Odborník na problematiku svádění

29. červenec 2013 | 23.10 |

Jen malá rozverná věcička vhodná k letnímu podvečeru. Aneb čeho je Loki schopen, aby bylo po jeho. ;-)
(Pokud se někomu pletou postavy, může začít stručným přehledem ZDE.)

"Starku. Tony Starku."

To nebylo probuzení, o které by kdokoli stál. Stark spal spánkem někoho, kdo spát skutečně potřeboval, a ještě před okamžikem by přísahal, že je v dokonalém bezpečí před jakýmkoli nevítaným vpádem. Teď měl dojem, že na něj někdo chrstnul kbelík ledové vody.

"Thore?" zachraptěl rozespale. "Co tu sakra děláš? Jarvisi..."

"Promiňte, pane. Byl jsem přemluven."

Stark spadl na zem a vstávalo se mu nedobře. "Nečeká se, že se necháš přemluvit. Jsi umělá inteligence. Zdůrazňuji: inteligence." Byl ztuhlý přesně tak, jak by se dalo předpokládat, když usnete na velice moderní pohovce. Se slabým zaskučením se narovnal.

Thor si odkašlal. Stark ho ignoroval a potácel se mezi jednotlivými kusy nábytku, od kterých se odrážel jako gumový míč. Proodrážel se až k baru, kde si loknul z první lahve, která mu padla do ruky. Na okamžik zavřel oči. "Sójovou omáčkou jsem den ještě nezačínal." Obrátil se k Thorovi s dokonale bdělým výrazem.

"Co chceš?"

"Požádat tě o pomoc."

"Nezačal jsi moc dobře. Víš - spal jsem."

"Nebylo možné vyčkávat. Musím se bez prodlení vrátit zpět do Ásgardu."

"Jasně, beze všeho. Užij si cestu."

"Nežádal bych tě o pomoc, kdyby to nebylo skutečně důležité."

"Oukej. Jsem jedno velké ucho."

"..."

"To jako že poslouchám."

"Je nezbytné, aby ses postaral o mého bratra."

"Ty máš bratra? Chci říct, ty máš ještě dalšího bratra kromě toho pošuka?"

"Mám jen jednoho bratra."

"Kdo ví proč jsme si všichni mysleli, že hnije v nějaké kobce v Ásgardu. Ne že by kdo věřil, že si to moc odnese, ale neslušelo by se aspoň domácí vězení? Možná si to honem nevybavíš, ale nadělal tu trochu nepořádek."

"Starku, nemám času nazbyt. Ukázalo se, že Loki má v Ásgardu mocného nepřítele. Musel jsem ho odvést pryč."

"Vypusť ho na Sahaře. Nebo uprostřed pralesa. V Káhiře. Nebo ještě lépe! Touhle roční dobou je na vršku Himalájí bezva počasí a - "

"Leží v tvojí posteli," položil Thor ruku na Tonyho rameno. "Odpusť, nebyl čas hledat lepší řešení. Postarej se o něj. Já, budoucí král Ásgardu, jsem ti vděčný."

Stark naprázdno lapnul po dechu, což byl přesně ten okamžik, který Thor využil k tomu, aby zbaběle prchnul.

"Hej! Hej, hej, hej! Ksakru. Příště si to okno otevři, pitomče. Jarvisi, stáhni žaluzie, táhne tu."

Stark, v rozporu s tvrzeními, že muži nezvládají více činností najednou, zazíval, kopnul do nejbližšího křesla a zauvažoval, jestli neopustit byt jenom s kreditkou v kapse. Ještě večer se mu tak dobře pilo, o chvíli později dobře spalo, více méně, a ani ta sójovka nebyla tak zlá, když to porovnal s výhledem na nejbližších pár minut.

Nu dobrá. Kde Thor nechal díru, tudy může vyrazit i Lokiho. Nejlépe s kulkou vkusně umístěnou mezi oči.

Jestli to celé nebyl jenom trapný vtip. Mohl by být, ne? Vlastně to bylo vysoce pravděpodobné. Rozhodně pravděpodobnější než představa, že mu Thor uložil skutečného a opravdového Lokiho do postele. Do. Jeho. Postele. Lokiho.

