Noc poté

9. červenec 2013 | 14.51 |

Co se stalo noc po boji s Chitauri? Kde byl Loki, než si ho Thor odvedl zpět do Ásgardu? A Stark...?
(
Původně jsem si myslela, že tohle budou stránky jedné povídky. Člověk míní, múza mění, přibyla kategorie "jednorázovky" a tady je první z nich. Jako dobrý vtip mohu jen dodat, že původně to měl být slash Loki / Jarvis - a nakonec to ani není slash, ani tam Jarvis nijak zvlášť nevystupuje... :-))
(Pokud se někomu pletou postavy, může začít stručným přehledem ZDE.)


 

Vlastně se o tom v žádné chvíli nemluvilo, ale zůstali pohromadě. Našli si příjemný okrouhlý salónek ve dvaaosmdesátém patře, vybavený dostatečným množstvím alkoholu i pohovek - a to jim stačilo.
I když celý ten flám spočíval hlavně v tom, že si vzájemně ošetřili nejhorší šrámy a občas někdo někomu dolil panáka...
Byli vyčerpaní, všichni bez výjimky, bohové i smrtelníci. Hladina adrenalinu poklesla, vlna euforie se rozlila do oceánu reality. Zbyla únava.
Natasha a Clint usnuli na jedné pohovce a jejich vzájemná poloha přiměla Starka chvíli uvažovat nad tím, jestli si spolu v brzké době chystají začít, nebo jsou naopak pár velice dlouho.
Opatrně překročil nohy Kapitána Ameriky. Potřásl hlavou - ten chlap je neuvěřitelný. Opravdu spí s tím svým štítem pod hlavou? Pošuk každým coulem. Ale schopný. Nad jehlou, hedvábnou nití a lahvičkou dezinfekce kupodivu došli k jakémusi hlubšímu příměří. Stark si uvědomil, že si opravdu dovede představit, že se někdy sejdou na skleničku, i když zrovna nebude na spadnutí konec světa.
Thor také spal na zemi, zabalený do svého pláště. Ve spánku vypadal mladší, jen místo medvídka držel v ruce kladivo. Další pošuk. To, že Stark sám měl na ruce náramek se spojením na Jarvise, se samozřejmě nepočítalo.
Hlavní příčinou toho, proč musel svou kůži svěřit Rogersovi a ne jejich dvornímu doktorovi, byla Hulkova neochota proměnit se zpět. Už nezuřil bezhlavě, jeho nenávist se soustředila na jedinou osobu a jediný cíl. Celý večer zíral na Lokiho a o nic jiného se nestaral. Ani teď, kdy spal jak zařezaný a jeho odfukování připomínalo supícího býka, jeho mohutná tlapa nepouštěla Lokiho nohu. Ten vedle Hulka vypadal jako polámaná hračka, nepohodlně zkroucený v koutě, s rukama pevně spoutanýma.
Největší vztek už přešel a tak ho Stark skoro litoval. Nebo ne, to nebyla lítost - spíš jakýsi pocit nepatřičnosti. Neváhal, bylo-li potřeba nepřítele zabít, ale nevyžíval se nikdy v jeho ponižování. Jenže co s ním! Thor si byl sice jist, že se Loki do rána vzpamatovat nestačí, a pak už měli z Shieldu dostat potřebné pomůcky na jeho spoutání, ale stejně ho nechtěli pustit z očí. Strčit ho za bar, zvlášť když se Hulk dobrovolně ujal hlídání, se nakonec ukázalo docela přijatelné. Na očích, ale ne úplně. Clintonovi rozhodně výhled na tu výsměšnou tvář nedělal dobře.


