřásl hlavou a trochu se nadzvedl. Přistání nebylo příjemné, mírně řečeno, ale ke svému nesmírnému úžasu pomalu zjišťoval, že se mu nic nestalo. Sklouzl z Lokiho a posadil se. Loki ležel na zádech, trochu lapal po dechu, oči mu rozpustile svítily – a smál se.
"Příliš... křehcí lidé," řekl a trochu se nadzvedl. Přelétl Clinta rychlým pohledem, jako by se ujišťoval, že je v pořádku. Pak se posadil a potřásl hlavou. "Změna plánu," řekl, "chtěl jsem odejít až zítra... ale nedalo se odolat. Doktor je úžasný, když se rozzlobí." Bílé zuby mu zasvítily v šeru, když se smál. "Uvidíme se později, příteli."
Postavil se, krátce se rozhlédl po kolmých stěnách šachty a pak snadno vyskákal nahoru za pomocí jakýchsi sotva znatelných výstupků. Zmizel dřív, než se objevili vojáci.
Clint byl připravený na čekání, než ho někdo přijde vytáhnout. Během krátké chvíle se ale objevil Iron man, beze všech caviků ho popadl a za okamžik už stáli nahoře. Stark si sundal přilbu a nevesele se zašklebil.
"Říkal jsem si, že až půjdeme k Furymu na kobereček, bude se oblek hodit. Kdyby ho třeba popadl amok."
"Nedivil bych se," zamumlal Clint. Napůl stále ještě nechápal, co se stalo – jak se to celé mohlo tak zvrtnout, a proč Loki kvůli němu riskoval. Musel přece vědět, že Clint pro něj už nic neudělá... musel to vědět, musel, nebyla přeci nějaká možnost, že by ho měl stále v sobě!
"Pojď, ať to máme za sebou," poplácala ho kovová rukavice na rameni. "Víš, že jsem skoro vyřešil ten algoritmus? Ta Lokiho zmínka o změnách vyzařovacích frekvencí... To bych možná Furymu měl říct hned mezi dveřmi, aby si pořád myslel, že mě potřebuje."

Starkovo ´rychle za sebou´ mělo nakonec podobu několika hodin, během kterých Fury skutečně zuřil jako tajfun; ale hlavně úmorného výslechu, kde se stokrát rozpitvával každý detail, slovo a pohyb. Věci nepomáhalo, že Loki zmizel a nikdo netušil kam. Žádná kamera ho nezachytila. Vznášedlo bylo obrovské a i když by na něm teoreticky neměly být žádné skrýše, prohledat ho trvalo dlouho a Fury si dobře uvědomoval, že nemá tolik lidí, aby s trochou štěstí někdo fyzicky zdatný neproklouzl. Pak přišel jeden z techniků se sjetinou z rutinního radarového skenu, podle které se zdálo, že krátce po incidentu někdo vyskočil s padákem. Nakonec přijali jako pracovní teorii, že Loki nejspíš není na palubě; byla ale vyhlášená nejvyšší pohotovost a na strategických místech posílené hlídky.
Clint, naprosto vyčerpaný, dostal ke své nemalé radosti domácí vězení a odplížil se na ubikaci. Zamkli ho zvenčí, sám pro lepší pocit ještě otočil klíčem zevnitř a chvíli jenom stál uprostřed ložnice bez jediné myšlenky v hlavě. Svalit se na postel a spát se zdálo být dobrou alternativou. Sprcha před tím... rozumná věc, ale ztráta času. Nakonec ale do ní zalezl, s rutinou vojáka, který dobře ví, že může být kdykoli povolán.
Když pak vyšel z koupelny, uprostřed ložnice stál Loki. Uvolněný postoj, ruce za zády, na tváři úsměv. Čekal. Zdálo se, že jeho osobnost vyplňuje celý prostor beze zbytku.
Clint si v zájmu trosek vlastní sebeúcty bleskově omotal ručník kolem pasu.