Nic nebylo přirozenější než udělat těch pár kroků, aby se podíval. Dveře ložnice otevřel s razancí někoho, kdo vchází do svého, a pak strnul překvapením, protože v posteli skutečně ležel Loki. S pěkně nastlanými polštáři, přikrytý peřinou, pohodlně uložený. Se zavřenýma očima a uhlazenými vlasy vypadal jako pečlivě naaranžovaná Šípková Růženka.

"Tak to teda ne," zavrčel Stark a přikročil rovnou k činu. "Vstávat a zmizet." Strhnul z Lokiho přikrývku a už napřahoval pěst... a znehybněl v hrozném šoku. Několik nekonečných vteřin jenom zíral, pak přikrývku jediným pohybem vrátil zpět a klopýtavě couvnul. Zatápal rukou po nějaké opoře a snažil se přemoct náhlou vlnu nevolnosti. Nádech. Výdech. Nádech. Zdvihl hlavu a zadíval se Lokimu do tváře. Ten, zřejmě čerstvě probuzený, tiše hleděl na Starka. Oči se mu modře třpytily.

"Kde máš nohy?" zachraptěl Stark. "Iluze, že jo. Určitě. Tohle je blbější vtip než ten Rogersův o jeptišce, co se ho styděl dopovědět."

"Není to iluze," promluvil tiše Loki. "Lituji, že tě bratr... nepřipravil na skutečnost mého stavu."

"Tohle panák nespraví," vzchopil se Stark. "Takže si jdu udělat kafe. Ty zatím nikam nechoď, než si promluvíme."

Nad kávovarem, kde se musel soustředit na celá tři tlačítka, nabral dost duševní rovnováhy, aby se s kouřícím hrnek v ruce mohl vrátit k Lokimu a vypadat jako někdo, kdo zmrzačené bohy nachází ve své posteli ob den a nemůže ho to nijak rozhodit.

Přitáhl si židli, usadil se, nohy si opřel o pelest a zahleděl se na Lokiho. Co tak mohl posoudit, byl bledší než dřív a obvykle rozevláté vlasy mu spořádaně ležely na ramenou. Usmíval se, nebo snad to byl jen náznak úsměvu, ale Loki byl někdo, kdo by se posmíval světu nejspíš i na smrtelné posteli.

"Tak povídej."

"Krátký příběh," sklopil Loki na okamžik oči. "Byl jsem bezbranný vydán na pospas nepříteli, zrádcům králova domu. Soudili, že budu snadná kořist a vzhledem k jejich počtu i zbraním měli pravdu. Zachránila mě náhoda. Můj bratr Thor mne přišel navštívit do cely a zahnal je na útěk. Potom se rozhodl přenést mne do bezpečí, než se vydá po jejich stopě. Snad jsem chvíli snil... kde jsem? Ve tvém domě?"

"Dokonce v mojí posteli," zavrčel Stark. "To byla vážně dojemná historka."

"Thor má podivné představy o bezpečí."

"Thorovy představy jsou divné ve více směrech, zdá se mi." Stark upil kafe a zamračil se, když si spálil jazyk.

"Zabiješ mě?" zeptal se Loki s mírným zájmem.

Stark se nad tím zamyslel. "Rád bych... Můžeš se bránit?" zeptal se nakonec.

"Myslíš, že jsem bezmocný?" zvolal Loki a tváří mu probleskl hněv. Vzepřel se na rukou, aby mohl sedět vzpřímeně. "Proti tobě by mi stačila - " Dopovědět už nestačil. Neuvědomil si, že má docela jinou stabilitu než dřív - ztratil rovnováhu, začal se kácet z postele a když ve zmatku zatápal rukama, polštář, kterého se pokusil chytit, byl jen špatnou oporou.

Stark zcela bezmyšlenkovitě vyskočil a podepřel ho dřív, než mohl upadnout. Na okamžik strnuli v poněkud nepohodlné pozici, kdy Stark držel v jedné ruce Lokiho, ve druhé hrnek s kafem, který ho začal pálit do prstů, a Loki v obskurním úhlu, ze kterého se nedokázal sám zvednout, visel z postele.

"Ještě že jsi teď muší váha," prohodil Stark, když opatrně odkládal hrnek na noční stolek. Pofoukal si na prsty.

"Bavíš se?" ucedil Loki.

