Na dosah ruky - 15.

24. srpen 2013 | 04.30 |

Chci, abyste věděli, že za to nemůžu. "Zlé sny" jako legitimní prostředek v ději (a tradiční vztahové lepidlo) naprosto neuznávám. Ale v Iron manovi 3, který odpovídá časově našemu příběhu, byly; a kdo jsem já, abych kráčela proti větru? Už tak stačí, že se nekoná žádný Mandarín. Jsem docela zvědavá, jak se vám bude dnešní kapitola zamlouvat. S dějem doufám nikdo moc nepospíchá... ;-)

Stark ležel v posteli a mořil se myšlenkami. Dnešek byl zatraceně dlouhý. O Lokim se toho dozvěděl mnohem víc, než kdy chtěl vědět - a nejspíš i o sobě. Bylo to skutečně dnes ráno, kdy se Loki probudil ze spánku a přivítal ho... ehm, zatraceně žhavým polibkem? O chvíli později přišel o svůj byt, zřejmě aby těch divných věcí nebylo málo. A teď jsou spolu v Kalifornii, v domě se skvělým výhledem na moře. Ne že by si ho stihli jeden či druhý užít. Bylo už hodně pozdě, když přiletěli, a Loki se ze svého duševního výletu vrátil tak unavený, že ho Stark jenom upustil do postele a sám zabral ložnici hned vedle. Byli od sebe dva metry, oddělení nijak silnou zdí. Měl skoro dojem, že by byl raději, kdyby tam ta zeď nebyla, ale odhodlání chovat se rozumně bylo silnější. Nesměl to nechat zajít příliš daleko; prostě nesměl, protože takový vztah mohl skončit jedině impozantní katastrofou.

Otočil se na druhý bok. Chitauri. Byli tak blízko - a Stark s tím nemohl nic dělat. Ta bezmoc byla příšerná. Tady nepomohl žádný oblek, žádný vynález, žádná technologie. Byl to jenom Lokiho boj a Starkovi bylo skoro špatně, když si uvědomoval, co všechno už od nich musel vytrpět; zvlášť když to podle všeho nebyla tak moc jeho vina, jak to vypadalo na začátku. Štvalo ho, jak moc je sám rozhozený. To Loki by měl být ten nervózní, že? Ale toho vytáčelo jenom to, když o tom někdo věděl nebo dokonce mluvil. Byla to ještě hrdost, nebo jen fanatická nezávislost? Stark se v jejich vesmíru nestačil ani ohřát a byl z toho málem na prášky. Nesnášel se za to a možná ještě víc nesnášel pomyšlení, že by mohl před Lokim vypadat jako slaboch.

Vzhledem k okolnostem proto nebylo nijak překvapivé, že když konečně usnul, sny ho dovedly tam, kam už tolikrát - do temnoty vesmíru slabě ozářeného světlem vzdálených, cizích sluncí, mezi nelidské kreatury vyčkávající na svou chvíli. Dnes však bylo v tom snu něco nového: ozvěna křiku, zoufalého a plného bolesti. To nemůže být Loki, přesvědčoval se Stark, zatímco k němu Chitauri obraceli hlavy a potěšeně cenili zuby, nikdy by nedopustil, aby - 

Tentokrát sen nestačil dojít do svého hrozného konce, kdy mu ostré drápy rvou napřed kovový oblek a pak i tělo na kusy, protože ho ze spánku vytáhly něčí ruce plné pochopení.

"Co tady děláš?" zamumlal Stark rozespale do Lokiho kůže. "Slyšel jsem tvůj hlas..." Snažil se přestat třást, ale ještě tam byl příliš hluboko.

"Křičel jsi ze spaní," řekl Loki tiše a nepřestával ho lehce hladit po zádech.

Stark pomalu nabýval sebevlády a trochu se zavrtěl v Lokiho náručí, aby mu mohl pohlédnout do tváře. "Víš, stačilo, abys po mně ode dveří něco hodil. Botu, třeba. Vážně není třeba..."

Loki se nehlasně zasmál a letmo ho políbil do vlasů. Zcela konsternovaný Stark jen vydechl. Jak se sem mohli dostat?

"Oba budeme lépe spát, když budeme spolu," řekl Loki.

"To je druhá nejhorší balící metoda, jakou jsem kdy zažil. Logická argumentace?"

"Jenom jeden argument," blýskl se šerem Lokiho úsměv. "Nebudu tě svádět, když jsi tak moc proti. Ale je faktem, že na tom budeme lépe vedle sebe."