Loki nespal. Sledoval Starka a tentokrát se neusmíval; vypadal zamyšleně.
"Copak,” prohodil Tony polohlasem, "neusneš bez dudlíku?”
"Nemohu spát ze stejného důvodu jako ty, železný muži,” řekl Loki stejně tiše. Hulk sebou trochu zamlel, ale neprobudil se.
Stark přimhouřil oči. Věděl samozřejmě, že na něj Loki něco zkusí, skoro viděl, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka ve snaze přijít na nejlepší strategii a využití toho omezeného času, který na sebe mají.
"Mě nedrží za nohu zelené monstrum.”
Loki sklouzl očima na svou uvězněnou nohu a trochu pokrčil rameny. "Lepší než v zubech.”
"Řekl bych, že brzy budeš mít dost času na libovolně dlouhý spánek,” podotkl Stark, opřel se o pult a podal si osamělou láhev. Bylo v ní ještě pár hltů rumu tak starého, že nejspíš pamatoval Johna Silvera. S pohledem upřeným na Lokiho se napil. "Máte na Ásgardu vězení? Hladomorny? Nebo dostaneš od taťky domácí vězení a zatrhne ti kapesné?”
"Nemohu předvídat Ódinova rozhodnutí,” zaváhal Loki. Ve tváři se mu mihlo něco nápadně připomínajícího strach. Nebo něco, co mělo vypadat jako strach. "S určitostí vím, že nebude milosrdný." Stark si proti své vůli připadal mírně zaujatý. Byl si jist, s naprostou jistotou věděl, že Loki není upřímný ani co by se za nehet vešlo, ale dosud nedokázal odhadnout, kam tohle divadýlko spěje. Navíc si vyměnili už nejmíň pět vět a Loki se dosud nezačal projevovat jako psychopatický šílenec. Něco chtěl.
"Já...” Zaváhal a sklopil hlavu. Tmavé vlasy mu sklouzly do tváře a aby si je mohl shrnout stranou, musel zvednout obě ruce. Pouta kolem zápěstí byla ovázaná z mnoha vrstev velmi tenkých řemínků a nasáklá krví. Tonyho napadlo, jestli mu snad chce Loki zapůsobit na city a alkohol v krvi způsobil, že se málem začal smát. Tak špatný odhad snad mít nemohl!
"K věci, Asgarďane.” Promluvil hlasitěji než chtěl a na okamžik oba nehybně strnuli v očekávání, jestli se někdo neprobudí.
Loki pomalu vydechl. "Byls tam,” zašeptal skoro neslyšně. "Byls tam nahoře, v temnotě. Jediný člověk ve vesmíru. Člověk a monstra. V temnotě... a sám.”
Stark pevně stiskl rty. Tohle bylo přesně to, na co myslet nechtěl. Nemyslet, nevzpomínat, nijak a ničím se k tomu nevracet. Loki měl samozřejmě dobrý odhad - proto slavný Iron man nemohl spát. Protože jakmile zavřel oči, viděl znovu před sebou ten vesmír - cizí, vzdálený, tak strašně... tak strašně jiný. Věděl, že čas ostří té vzpomínky otupí a uhladí, ale teď bylo všechno až příliš čerstvé a sotva zavřel oči, byl tam znovu a znovu před sebou viděl nepovědomé tvary cizí technologie.
"Padal jsem tou temnotou tisíce let,” šeptal Loki, "slunce kolem mě se rodila a zase umírala v kratičkých záblescích. Ach, člověče, buď vděčný za svou smrtelnost.”
Stark chtěl napřed namítnout něco o tom, že Loki rozhodně nemohl být pryč tak dlouho, ale něco v Lokiho pohledu ho zarazilo a uvědomil si, že mu věří.
"Až jsi potkal Chitauri.”
"Našli mne a zachytili v nekonečném pádu. Vysvobodili z prázdnoty. Udělal bych cokoli, naprosto cokoli, o co by požádali.”
Stark trhl rameny a odvrátil se. Nechtěl být svědkem toho, jak se Loki přiznává ke své slabosti a prohře; pořád ještě to byl bůh. "Tak to byla vážně klika, že jste našli tolik společných zájmů,” prohodil a dopil rum. Ráno bude krušné.
Lokimu se na okamžik vrátil jeho starý úsměv. "Bez pochyb považuji za jisté, že Midgard by v mých rukou vzkvétal k moudrosti a slávě,” pronesl skoro slavnostně.
"Rozhodně by s tebou neměl problém s přelidněností,” zavrčel Stark a trochu si povzdechl, když se v těch modrých očích naproti němu objevil zmatek. Lokiho angličtina byla možná chvílemi trochu květnatější, než bylo zvykem, ale jinak bezvadná a on snadno zapomínal, jak málo mají společného.
"Zapomeň na to. Chtěl jsi mi vyprávět o tom, jak jsme si podobní. Nás obou se... jak bys to řekl... dotklo nekonečno? A zřejmě jsi mě chtěl dovést k poznání, že bych byl ochoten pro Chitauri udělat totéž co ty.”
Loki se znovu usmál a Stark si uvědomil, že ho alkohol přiměl vyložit karty moc brzy.
"Pro Chitauri bys byl jenom hříčka pro chvilkové pobavení,” opáčil. "Nezajímají se o nic tak ubohého jako jsou lidské nicky a jejich nepatrné životy.”
Stark pozdvihl obočí. Možná si chtěl Loki vážně jenom pokecat. Takhle se chová někdo, kdo toho druhého potřebuje?
"Být tebou, choval bych se svázaný v domě jedné té nicky slušněji,” ušklíbl se.