"Jasně. Každá příležitost tě osahávat dobrá." Podepřel Lokiho - ve skutečnosti byl překvapivě těžký - a vrátil ho do stejné polohy, ve které ležel původně. "Moje oblíbené povlečení," postěžoval si, zatímco přikrýval krátké pahýlky nohou, "už se v něm nikdy nebudu cítit ve své kůži. No? Co jsi tak zticha?"

"Ticho před bouří."

"Tak než začneš soptit, varuj mě předem. Dám ti před postel matraci, ať to máš na měkké."

"Umím se poučit."

"Dík za varování... měl jsem si přeci jen dát toho panáka." Stark se vrátil na svou židli a do své původní pohodlné polohy s nohama na posteli. "Měl Thor kromě mé ergonomické matrace ještě nějaký další důvod, proč tě donesl zrovna sem? Očekává snad, že ti udělám umělé nohy?" Krátce se zamyslel. "Asi by to šlo. Záleží, kolik ti zbylo funkčních svalů... hmmm... jasně... kdybych - "

"To nebude potřeba."

"Hmmm? Stejně jsem to neměl v úmyslu. Svět je mnohem lepší místo, když nepobíháš okolo."

"Patrně mi znovu narostou."

"Cože?!"

"Máme vysokou schopnost regenerace. Při takto rozsáhlém poškození to ale může nějakou dobu trvat. Záleží na vnějších podmínkách."

"Hech... Jo, šikovná vlastnost. Takže mi stačí chvíli počkat a pak si to dáme na férovku."

Loki se pousmál. "Až s tebou skončím, zbude z tebe jen hromádka rosolu."

"Dáváš pojmu zdravá sebedůvěra nový rozměr. Co zatím s tebou? Zabít tě takhle... ne, to nejde. I když... možná..." Stark prodělával viditelný vnitřní boj. "No dobře, připadal bych si trochu trapně. Budu toho litovat, ale čtvrcení Lokiho na kousky se odkládá."

To byla vzhledem k okolnostem dosti nepřípadné tvrzení - možná se totiž daleko víc nabízelo v započatém díle pokračovat - ale Loki si nehodlal stěžovat.

"Hele, nehodlám tě tu obskakovat. Shield... zapomeneme na něj, nejsou Vánoce. Potřebuješ nějakou... opatrovatelku? Doktora?"

"Nepotřebuji nic z tohoto," pravil Loki důstojně. "Naše potřeby nejsou tak fyzické jako ty lidské."

Stark se široce usmál. "Takže stačí, když tě tu zamknu, a za měsíc vyběhneš po svých?"

Loki se zachvěl. Vypadalo to, že chce něco říct, ale najednou nemůže najít slova. Sklopil oči ke svým rukám, které jako by o své vůli sevřely přikrývku. Stark cítil, že tváří v tvář téhle drobné ukázce jeho bezradnosti taje jako sníh na slunci. Jestli měl nějakou slabinu, tak svou naprostou bezmoc vůči bezmoci - zvlášť u někoho, kdo býval tak silný. Loki byl mocný, byl chytrý, trochu cvok, ale rozhodně soupeř, který vyžadoval všechny Starkovy síly. Takových Stark moc nepotkával, a dovedl si jich považovat; jakkoli to znělo banálně. A protože byl mnohem měkkosrdcatější, než by byl ochoten komukoli přiznat, soucit s Lokim, který se ocitl v moci nepřítele dokonale bezbranný, ho zaplavil skoro bolestnou vlnou. Takhle to být nemělo, to prostě nebylo správné. Tečka.

Stark prudce vstal. Nechtěl tomu podléhat. "Takže..." odkašlal si. "Dáš si se mnou panáka?"

"Pane, dovoluji si vás upozornit, že hladina alkoholu ve vaší krvi - "

"Drž zobák, Jarvisi."

"Dobře," řekl Loki váhavě. Pak se usmál. "Vlastně moc rád." V jeho tváři byla vedle úsměvu skrytá jakási upřímná vděčnost, na kterou se nedalo dívat. Když mu Stark o chviličku později strkal skleničku do ruky, vypadal už naštěstí zcela klidný.

"Nevrátí se tvá dívka?" zeptal se Loki váhavě, když smočil rty ve whisky.

"Nevrátí."

"Ani později...?"