Už zcela bdělý Stark se odtáhl a opřel se o zeď. Stále se dotýkali nohama a jednou rukou a ze všech těch míst jako by do Starka proudilo chvějivé teplo. "Promiň, že jsem tě vzbudil. Je mi to trapné... nelze porovnávat, co se nám stalo a uvědomuji si, že - "

"Nesrovnávej," přerušil ho Loki jemně. "Já žil celý život s vědomím, že vesmír je plný různorodých bytostí. Ty ne."

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Nebylo nepříjemné, jen zamyšlené. Stark letmo pohlédl na hodiny a zazíval. Čtyři ráno, to je příliš brzy i příliš pozdě. Rozhodně vhodná doba k tomu, aby ještě zkusil usnout.

"Já si vážně nedovedu představit, že spíme v jedné posteli," řekl Stark nakonec a promnul si rašící strniště.

"Už jsme spali v jedné posteli," poukázal Loki.

"Ale to jsi byl mimo!"

"To má jistě dávat smysl."

"Dává,"odsekl Stark. Sám by si nejraději jednu vrazil za ten zarputilý tón. "Loki, pochop, že já... nebo spíš že ty... hej, nesměj se mi!"

Lokimu vesele jiskřily oči. "Takové hloupé problémy," řekl, "točící se kolem tělesných tužeb." Natáhl ruku a přejel jemně prsty Starkovi po spánku. "Víš, že tam máš pár šedivých vlasů?" řekl skoro fascinovaně.

"Ty umíš povzbudit," zabrblal Tony.

"Tony Starku," řekl Loki s povzdechem, "oba potřebujeme nabrat síly. Akceptoval jsi moje... potíže s prokletím - tohle je jen další z nich. Nebudu nijak reagovat na řeč tvého těla, jestli nechceš. Budeme jenom vedle sebe. Když přijde další útok, budu tě moci lépe bránit. A zlé sny nás obou tak vykážeme ze dveří."

Byly čtyři hodiny ráno. Něco v Tonym se ještě klepalo po přestálé noční můře. Loki mluvil způsobem, který dával smysl. Bylo snadné přikývnout a kvůli vlastní sebeúctě si namlouvat, že nejde o nic víc, než když vedle sebe složí hlavu dva vojáci v poli.

Takže si trochu připadal, jako by sám sebe zradil, když se ráno probudil pohodlně schoulený v Lokiho náruči.

"Tolik k předsevzetí," zamumlal nezřetelně a Loki, který s jeho prvním pohybem otevřel oči, se jen usmál. Stark se mu lehce vymanil a odpotácel se do koupelny. Zíral do zrcadla na své ne zcela bdělé já a jen nad sebou zavrtěl hlavou. Poslední dobou vůbec neměl dojem, že by byl přesvědčivým správcem veškerého svého konání. Podivné okolnosti, ke kterým se neuměl dobře postavit, ho vláčely sem a tam. "Houby podivné okolnosti," řekl zrcadlu, "Loki má zkrátka praxi v tom jak s někým zamávat. Tedy, mnohem větší než já v tom, aby se mnou nebylo máváno." Teď, v ranním světle, si velmi dobře uvědomoval, jak Loki hladce dosáhl svého prostě proto, že uměl vystihnout přesně tu míru laskavosti, na kterou Stark ochotně reagoval.

Zrovna si šplíchl do tváře ledovou vodu, když uslyšel hlasité ženské zaječení. Poslepu zatápal po ručníku a spíš po paměti uháněl do obýváku, zatímco si vytíral vodu z očí. Našel Lokiho stojícího uprostřed místnosti s rukama založenýma na hrudi, jak upřeně hledí na nějakou ženskou osobu, která se právě snažila vmáčknout do pohovky. A ječela.

"Ticho!" zakřičel Stark. Kupodivu to pomohlo. "A vy jste kdo?"

"Já?!"

"Seděla na pohovce s nohama na stole," prásknul Loki s nevinným pohledem. "A se svačinou." Nevinný pohled se zamyšleně měnil v hladový.

"Já jsem..."

"Jarvisi, oznámil jsi personálu, že jsme se vrátili? Jste uklízečka, že ano."

"Ano...?"

"Ne?"

"Chci říct... ano. Promiňte."

"Už se na tom pracuje, pane," vložil se Jarvis do hovoru a měl tolik slušnosti, aby zněl provinile.