Hulk zachrápal, trochu se pohnul a posunul tak Lokiho do ještě obskurnější pozice, než jakou zaujímal dosud.
"Potřeboval by pro klid mysli pár dobrých snů,” řekl, zdvihl dlaně a jako by z nich něco lehce sfoukl směrem k Hulkově tváři. Stark se napjal, ale Loki k němu zcela uvolněně zdvihl oči. "Jsem příliš vyčerpaný na jakákoli kouzla, i ta nejjednodušší. V tom se můj ´bratr´ nezmýlil.”
Navzdory těm slovům se Hulk začal zmenšovat, jeho ruka sklouzla na zem, a během pár chvil vedle nich ležel hluboce spící doktor s pokojným výrazem na tváři. Stark se napřímil a rázem takřka vystřízlivěl, připravený spustit poplach v okamžiku, kdy se Loki pohne.
"Tak žádná kouzla?”
Loki jemně zavrtěl hlavou a usmíval se skoro omluvně. "Omluv mou malou lest. Cítil jsem, že se jeho proměna blíží... jenom se posadím. Nech své druhy jejich zaslouženému odpočinku.” S viditelnou úlevou zaujal ve svém koutě přijatelnější polohu a natáhl dlouhé nohy před sebe. Stark si až teď všiml, že i kolem nich má spletená pouta a že je připoutaný k baru - prve to pod Hulkovým tělem nebylo vidět. Možná by se dokázal sám osvobodit, ale rozhodně ne tiše a bez povšimnutí. Ruce složil v klíně, a s hlavou nepatrně nakloněnou na stranu prohlížel si zpytavě svého protivníka.
Stark, zbavený díky jejich vzájemné poloze obvyklé nevýhody své malé výšky, mu pátravý pohled bez rozpaků oplácel. V přítmí několika malých světel vynikla jemnost Lokiho rysů orámovaných hebkými vlasy; dokonce i ruce měl útlejší než by příslušelo někomu, kdo bojuje mečem a kopím, a dlouhé štíhlé prsty. Vypadal v té chvíli méně lidsky než kdy dřív, fascinující bytost prosvícená měkkým svitem, jako by jí zevnitř prosvítal její božský původ, průzračné třpytící se oči a velice světlá pleť volající po...
Stark rychle uťal myšlenky rozběhlé naprosto špatným směrem.
"Ty se vážně nezastavíš před ničím, co?” vydechl.
Loki jen lehce pozdvihl obočí, jako by netušil, o čem je řeč. "Jsme každý docela jiný,” řekl, "přesto si společně neseme znamení těch, kteří prohlédli závoj prostoru za hranici Devíti světů.”
Stále se k tomu vracel, snažil se ho přimět k jakémusi sdílení dojmu z vesmíru Chitauri. Stark se rozhodl, že už nebude odvracet tok řeči jinam. Možná, že mu Loki opravdu chtěl sdělit něco důležitého.
"Byl jsem tam jen pár chvil,” řekl.
"Jak dlouhých bylo těch pár chvil?” pronesl Loki jemně.
Stark chvíli mlčel. "Vystačí mi do konce života.”
Lokiho přikývl, jako by uslyšel jen to, co očekával. Jeho pohled zintenzivněl. "Ptal jsi se prve, jakým způsobem mne Ódin ztrestá.”
Stark přikývl.
"Nenech mě padnout samotného do temnoty.”
Lokiho pohled... Stark by nikdy nedokázal slovy pojmenovat, co všechno v něm v té chvíli četl. Nebyla to prosba či potřeba, nebo snad někde hluboko; možná se v něm v tu chvíli odrazilo všechno, co dělalo Lokiho takovým, jakým byl. Na nějaký nepatrný okamžik Stark pocítil nesmírnou tíhu toho, jaké to je být Lokim - a až dodatečně, v nějakém druhém plánu, pocítil údiv, proč Loki náhle vyslovil tak jasnou a konkrétní žádost, která byla samozřejmě zcela nesmyslná a jemu tak nepodobná.
V tom se ale ten spěch vysvětlil, když Starkovi na rameno dopadla Thorova ruka.
"Vystřídám tě na stráži,” řekl tiše.
Jak jen nepodobní si byli tito - bratři... Loki jako by se zmenšil, odvrátil hlavu a to všechno, co v něm hlasitě křičelo, ztichlo.
"Jo... jasně.”
Thor pohlédl na doktora, který spal stočený na podlaze jenom v potrhaných kalhotách, a s ohledy, které Starka nejasně popudily, mu došel pro deku. Během těch pár vteřin potom Stark stačil udělat něco, co považoval za zcela impulzivní rozhodnutí, o kterém předem tušil, že ho bude patrně litovat, ale... pokud tu byla možnost, že by Loki skončil znovu tam v té temnotě...
Dokonce i když to byl právě Loki.
Stark rychle odepjal náramek ze svého zápěstí a zašeptal do něj pár slov. Ještě se ani nestačila ozvat odpověď, když vyhrnul Lokimu rukáv tuniky a připnul mu ho těsně nad loket, kde se ve zbylých ozdobách asgardských brnění snadno ztratil. To jediné dávalo smysl. Nemohl a ani by nechtěl ovlivnit nic z toho, o co Loki žádal, kromě jediného - nemusel ho nechat samotného.
Loki na něj hleděl široce rozevřenýma očima. "Zasloužil sis vděk budoucího krále Ásgardu,” řekl a Stark měl pocit, že se bude muset začít smát. Co si vlastně myslel, že se Loki ze svého šílenství náhle vyléčil? Očividně ne.
"A já že jsem megaloman,” utrousil, ale to už byl Thor zpět, aby po zbytek noci oblažoval Lokiho pochmurnými vyčítavými pohledy.