"Nevrátí. Dali jsme si pauzu. Ona tvrdila, že moc piju, a já tvrdil že málo. Nenapravitelné rozpory." Sklenku do sebe kopnul na ex a jak se vzápětí ukázalo, nesl si sebou celou láhev. Štědře si doplnil. "No, co si dělal celou tu dobu?" prohodil konverzačně.

"Seděl jsem zavřený v cele," pokrčil Loki trochu ostýchavě rameny. "Obávám se, že nemohu posloužit žádnou zajímavou historkou. Bylo to nesmírně nudné."

"Ne že bych na tom byl moc jinak," zamumlal Stark. Jakmile začal zase pít, skoro okamžitě se dostal do dosti nepříjemného stádia opilosti. Zcela vystřízlivět se mu nepodařilo už řadu dní.

"Zavřel jsi se do cely?" pozdvihl Loki obočí, ale Stark jemnou narážku zcela pominul, nespokojeně si odfrknul a napil se rovnou uz láhve.

"Žádná cela nepomůže." Docela slušně se mu začal plést jazyk. "Tak jsem se rozhodl opít tak, tak abych na všechno zapomněl. Dodomnívám se, že se mi to na... nakonec... podvede."

Loki odložil plnou skleničku na stolek - Stark si beztak nevšiml, že pije sám - a zeptal se mírným hlasem: "Na co chceš zapomenout, Tony Starku?"

"Za prvné na jednoho ásgardskýho parchanta, za druhné na ty chitaurský parchanty, za třechtí na existenci parchantů vůbec. Omluvte mě, dámy." Stark se odpotácel do koupelny a Loki se zamyslel. Podařilo se mu dostat se ke Starkovi doslova na dosah ruky a nezačali spolu bojovat. Potud šel plán dobře. Jestli se ale Stark hodlal naložit do lihu, šla veškerá jemná strategie stranou.

Tony se vypotácel ven jen v kalhotách, pohled již zcela skelný, a zcela automaticky se skácel do postele. Loki jen zamrkal, ale pak se usmál, tu chrápající hadrovou panenku si uložil na rameno, objal ji rukama a zavřel oči. Pak je zase otevřel a přeskládal je oba pečlivě tak, aby to byl on, kdo bude ležet Starkovi na rameni. Jeho paže si ochranitelsky rozprostřel kolem těla, jen obličej pootočil trochu stranou - Tony toho vypil opravdu hodně a z jeho dechu to bylo znát - a spokojeně se uvelebil. Do rána času dost.

Ráno nastalo sice skoro v poledne, ale zato se vší parádou.

"Ježíšmarjá!" zahořekoval Stark a vylétl z postele tak razantně, že Lokiho odhodil na druhou stranu. Tentokrát už opravdu z té postele spadl a s tichým zasténáním zůstal ležet na zemi.

"Kam jsi zmizel?" ozvalo se po vteřině nejistého ticha a vzápětí se Tonyho tvář objevila nad ním. "Promiň, to jsem nechtěl. Vydrž okamžik..."

Loki, který by se samozřejmě dostal nahoru bez problémů sám, si stáhl polštář, aby to měl na zemi pohodlnější, a trpělivě čekal, než si Tony odbude v koupelně slabou chvilku ranních alkoholických probuzení. Když se znovu ukázal, byl stále zelený, ale už klidnější.

"Vážně promiň," huhlal, zatímco Lokiho vracel do postele. "Taky za... nesápal jsem se na tebe v noci, doufám?" zarazil se. "To by bylo neomluvitelné."

"Nic si nepamatuješ?" zeptal se Loki trochu dotčeně, protože se mu nezamlouvala představa, že by plýtval svým šarmem zbytečně.

"Ale jo... pak jsem prostě usnul?" zeptal se hlasem plným naděje.

"V podstatě ano, nakonec," usmál se Loki jemně a trochu zasněně.

Stark zaúpěl a prchl. Delší chvíli se ozývalo hučení kávovaru a další zvuky, které by Loki, kdyby byl obeznámenější s chodem kuchyně, mohl rozluštit jako ´všechno, co můžete udělat proti kocovině´.

"Hej, Loki! Jíš?"

Loki se rozhlédl kolem sebe a pohlédl na své prázdné ruce.

"Myslím tak obecně," objevil se Tony ve dveřích, "totiž... dáš si snídani? Nebo jsi živ z měsíčního svitu?"

