Na dosah ruky - 5.

17. červenec 2013 | 10.10 |

Rozličná zjištění, převážně neradostná. Jak zabavit boha? Kopněte ho.
(Obrázek: zdroj.)

 

Tony se ráno probudil s příjemným pocitem, že je všechno v pořádku. Vydrželo to asi dvě vteřiny. Pak mu došly veškeré souvislosti, rozespalá malátnost zmizela a byl rázem dokonale bdělý. Slunce bylo už hezký kus nad obzorem, ale pořád bylo ráno – rozhodl se brát pozitivně alespoň to, že se přibližně srovnal s neustálými přesuny v různých časových pásmech. Nahlédl k Lokimu. Ten měl ještě půlnoc. Vypadal o něco lépe než včera v noci a nebyl důvod ho rušit.

Zacvičil si a dal si sprchu. Loki spal. S hrstí ovoce v jedné ruce a s laptopem ve druhé prošel urgentní zprávy (bez čtení smazal všechno, co mu poslal Fury) a pak se s vervou pustil do papírů, které mu Pepper připravila k podepisování, vyřízení, či jen pouhému nahlédnutí. Loki stále spal. Činnost, kterou obvykle nesnášel a odkládal tak dlouho, dokud mu jeho ředitelka nevyhrožovala těmi nejdrastičtějšími způsoby smrti (nebo zamčením dílny a spolknutím klíčů) mu šla dobře od ruky a chvíli uvažoval, jestli by Pepper nenalákal k návratu pod tou průhlednou záminkou, že by si měla všechny ty jeho autogramy vyzvednout.

Dostal hlad a podle nezvykle nacpané lednice (řada krabiček s přichystaným jídlem na sobě měla velké L) usoudil, že hospodyně tu musela být někdy hrozně brzy ráno. Záhy objevil i velkou sportovní tašku a krabici s věcmi pro Lokiho. Zjistil, že má docela dobrý pocit z toho, že Pepper zařizovala, místo aby s Thorem probírali jejich neutěšenou situaci. Ne že by žárlil, to rozhodně ne – vůbec, vážně. Ale pocit to byl dobrý.

Loki stále spal a Tony si začal připadat trochu bezprizorně. Zašel uklidit do dílny, aby se tam vešli oba, ale věděl, že tam neuslyší, pokud by se něco dělo, a navíc byl stále příliš roztěkaný. Nejraději by se vyrazil proletěl, to ale riskovat nemohl. Rozumem věděl, že by měl pověřit Jarvise, aby na Lokiho dohlédl, a sám se pustit do práce, ale neustále hledal důvody, proč se vracet zpátky do bytu. Konečně si připustil, že dnešek nebude patřit k nejplodnějším dnům v jeho kariéře, a zkusil zavolat Pepper. Nebrala to.

"Čert to vem," zavrčel si pro sebe a šel se ten den asi po dvacáté podívat na svou osobní Šípkovou Růženku. Opřel se o dveře a chvíli ho jenom pozoroval. Bylo nesmírně zvláštní vidět někoho, s kým jste bojovali a kdo byl prokazatelně nesmírně nebezpečný, jak prostě – spí. Úplně obyčejně, se zmuchlaným polštářem pod hlavou a rozházenými vlasy.

Stark si uvědomil, že není schopen zaujmout k Lokimu nějaký jednoznačný postoj a že možná právě to je věc, která mu tak vadí. Přítel, nepřítel? Má ho litovat, nenávidět, trpně snášet? Nedostal žádný důvod, proč by ho měl vnímat jinak než jako hrozbu, to říkal rozum. Pocit z něj nebyl tak jednoznačný. Tahle mince měla víc než dvě strany a Tony se nemohl zbavit dojmu, že hraje hru s kartami, na které se nesmí podívat, a nikdo mu nevysvětlil pravidla.

Snad ten samotný pohled stačil, aby se Loki pohnul a otevřel oči. Na okamžik měl ve tváři jemný údiv člověka, který si ještě nedokázal uvědomit, kde je, ale vzápětí jeho pohled padl na Tonyho a mihla se v něm nenávist, rychle zastřená rezervovaným nicneříkajícím pohledem.