Epilog 

O dva dny později se Thor s Lokim vrátili do Ásgardu; Stark už s ním nepromluvil a možná to bylo dobře, protože občasné divoké sny, ve kterých se ho dotýkaly ruce sice něžné a pečující, ale bohužel mužské, ho poněkud zneklidňovaly. Pepper se naštěstí ukázala jako schopná léčitelka a jediným drobným problémem tak zůstal lehce dotčený Jarvis, který od svého zdvojení tu a tam propadal tak prapodivným náladám, až začal Stark pochybovat, jestli náhodou se svým duplikátem v jiné dimenzi nemá nějaké spojení.
Loki byl samozřejmě v mezích možností spokojen. Vymámit ze Starka Jarvise byl plán ušitý narychlo a trochu horkou jehlou. Nedoufal v úspěch a když po nějakém tom nezbytném Ódinově běsnění skončil v cele - prostorné, čisté, pohodlné, ale přeci jen zoufale nudné - měl rázem o zábavu postaráno. Jarvis byl báječně učenlivý a neúnavný a jeho ódy na Lokiho dokonalost byly barvité a málokdy se opakoval. Vypustit ho jako parazita do systému Ásgardu pak znamenalo získat neutuchající zdroj informací. Loki věřil, že je otázka času, než přijdou na to, jak jeho celu otevřít tak, aby ji mohl bez povšimnutí opouštět a zase se vracet.
Koneckonců, pořád ještě se chtěl stát králem a navíc u něj jeden pozemšťan měl schovanou malou službičku.



- Konec -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Noc poté lochneska 10. 07. 2013 - 21:47
RE: Noc poté mandelinka bramborová 10. 07. 2013 - 21:52
RE: Noc poté loki 11. 07. 2013 - 21:15
RE: Noc poté shirley 29. 07. 2013 - 16:28
RE(2x): Noc poté loki 29. 07. 2013 - 18:32
RE: Noc poté heji 23. 09. 2013 - 22:01
RE: Noc poté loki 23. 09. 2013 - 22:11
RE: Noc poté sitara 29. 11. 2014 - 16:09