"Rád si dám snídani," řekl Loki opatrně. "Klidně i větší," zavolal dodatečně.

Odměněn byl docela slušnou porcí zeleninové omelety s vejci, džusem, čajem a kávou, mísou ovoce a hromádkou opečených celozrnných toustů. Tony to všechno pečlivě naskládal na tác na posteli a na nočním stolku.

"Později to vyřešíme nějak lépe," řekl s plnou pusou, protože sám se začal cpát už při vaření, "aby ses mohl přesouvat, teď jsem s tím nechtěl zdržovat..." Vesele se ušklíbl. "Je to jako omluva akceptovatelné? Nebo mám přidat ještě kus slaniny?"

"Plně akceptovatelné," přikývl vážně Loki. V ásgardské cele sice dostával stravu, která byla dokonale vypočítaná na výživový efekt, ale důsledně bez chuti a kašovité konzistence - bylo to vážně k vzteku. Křupavost toustů, vláčnost vaječného bílku, příjemnou pevnost kousků paprik a chladivou štiplavost pomerančového džusu si teď dokázal skvěle vychutnat.

"Tak fajn," řekl Tony, když se propracovali hromadou kalorií k tomu, aby jen líně ujídali kousky ovoce, "zdálo se mi to včera, nebo jsi vážně říkal, že ti ty nohy dorostou?"

"Možná dorostou," opravil ho Loki. "Má to své specifické... ehm, podmínky."

"Hmm? Tak povídej."

Loki zrozpačitěl. "Je to trochu trapné..."

"No tak, broučku, strávili jsme spolu noc pod jednou peřinou, jakýpak ostych!"

Loki se zatvářil trochu nešťastně. "Víš, že jsem bůh."

"S tím už jsme se tak nějak smířili."

"Bohové..." Loki vypadal čím dál nešťastněji a vrátil se ke žmoulání přikrývky. Mít patu, nejspíš s ní teď dloube v podlaze důlek. "Bohové mají své..."

"Promiň, Loki, není ti rozumět ani slovo."

Loki zdvihl oči. Zoufale mu planuly z pobledlé tváře. "Bohové žijí z víry lidí," řekl, "z jejich oddanosti, lásky, vstřícnosti, všech možných kladných emocí vázaných k jejich osobě."

Tony se trochu zamračil, když zpracovával Lokiho pracně vyslovené doznání.

"Takže ty potřebuješ někoho, kdo tě bude obskakovat, drbat za uchem a pět ódy na tvou dokonalost, aby ses uzdravil?" ujistil se Tony, že dobře rozuměl. K Lokiho úžasu tento obskurní výmysl nijak nezpochybnil. "Položím tě před nejbližší střední školu, severská mytologie právě docela frčí."

Loki si odhrnul vlasy z tváře překvapivě lidsky rozpačitým gestem. Starkovo verbální tiky bez potíží ignoroval. "Přemýšlel jsem, proč mě Thor donesl zrovna sem," řekl váhavě. "Potom mi došlo, že si musel všimnout známek... že jsem tě... jakási přitažlivost..."

Tony strnul. Skutečně věřil, že by si nikdo nemohl všimnout toho, jak mu Loki připadá sexy. Kompenzoval své zaujetí zuřivými projevy nesnášenlivosti, ostatně navlas stejné, jakou všichni ostatní projevovali zcela přirozeně, a připadal si trochu jako blázen, protože propadat něčemu, co absolutně a zaručeně nemohlo mít šanci na úspěch, neměl ve zvyku.

"Neřekl bych do Thora, že je tak všímavý," zamumlal a připadal si velice nepohodlně. Loki, které v něm četl jako v otevřené knize, přistoupil k dalšímu kolu.

"To opravdu není," pousmál se jemně, "ale zná mě už příliš dlouho, než abych před ním dokázal takové city ukrýt. Odpusť. Nechtěl jsem tě něčím takovým zatěžovat. Uvědomuji si, samozřejmě, že..."

Stark v děsivém duševním veletoči pochopil, že není řeč o něm, ale o Lokim, což ho vyvedlo z konceptu naprosto a zcela a jen zalapal po dechu neschopen slova, což se mu stalo podruhé za život a podruhé ve dvou dnech. V hlavě mu hučelo a křehká rovnováha člověka, který se jen tak tak vyhrabal z příšerné opice, byla hrubě narušena. Jinak řečeno, málem sebou seknul.