Tony si v duchu povzdechl. Pocit smířenosti byl pryč. Znovu měl na krku nevyzpytatelného asgarďana, který ho samozřejmě nenávidí, a těžko by tomu mohlo být jinak, vzhledem k okolnostem. Ódinova motivace k něčemu tak pošahanému byla skutečnou záhadou.

"Nechtěl jsem tě vzbudit," řekl Stark polohlasem. "Klidně spi dál."

Loki se posadil a přikrývka mu sklouzla k pasu. Starkovi se nejasně ulevilo, když se ukázalo, že spal v nějaké zelené tunice. Zdálo se, že neví, co na jeho slova říct, ale zato bylo patrné, že je mu celá situace velice nepříjemná. "Už nebudu spát."

"Tak..." Stark si odkašlal. "Až se dáš do kupy, ukážu ti co a jak." Zvolil strategický ústup do kuchyně a chvíli předstíral, že vaří – večeři pro sebe a snídani pro Lokiho. Ten se ostatně objevil brzy, vlasy hladce sčesané a na sobě jen minimalistickou verzi svého obvyklého oblečení, bez těch různých kousků, které tak nápadně zdůrazňovaly jeho nepozemský původ. Bez kabátce vypadal až příliš štíhlý a byl bos. Stark se rozhodl, že je to dobré znamení.

Najedli se v naprosté tichosti a celých dvacet minut se pak Tonymu povedlo zabít tím, že popisoval Lokimu jak se s čím zachází – od mikrovlnky po fén na vlasy. Pokud některé s těch přístrojů znal, nebo jejich asgardský ekvivalent, nedal to najevo. Jen tiše sledoval Tonyho a ten si na konci exkurze musel přiznat, že klidně mohl pověřit Jarvise, protože z Lokiho se mu nepodařilo vysledovat vůbec nic.

"Přemýšlel jsem," řekl Stark a Loki na něj bezvýrazně pohlédl. "Já většinu času trávím v dílně a bude nejlepší, když ti tam udělám prostor pro tvou vlastní práci." Prošli chodbou a na okamžik zastavili u dveří, kde Lokimu ukázal kód zámku. "Podle pověstí jsi vytvářel různé věci... Prý jsi vynalezl rybářskou síť?"

Loki neurčitě pokrčil rameny.

"Oukej, třeba mi o tom někdy povíš. Jen jsem si říkal, že by tě mohlo zaujmout... mám tu pár projektů, nakousnutých, co mi kdo poslal, nebo je mám v plánu na nějaké neurčito - projdi si to, třeba tě něco chytne. Když si budeš chtít dělat něco svého, je to na tobě. Nechci, abys zasahoval do mých věcí bez mého vědomí a souhlasu. Neočekávám od tebe žádné výsledky. Jen si prostě najdi něco, co tě bude bavit, a když z toho něco bude, tím líp."

"Rozumím."

"Fajn, takže..." Stark se rozhlédl po dílně. Práce byla vždycky dobrá na jakékoli pochybnosti. Obvykle měl rozběhnutých několik projektů souběžně a zabíral veškerý možný prostor. Teď dal pryč z očí ty nejcitlivější záležitosti a jeden z velkých stolů vyklidil úplně. "Tvůj plac... můj plac. Když budeš něco chtít, ptej se Jarvise nebo mě. Nějakou dobu bude trvat, než se skamarádíš s počítačem, ale... dobře, možná ne."