"Asi nemá cenu se ptát, jak jsi se sem dostal," řekl. Úsměv nabral na shovívavosti. "Proč jsi tady?"
"Doktor Selvig měl nějaké potíže s určitými výpočty týkajícími se teseraktu," řekl Loki uvolněně, "čekám, až je Stark dokončí. Potom odejdu."
Clint na něj zůstal zírat jako opařený. Celá ta komedie se zajetím... drobné útržky informací, které před Starkem a Bannerem občas utrousil... on si prostě přišel něco nechat vypočítat?!
"Ty jsi neuvěřitelný."
"Jistě," přikývl Loki samolibě. "Já vím."
"Nevím, proč jsi získal dojem, že moje kabina je bezpečné místo. Myslíš, že nespustím poplach jenom proto, že jsi mi pomohl?"
"Zachránil život," opravil ho Loki. "Bylo to skutečně vysoko – na člověka."
Clint jen zaťal zuby. "Dovol, abych ti připomenul, díky komu jsem se v té situaci ocitl."
"Ve skutečnosti jsem tu jen pro vzpomínku na staré časy. Čekání se zdá zpříjemnit mnoha různými způsoby." Náhle stáli vedle sebe a Loki Clintovi jemně přejel hřbetem ruky po tváři.
Clint znehybněl. V boji muže proti muži byl naprosto bez šance. Kdyby spustil poplach, Loki mu mohl snadno zlomit vaz dřív, než se strážný na chodbě stačí jenom nadechnout. Pokud by se podvolil, mohl se teoreticky něco dozvědět... ale i to mohlo skončit jakkoli, včetně toho zlomeného vazu. Jak začal Loki trousit tak konkrétní informace, bylo jasné, že se z nějakého důvodu nebojí jejich prozrazení.
"Jestli jsi mě snad donutil dělat ti děvku," ucedil Clint, "není to věc, ve které bych byl ochoten pokračovat."
Loki se tiše zasmál. "Já tebe... donutil? Ne. To ty jsi přišel za mnou, ve chvíli, kdy..." Ztichl. "Slíbil jsem, že ti nebudu vracet vzpomínky ukryté za závojem," řekl nakonec. "Vidím nyní, že jsi ukryl víc a hlouběji, než bylo mou vůlí."
Clint se usilovně snažil přemýšlet nad možnými alternativami, ale v hlavě měl dokonale vymeteno. Při pádu do šachty poznal Lokiho vůni okamžitě, jako něco důvěrně známého. Obecně dával přednost ženám, ale Loki by nebyl první muž, se kterým skončil v posteli; Clint mohl snadno uvěřit, že vyhodnotil Lokiho jako dostatečně zajímavého, pokud měl mozek oblbnutý natolik, aby ho vnímal jako přítele. Sice představa, že to byl on, kdo by přišel jako první...
Ale Loki byl přeci chronický lhář.
O půl hlavy vyšší, jak si nyní ostře uvědomoval, protože Loki ho obcházel dokola a přejel mu tváří ve vlasech... a sakra dobře stavěný, i když možná trochu moc hubený.
Clintovi trochu zatrnulo. Neměl by vědět, jak moc je Loki štíhlý, vždyť to v jeho obvyklém oblečení nebylo znát. Teď si to ale uvědomoval, bez souvislostí, jen jako pocit, stejně jako vjem chladné kůže a jemných doteků prstů...
Skutečných doteků, protože Loki mu přejížděl po zádech a po bocích těsně nad okrajem ručníku. Nebylo moc příjemné být prakticky nahý vedle někoho plně oblečeného, kdo své převahy neváhal využít. Věděl ale, že na tohle jeho tělo brzy zareaguje a takového ponížení by se rád ušetřil.
Odkašlal si a trochu ustoupil. Ne že by v malé kabině bylo moc kam.
"Nejsme na stejné straně," řekl.
"Nikdo se to nedozví," odvětil Loki tiše. "Ostatně... nemáš naději mi odporovat."