"Bezva," zamumlal Stark. "Huš huš," udělal na ni a ženská popadla tácek s chlebíčky a prchla. Jeden jí cestou vypadl rovnou na koberec. Nevšimla si toho a hbitě zmizela za dveřmi. Stark na něj upřel smutný pohled. "Dobré ráno v novém bytě. Jdu si konečně vyčistit zuby. Nikdo nezačněte ječet."

Zatímco se Stark pokoušel dokončit ranní kolečko s kartáčkem, holícím strojkem a přiměřeným množstvím gelu na vlasy, Loki stačil zjistit, že v lednici nic není a systematicky začal prohledávat kuchyň. Než se Stark vrátil, už stačil na internetu najít, jak se dá objednávat jídlo do domu.

"Dáš si se mnou pečené sele?" zeptal se jako by nic. Stark se zarazil.

"Promiň? Asi mi natekla voda do uší."

"Pečené sele."

"Pečené sele? Ke snídani?"

"Počítám, že zbude i na svačinu."

"Prosím tě, objednej mi ovoce, nějaké cereálie a mléko a... sakra, co já vím. Ať se Jarvis spojí s hospodyní. Jarvisi, slyšíš? Nějak jsi zaspal. Tohle jsou věci, o kterých nechci vědět, kde se berou."

"I multimilionáři by měli vědět, kolik stojí rohlíky," odcitoval mu Loki jeho vlastní nedávná slova.

"Trhni si. Kde je kafe?! Já chci kafe. Jinak odmítám fungovat." Jestli na stěhování něco nesnášel, tak časové posuny. Naštěstí kávovar se ukázal být v dostatečné pohotovosti a Stark se mohl jít doprobrat do garáže, kde chtěl dohlédnout na to, aby se všechny obleky uložily na správná místa a v pořádku.

"Jarvisi, jednička nemá zcela nabité baterie, proč? Pětka má odřenou levou ruku, zaznamenej." Na druhém monitoru zatím promazával poštu. "Šestka bude potřebovat nový kolenní kloub... Loki, tohle je pro tebe," hodil k Lokimu stolu hrst složek s dotazy na nanotrubice. "Čtrnáctka se nabíjí příliš pomalu, analyzuj problém. Fury, že si nedáš pokoj! Loki, chce se ti ztrácet čas s Furym?"

"Ne."

"Oukej, do koše. Jarvisi, Osmnáctka dorazila s patnácti minutovým zpožděním proti ostatním... Jak to myslí, že mi nezaplatí škody na Stark tower? Rozstřelil jsem jenom jedno okno a oni dvě patra! Jarvisi, tu pojišťovnu buď zažalovat nebo koupit."

"Já mám svoje konto?" podivil se Loki. "Midgardské peníze?" Zřejmě v emailech o uhlíku bylo i něco z jeho nadace. "Co s nimi mám dělat?"

Stark se po něm nesoustředěně ohlédl. "Co chceš," řekl. "Kdybys něco potřeboval, máš tu možnost."

"Mám si objednávat pečená selata a platit za ně?"

"Nemusíš," zasmál se Stark, upřímně pobavený nad viditelným faktem, že tyhle praktické věci zjevně asgardského prince zcela míjely. "Výdaje pro domácnost jsem započítal do zisků SI."

Loki jen pokrčil rameny a vrátil se do bludiště modrých obrazovek.

Dokonalá idylka - nikdo se neobjevil a Loki zůstal celý den bdělý - vydržela až do večera, kdy se po pozdní večeři usadili na terasu a hleděli na oceán. Jen světla vzdálených lodí a letadel rušila jakýsi pocit bezčasí, který se na ně snesl. Stark samozřejmě nevydržel nečinně koukat na nebe a pít při tom víno, takže si jen tak mimochodem jedním okem sjížděl na tabletu přehled denních zpráv. Loki se zamyšleně díval ke hvězdám a do tváře se mu postupně vkrádal zvláštní výraz, který Stark neznal a díky kterému vypadal méně člověkem než kdykoli jindy.

"Loki?" řekl tak tiše, že Loki mohl snadno předstírat, že nic nezaslechl. Ale neudělal to; odpoutal pohled od hvězd a zadíval se na Starka. Oči jako by mu v šeru modře zářily. Stark náhle ztratil nit myšlenek, uvědomil si, že neměl Lokiho rušit, že všechno, co by mohl říci, bude nezbytně velice banální nebo hloupé.

"Ta souhvězdí... jsou hodně jiná?"

"Úplně jiná," odpověděl Loki stejně polohlasně a zvolna. "Jsme velice daleko. V Asgardu... v Asgardu je sál naslouchání. Kdo jím projde až nakonec, stane na místě, kde může naslouchat cizím světům. Nebo hvězdám." Odmlčel se.