Loki ne úplně obratně, ale docela zdatně aktivoval nějaké virtuální monitory a se zájmem se po nich rozhlédl. Nic neříkal, tak ho nechal Stark být a ponořil se do vlastních věcí. Teď, když měl Lokiho pod dohledem, to šlo mnohem lépe než odpoledne. Zabral se do práce, občas prohodil pár slov s Jarvisem, v zásadě přestal svého nedobrovolného společníka vnímat. Ten si tam podle všeho spokojeně experimentoval s možnostmi počítače a když se po něm Stark po delší době ohlédl, uvědomil si, že se Loki usmívá. A uvědomil si ještě další věc – že Loki se dřív usmíval skoro pořád, pokud nebyl z nějakého důvodu zrovna bílý vzteky. Možná to byl úsměv trochu povznesený a byla v něm víc než špetka ironie, měl v sobě něco, co se posmívalo světu... a další věc, která mu došla byla, že v tomhle je obrovský kus Lokiho, jedna z jeho tváří. Ne jen šílenec, který chce ovládnout svět, ale hlavně hrozně nenechavý pokušitel, trochu blázen, s mocí silnější než je jeho soudnost, hračička, co zapomíná včas přestat a pak se sám diví, jakou těch pár kamínků spustilo tragickou lavinu. Ale také mu došlo, že těch tváří bude víc a nemusí být nutně v souladu. Někdo, kdo je mladý, ale kdo je mladý už nesmírně dlouho, a kdo není zrovna vzor duševní vyrovnanosti - nebylo moudré brát na jeho mentalitu lidská měřítka.

Loki zachytil jeho pohled a úsměv z jeho tváře zmizel jako sfouknutý větrem. Stark mu jen pokývl a vrátil se ke svojí práci. Sice tu takhle strávili jen pár hodin, ale stejně měl pocit jistého vítězství. Existovali vedle sebe, nerušili se, oba se dokáží uvolnit. To půjde. Sice skoro rok... ale tenhle podvečer mu dával jistou naději, že ta doba bude k přežití. Napadlo ho, že Natasha měla pravdu – ona vůbec často mívala pravdu – nebude pro něj nijak velká křivda se chvíli zabrat plně do svých projektů. A časem určitě přijdou na to, jak by mohl fungovat i jako Iron man.

Zjistil, že potřebuje mobil a došel si pro něj do obýváku. Normálně by se na chvíli natáhl na pohovku a projel si zprávy, tentokrát se ale přistihl, že se rychlým krokem vrací do dílny a jistý neklid... Zarazil se v půlce myšlenky, všechny ty drobné nesrovnalosti za celý den se mu v hlavě poskládaly a on si uvědomil, v čem byl vlastně celou tu dobu problém.

"To snad není pravda!" zařval. Loki vyskočil, upustil všechno, co měl v ruce, a s trochu zaskočeným výrazem začal couvat. Očividně byl připravený na to, že po něm Stark skočí. Ten ale nesoptil na něj, alespoň zatím. Pobíhal po dílně a vypadal jako někdo, kdo si opravdu potřebuje do něčeho kopnout.

"Zatracený Ódin! Loki," ukázal na něj, "to pitomé kouzlo, jak to, že na mě taky působí? Proč mi vadí, když tě nemám poblíž? Tys to věděl!"

"Nebyl jsem si jistý," řekl Loki ostražitě. Jako by byl tím klidnější, čím víc Stark zuřil. "Většinou... to kouzlo se nepoužívá na midgarďany."

"To kouzlo je úplně šílený! K čemu je dobrý, proboha?"

"Lze tak k sobě připoutat nepřítele před bitvou - "

"Jasně! Bitva, paráda. Hrdiný dobrovolník nedobrovolně nasadí krk. Ale na rok?! Věděl Ódin, co dělá?" Stark měl pocit, že vidí rudě. Představa, že se někdo hrabal v jeho mozku, navíc nějakou pošahanou magií, která prostě vzala co bylo v cestě...

"Je mocný, ale tohle nejsou věci, kterými by se obvykle zabýval."

"Aaaaaa!"

"A jak jsem řekl, vyslovil ho v hněvu. Myslím, že zdaleka nedomyslel veškeré... aspekty."

"Nedomyslel veškeré aspekty," zavrčel Stark. "Neuvěřitelné."

"Nebo mu to bylo jedno," přilil Loki oleje do ohně. "Jsi jen člověk."

"Sakra nasraný člověk." Padl do křesla a neklidně poklepával rukou na opěradlo. Z poklepávání se postupně stávalo bušení pěstí. "Asi můžeš být nadšený, že jsme v tom oba."