"Chceš... chceš si mě vzít proti mojí vůli?" vyslovil Clint něco, o čem by v životě nevěřil, že řekne nahlas.
"Ne, vyslovil jsem jenom to, co by si oni mysleli. Nehci ti ublížit... Byl jsi tak moc mým přítelem, jak jen může pouhý člověk být."
Dokonalý pat. Už se rozhodl, že poplach nevyvolá – nevěřil, že by Lokiho udrželi a nechtěl další ztráty. Spát s ním nechtěl. Nezdálo se, že by nezávazná konverzace na téma co mezi námi bylo vystačila na tak dlouho, aby si Loki došel pro své výsledky a vypadl.
Hlavou mu znovu bleskla vzpomínka na Lokiho, jak klečí na zemi a svírá si v bolestech hlavu. Tentokrát ale pokračovala dál a byl v ní i on sám, jak vstupuje do dveří, rychle je za sebou zajišťuje, aby nikdo další nebyl svědkem toho okamžiku slabosti, pokleká k Lokimu a bere ho do náručí, přikládá mu svou dlaň na čelo a jemně odhrnuje z tváře propocené vlasy.
"Co si prostě... lehnout a spát?" nadhodil. "Jasně, za chvíli bude poledne, ale celou noc jsme byli na nohou."
Loki s úsměvem zavrtěl hlavou.
"Copak ty nikdy nepotřebuješ spát?"
"Potřetí," zašeptal Loki, "ptáš se potřetí." Znovu se k němu přiblížil. Jemně jeho hlavu uchopil do dlaní a sklonil se k polibku. A Clintovi se v hlavě objevil další střípek vzpomínky, kdy on sám leží, unavený a dokonale spokojený, na pokraji spánku a v pohodlném objetí, Loki se nad ním sklání s úsměvem a rozzářenýma očima mu přejíždí prsty po tváři... a určitě nevypadá přehnaně unaveně. "Copak ty nikdy nepotřebuješ spát?" Loki vrtí hlavou stejně jako teď, lehce ho políbí a šeptá: "Jen odpočívej..."
Vzpomínka se propletla se skutečností, překvapivě jemný Lokiho polibek v něm díky vší nerozhodnosti vyvolal patřičnou odezvu a jejich jazyky se dotýkaly s nesmělou opatrností. Clint věděl, že zná chuť Lokiho úst, věděl, že když zvedne ruce a zaboří prsty do jeho vlasů, ozve se spokojené zasténání. Polibek se prohluboval, hladovější a naléhavější, jejich těla se přiblížila k sobě a Lokiho ruce se rozeběhly po citlivých cestách Clintových zad.
Těžce zkoušený ručník samozřejmě spadl a protože bylo zcela nespravedlivé být zcela nahý vedle kompletně oblečeného asgarďana, Clint se pustil do přezek a spojů jeho kabátce. Hromada oblečení na podlaze rostla, až se konečně k sobě přitiskli nahou kůží. Loki byl opravdu až příliš hubený, tak jak si to Clint pamatoval.
"Zase se popíchám o tvoje kosti," vydechl.
"Jestli o kosti nevím, ale..."
Clint mu rychle vjel jazykem hluboko do úst, aby neměl možnost svou poněkud pubertální narážku doříct. Oba už byli notně vzrušení, tiskli se k sobě a třeli horečnatě ve snaze najít úlevu v dotyku toho druhého. Clint byl v té chvíli vděčný, že šlo lůžko roztáhnout jediným zmáčknutím knoflíku, místo aby se muselo manuálně rozkládat, protože si nedovedl představit, jak by se mohli oddělit třeba jen na okamžik. Když na něj o chvíli později klesli, propletení jeden do druhého, rozpálení zběsilou touhou, pustil z hlavy poslední pochybnosti.
Máloco mohlo být beznadějnější, než skončit v posteli s nepřítelem z jiného světa.