Jenže Stark byl sice na spoustu věcí hrozné dřevo, ale pořád ještě byl génius. Rovnici, ve které byly pouze dvě proměnné, a to vzájemně se přitahující proměnné, dokázal vyřešit bez větších potíží i na pokraji kolapsu. Vcelku se nedalo dělat nic jiného, než se naklonit k Lokimu a políbit ho. Loki v té chvíli ještě mluvil a do jeho pootevřených úst se tak dostal Tonyho jazyk bez potíží.

Když po delší, ale příjemné chvíli, kdy se kávová a pomerančová příchuť dvojích rtů promíchala v harmonické symfonii, Stark polibek konečně přerušil a trochu se oddálil. "Je ti jasné, že to nemůže mít žádnou budoucnost?"

"Naprosto beznadějné," souhlasil Loki a jemně přejel Tonymu po tváři, lehounký dotek špičkami prstů. Pousmál se při tom, když sledoval jejich cestu, a Tony byl ztracen.

"Takže prostě... uvidíme," vydechl.

"Vesmír je plný úplně nemožných věcí," zašeptal Loki a přitáhl si Tonyho blíž.

Povzbudivé pro budoucnost bylo, že na tom vydělali oba. Tony získal to, po čem toužil, mohl se dát zase do kupy, přestat chlastat a znovu začít oblažovat svět výplody svého génia. A Loki byl naprosto spokojený, jak jeho plán úniku z cely beze zbytku vyšel. Nejvíc práce - celé týdny - ve skutečnosti dalo vytočit kdysi loajálního strážného natolik, aby byl schopen tak drastické fyzické inzultace. Přesvědčit Thora, aby udělal co bylo třeba, a ještě to považoval za vlastní nápad, byla hračka, protože ani jeho nenapadlo, čeho všeho by byl Loki ze zoufalé nudy schopen; a vlastním libidem vykolejený Stark spolupracoval jedna báseň. Lokiho sice čekalo poněkud obtěžující období rekonvalescence, ale chvíle nepohodlí na Zemi byla mnohem snesitelnější než nekonečná jednotvárnost vězení na Ásgardu, a rozhodně neměl nic ani proti dosti ucházející a příjemně okouzlené společnosti.

Vlastně měl pocit, že se mu ta společnost začíná zamlouvat tak moc, že si bude muset vymyslet nějakou novou ptákovinu, na kterou mu Stark ochotně skočí, aby mohli pokračovat v dobře započatém díle.


 

- Konec -


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Odborník na problematiku svádění akkarra 30. 07. 2013 - 09:16
RE: Odborník na problematiku svádění loki 30. 07. 2013 - 21:35
RE: Odborník na problematiku svádění mandelinka 31. 07. 2013 - 23:30
RE: Odborník na problematiku svádění loki 01. 08. 2013 - 11:52
RE: Odborník na problematiku svádění samba 03. 09. 2013 - 19:14
RE(2x): Odborník na problematiku svádění loki 03. 09. 2013 - 23:06
RE: Odborník na problematiku svádění heji 23. 09. 2013 - 21:37
RE: Odborník na problematiku svádění heji 23. 09. 2013 - 21:40
RE: Odborník na problematiku svádění loki 23. 09. 2013 - 21:46
RE(2x): Odborník na problematiku svádění heji 23. 09. 2013 - 22:08
RE(3x): Odborník na problematiku svádění loki 23. 09. 2013 - 22:14
RE(4x): Odborník na problematiku svádění heji 28. 09. 2013 - 10:54
RE(5x): Odborník na problematiku svádění eithne 15. 10. 2013 - 21:14
RE: Odborník na problematiku svádění mixxes 23. 09. 2013 - 21:49
RE(2x): Odborník na problematiku svádění loki 23. 09. 2013 - 21:56
RE: Odborník na problematiku svádění kvik®blbne.cz 15. 10. 2013 - 21:13
RE(2x): Odborník na problematiku svádění loki 15. 10. 2013 - 21:16
RE: Odborník na problematiku svádění plávková 19. 01. 2014 - 18:27
RE(2x): Odborník na problematiku svádění loki 19. 01. 2014 - 20:27
RE: Odborník na problematiku svádění sitara 29. 11. 2014 - 14:19