Loki pokrčil rameny. "Těžko mohu popřít, že je to pro mě výhodné."

"Výhodné..." Tony znovu vyskočil na další vzteklé kolečko. "Ty," zastavil se před Lokim. Loki znovu o krok ustoupil. Stark se nedokázal zarazit. Už neviděl před sebou trochu přerostlé nezvedené štěně, které je potřeba plácnout novinami přes čumák. Tohle byl Loki. Nepřítel. Už chápal Clinta a jeho zuřivou nenávist.

"Já bych řekl, že to nebylo to Ódinovo prokletí. Ale tvoje vlastní magie..."

Loki mlčel. Pro Starka to bylo jako přiznání.

"Zakazuju ti, rozumíš, zakazuju ti ji v mém domě používat."

Loki se ztěžka nadechl. "Dovol mi zůstat člověkem."

To byla tak podivná věta, že Stark trochu vypadl ze svého běsnění. "Na své tělo podle toho jak potřebuješ." Možná zuřil, ale kousek zdravého rozumu mu zůstalo. Vybavoval si maně nějakou Thorovu poznámku, když mluvil s Lokim v cele. Teď ale jediná věc, na kterou mohl myslet bylo, že se mu někdo hrabal v hlavě. "A snaž se mi sakra nelézt na oči. Nebo ne! Počkej."

Loki, který už už mizel po anglicku, se neochotně vrátil.

"Jde to nějak zvrátit? Byls to ty, že jo. Vím to."

"Nevím, jestli to jde zvrátit. Ani nevím, jestli jsem to byl já, Starku. Nemohu to vyloučit."

"Tak nemůžeš vyloučit?"

"Byl jsem hodně... mimo. Magie je mou součástí, používám ji zcela mimoděk. Možná jsem ji využil – nevím. Měl jsi v plánu mě nechávat... stranou?"

"Víš, že ani ne?" Skoro násilím se uklidňoval. "Neměl. Jenže tohle se mi nelíbí – to se mi hodně nelíbí. Víš co? Pojď se mnou." Popadl ho za paži a táhl ho za sebou chodbou do obývacího pokoje. Tohle bylo něco, co měl, aniž si to plně uvědomoval, v hlavě od první chvíle, co jen čekalo na svou příležitost - jakkoli špatnou. Loki se bez odporu nechal vléct.

"Podívej se. Jarvisi, žaluzie." V podvečerním slunci bylo vidět daleko – řada domů nesla zřetelné následky nedávné bitvy s Chitaury, nebo byly dokonce úplně zborcené, a větší část trosek dosud ležela na místě. Jen silnice už byly většinou průjezdné. Na jednom místě byla ještě k vidění část té obrovské Chitaurské příšery. Přímo před nimi pak stálo torzo mrakodrapu, který jako by byl obřím nožem rozťatý shora dolů. Koberce visící v půli zborcených podlah, stoly s prostřeným nádobím, zotvírané skříně...

"Tohle všechno máš na svědomí," řekl Stark nenávistně. Jeho předchozí smířlivý náhled byl pryč. "Zabil jsi hromadu lidí. Myslíš, že by s tebou chtěl mít někdo něco společného? Nic, rozumíš, nic. A už vůbec tě nechci mít ve svojí hlavě. Souhlasil jsem s touhle šaškárnou, protože to bylo něco, co bylo potřeba vyřešit. Počítal jsem s tím, že budeme muset nějak vydržet vedle sebe. Ale tohle... tohle ne."

Prudce Lokiho odstrčil, v jakémsi dojmu, že se Loki bude bránit, nebo to alespoň snadno ustojí. Dost ho překvapilo, ale nezastavilo, když zavrávoral a couvl, bledý jako stěna. Stále ještě zíral na zkázu za okny. Stark do něj strčil ještě jednou. Lokiho pasivita ho vytáčela stále víc.

"Tohle jsi chtěl?" zakřičel.

Loki ztratil rovnováhu a upadl. "Ne," zašeptal sotva slyšitelně. Stark napřáhl ruku – ale udeřit nedokázal. Loki zůstal sedět na zemi, trochu přikrčený, s hlavu napůl odvrácenou očekával ránu.