Ale jeho tělo křičelo rozkoší a někde hluboko uvnitř věděl, že Loki přišel pro víc, než jen fyzické uspokojení; a protože to věděl, nedokázal ho odkopnout. Možná v tom byla ješitnost, nebo soucit, nejspíš obojí a ještě mnohem víc. Kolik lidí mohlo říct, že za nimi přišel bůh, aby si nepřipadal tak sám?

"Clinte... Clinte! Bartone..."
Potřásl hlavou a otevřel oči. Třepal s ním doktor Banner, takže měl v první chvíli pocit, že stále sní. Pak procitl zcela, prudce se posadil a rozhlédl se. Loki byl samozřejmě pryč a on sám byl oblečený a docela obyčejně uložený na úzkém jednolůžku své kabiny. Za Bannerem natahoval krk vedoucí směny, který zřejmě spustil tento malý poplach.
"Nemohli vás probudit," řekl doktor a kontroloval mu tep.
"Jste zpátky?" zachraptěl rozespale. Banner se zatvářil omluvně.
"Ano, vyzvedli mě... naštěstí jsem dopadl do lesa. Žádné velké škody. Jsem upřímně rád, že jsem vám neublížil."
"Jo, Loki dovede jednoho obrátit naruby," řekl Clint. I když všechno svádělo k myšlence, že to byl jen nějaký obzvláště živý sen, pocit, jaký měl po těle a zvláště v jistých soukromých partiích, napovídal, že všechno bylo přesně tak živé a divoké, jak si pamatoval.
I ten okamžik, kdy už bylo po všem a Loki se nad ním sklonil, aby ho políbil na čelo. "Teď budeš spát," zašeptal a s rozverným úsměvem dodal: "A opět budeme nepřátelé."
Clint si promnul obličej. Zatracený asgarďan! Jak může být starý? Stovky let? Bojuje si vesele ve stále nových bohatýrských bitvách, kdo je chvíli přítel, je vzápětí nepřítel, se svou nezdolností zapomíná, jak snadné je umřít. Mimochodem si svede pozemšťana a vůbec ho nezajímá, že ten pozemšťan má jisté zábrany vést válku proti někomu, s kým strávil naprosto fantastické chvíle jenom noc před tím.
"Clinte, jste v pořádku?" zeptal se znovu Banner. "Víte, je poplach. Stark našel teserakt..."
"Jasně," zvedl se Clint. "Jdeme na to."
Za chvíli už sedal do kokpitu a spustil obvyklou sekvenci ke startu. Natasha na něj z vedlejšího sedadla podezřívavě pohlédla. "Víš určitě, že jsi v pohodě?" prohodila.
"V naprosté," řekl a na okamžik měl pocit, že všechno tohle hemžení vnímá Lokiho očima a tváří mu prolétl široký úsměv. Představa nadcházejícího boje mu vlila oheň do žil.
"Až já toho bastarda dostanu do rukou..." zamumlala Natasha.
"Jo," pousmál se Clint. "Na to se taky těším."


 

- Konec -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: V moci nepřítele mikhail 14. 08. 2013 - 11:00
RE: V moci nepřítele valhala 14. 08. 2013 - 12:26
RE: V moci nepřítele loki 14. 08. 2013 - 12:40
RE(2x): V moci nepřítele valhala 14. 08. 2013 - 18:19
RE: V moci nepřítele mandelinka 14. 08. 2013 - 20:14
RE: V moci nepřítele loki 14. 08. 2013 - 23:39
RE: V moci nepřítele ali nasweter 15. 08. 2013 - 20:51
RE(2x): V moci nepřítele loki 16. 08. 2013 - 21:09
RE: V moci nepřítele lochneska 20. 08. 2013 - 14:42
RE(2x): V moci nepřítele loki 20. 08. 2013 - 23:47
RE: V moci nepřítele starvation 22. 08. 2013 - 01:36
RE(2x): V moci nepřítele loki 22. 08. 2013 - 19:30
RE: V moci nepřítele nagadir 31. 10. 2013 - 19:50
RE(2x): V moci nepřítele loki 31. 10. 2013 - 20:22