"Jak zní Země?"

"Midgard, to je mraveniště," pousmál se Loki. "Spousta haštěřících se dětských hlasů."

"A hvězdy?"

"Zpívají."

Ztichli.

´Zamiloval jsem se,´ pomyslel si Stark. ´Úplně hloupě, nesmyslně, neperspektivně, jako kluk. Nejspíš víc do představy o Lokim než do Lokiho samého, protože je to vážně cvok až do morku kostí. Do tónu jeho hlasu, hebkosti kůže, modrých očí, hbitosti mysli a vší té nevyzpytatelnosti. Nejspíš už dřív, protože jen tak dává smysl všechen ten chaos. Propadnout tomu nesmím a jestli se to dozví, bude se mi smát i napřesrok. Jako by mi nestačila Pepper! Ale ona stačí i nestačí, to je to. Všechno, co není ona, je Loki, skvěle se doplňují. Oba mít nelze, ale stejně to není tak, že bych měl na výběr...´

Stark se usmál; připadal si klidný a smířený, ten náhlý vhled do sebe přišel ve vhodnou chvíli vlídného rozpoložení s potřebnou špetkou humoru, který to celé stavěl do lehčí roviny.

Loki vstal a tiše jako duch přistoupil k Tonyho křeslu. Sklonil se a opřel rukama, uvěznil tak Starka bez jediného dotyku pod sebou. "Dal bych mnoho za to, abych teď četl v tvých myšlenkách," řekl potichu. Stark jenom natáhl ruku, zabořil prsty do Lokiho vlasů a přitáhl si ho blíž, k polibku. Byl stejně báječný jako ten první... ne, lepší. Loki byl velice ochotný vyjít mu vstříc a Tony si ho vychutnával s nesmírnou intenzitou okamžiku svého zjitřeného vnímání a trochou výsměchu sobě samému; tohle určitě nemohlo pomoct, aby se zbavil svého nerozumného zaujetí.

"Odpusť," řekl, když se, asi tak za tisíc let, jejich rty rozpojily. "Vím, že jsem to byl já, kdo říkal, že se to nemá dít. Tak řekněme, že se to prostě nestalo."

Loki mlčel; pomalu se napřímil a zpytavě hleděl na Starka.

Stark se postavil a zvolna se natáhl pro svou sklenici, aby dopil víno. Kupodivu teď neměl problém s tím, že by po Lokim toužil; ten polibek uhasil žízeň po dotyku a nápor emocí a prozření byl tak intenzivní, že tělo zůstalo zcela nepovšimnuto někde vzadu. Později, až budou spolu ležet v posteli, to bude jiné. Stark jen v duchu rezignovaně pokrčil rameny. S tím se nedá nic dělat. A časem... časem ty pocity zmatní a vyblednou, protože jim nic jiného nezbývá.

- Pokračování -



 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 15. valhala 24. 08. 2013 - 09:43
RE: Na dosah ruky - 15. venira 24. 08. 2013 - 09:53
RE: Na dosah ruky - 15. lochneska 24. 08. 2013 - 09:56
RE: Na dosah ruky - 15. misao deino 24. 08. 2013 - 15:19
RE: Na dosah ruky - 15. misao deino 24. 08. 2013 - 15:27
RE: Na dosah ruky - 15. ali nasweter 24. 08. 2013 - 17:33
RE: Na dosah ruky - 15. loki 24. 08. 2013 - 18:01
RE: Na dosah ruky - 15. loki 24. 08. 2013 - 18:07
RE(2x): Na dosah ruky - 15. ali nasweter 24. 08. 2013 - 20:56
RE(3x): Na dosah ruky - 15. loki 25. 08. 2013 - 08:27
RE: Na dosah ruky - 15. i-llusion 27. 08. 2013 - 15:01
RE(2x): Na dosah ruky - 15. loki 28. 08. 2013 - 06:56
RE: Na dosah ruky - 15. nerla 07. 10. 2013 - 22:46
RE(2x): Na dosah ruky - 15. loki 08. 10. 2013 - 09:43
RE: Na dosah ruky - 15. fallen 10. 12. 2013 - 19:06
RE(2x): Na dosah ruky - 15. loki 10. 12. 2013 - 19:08
RE(3x): Na dosah ruky - 15. fallen 11. 12. 2013 - 18:07
RE(4x): Na dosah ruky - 15. loki 11. 12. 2013 - 18:18
RE(5x): Na dosah ruky - 15. fallen 11. 12. 2013 - 19:33