"Proč se nebráníš?" zavrčel Stark. Loki k němu zdvihl tvář. V modrých očích mu zoufale planulo.

"Protože nemohu. Nemohu se ti dost dobře vzepřít. Nemohu tě dokonce ani nenávidět tak, jak bych chtěl!" Poslední slova hlasitě vykřikl. "Myslíš, Starku, že nejsi pánem svojí mysli? Nejsi nic víc, než ke mně připoután. Já jsem však odsouzen k tomu, abych každé tvé slovo ctil jako zákon. Rozum mi v hlavě řve, že nejsi nic, a přesto mi nohy za tebou běží. Nemohu nenávidět tebe, tak nenávidím sebe, to je poslední svoboda, která mi zůstala. Mé myšlenky jsou uvězněné v kleci. Dostal jsi do rukou asgardského boha, ne svojí zásluhou, ale strašlivou hrou osudu! Přesto vidíš jenom své malé věci..." Celý se napůl zhroutil a zalapal po dechu.

"Dost," řekl Stark, dokonale vystřízlivělý. "Nejraději bych ti zakroutil krkem, ale s tím budu muset počkat, až to bude na férovku." Neradostně se uchechtl. "A to jsem měl chvíli dojem, že jsme ten první večer docela zvládli."

Loki obezřetně a pomalu vstal. Pracně na tvář vracel svou nicneříkající masku.

5oti05n9"Loki... je pozdě a ještě nejsi úplně v pořádku. Běž se najíst a spát, jestli chceš. Budu ve svém pokoji." Přijatelná vzdálenost pro oba. Loki se prostě otočil a šel. Stark si uvědomil, že už ani nepotřebuje do něčeho praštit. Vztek mu pročistil hlavu a unavil ho; byl teď velice klidný a zvláštně soustředěný.

Proklínal svou výbušnost – k tomuhle přeci neměl sklony. Tolik předsevzetí a zatím skončí prakticky rvačkou hned první den! Jasně, to s tím kouzlem byla podpásovka. Jenže mohl tušit, že v tom bude nějaký háček. Navíc Loki byl tak zatraceně... pasivní. V tom to asi bylo – Thor ne nadarmo neustále zdůrazňoval, že se má Stark chovat dobře. Loki je nejspíš prakticky bezmocný. On, který byl bohem... tohle není lekce pokory, to je zcela nemilosrdný trest, který Ódin musel na Lokiho uvalit zcela bez nejmenšího zájmu o to, jak se to dotkne smrtelníků kolem něj.

Stark si uvědomoval, že hlavní odpovědnost za to, jak budou vycházet, leží na něm, protože to je on, kdo drží všechny trumfy. Jenže s tou hroznou ambivalencí – faktickou nesmírnou Lokiho mocí a silou v kontrastu s jeho mladší, jemnou tváří a podivnou bezmocí současné situace – se zatím nedokázal srovnat. S ničím z toho se nedokázal srovnat.

Otočil se za Lokim. Průhledem do kuchyně viděl, že tam Loki nehybně stojí, opřený o stůl, s hlavou skloněnou. Na okamžik ho napadla tak absurdní myšlenka, že tam snad brečí, ale to už se příliš nechával unést fantazií. Loki prostě dělal to, co on – snažil se ovládnout.

Vydechl a prohrábl si vlasy. Bylo pár věcí, co spolu museli probrat, ale bude lepší to nechat na ráno. Sáhnul po laptopu a odešel do svého pokoje. Čistě z důvodů vlastní sebeúcty tentokrát zavřel dveře.



- Pokračování -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dosah ruky - 5. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 12:49
RE(2x): Na dosah ruky - 5. loki 07. 10. 2013 - 13:30
RE(3x): Na dosah ruky - 5. kvik®blbne.cz 07. 10. 2013 - 13:34
RE: Na dosah ruky - 5. kaspar 23. 02. 2014 - 12:55
RE(2x): Na dosah ruky - 5. loki 23. 02. 2014 - 19:05